Dekódování americké Říše chaosu

V krátkosti, byl zvrácen samotný sociální vývoj USA vedenou válkou proti sociálním a ekologickým organizacím, poháněnou jednou zkaženou hlavní hodnotou – zbavit nadnárodní korporace a jejich akcionáře sociální zodpovědnosti, aby mohly rozmnožovat své majetky bez omezení. Jde o kontrarevoluci proti dlouhému vývoji demokratické vlády a sociálnímu státu, který kdysi překročil rozdělení studené války.

Hlavní hnací síla neřádu může být vysvětlena jedním podkladovým principem. Jediným a absolutním organizačním principem světové reprodukce a růstu je přeměňování soukromých peněz na maximální množství peněz pro soukromé penězoměnce. Říše chaosu je výsledkem.

Čím více je nadnárodní finanční kapitalismus deregulován a dotován, tím více se rozmnožuje prostřednictvím organických, sociálních a ekologických hostitelů, a tím více se stává kořistnicky destruktivním na všech úrovních. Je to konečný rakovinový systém na makro úrovni, a rychle se rozšířil do světa. Bylo tomu tak za kontrarevoluce Reagana a Thatcherové proti sociálnímu státu, kdy v USA 500 miliard daňových úlev bohatým záměrně zbankrotovalo základnu sociálních programů, kdy souběžně docházelo k všudypřítomnému mediálnímu uctívání „volného trhu“ a nenávisti k socialismu, zákulisnímu prezidentskému odsouhlasení monopolu masmédií hlásajících tuto tupou propagandu, systematickému rozbíjení organizované pracovní síly a struktur pokrokových sociálních rozprav, ďábelskému štvaní eskader smrti v latinské střední Americe, aby se zlikvidovaly socialistické síly, zatímco se nepřátelská velmoc, SSSR, tlačil přes závody ve zbrojení do bankrotu, a – a to je možná ze všeho nejdůležitější – přípravám a schválení první světové závazné smlouvy absolutizující nadnárodní korporátní práva a jejich postavení nad všechny minulé či budoucí demokratické politiky nebo zákony, redukující příležitosti pro zahraniční zisky.

To nastavuje historické parametry současné Říše chaosu tím, že obrací sociální vývoj po r. 1945 k bezpečnému životu pro všechny pomocí hlavního principu maximalizace komodit a peněz ve všech kulturách a permanentní války proti jakékoliv alternativě.

Jak to mohlo být prohlašováno, jak vždy bylo, za vítězství globální svobody, morálky a spravedlnosti?

Klíčem je vždy USA předhozený nepřítel, jehož zničení se rovná vítězství dobra nad zlem. Žádná pozitivní podstata dobra neexistuje, jen zničení určeného nepřítele. Ve skutečnosti neexistuje žádný společný životní zájem americké civilizace. Je zde nepřítel, který musí být poražen na kolektivní úrovni, jediné kolektivnosti. Peníze nutné vydělat, aby se přežilo, jsou jedinou povinnou individuální hodnotou, kde logikou úspěchu je maximalizace svého majetku.

Globální obrat proti „komunismu“ coby nepříteli přišel v r. 1991, s pádem SSSR. Bylo to triumfálně prohlášeno za vítězství americké svobody, smrt marxismu a socialismu a konec samotné historie.

Ve skutečnosti SSSR padl proto, že byl uzbrojen a narušen studenou válkou, což byla cílová americká strategie, a kvůli boji s prvními džihádistickými teroristy, financovanými USA v kvazi socialistickém Afghánistánu. Bylo to na hranicích Ruska a byl to způsob, jak „vykrvácet Rusko k smrti“, když zasáhlo na ochranu sekulárního sociálního řádu, s rovností pro ženy. Jugoslávie byla v téže době ikonicky úspěšnou socialistickou společností navzdory etnickým rozdílům. Ale její USA vedené finanční zničení bylo naplánováno tajným prezidentským dekretem v r. 1981 a vedlo k chaosu etnických válek a nenávisti, které skončily v r. 1991 bombardováním Bělehradu NATO – což bylo také během americko-britských sankcí a bombardování Iráku, a mělo přijít ještě pro společnost ničivější bombardování na celém Středním východě. Nově předhozeným nepřítelem byl Saddam, jakmile SSSR padl.

