Proč Tsipras zradil

Tsipras nejen, že šel rychle a ochotně troice na ruku, on dokonce šel dále, než původně troika požadovala. Připomeňme si nedávnou zprávičku Ve zkratce, kde to maru shrnul následovně:

Tsipras předložil věřitelům podmínky, které pro Řeky znamenají větší škrty než byly ty, jež Řekové odmítli v referendu. Vláda se zavázala ke škrtům v hodnotě 13 miliard Eur (před referendem se jednalo o 8 miliard Eur) a požaduje půjčku z ESM v hodnotě 53 miliard Eur. V návrhu není zmíněna restrukturalize dluhu - jen v doprovodném dopise je zmínka, že se věřitelé zavážou k nějaké restrukturalizi.

• Podmínky zavazují Řecko k rozpočtovému přebytku 1 %, 2 %, 3 %, 3,5 % v letech 2015-2018.
• Byla zrušena redukce DPH na ostrovech - zůstala jen pro vzdálené ostrovy.
• 23 % DPH pro restaurace, 13 % pro základní potraviny, vodu, elektřinu, hotely.
• zvýšení solidární daně
• luxusní daň na jachty, bazény atd.
• příspěvky chudým penzistům budou zrušeny u osob s "vyššími" příjmy k 16. březnu, postupné rušení pak bude pokračovat do roku 2019.
• penze budou během 18 měsíců zkráceny o 2,7 miliard Eur
• předčasné odchody do penze budou zrušeny (vyjma určitých profesí)
• 100 % platba daní předem pro podniky
• veřejný sektor: jednotné mzdy, nástupní plat 586 Eur brutto=minimální mzda v soukromém sektoru
• zemědělství:postupné rušení dotace na paliva
• privatizace regionálních letišť, aténského letiště Elliniko, řecké železnice, přístavu v Pireu a Soluni a dalších
• přesun balíku akcií řeckých telekomunikací do privatizační agentury
• reset kolektivního vyjednávání na rok, eliminace práva stávkovat a liberalizace hromadného propouštění

Následně slavný řecký parlament, kde dosáhla Syriza po referendu konsensu napříč stranami a dalo se čekat, že bude jednat v zájmu řeckého lidu, tuto šílenou věc schválil poměrem 250 hlasů ze 300, z toho 145 ze 162 poslanců Syriza.

Jako třešnička na dortu se objevuje zprávička z dneška, že se na summitu Shanghai Cooperation Organisation v Ufě Putin zmínil, že Tsipras nikdy nepožádal Rusko o pomoc. Jinými slovy on to nikdy nemyslel vážně.

Nebudu se zamýšlet nad tím, jak se asi cítí obyčejní Řekové. Myslím, že je to lehce představitelné, ostatně cítíme se stejně. Spíše mě zajímá PROČ. Proč Tsipras tak hanebně zklamal.

Odpověď není složitá, v podstatě jsou jen dvě možnosti. Buď dostal nabídku, kterou v řeči mafiánů (nic jiného ta sebranka není) „nelze odmítnout“ nebo byl od počátku bílým koněm banksterů. Osobně se spíše kloním k druhé možnosti.

Případ Tsipras je momentálně nejkřiklavější, ale podobných Tsiprasů jsou všude kolem tuny. Jen si vzpomeňme na podivnou impotenci unijních vůdců co se týče zastavení sebevražedné migrace hord z jihu, nedávné schválení TTIP a předtím nesmyslných, hloupých a sebepoškozujících sankcí vůči Rusku. A na našem políčku hanebné chování našich „volených“ představitelů, mlžení, lhaní, patolízalství a vlastizrádné chování premiéra Sobotky, když oznámil „dobrovolné“ přijetí 1500 migrantů z Afriky, ačkoliv 99% národa (jen málo kdy je národ tak jednotný jako v této otázce) si to nepřeje. A další lhaní a mlžení, když se tváří, že víc jich nebude.

A pak tady ovšem vzniká druhá otázka, ještě palčivější. Totiž jak strašný podvod je celý současný systém tzv. zastupitelské demokracie a jaké možnosti vůbec máme my, lidi, abychom to změnili.

Když se podíváte na články zde ve Zvědavci a nejen zde, lehce zjistíme, že 99 % obsahu se týká hanebného chování a zrad politiků napříč stranami a státy. Je to pořád o jednom. Politik je zvolen, protože něco slíbí, očekává se od něj něco, a jakmile je u lízu, zapomene a obrátí se proti těm, kteří mu dali mandát.

A my nemáme žádnou možnost to změnit. Napříč ústavami států chybí nástroje účinné kontroly, tedy možnost jednoduše odvolat politika a trestně ho stíhat za vlastizradu.

