Devátý týden ruského zásahu v Sýrii: Říše vrací úder

24. listopadu turecké letectvo udělalo něco v současné historii naprosto bezprecedentního: záměrně sestřelilo vojenské letadlo jiné země, ačkoliv bylo naprosto zjevné, že toto letadlo nepředstavovalo pro Turecko nebo Turky jakoukoliv hrozbu. Ruský internet je plný více či méně oficiálních úniků o tom, jak to bylo provedeno. Podle těchto verzí Turci drželi 12 F-16 na hlídce podél hranice, připravených k útoku, letouny byly naváděny letadlem AWACS a „kryty“ F-15 amerického letectva pro případ bezprostředního ruského protiútoku. Možná. Možná ne. Ale sotva na tom záleží, protože naprosto nepopiratelným je, že USA a NATO si okamžitě tento útok „přivlastnily“ tím, že poskytly svoji naprostou podporu Turecku. NATO zašlo až tak daleko, že prohlásilo, že vyšle letadla a lodě na ochranu Turecka, neboť to bylo Rusko, kdo napadl Turecko. Co se týká USA, tak ty nejen plně podpořily Turecko, ale nyní rovněž kategoricky popírají, že existují nějaké důkazy, že Turecko kupuje ropu od Daesh. Nakonec, jak bylo možné očekávat, USA nyní vysílají útočnou skupinu letadlové lodi Harry S. Truman do Středozemního moře, oficiálně k útoku na Daesh, ale, ve skutečnosti, na podporu Turecka a s cílem vyhrožovat Rusku. Dokonce i Němci nyní vysílají svá letadla, ale se specifickými rozkazy nedělit se o žádné informace s Rusy.

Takže co se tu děje?

Prosté: Říše správně identifikovala slabinu ruských sil v Sýrii a rozhodla se použít Turecko, aby si zajistila prvek uvěřitelné popiratelnosti. Tento útok je pravděpodobně pouze prvním krokem mnohem větší kampaně na „zatlačení“ Ruska od turecké hranice. Součástí dalšího kroku, evidentně, bude i odeslání západních jednotek do Sýrie, z počátku coby „poradců“, ale nakonec jako zvláštních jednotek a předsunutých leteckých navigátorů. Americké a turecké letectvo zde sehraje primární roli, a německá a britská letadla budou občas působit pro zdání různorodosti, aby bylo možné mluvit o „mezinárodní koalici“. Co se týká Francouzů, uvízlých mezi svými ruskými protějšky a svými „spojenci“ z NATO, ti zůstanou stejně irelevantní, jako vždy: Hollande se sesypal, opět (jak jinak?). Nakonec NATO vytvoří de facto bezpečné útočiště pro své „umírněné teroristy“ na severu Sýrie a použije ho jako základnu k přímému útoku na Raqqa. Protože jakákoliv takováto intervence bude zcela ilegální, bude použit potřebný argument, tedy obrana turkmanské menšiny, R2P a to všechno. Vytvoření NATO chráněného bezpečného útočiště pro „umírněné teroristy“ by poskytlo první krok k rozbití Sýrie do několika menších státečků.

Pokud je toto skutečně plánem, pak sestřelení SU-24 vysílá silný signál Rusku: jsme připraveni riskovat válku, abychom vás zatlačili zpět – jste připraveni jít do války? Bolestivou odpovědí bude, že ne, Rusko není připraveno vést válku proti celé Říši kvůli Sýrii, prostě proto, že pro to nemá kapacity.