Lze zde vidět, že velký nepřítel je předhozen vždy. Dlouho to byl komunismus, který překryl jakýkoliv alternativní sekulární řád s jakoukoliv sociálně vlastněnou ekonomickou základnou, kdy skutečným nebezpečím bylo, že předčí kapitalistické společnosti a bude sloužit životním potřebám lidí. Ale jakmile byla tato hrozba evidentně eliminována v předvečer třetí války pomocí eskader smrti, mezinárodním očerňováním a finanční sabotáží, byl předhozen nový velký nepřítel, Saddam, hned jak se SSSR rozpadl a nebyl schopen zasáhnout.

Další nová válka, horší než ta studená, se dala do pohybu. Jako vždy, byla vytvořena záminka, ale tentokrát bez nějakého SSSR, který by tomu mohl zamezit, a USA (a Británie) bombardovaly dlouho rozvíjenou ekonomickou infrastrukturu Iráku na ruiny a v letech 1991 až 2003 vedly eko-genocidní invazi, která byla, jako vždy, ospravedlňována agresivitou napadeného nepřítele – ačkoliv nepřítel Saddam byl dlouho na výplatní listině CIA, stejně jako Osama Laden, další velký nepřítel, byl financován a vyzbrojován USA v Afghánistánu, aby se vytvořil nový největší nepřítel, nahrazující komunismus.

Tímto nepřítelem je islámský teror, který se převtělil do ISIS, který se náhle objevil v červnu 2014, aby se hra udržela a mohla být NATO bombardována Sýrie, coby repríza naprostého zničení společnosti Libye USA vedeným bombardováním NATO v r. 2011. Konec studené války nevedl k míru, ale k agresivním válkám USA, kdykoliv mohly svést lidi podvodnou krycí báchorkou. V tom všem je konstantou velký nepřítel, úhelný kámen americké ideologie, a vykonstruovaná záminka nebo akce pod falešnou vlajkou, která vždy ospravedlňuje válku proti nyní se neustále měnícímu nepříteli – ve skutečnosti sedící kachně bez protivzdušné obrany, aby mohl zastavit imperiální bombardování a šíření nadnárodní finanční rakoviny.

Myslíte si, že existuje zásadní rozdíl mezi USA vedenou říší během studené války a po ní? Léta americko-sovětského konfliktu vypadají v porovnání s dneškem téměř idylicky.

Rok 1991 měl přinést velkou mírovou dividendu, kdy by neexistoval žádný nepřítel USA, který by ospravedlňoval neustále narůstající vojenské výdaje, aby se zastavil „komunistický komplot s cílem ovládnout svět“. Nyní již víme, kdo usiloval o světovládu, což však bylo USA vždy projektováno na předhozeného nepřítele. Kobercové bombardování bezmocných společností USA vedenými silami od r. 1991 jsou svoji povahou, stejně jako Vietnam, eko-genocidní, jen nyní následuje jedno za druhým. Násilně metastazují exponenciální soukromý finanční růst Wall Street a spol., ale konečnou vnitřní logikou USA vedeného šíření chaosu je nadnárodní korporátní smlouva a okleštění sociálního státu.

Před rokem 1991 USA a spojenci vyvinuly podpůrné systémy sociálního života a sociální stát, aby mohly konkurovat socialismu. Již ne. Od pádu SSSR byly celé národy a jejich životní podmínky ničeny a vykrádány na všech kontinentech, od Jugoslávie po Ukrajinu, od Iráku po Libyi a Sýrii, a kdo ví, kde to bude příště. Všechny degenerativní trendy byly zpoza opony podporovány rakovinotvornou financializací reálných ekonomik a jejich přeměnou na systémy rozmnožující soukromé peníze požírající život se systémy podpory života, vydávané za „globální tržní svobodu a prosperitu“. To je nadnárodní globalizace soukromého systému peněz-moci bez hranic, která zpochybnila veškerá pravidla.

