Jednadvacátý týden ruského zásahu v Sýrii: Klid před bouří?
Příměří v Sýrii (které ve skutečnosti žádným příměřím není, ale „přesměrováním bojových operací“) probíhá překvapivě dobře. Je tomu primárně díky vynikající taktice donutit každou z bojujících skupin v Sýrii definovat se buď jako „dobří umírnění“, a mít zaručenu bezpečnost, nebo jako „zlí teroristé“ a stát se nezpochybnitelným legitimním cílem, na který mohou pálit všichni. De jure jsou těmi jedinými, kdo může legálně útočit na kohokoliv v Sýrii, pouze Rusové a Syřané, všichni ostatní, včetně USA vedené koalice, jsou tam přítomni naprosto ilegálně, avšak de facto poslední dohoda také uznává právo všech stran na napadání „zlých teroristů“. Donucením všech skupin se definovat připravili Rusové o jakoukoliv důvěryhodnost všechna absurdní obvinění, že bombardují „hodné teroristy“, kdy tato kategorie z konfliktu v podstatě zmizela. A abych byl opravdu upřímný a otevřený, USA byly nuceny akceptovat ruskou definici teroristů jako „všech, kdo bojují proti syrské vládě“. Ach, vím, nikdy se na takovémto znění nedohodli, ale protože ti, kteří doposud bojovali, byli zařazováni do skupin „hodné“ a „zlé“ opozice vůči syrské vládě, a protože nyní „hodná opozice“ akceptuje příměří, znamená to, že ti, kteří bojují proti vládě, jsou ipso facto „zlí“. Tudíž všichni chápající se zbraní proti syrské vládě jsou „zlí“ a jsou legitimním cílem pro totální vyhlazení. QED.
Tou nejhorší částí pro Američany muselo být, že vpochodovali do této pojmové pasti s naprosto otevřenýma očima, ale nemohli s tím vůbec nic udělat. Věděli, že jejich jedinou možností, jak se vyhnout ponižující vojenské porážce na zemi, bylo ji mávnutím kouzelného proutku přeměnit na „příměří“, následované jakýmsi vágním „přechodným obdobím“. Takže jo, nenávidí tento výsledek, ale ten druhý byl ještě horší. Mimo to někteří představitelé bez pochyby pochopili, že americká politika v Sýrii byla naprosto šílená, hraničící s jakousi disociační poruchou identity, kdy si různé agentury nebyly vědomi toho, co dělají jiné, a v některých případech spolu dokonce doslova na zemi válčily. Trvání na tomto naprosto šíleném kurzu hrozilo velkou válkou s Ruskem, něčím, co ani Evropané, ani většina (ne neokonzervativních) částí amerického hlubokého státu skutečně nechtěla. Takže zatímco můžeme legitimně pohrdat imbecilitou politiky Obamovy vlády v Sýrii, mějme také vždy na paměti, že to mohlo být horší (jen si představte v Bílém domě Hillary!). Úkrokem zpět od okraje propasti učinily USA správnou věc.
Ani bychom se neměli zalykat vděčností. Zaprvé, USA vytvořily tento bordel, to v první řadě, a zadruhé, není zatím ani oprávněné se domnívat, že by se plně vzpamatovaly a byly opět při smyslech. Nejen, že USA bublají vzteky kvůli tomuto ponížení Ruskem, ale nyní jistí fanatičtí neokonzervativci chtějí soudit Assada, Rusko a Írán za „válečné zločiny“ v Sýrii! Tento nesmyl je přímým výsledkem tohoto jedinečně amerického koktejlu přeludů a bezmocného vzteku na Rusko, a, skutečně, na celý svět. Něco, jako když dítě rozbije hračku, u které mu bylo řečeno, že ji nemůže mít. Zatímco bych nikdy nezavrhoval možnost, že USA udělají něco opravdu nezodpovědného, hlavní nebezpečí dnes, stejně jako dříve, nepředstavují USA, ale toxický a explozivní mix Turecko+Saudové.