Jak jsem již zmínil mnohokrát, Sýrie je mimo schopnost ruské projekce moci (zhruba 1000 km), obzvláště pokud musí být tato projekce moci prováděna přes nepřátelské území (kterým Turecko rozhodně je). Doposud Rusové uspěli, skvěle, při organizování a podpory svých malých sil v Sýrii, ale to v žádném případě nenaznačuje ruskou schopnost podpořit velkou leteckou operaci nad celou Sýrií, nebo, o to méně, pozemní operaci. Faktem je, že ruský zásah v Sýrii byl vždy riskantní a obtížný, a Říši netrvalo dlouho, než ho využitkovala. Ačkoliv jsem velmi ostřelován mávači vlajek a „hurá vlastenci“ za to, že to říkám, faktem je, že Rusko nemůže „chránit“ Sýrii před USA, NATO či dokonce CENTCOM. Aspoň ne čistě vojensky. To neznamená, že Rusko nemá možnosti odvety. Rusko vždy používalo následující:

Ekonomické sankce: Rusko vyhlásilo řadu sankcí vůči Turecku, včetně zmrazení projektu Turecký proud. Navíc ruská turistika v Turecku – obrovský zdroj příjmů – se velmi pravděpodobně smrskne na svůj nepatrný zlomek: Rusové nebudou mít zakázáno cestovat do Turecka, ale žádné zájezdy nebo balíčky nebudou ruskými cestovními agenturami nabízeny. Některé turecké zboží bude v Rusku zakázáno a Turci nebudou zváni, aby se ucházeli o různé typy kontraktů. Celkově vzato tyto sankce ublíží Turecku, ale ne výrazným způsobem.

Politické sankce: Zde Rusko použije jednu ze svých nejděsivějších zbraní: pravdu. Ruské ozbrojené síly předložily ničivou řadu fotografií a videí natočených ruskými leteckými a kosmickými prostředky, dokazující, že Turecko, skutečně, kupuje ropu od Daesh. Obzvláště šokující na těchto důkazech je, že ukázaly skutečně obrovský rozsah pašování: na jedné fotografii bylo 1722 automobilových cisteren v regionu Deir Ez-Zor, zatímco na další bylo 8500 cisteren používaných Daesh k přepravě až 200,000 barelů ropy. Tato čísla znamenají, že nejen jde o pašování organizované na úrovni tureckého státu, ale že je také naprosto zjevné, že USA o tom vědí vše.

Západní média, předvídatelně, o skutečných důkazech ani nepípla, jen mluvila o „obrázcích, které Rusové ukazují“, ale škoda byla způsobena, obzvláště v dlouhodobém horizontu. Nyní všichni aspoň trochu inteligentní vědí, že Erdogan je prolhaný gauner. A co je důležitější, nyní se stalo nepopiratelným, že Turecko je nejen spojencem, ale i ochráncem a sponzorem Daesh. Nakonec, ve světle těchto důkazů, se rovněž stává dosti zjevným, proč se Turecko rozhodlo sestřelit ruský SU-24: protože Rusové bombardovali pašerácké trasy Daesh do Turecka.

Poslední rána prestiži a důvěryhodnosti Erdogana a Turecka přišla od Vladimira Putina samotného, v jeho výročním projevu k parlamentu:

Víme, kdo si plní kapsy v Turecku a nechává teroristy vydělávat na prodeji ropy, kterou ukradli v Sýrii. Teroristé používají tyto příjmy k najímání žoldáků, nákupu zbraní a plánování nelidských teroristických útoků proti ruským občanům a proti lidem ve Francii, Libanonu, Mali a v dalších státech. Pamatujeme si, že ozbrojenci, kteří působili na severním Kavkazu v 90. letech a na počátku tisíciletí, nacházeli útočiště a dostávali morální a materiální podporu v Turecku. Stále je tam nacházíme.

Zatím jsou lidé Turecka přátelští, nadaní a tvrdě pracují. Máme v Turecku mnoho dobrých a spolehlivých přátel. Dovolte mi zdůraznit, že by měli vědět, že je nestavíme na roveň jisté části současné vládnoucí elity, která je přímo zodpovědná za smrt našich vojáků v Sýrii.