Rozdělování společností v rámci občanské války, či beznadějného bankrotu, či obojího, je novým a neuváděným hlavním vzorcem, ničícím jakoukoliv kolektivní ekonomiku a dosažené sociální úspěchy kdekoliv a připravujícím cestu pro zahraniční ovládnutí kdysi suverénních zdrojů, trhů a lidí. Řecko je současným příkladem těchto důsledků externích peněz, s jádrem v nadnárodních bankách, tunelujících vyvinutou západní společnost, aby se zvýšily příjmy zahraničních bank po Wall Street zosnovaném bankovním kolapsu v r. 2008 – aby ještě více lidí muselo platit za pyramidové hry velkých bank, dokonce i přesto, že nezaměstnanost přesahuje 30%, veřejný sektor je rozložen a vykraden za výprodejní ceny a život a životní podmínky většiny byly přeměněny na živé peklo, které bylo dříve vyhrazeno diktaturám eskader smrti v zemích třetího světa.

Tato systematická postupná finanční destrukce rozvinutých společností, jejich veřejných zdrojů a systémů podpory života nyní plundruje všechny společnosti, včetně USA a Británie. Je nepředstavitelné, že to, co je nyní normalizováno jako „nutné tržní reformy“, by mohlo být těmito zeměmi navrhováno v letech 1950 až 1991. Ale věci se vždy měnily na úrovni protikladů. Latinská Amerika se z USA vedených oligarchií fašistických diktatur značně přeměnila a rozvinula.

Proč je tento podkladový vzorec – v podstatě globální válka proti lidstvu na mnoha frontách – neuznáván dokonce i v akademických rozpravách?

To je velmi komplexní záležitost na všech úrovních systematické degenerace a útoku. Zděděné metody a kategorie chápání nejsou schopné pochopení, dokud jsou rozdělené do nádob, mechanicky organizovaných do atomizovaných faktorů a agregátů, a stále více financovaných korporacemi pro zisk.

Akademická obec vedená vlastními množícími se korporátním vedeními byla z velké části přeměna na převodní mechanismus finančního rakovinového systému, dlouhou válku, s novými podtřídami pracovníků-profesionálů zabývajícími se učením, aniž by měli čas na výzkum. Diagnóza systému je zakázána tímto kontextem na každém kroku. Samotná marxistická analýza je vázána na kategorie neschopné pochopit neřád systému, kde je nyní ničeno více prostředků a podmínek pro život, než je vytvářeno.

Tak zvaná „ekonomika“ je především výchozím bodem samovztažného oblbování. Je založena na k životu slepých kapalných mechanikách devatenáctého století, maskovaných algebraickými symboly, jejichž referencemi jsou idealizované peněžní koordináty v podvojných a exponenciálních opakováních. Vládnoucí modely jsou strukturovány a priori tak, aby neviděly žádné nedostatky a spoušť cyklujícího neřádu. „Ekonomika“ nastavování politiky postrádá jakýkoliv rámec zohledňující životní potřeby lidí, společností a prostředí. Akademicky vyškolení kritici pojmenovávají problém jako „neoliberalismus“, ale to je prázdné nejasné heslo. Klasičtí liberálové John Stuart Mill a John Dewey byli jak umírněnými socialisty, tak obhájci rozumného společenského pokroku u permanentních životních zájmů lidstva, což tento nadnárodní soukromý peněžní systém vylučuje z principu.

Mohl byste říct něco více o „podvodných vládnoucích kategoriích“, zavádějících dokonce i akademickou levici a nejvíce informované občany?

Především tento systém není, jak téměř všichni předpokládají, „volným trhem“. Jeho obchodní a investiční přeshraniční smlouvy dokazují, že je to z principu nadnárodní korporátní diktatura. Korporátní právníci píší všechna pravidla v tajnosti. Staví se nad politiku volených zákonodárců. Globální nabídka a poptávka jsou řízeny dominantními nadnárodními korporacemi. Konkurence otevřeného trhu je vyloučena kořistnickým a převodním oceňováním, řízením státní politiky korporátní lobby a rozsáhlými a narůstajícími dotacemi protežovaným hráčům.

