Druhá trocha biblického ponaučení

Předesílám, že nikdo nedokázal, že se teorie evoluce opírá o pravdivé argumenty, a proto vysvětlení původu lidstva inteligentním stvořením rozhodně dává smysl. Otázka zní, jaký smysl má opírat svou víru ve Stvořitele o Bibli, výplod judaismu.

Podívejme se, pokud možno bez předem vytvořených závěrů, na význačné postavy Starého zákona. Nebudu teď pátrat, nakolik ty příběhy odpovídají historické pravdě. Mějme za to, že ty postavy i příběhy jsou pravdivé. O čem vypovídají?

Abram alias Abraham

Genesis 12:10: V zemi byl hlad a Abrám sešel do Egypta; usadil se tam, neboť hlad na zemi těžce doléhal.
11 Když se chystali vejít do Egypta, řekl své ženě Sáraj: „Hleď, vím, že jsi žena krásná na pohled.
12 Až tě uvidí Egypťané, řeknou: »Je to jeho žena«, mne zabijí a tebe nechají naživu.
13 Řekni, prosím tě, že jsi má sestra, aby se mnou kvůli tobě dobře zacházeli a aby mě s ohledem na tebe nechali naživu.“
14 A opravdu, když Abrám přišel do Egypta, viděli Egypťané, že žena je velice krásná.
15 Faraónovi hodnostáři ji spatřili a vychválili ji faraónovi; a žena byla odvedena do jeho paláce.
16 Faraón kvůli ní s Abrámem velmi dobře naložil: měl brav, skot, osly, otroky, služky, oslice, velbloudy.
17 Ale Jahve postihl faraóna i jeho dům velkými ranami kvůli Abrámově ženě Sáraj.
18 Faraón povolal Abráma a řekl mu: „Cos mi to udělal? Proč jsi mi neoznámil, že je to tvá žena?
19 Proč jsi řekl: »Je to má sestra«, takže já jsem si ji vzal za ženu? Tady teď máš svou ženu: vezmi si ji a odejdi!“
20 Faraón ho svěřil mužům, kteří ho odvedli zpět na hranice a spolu s ním i jeho ženu a všechno, co mu patřilo.
Genesis 13:1: Z Egypta vystoupil Abrám se svou ženou a se vším, co mu patřilo, nazpět do Negebu a spolu s ním také Lot.

Podvedl Abram faraóna ze strachu nebo z vypočítavosti? Bál se, že ho zabijí a nebál se o svou ženu? Někdo jistě odpoví – spolehl se na JHVH. Hm. A proč se na něj nespolehl ohledně svého života, když tak věřil ve slib, že byl později označen jako „Boží přítel“? Nebo to pisatelé nedomysleli do důsledků? (Gen. 11:7- Jahve se zjevil Abrámovi a řekl: „Tvému potomstvu dám tuto zemi.“ Viz také Jakub 2:23,24)

Uběhl nějaký čas, narodil se Izmael, pak Izák, byla zničena Sodoma, Lotovy dcery počaly se svým opilým otcem. Abram byl přejmenován na Abraháma (Abram = vyvýšený otec nebo snad Otec (je) vyvýšený, Abrahám = otec množství, otec zástupu).

A svou fintu s manželkou zopakoval! Tentokrát u gerarského krále Abímeleka.

(Gen. 20:1) Nu, co by ne. Vždyť se osvědčila. Teď se nám biblické vyprávění nějak zacyklilo, znova se vypráví totéž. Takže buď jeden původní pramen uváděl faraóna a druhý gerarského krále, a v tom případě se podvod odehrál jen jednou. Anebo se totéž zopakovalo. Pikantní je, že v každém případě to byl Abrahám, kdo podváděl. Nicméně potrestán byl podvedený!