Nikdy nezapomeneme její konspiraci s teroristy. Vždy jsme považovali zradu za nejhorší a nejostudnější věc a to se nikdy nezmění. Byl bych rád, kdyby si to tito lidé zapamatovali – ti v Turecku, kteří střelili naše piloty do zad, ti pokrytci, kteří se pokusili ospravedlnit své jednání a ukrýt teroristy.

Dokonce ani nechápu, proč to udělali. Ať je trápilo cokoliv, ať měli jakýkoliv problém, jakoukoliv neshodu, o které jsme nevěděli, mohlo to být vyřešeno jinak. Navíc jsme připraveni spolupracovat s Tureckem ve všech nejcitlivějších otázkách, které ho trápí: byli jsme ochotni zajít dál, kam naši spojenci zajít odmítli. Domnívám se, že jen Alláh ví, proč to udělali. A pravděpodobně se Alláh rozhodl potrestat vládnoucí kliku v Turecku tím, že jim vzal rozum.

Ale pokud od nás očekávali nervózní či hysterickou reakci, pokud chtěli, abychom se stali nebezpečím sami pro sebe, jakož i pro svět, tak toho se nedočkají. Nedočkají se jakékoliv reakce míněné naoko, nebo dokonce pro bezprostřední politický zisk. Nic takového nedostanou.

Naše jednání bude vždy vedeno primárně zodpovědností – vůči sobě, naší zemi, našim lidem. Nebudeme harašit zbraněmi. Ale pokud si někdo myslí, že může spáchat odporný válečný zločin, zabít naše lidi, a že mu to projde, a nebude ho to stát nic, jen zákaz dovozu rajčat, nebo pár omezení ve stavebnictví nebo jiných odvětvích, klame sám sebe. Připomeneme jim, co udělali, více než jednou. Budou toho litovat. Víme co dělat.

Samozřejmě, že ve společnosti skrz naskrz uvyklé na lhaní, neupřímnost a pokrytectví, jsou to „jen“ slova, a mohou být ignorována. Ale na Středním východě a ve zbytku světa jsou to silná slova, se kterými budou mít Turci obrovské problémy při „očištění“ své pověsti.

Vojenská opatření: Ta jsou omezená, samozřejmě, ale ne irelevantní. Zaprvé, Rusko nyní připustilo, že S-400 jsou nyní v Sýrii (mám podezření, že tam byly celou dobu). Zadruhé, Rusko začalo budovat druhou leteckou základnu, tentokrát v Shaayrat v centrální Sýrii. Pokud bude tato základna skutečně zbudována, pak nasazení několika ruských AWACSů či Mig-31 dává smysl. Zatřetí, Rusko nyní použije modernější SU-34, vybavené moderními raketami vzduch-vzduch, na severu Sýrie a ruská útočná letadla nyní budu doprovázena specializovanými letouny SU-30M. Tato kombinace opatření učiní pro Turky mnohem těžší takový útok zopakovat, ale osobně pochybuji, že takové záměry mají, aspoň ne v bezprostřední budoucnosti.

Vyhodnocení:

Abychom plně pochopili, co se nyní děje, musíme se podívat na větší obrázek. Prvním velkým důsledkem sestřelení ruského SU-24 je, že NATO se nyní stalo zločinnou aliancí. Nyní, kdy byl ustanoven válečným aktem Turecka vůči Rusku, protože tím ono sestřelení nepopiratelně bylo, precedent, může jakýkoliv člen NATO učinit totéž, zatímco se bude cítit aliancí chráněn. Pokud se zítra Lotyši rozhodnou bombardovat loď ruského námořnictva v Baltském moři, nebo pokud Poláci sestřelí ruské letadlo nad Kaliningradem, dostanou okamžitě „ochranu“ NATO, stejně jako nyní dostalo Turecko: USA budou plně prosazovat lotyšskou/polskou verzi událostí, generální tajemník NATO nabídne odeslání dalších jednotek do Lotyšska/Polska na „ochranu“ těchto zemí před jakoukoliv „hrozbou“ z „východu“ a světová korporátní média oslepnou k jakýmkoliv důkazům o lotyšské/polské agresi. To je extrémně nebezpečný vývoj, protože poskytuje silný popud jakékoliv malé zemi, aby si řešila svůj komplex méněcennosti „odvahou“ a „odhodláním“ postavit se proti Rusku, i když je to, samozřejmě, činěno z úkrytu, s NATO za zády.