Zatímco „volný trh“ je stále absurdně předpokládán jako daný fakt, jeho „efektivnost“ je ještě univerzálněji předpokládána coby jeho regulační pravidlo a logika procesu. Skutečně, to je ospravedlněním pro ztráty všech neustále ztrácených pracovních míst, všechny deregulace, znečišťování, těžební hrůzy a nelidské vykořisťování, přesunujícího se z jednoho místa světa na jiné.

Nicméně ve skutečnosti je tento systém pravým opakem „efektivnosti“ u vytváření prostředků života a reprodukce – podstaty jakékoliv reálné ekonomiky. To, co je chybně nazýváno „efektivností“, jen snižuje peněžní náklady pro soukromé zisky. Ve skutečnosti je tento systém nyní zdaleka tím nejplýtvavějším systémem všech dob, marnícím více životních hodnot, než kolik jich vytváří. 90% biomasy, kterou přeměňuje na komodity kvůli zisku, končí jako odpad do šesti měsíců. 40% konečných potravinových produktů je vyhazováno bez zkonzumování. Sladkovodní jezera a zvodně jsou všude znečištěny a vyčerpávány, aniž by bylo součástí rovnice efektivní používání vody.

„Absence odpadu“ je definice efektivnosti. Ale tento systém plýtvá vším, aby znásobil množství soukromých peněz a ještě více lidí učinil nezaměstnanými, kdy se druhy zmítají na pokraji vyhynutí, oceány jsou otráveny a vyplundrovány, drek všeho durhu se stává stále dominantnějším ve všech doménách.

Myslíte si, že existují temné kuloáry moci, kde je hra hlavními manipulátory překrucována jejich vlastními cíli vládnutí a formami jednání? Pokud ano, co jsou zač?

No, zcela určitě existují a samolichotící si nadnárodní peněžní zájmy překrucují systém na stav bez jakýchkoliv pravidel. V případech, které znám, je globální volný trh tajně strukturován do stavu, kdy jsou práva soukromých peněz nadřazena všem ostatním, bez jakékoliv zodpovědnosti vůči jakémukoliv lidskému životu nebo životnímu prostředí. To je pojímáno jako „globální tržní svoboda“. Zkažená samolibost a ješitnost jsou rozum beroucí.

Bankéř David Rockefeller nastínil tento program již v r. 1991. „Nadnárodní suverenita intelektuální elity a bankéřů“, zanotoval kolegům v Bilderbergu, „je zcela jistě lepší, než národní sebeurčení praktikované v minulých staletích“. Tento výrok nebyl nikdy popřen. Implicitně obsahuje temný význam. Hlavním cílem a formou akce je zastavit historický demokratický trend, skoncovat s národy pojenými národní identitou, neumožnit lidem mluvit do své budoucnosti, odstranit veřejné sektory, vyjma těch, které slouží těmto soukromým peněžním zájmům, a akceptovat tuto bankéřskou suverenitu jako řádnou náhražku sebeurčení národů a lidí.

Bankéř Rockefeller se zmiňuje pouze o „intelektuální elitě“, aby prosadil svoji platónskou ješitnost. Je větším ignorantem, než oni, neboť neví, že Platónovi „králové filosofie“ žili v komunálním vlastnictví zboží, bez soukromých peněz, které by korumpovaly jejich rozum na nejnižší úrovni duše, choutek já. V kontrastu s tím je Rockefellerova „intelektuální elita“ ilustrována vlastním Rockefellerovým penězům poslušným německým chráněncem, Leo Straussem, který káže nadřazenost suverenity soukromých peněz nad společností v talmudistickém stylu, který je těžko rozluštitelný. Přesto však Rockefellerův vykopnutý profesor univerzity Chicago a kmotr americké Národně-bezpečnostní rady, Strauss, potvrzuje cíl ve svém díle „Přirozené právo a historie: „neomezená akumulace (peněžního) kapitálu“ je „morální povinností a možná i nejvyšší morální povinností“. Na základě libovůle vyplýtvané výdaje, nulová produktivní funkce, genocidy dobytých, to vše je odůvodňováno Straussem coby morální správnost „přirozeným právem“ soukromého peněžního kapitálu. Ospravedlňuje vše.