Genesis 20:3 Ale Bůh v noci navštívil Abímeleka ve snu a řekl mu: „Zemřeš kvůli ženě, kterou jsi vzal, neboť je to žena provdaná.“
4 Abímelek, který se k ní dosud nepřiblížil, řekl: „Můj Pane, což zabiješ i nevinného?
5 Vždyť on sám mi řekl: »Je má sestra«, a ona, ano ona sama řekla: »To je můj bratr«. Udělal jsem to s dobrým svědomím a čistýma rukama!“
6 Bůh mu ve snu odpověděl: „I já vím, že jsi to udělal s dobrým svědomím, a tak jsem tě sám zadržel, abys proti mně nezhřešil; proto jsem nedovolil, aby ses jí dotkl.
7 Nyní ženu toho muže vrať: on je prorok a bude se za tebe přimlouvat, abys žil. Nevrátíš-li ji však, věz, že jistě zemřeš a s tebou celá tvá rodina.“

Hřích je přestupek proti Božímu nařízení. Když tedy bůh Abímeleka napomíná, pak Abímelek musel znát Boží zákon. A vkrádá se rovněž otázka: proč bůh nenapomenul „svého přítele“ Abraháma? Vždyť kdybychom to řekli dnešním drsným žargonem – v podstatě Abrahám zacházel se svou ženou jako pasák. Ale pozor, on Abrahám nebyl zase tak špatný, on se za podvedeného přimlouval:

Genesis 20:17 A Abráhám se modlil k Bohu a Bůh Abímeleka a jeho ženu a jeho služebnice uzdravil, i rodily.

Vskutku podivný bůh a podivná představa o spravedlnosti! Nepřipomíná to nějaké procesy?

Izák

O tomto muži se z trojice izraelských patriarchů Abrahám – Izák - Jákob dozvídáme nejméně. Oženil se s Rebekou, ta mu porodila dvojčata Ezaua a Jákoba. Když odešel kvůli hladu v zemi do Geraru, zopakoval trik svého otce. Jenže tentokrát mu na to „král Filišťanů“ Abímelek neskočil: Gen. 26:28. (Jedná se o jiného Abímeleka. Novotného biblický slovník uvádí znění jména Abimelech a píše se zde, že jde spíše o titul než o jméno. Abímelek se dá přeložit jako (Můj) Otec je král.)

O Izákově životě se nedozvídáme nic podstatného, a tak se trochu poučme z jeho umírání. Protože měl radši Ezaua než Jákoba, chtěl mu požehnat. Ale Jákob ho za pomoci své matky, Izákovy manželky Rebeky, obelstil. (Gen. 27:1-41; srovnej Leviticus 19:14 a Deut. 27:18) Jak je vidět, pro „vyvolené“ se ani lidé ani bůh judaismu neštítí žádného podvodu. Při narození bratrů bylo předpovězeno, že Ezau bude sloužit Jákobovi. Je docela možné, že si Ezau svých prvorozeneckých práv nevážil. Ale ptám se: nemohl Bůh zařídit, aby se šlo poctivou cestou? Zjevně, když to čestně nešlo, předpověď se splnit musí, tak co naplat, budeme podvádět, uplácet, nenávidět, vraždit… //A opět je na místě všimnout si verše Gen. 27:29 v podnadpisu. Tudíž – je úplně fuk, jak „vyvolený“ ke svému vyvolení přišel. Podvodem? Nelíbí se vám to? Mně také ne. Jste věřící? Věřící v Bibli jako Boží slovo? Mohu být rád, že nejsem za odhalení jeho podvodu potrestán, třeba se za mě přimluví u svého boha. Ale hlavně se mu nezapomínat klanět. To musím! //

Požehnání pro Ezaua nezbylo. A tak si Ezau předsevzal, že svého bratra zabije. Jákob utekl do jiných krajů, k příbuznému Lábanovi, a později si vzal za manželky jeho dvě dcery.

Jákob

Původně se zamiloval do Ráchel. Chtěl si ji vzít. Podstrčili mu její starší sestru Leu. Tímto způsobem ho podvedl jeho strýc, bratr jeho matky, Lában. Pak dostal i Ráchel. Ráchel později podvedla svého otce tím, že mu ukradla „domácí bůžky“. Smysl bůžků není úplně jasný, možná souvislost je s nárokem na dědictví.

Abychom v tom měli jasno: Podvodník Jákob byl svou matkou, která ho k podvodu vybídla a pomáhala při něm, odeslán k jejímu podvodnému bratru Lábanovi, který mu dal svou dceru, jež ho podvedla. Ostatně podváděl ho i Jákob při rozdělování dobytka. Povedená rodinka! A povedená „bohem inspirovaná“ historie!

