Obamova (staro)nová válka v Iráku

Obamova žádost o vlastní AUMF je první za dobu jeho prezidentské funkce. Někteří zákonodárci se obávají, že jakýkoliv takový souhlas by mohl být zneužit Obamovým nástupcem, ať to bude Republikán nebo Demokrat. Nakonec Obama neviděl žádný důvod, proč nevyužít dva souhlasy k válce udělené Georgi W. Bushovi, takže legislativci si myslí, že by Obamův nástupce neměl žádné zábrany při použití vlastního Obamova souhlasu od kongresu s otevřeným koncem.

Americký prezident usiluje o použití nezbytné a přiměřené vojenské síly proti Islámskému státu nebo „napojeným osobám či silám“. To, co představuje „napojené osoby a síly“, je „všezahrnující fráze“, které se někteří členové kongresu obávají. Nicméně nový navrhovaný AUMF by neopravňoval k žádné „trvalé ofenzivě v rámci pozemních bojových operací“.

AUMF neumožňuje záchranné vojenské operace, cílené útoky na vedení Islámského státu, „umožnění“ náletů vojenskými pozemními tipovači a naváděči, a vojenské poradenství a pomoc „partnerským silám“. Byla to právě takováto pomoc Spojených států „partnerským silám“ v libyjské a syrské občanské válce, která dala vzniknout Islámskému státu, který nyní tvrdí, že ovládá velké části obou zemí.

Ti členové kongresu, kteří se staví proti většímu zapletení amerických ozbrojených sil v Iráku a Sýrii, jsou přečísleni těmi, převážně z řad Republikánů, kteří chtějí více amerických „bot na zemi“, pro útok na síly Islámského státu Iráku a Levantu (ISIL) v Iráku a Sýrii. ISIL údajně okupuje třetinu území obou těchto zemí. Volání po větším zapojení USA rostlo od chvíle, kdy bylo oznámeno, že ISIL upálil zaživa jordánského pilota, a byla oznámena smrt Kayla Mullera, pracovníka amerických sil pomoci zajatého ISIL jako rukojmí.

Avšak Obama nežádal o souhlas a prováděl již nějakou dobu to, že zahajoval tajné operace operativců CIA a USA financovaných bojůvek v bojových zónách Sýrie a Iráku. Obamova politika tajné pomoci tak zvaným „umírněným“ v syrské opozici, jakož i utajovaná pomoc kurdským silám pešmergů v severním Iráku, byla maskována králem amerických tajných aktivit, ředitelem CIA Johnem O, Brennanem.

Obamovy tajné války v Sýrii a Iráku jdou ruku v ruce se současnou tajnou vojenskou a výzvědnou podporou ukrajinské pravidelné armády a jejích nepravidelných oddílů. Obama neustále umenšuje vojenské zapojení USA v bojových zónách jako Ukrajina, Irák a Sýrie, a zveličuje svoji zdrženlivost ohledně většího zapojení amerických ozbrojených sil v konfliktech. Smutnou pravdou je, že konflikty v Sýrii a na Ukrajině jsou z Obamovy dílny. Tyto záměrné války byly ukuty neokonzervativci z řad pozůstatků Bushových operativců, jako jsou náměstkyně ministra zahraničí pro evropské záležitosti Victoria Nuland a bývalý hlavní diplomat ministerstva zahraničí pro Střední východ, a nyní zástupce generálního tajemníka OSN pro politické záležitosti, Jeffrey Feltman.

Spojené státy jsou nyní připraveny prodloužit pobyt svých ozbrojených sil v Iráku a Afghánistánu. Obamova vláda oznámila plány na přítomnost více než 5,500 amerických vojáků v Afghánistánu poté, co předtím oznámila datum jejich stažení, konec r. 2015. Jsou v běhu plány na provoz amerických základen na letišti v Kandaháru a dalších místech. Očekává se, že Obama sdělí svá přání více než chápavému afghánskému prezidentovi Ashrafu Ghanimu, když navštíví v březnu Bílý dům.

V běhu jsou také plány na zřízení velké americké letecké základny poblíž Erbilu v iráckém Kurdistánu. Tato základna bude používána k provádění průzkumu proti ISIL a k bombardování v Iráku a Sýrii, jakož i k usnadnění podobných operací spojeneckých zemí. Nejsou žádné informace o tom, jestli bude tato základna nadále v provozu i po jasné porážce ISIL.