To je pouze jeden temný kuloár vedoucí k finančnímu rakovinovému systému, kterému dnes čelíme. Jeho odnož NSC zakořeněná ve vzdělávacím aparátu „politologie“ Harvardu po desítky let je stále ovládána Rusko nenávidějícím Zbigniew Brzezinskim. Díky ještě podstatnějšímu uctívání „volného trhu“ dominujícímu všem školám, až na úroveň amerických kandidátů na prezidenta, jsou všichni činitelé poháněni velkou korporátní a bankovní peněžní mocí, kterou všichni uctívají. Tato peněžní moc explicitně a dvoustraně usiluje o „plnospektrální převahu“ nad světem, jak je uvedeno v Projektu pro nové americké století z r. 2000, podepsaném americkými vůdci a poradci ze všech stran. Jeho temná vize byla pak následována 9/11 a následnými válkami.

Samotné 9/11 bylo kuloárem zahaleným temnotou v tom, jak proběhlo. První otázka forenzní spravedlnosti „cui bono“ zůstává veřejně umlčována. Oficiální konspirační teorie roztavení a zřícení budov WTC do svého půdorysu porušuje fyzikální zákony na každém kroku, počínaje obviněním, že šest Arabů s noži na krabice zmizelo bez pozůstatků. Americký tajný stát je tak skryt v temných koutech, že můžeme jen principiálně předpovídat, co se stane příště – posledním příkladem je to, jak se odnikud vynořila plně vyzbrojená vražedná mašinérie ISIS vraždící všude, kde může, ale z jakéhosi záhadného důvodu vyhýbající se Izraeli.

Ale varovné slovo. Hlubokými globálními měniči hry jsou zde institucionální kroky na úrovni, kde splývají obchodní dohody a tisíce nových byrokratických zákonů a regulací. V tichosti nahrazují suverénní vládu a demokraticky uzákoněnou politiku a zákony všude, „aby se mohlo konkurovat na mezinárodním trhu“, kdy jen málo lidí vidí, že jde o masivní nařízení korporátních právníků znásobující ochranu nadnárodních zisků, coby jediného sjednocujícího cíle. I toto jsou tajná vyjednávání, konstrukce korporátní lobby, tisíce stran předpisů, a uzavřené tribunály trestající neposlušné státy. Je těžké dohlédnout, kde se tento temný finanční globální státní puč zastaví.

Mohl byste nás provést paradigmatem tohoto finančního rakovinového systému a tím, jak pokrokáři tento význam nevidí?

Nedávno vydaná zpráva Oxfam v Davosu (16. ledna) je dokonalým příkladem, protože nás jasně informuje o eskalující extrémní nerovnosti, kterou tento systém vytvořil – což je fakt, na kterém se nyní všichni shodnou. Prvním klíčovým faktem, který uvádí, je, že 62 jedinců nyní vlastní více bohatství, než 50% světové populace. Ještě více šokující je druhý uvedený fakt, že tento podíl poloviny lidí světa na bohatství se v posledních pěti letech propadl o více než 40%.

Avšak dokonce i v této zprávě pokračuje velká lež, že „svět učinil velký pokrok u zmírnění světové chudoby“ a že „extrémní chudoba byla od r. 1990 snížena na polovinu“. Téměř automatický předpoklad, že chudí jsou „vyváděni s chudoby ve velkých počtech“ tak přetrvává, i když samotné důkazy byznysu ukazují, že ve skutečnosti chudší polovina lidstva přišla jen v posledních pěti letech o 42% svého bohatství. Co to znamená pro „teorii snižování“, „globální konkurence znamená více bohatství pro všechny“ a „Parteo optimální trhy“? Znamená to, že to vše je blud. Světová banka a další se snaží líčit, že velké zisky pro chudé jsou založeny na nárůstu příjmů nepostačujících ani na šálek kávy denně – typicky přistěhovalců do velkých znečištěných měst, kteří měli dříve aspoň rodinný domov, čistý vzduch a zelené okolí.