Tak pojďme dále:

Obě jeho zákonité ženy darovaly Jákobovi ještě do postele po jedné své služce. Takže se čtyřmi ženami zplodil celkem 12 synů. Víme také o jedné dceři jménem Dína. Jákob = „lstivý“, byl přejmenován na Izrael = „zápasí bůh“ nebo také „zápasil s bohem; viz Biblický slovník Novotného, heslo Jákob. Za zmínku stojí situace, kdy se celá rozvětvená Jákobova rodina, včetně všech služebníků, setkává s jeho bratrem Ezauem, který má sebou čtyři sta mužů. Jákob nezůstává nic dlužen své pověsti lstivého. Udělal vhodná opatření:

a) Nejprve připomenul svému bohu, že to na jeho přání se vrací do teritoria, kde vládne Ezau, a tím pádem se vydává do nebezpečí. Co kdyby bůh zapomněl? Je lepší to pojistit modlitbou.

b) Pak vytvořil „nárazové zóny“. Poslal Ezauovi naproti své služebníky se stády. A nijak nešetřil – 200 koz a 20 kozlů, 200 ovcí a 20 beranů, 30 kojících velbloudic i s mláďaty, 40 krav a 10 býků, 20 oslic a 10 oslátek. Poručil, aby mezi stády udělali řádné mezery a při setkání s jeho bratrem měl každý prohlásit, že je to dar pro něj.

c) Rozdělil svou domácnost, nejblíž k nebezpečí postavil služky a jejich syny, pak méně milovanou Leu a její syny a služebníky, a co nejdále umístil Ráchel s Josefem.

(Gen. 32:7-22, 33:1-3)

Stáda vzdáleně připomínají bohatě zaplacená přednášková turné a vystoupení na konferencích v USA pro jedince, kteří mohou ovlivnit politiku v zemích Evropy.

Nicméně tady si Jákob získává mé sympatie – neschoval se, ale šel vstříc Ezauovi a jeho mužům, kteří přijížděli, a postavil se před svou rodinu, do první linie.

Můžeme-li to tak říci, setkání dopadlo dobře a rozešli se pokojně.

Pro následující událost si v tomto bodě vyprávění představte tu nervozitu v rodině, když se na obzoru objevilo 400 a jeden jezdec. Jákobovi malí chlapci, zvláště ti nejblíže nebezpečí, museli mít docela strach a jejich matky jistě pochopily smysl toho rozdělení a na klidu jim to nepřidalo. Pravděpodobně tu svou nervozitu také dost ventilovaly.

Někde ve druhém sledu stáli Simeon a Lévi, synové Ley. Ti dva později prokázali získanou krutost a nemilosrdnost, spojenou se lstí, když vybili Chámorovo město v případě, týkající se Díny. (Gen 34:24-26) Dost možná, že jejich charakter ovlivnil právě předchozí prožitek. Ve verši 29 zaznamenáváme, že jakmile vybili všechny muže, jejich ženy „zajali“. Jinými slovy – mstili se za znásilnění jejich sestry, ale oni znásilňovat mohli. To bylo úplně v pořádku. A jak byli viníci hrozného zločinného masakru potrestáni? Jákob jim řekl: „Uvedli jste mě do zlého postavení, upadnu kvůli vám v nenávist u obyvatel této země, u Kanaánců a Perizitů; mám málo lidí, oni se proti mně shromáždí, porazí mně a já budu zničen i s celým svým domem.“ Tzv. boží vyvolený se nestaral „o nějaké lapálie“, které postihly vinou jeho synů někoho jiného. Šlo mu jen o to, jak by mohl vypadat „před veřejností.“ A především šlo o to, aby za to jejich rodinu nestihl spravedlivý trest.

Podivný bůh a podivná spravedlnost. Jakoby to připomínalo i nějaké novodobé křivdy…

Na závěr:

A teď mi řekněte po pravdě: chlubili byste se takovými předky a takovým bohem?

(Pokud Bibli nevlastníte a případně si chcete ověřit, jestli je popis dostatečně objektivní: http://www.davar3.net/, popřípadě: http://www.obohu.cz/bible/)