NATO také záměrně eskaluje svoji válku proti Rusku tím, že připouští Černou Horu do aliance a obnovuje rozhovory o připuštění Gruzie. V čistě vojenském smyslu je začlenění Černé Hory do NATO bezvýznamné, ale z politického hlediska je to další způsob, jak si může Západ rýpnout do Ruska a říct „hele, začleníme dokonce i vaše historické spojence do naší Říše, a vy s tím nemůže udělat nic“. Co se týká Gruzie, tak hlavním účelem stojícím za diskusemi o začlenění do NATO je ospravedlnit „Saakašviliho linii“, tj. odměnit agresi vůči Rusku. Opět, Rusko s tím nemůže nic udělat.

Čelíme tudíž extrémně nebezpečné situaci:

• Ruské síly v Sýrii jsou poměrně slabé a izolované
• Turecko může, a učiní tak, pokračovat ve svých provokacích pod krytím NATO
• Západ nyní připravuje (ilegální) intervenci v Sýrii
• Západní intervence bude učiněna vůči Sýrii a Rusku
• Politici NATO nyní mohou snadno získávat „vlastenecké“ body provokováním Ruska

Pokud vynecháme žvásty NATO o „obraně svých členů“, tak se nyní děje to, že Říše se nyní očividně rozhodla, že směřovat k válce je bezpečné, protože Rusko se neodváží „začít“ válku. Jinými slovy, je to hra, ve které jedna strana vyzývá druhou, aby s tím něco udělala. To je přesně to, na co Putin narážel, když řekl:

Pokud od nás očekávali nervózní nebo hysterickou reakci, pokud chtěli, abychom se stali nebezpečím sami pro sebe, jakož i pro svět, tak toho se nedočkají. Nedočkají se jakékoliv reakce míněné naoko, nebo dokonce pro bezprostřední politický zisk. Nic takového nedostanou. Naše jednání bude vždy vedeno primárně zodpovědností – vůči sobě, naší zemi, našim lidem.

Avšak imperiální hluboký stát nepochopil fakt, že Rusko nemusí mít na výběr a musí se Říši postavit. Ano, Rusové nechtějí válku, ale problémem zde je, že vzhledem k naprosto bezuzdné aroganci a říšskému přehnanému sebevědomí západní elity je každá ruská snaha vyhnout se válce interpretována západním hlubokým státem jako známka slabosti. Jinými slovy, zodpovědným jednáním Rusové nyní poskytují Západu popud jednat ještě nezodpovědněji. To je velmi, velmi nebezpečná dynamika, se kterou se bude muset Kreml vypořádat. Putin evidentně má něco v plánu, aspoň tak chápu jeho varování:

Ale pokud si někdo myslí, že může spáchat odporný válečný zločin, zabít naše lidi, a že mu to projde, a nebude ho to stát nic, jen zákaz dovozu rajčat, nebo pár omezení ve stavebnictví nebo jiných odvětvích, klame sám sebe. Připomeneme jim, co udělali, více než jednou. Budou toho litovat. Víme co dělat.

Netuším, na co mohl narážet, ale jsem si jistý, že nejde o nějaké prázdné výhrůžky: nebyla to výhrůžka nepřátelům Ruska, ale slib Rusům. Jistě že doufám, že existuje plán, protože právě teď jsme na kolizním kurzu vedoucím k válce. Na závěr je zde krátký citát Putina, nad kterým by se západní vůdci měli zamyslet:

Již před 50 lety mne leningradská ulice naučila jednomu pravidlu:
Je-li rvačka nevyhnutelná, je nutné udeřit první.