Existuje jasný neokonzervativní scénář, který je Pentagonem realizován z Ukrajiny, kam nastávající americký ministr obrany Ashton Carter chce poslat Kyjevu americké „obranné“ zbraně, aby mohly být použity proti rusky mluvícím etnickým Rusům, federalistům, ve východní části země, a do Iráku a Afghánistánu. Spojené státy si vůbec nepřejí přestat s tím, co se rovná obnově „Centrální smluvní organizace“ z dob studené války, či CENTO. CENTO, původně nazývaná „Bagdádský pakt“, se skládala z Británie, Pákistánu, Íránu, Iráku a Turecka, kde si Spojené státy vynutily být „přidruženým členem“, kvůli opozici izraelské lobby vůči americkému zapojení. CENTO byla namířena proti tehdejšímu Sovětskému svazu. CENTO, stejně jako Aliance jihovýchodní Asie (SEATO), zanikla po uznání nových globálních realit. Dnes lze říct, že do nové „CENTO“ budou patřit Irák, Afghánistán, Turecko, Ukrajina, Gruzie, Jordánsko, Saúdská Arábie a státy Zálivu. Ale stejně jako v případě původní CENTO, budou součástí Obamovy „koalice“ proti ISIL i některé země, které pomáhaly a podporovaly islámské teroristy a bojůvky.

Například v listopadu 2014 bylo oznámeno, že ruský federalistický „odstřelovač“ zastřelil na Ukrajině tak zvanou britskou „bílou vdovu“, alias Samanthu Lewthwaite, když bojovala proti rusky mluvícím silám na východě Ukrajiny. Přítomnost pozemních velitelů při islamistickém útoku v nákupním středisku Nairobi na Ukrajině byla doposavad tím nejlepším důkazem tajné dohody mezi Islámským státem a kyjevskou vládou. Lewthwaite působila jako odstřelovač v brigádě Ajdar, která má podporu Kolomojského, miliardáře s dvojím – ukrajinsko-izraelským – občanstvím a guvernéra Dněpropetrovska. Kolomojsky poskytuje peníze a logistickou podporu několika pro-kyjevským polovojenským jednotkám. Patří k nim, mimo brigády Ajdar, „Modrá helma“ skládající se z bývalých izraelských vojenských commandos, brigáda Azov, brigáda Donbas a brigáda Dněpr-1 (či Dniepro-1) o 2,000 mužích. V brigádách na východě slouží řada neonacistických ukrajinských nacionalistů ze západu země.

Zdá se, že „Obamova doktrína“ pro euroasijský oblouk, rozkládající se od Turecka a Ukrajiny na západě po Afghánistán a Pákistán na východě, je plná rozporů a špatných kroků neokonzervativců, jako Nuland, která je zodpovědná také za euroasijské záležitosti. USA zahrnují do svého kalkulu u boje proti ISIL i Turecko, ačkoliv turecká vláda zásobovala jednotky ISIL bojující proti vládě Bashara al Assada v Damašku. Saúdská Arábie, země se zdokumentovanými vazbami na ISIL a Al-Kajdu, je také členem Obamovy mnohojazyčné koalice. USA zahrnují do své sféry vlivu i Afghánistán, ačkoliv člen koalice, Katar, udržuje úzké styky s afghánským Talibanem, který vyhlásil válku proti americké vojenské přítomnosti v Afghánistánu.

Je zde riziko, že Obamův navrhovaný AUMF schválí další americké zapojení do toho, co je považováno za občanskou válku v Jemenu a Somálsku. Pouze neinformovaná republikánská rétorika žvaní o monolitických „hrozbách“ ze strany islámu. To, co se děje v Jemenu, má daleko k islamistickému povstání, je to o obnově práv pro menšinu šíitů Zaidi v zemi dlouho ovládané sunity, jakož i o obnově nezávislosti Jižního Jemenu. Proti obojímu jsou neokonzervativci, kteří chtějí vytvořit jakoukoliv záminku, aby byl Jemen pod pro-americkým režimem, který umožňuje americké vojenské základny, jako jsou přístavy Aden, Hodeida, a strategický ostrov Socotra. Somálské války mají více co dělat s konflikty mezi slabou federální přechodnou vládou v Mogadišo a nezávislými vládami v Somalilandu a Puntlandu, než s nějakou hrozbou ze strany islamistů, ať se již nazývají Al Shabaab, nebo Islámský stát.

Americká vláda se opět snaží rozlézt americké ozbrojené síly do široka daleka, bez větší podpory lidí. Je to plán, který je odsouzen k neúspěchu.