Ankara a Riyadh vydávají všechny známky toho, že nic dobrého od nich čekat nelze. Nejen, že jejich rétorika zůstává válkychtivá, ale také provozují všemožné velmi nebezpečné vojenské hrátky: jako projev naprosté nezodpovědnosti a bezohlednosti. Saúdská Arábie údajně shromáždila 150,000 vojáků v rámci toho, co Saudové popisují jako „druhé největší vojenské uskupení od Pouštní bouře“. Jiné zdroje (zde a zde) mluví o 350,000 vojácích (těchto cvičení se nyní oficiálně účastní 20 zemí). Saudové také přesunuli 4 F-15S na leteckou základnu Incirlik v Turecku. To není mnoho, ale mohlo by jít jen o „obranné síly na bojovém perimetru“, které by, po napadení, mohly ospravedlnit nasazení mnohem většího a rozumně moderního saúdského vojenského letectva (zhruba 300 bojových letadel, 5 AWACSů a 5 vzdušných tankerů). Přidejte si k tomu turecké letectvo (zhruba 250 bojových letadel, 4 AWACSy a 7 vzdušných tankerů) a uvidíte, že hrozba pro malinké ruské vzdušné a kosmické síly (50 bojových letadel) je velmi reálná, dokonce přesto, že ruští piloti a jejich letadla jsou mnohem lepší, než cokoliv, co mají Turci a Saudové. Íránci se také cítí ohroženi a varují před invazí do Sýrie.
Takže jak velkou tato saudsko-turecká hrozba skutečně je?
To opravdu záleží na vašich předpokladech.
Pokud předpokládáte, že Turci a Saudové jsou racionálními hráči, pak hrozba není tak velkou. Mimo dalšího, pokud tato „wahhabistická koalice“ nasadí spoustu letectva, jejich pozemní síly, i když velké, jsou daleko od zóny konfliktu a nemají potřebné pro střet se silami Sýrie, Íránu a Hizballahu na zemi. A protože samotné letectvo válku vyhrát nemůže, jsou jedinými pozemními silami, na které se Turci a Saudové mohou spolehnout, síly Daesh. Což není vůbec dobrou možností, ani vojensky, ani politicky. Nicméně:
Pokud předpokládáte, že Turci a Saudové to „prohráli“ a mlátí kolem sebe z frustrace ze svého selhání při svržení Assada a ovládnutí Sýrie, pak zcela určitě mohou spustit přímý konflikt s Ruskem: neboť malé ruské síly v Sýrii se sami proti tak velkému protivníkovi ochránit nemohou, a proto nebude mít Rusko jinou možnost, než nasadit do bojů svá úderná aktiva dlouhého dosahu (vzdušné a kosmické síly, střely s plochou dráhou letu a rakety). Ještě relevantnější je, že Rusko by muselo zaútočit na Turky a Saudy, kteří by operovali ze svých leteckých základen sdílených v Turecku a Saúdské Arábii s USA (CENTCOM) a NATO. V případě takového nestoudného saudsko-tureckého útoku na ruské síly bych plně očekával, že na nepřátelská letadla budou nasazeny ruské MiG-31 (zřejmě ze základny v Íránu). Konec konců ani Írán, ani Rusko nedovolí wahhabistům převálcovat Sýrii, tudíž se Turci a Saudové musí zeptat sami sebe, jestli opravdu chtějí válku s Ruskem, Íránem, Sýrií a Hizballahem, obzvláště válku, ve které jak Rusko, tak Írán mohou zaútočit, a pravděpodobně tak učiní, na síly a jejich podpůrnou infrastrukturu rozmístěné doma.
Pravděpodobnějším scénářem je, že USA, Turecko a KSA se pokusí najít nějaký způsob, jak zachránit Daesh a zbastlit jakýsi „syrský Wahhabistán“, který by bylo možné použít k udržení Sýrie slabou a krvácející pro dohlednou budoucnost. To je evidentně možnost, kterou upřednostňují také Izraelci: rozbít Sýrii do de facto syrského Kurdistánu na severu, Wahhabistánu na východě a sekulární syrské republiky podél pobřeží Středozemního moře. Fakt, že toto vše je v naprostém rozporu s rozhodnutími Rady bezpečnosti OSN, evidentně ty, kteří uvažují o takových možnostech, netrápí.
Zdá se, že jsme v příslovečné situaci „klidu před bouří“ a že válka v Sýrii brzy opět vzplane, možná s ještě větší intenzitou, než doposud.
PS: zdá se, že turecký premiér Ahmet Davutoglu nyní odcestoval do Teheránu, aby si tam promluvil se svým íránským protějškem. Dobrá. Dá-li bůh, Íránci snad vtlučou do hlav tureckých vládců trocha rozumu.
Week twenty-one of the Russian military intervention in Syria: the calm before the storm? vyšel 6. března 2016 na thesaker.is. Překlad v ceně 451 Kč Zvědavec.