Četl jsem nedávno knihu Tajnosti popraviště Henriho Sansona. Vzpomínky tří generací pařížských katů Sansonů. Je to děsivé a smutné čtení, mimo jiné popisuje popravu korunovaných hlav Francie Ludvíka XVI a Marie Antoinette po převzetí moci lůzou při Velké francouzské revoluci, na kterou jsou dodnes Francouzi tak hrdí. Když Marie Antoinette stoupala po schůdcích na popraviště, musel ji Sanson podpírat. V jednu chvíli mu šlápla na nohu. „Promiňte, Sire, nechtěla jsem,“ omluvila se. Jaká vznešenost a hrdost i v takové chvíli! To byli skutečná šlechta a skuteční vládci, kteří brali své postavení s grácií. Co by asi říkal takový Sobotka nebo Barroso...

Jak byla Velka francouzská revoluce zažehnuta a kým, dnes díky internetu víme. Domnívám se, že tam někde to začalo. Ty problémy. Dnes čím jsem starší, tím více se začínám přiklánět k názoru, že jedině vládce, který není volený, který skutečně vlastní svou zemi tak nějak dědičně, cítí za svou zemi zodpovědnost a má právo se rozhodovat sám, snad s podporou nějaké formy Rady moudrých, ale bez hašteření a plkání v tzv. parlamentech, může rozhodnout ve prospěch jemu svěřeného národa. To ostatně naznačují i slavné Protokoly, které se přímo zmiňují o tom, že takovou formu vlády je nutno zlikvidovat, protože je jediným nebezpečím světové moci. Proto byl také později v jiném podobném „experimentu“ (mimochodem organizovaným stejnými strukturami, které přivedly k životu Velkou francouzskou revoluci), zlikvidován ruský car Nikolaj a celá jeho rodina. Teprve odstraněním skutečných vládců se bankovním domům podařilo vytvořit prostor pro současný hrůzný a vše-drtící teror demokratury.

Jistě máme tady ještě Bětku v Británii a několik dalších korunovaných hlav v čele několika států Evropy, ale těm byla dávno odňata jakákoliv výkonná moc a zůstala jen symbolika prázdných titulů a střídání stráží pro fotoaparáty turistů před jejich paláci. Chodíme se na ně dívat jako do ZOO.

Ne tak úplně. Holandská princezna Beatrix je pravidelná účastnice Bilderbergu a existuje ne úplně hloupá domněnka, že patří do nej- nejužžího kruhu těch nej- nejmocnějších. Ale to není odpovědná panovnice svého národa, to je stará, nebezpečná pletichářka s globálními ambicemi a její vazby s domem Rothschildů jsou zřejmě těsné. Čím ty supy drží pod krkem, není jasné, zřejmě jde o jakýsi druh vzájemné symbiózy dvou parazitů.

Zpátky k Řecku. Banksteři dovedli svůj způsob drancování světového bohatství k naprosté dokonalosti. Tak, jak dříve lichváři ničili jednotlivce a rodiny, dnes dokážou ničit celé státy. A co je naprosto (pro ně) brilantní, je to, jak se po přivedení vytipovaného státu na buben dokážou přisát na tok peněz plynoucí z peněz daňových poplatníků tuctu dosud prosperujících států, kterým je nařízeno krachujícímu státu pomáhat.

Ty peníze, které do Řecka plynou, nejen, že nejsou investicí do řeckého hospodářství (Řekové z nich nevidí ani tu pověstnou korunu), ale jdou okamžitě ven na platby úroků z předchozích půjček a končí na kontech soukromých bank. A ty peníze jsou jen další půjčky, tedy půjčka vytloukaná půjčkou, klín klínem. Jak dlouho by dokázal jedinec nebo rodina žít tak, že na úrok z předchozí půjčky si znovu půjčí? Ovšem – jedinec brzy zkrachuje, vyhlásí úpadek a pokud není z čeho brát, věřitel ostrouhá. Řecku ten luxus dopřán není, naopak, je uměle udržováno na kapačkách, protože krach by zastavil penězovod od dosud majetných daňových poplatníků ostatních států. Brilantní...

Kromě peněz zabavují a zastavují hmotný majetek a národní bohatství Řecka, poslední návrh z Německa hovoří o „transferu“ řeckého majetku v hodnotě 50 miliard EUR do externího fondu. Pochopitelně není to Německo, kdo to požaduje, ale banksteři v pozadí, kteří tahají za nitky politických loutek. Brilantní…

Tsipras byl tedy jen další koupenou figurkou ve smutném panoptiku politických a lidských karikatur. A Řecko je experiment, který se bude brzy opakovat na dalším národě.

Je nějaká naděje na změnu? Je. Musí to vyhnít. Žádný strom neroste do nebe a i banksteři doplatí na svou hamižnost.