Přesto poznamenává, že veskrze revoluční redistribuce bohatství od chudých k bohatým, kouzlo trhu a globalizace, jsou prohlašovány za „povznesenou konkurenci“, „liberalizovanou deregulaci“, „větší pružnost pracovní síly“, „snížené sociální náklady“ a „korigované výstřelky díky úsporným programům“. Ve skutečnosti je pod všepronikající propagandou nutící občany věřit v peněžní skořápkovou hru požírající svět skutečnost, že chudší polovina lidstva byla připravena o bohatství ve výši jednoho bilionu dolarů během pěti let, zatímco 62 nejbohatších lidí získalo téměř dvakrát tolik.

Ale tím to nekončí. Ostatní čísla ve zprávě z Davosu ukazují, že dalších 760 miliard dolarů tekoucím neproduktivním investorům bylo získáno beztrestným vyhýbáním se daním po celém světě. To je další revoluční přínos „globalizace“ obohacující nejbohatší, zatímco se okrádají chudí. Zároveň však připravuje o finance veřejné sektory a instituce, které se vyvinuly, aby sloužily zájmům společného života společností mimo globální trh. Vlády, které kdysi mohly chránit sociálně handicapované na všech úrovních organizace života, jsou nyní silně zbankrotované, nebo dluhově zotročené, spolu s většinou občanů. Kdo o čemkoliv z toho informoval?

V důsledku toho svět sklouzává do hlubší krize, kvůli kolapsu poptávky na veřejné a většině dalších úrovních, neboť podíl nejchudší poloviny na bohatství se propadl téměř na polovinu a podíl nejbohatších se více než zdvojnásobil. Ale tato příčina velké krize je ignorována vládami a na mezinárodních setkáních, jako by neexistovala.

A tyto a další fakty ukazují, že deregulovaná korporátní globalizace bez hranic požírá svět zaživa. To je důvod, proč tato fakta nejsou masmédii nebo politiky nikdy zmiňována. Je to důvod, proč údajné akce na zastavení krvácení světa nikdy neřeší systémový neřád, který je způsobuje. Je to důvod, proč dokonce i příslušné organizace nadále opakují bludy, jako by byly pravdivé. Opět, jako rakovinový systém na makro úrovni nemá tento exponenciálně se rozmnožující systém soukromých peněz žádnou životní funkci, zatímco parazituje a požírá život a životní podmínky, aby mohl růst. Ale jaký pokrokový časopis nebo dokonce kniha tyto tečky spojuje?

Může dojít k nějakému řešení roztříštěnosti a paralýzy sjednocující vize?

Naším problémem nyní je, že dokonce ani informovaní a pokrokoví tečky nespojují a nechápou význam vlastních smyslů a narůstajících důkazů. Stejně jako Oxfam i oni podvědomě popírají hroutící se pozici většiny lidstva tím, že opakují lži vládnoucí doktríny, jako „pokrok odstraňuje chudobu“ a „snížení absolutní bídy na polovinu“.

Nikde v kulturách není identifikováno kritérium lidských potřeb. Nikde nejsou „změněná pravidla hry“ skutečně specifikována a ukázána jako příčina systémové katastrofy pro lidstvo a planetární systémy podpory života. Nikde nevidíme vysvětlenou změnu struktury politiky, která je propojena krizemi. Avšak všude lze najít diagnózu a sledování financializace a vidět tahouny CSC dnešní světové společnosti.

Řešení si vyžaduje uznání konečného regulačního principu sociálního vývoje lidstva, který probíhá pod technologickým rozvojem, pro který je základní institucionální základnou, abychom se vyhnuli velkým slepým uličkám sociálního vývoje po r. 1900, jako státnímu stalinismu a globální financializaci. Podkladový vzorec pokroku je nyní ztracen v super strukturálních debatách, ale je jím řízení peněz a úvěrů veřejnou bankovní autoritou napojené na definované investice do životní úrovně a výrobu, aby se ochránily lidské bytosti a jejich společné systémy podpory života. Historie ukazuje, že podkladový vzorec pokroku se dosti liší, viz Skandinávie a stará Jugoslávie, ale na společenské úrovni chyběl kodex vědomého života. Tento chybějící článek je s životem souvisejícím kolektivním hodnotovým systémem, převedeným na zřejmé principy toho, jak žít jako společnost mimo individuální volby.

Tuto poslední záležitost a její výzvy nechám na naši další diskusi.