Hra bez pravidel

Vydírání falšováním historie SSSR

Především, některé bývalé sovětské republiky připravují vznesení nároků na to, aby Ruská federace kompenzovala „sovětskou okupaci let 1940-1991“. Estonsko, Litva, Lotyšsko a Moldávie mají podniknout právní kroky. Tabulka níže (vytvořená autorem) nabízí některé odhady na základě použití různých zdrojů.

Tabulka 1: Kompenzace za „sovětskou okupaci“ požadované po Ruské federaci některými zeměmi „blízkého zahraničí“

Stojí za zmínku, že odhady jsou pravidelně přehodnocovány směrem nahoru. Například před pár lety chtělo Lotyšsko pár miliard dolarů. Nyní jeho představitelé rozhodli, že to vezmou důkladně, a zvýšili odhad na 300 miliard (pro srovnání, v r. 2012 činil lotyšský GDP 28 miliard dolarů). Je jasné, že nebes se dotýkající požadavky jsou koordinovány se západními sankcemi uvalenými na Rusko.

Požadavky Kyjeva

Kvalitativně nové ekonomické požadavky se objevily v r. 2014. Očekává se, že odhady škod porostou rychle. Tempo udala nová ukrajinská vláda, která se doslova dostala k moci v důsledku puče v únoru 2014. Koncem dubna 2014 ukrajinský ministr spravedlnosti Pavel Petrenko uveřejnil následující prohlášení: „K dnešnímu dni činí suma veškerých škod 950 miliard ukrajinských hriven. Tyto ztráty nezahrnují ztráty zisků, které budou vypočteny dodatečně. Navíc tyto ztráty nezahrnují cenu minerálů, mořského šelfu, a v podstatě jsou to ztráty, které jsou přímé, a ztráty způsobené ilegálním zabavením a vytvořením bariér pro používání majetku našich národních společností, ministerstev a rezortů.“ Vzhledem k fluktuacím hrivny činila odhadovaná suma 84-100 miliard dolarů a od té doby je neustále navyšována. V červnu 2014 to bylo 1,08 bilionu hriven, v červenci 1,18 bilionu. 28. července ukrajinský ministr energetiky a uhlí Jurij Prodan poznamenal, že ruská jednostranná „anexe“ Krymu 18. března způsobila Ukrajině masivní ztráty energetických aktiv (uapress, Info, 28. července). Prodan řekl: „Vezmeme-li v úvahu veškerá energetická zařízení na Krymu, mluvíme o ztrátě miliard dolarů pro Ukrajinu v energetickém sektoru. Odhadujeme to na asi 300 miliard dolarů.“ (Birževoj Liděr, 28. července). Podle Kyjeva má činit celková kompenzace od Moskvy 400 miliard dolarů. v r. 2013 byl GDP Ukrajiny 182 miliard dolarů.

Zároveň Ukrajina zahájila přebírání ruského majetku na svém území. A co víc, Kyjev začal používat argument kompenzace za Krym, když odmítal zaplatit své dluhy Rusku. Krymský argument byl použit při rozhovorech o ruských dodávkách plynu, aby se získaly větší slevy.

V létě 2014 někteří členové ukrajinského parlamentu (Věrchovnej rady) začali připravovat vznesení nároků za události v Novorusku. Věrchovna rada odhadla částku potřebnou pro kompenzaci průmyslových škod. Zmiňovaná čísla jsou od 3 do 6 miliard dolarů. Podle odhadů ukrajinského parlamentu je celková škoda odhadována na 8-10 miliard dolarů. Tyto sumy mají být zahrnuty do požadavků na kompenzace škod způsobených Ukrajině v důsledku „ozbrojené agrese“.

Konečný cíl požadavků na kompenzace – konfiskační sankce

Kompenzační žaloba bývalých sovětských republik na Ruskou federaci je mnohoúčelovou zbraní Západu.

Zaprvé, je to nástroj vedení ideologické, psychologické a informační války používaný ke zfalšování historie a k rozdmýchání proti-ruské hysterie.

Zadruhé, je to způsob vedení ekonomické války. S veškerou bezdůvodností a naprostou nekompetentností se odhadované sumy pravděpodobně stanou jakýmisi kompenzačními nároky schválenými parlamenty zemi, které „utrpěly škody“, předtím, než se půjde k mezinárodnímu soudu. Verdikty jsou známy předem.

Až Rusko odmítne podřídit se rozhodnutím soudů, Západ zahájí novou vlnu ekonomických sankcí, které doposud použity nebyly. Je možné je nazvat konfiskační sankce. Rezervy Ruské federace mohou být zmrazeny (zkonfiskovány). Nebude to stačit, zkonfiskují zahraniční aktiva.

Mělo by se Rusko připravit na „konfiskační válku“?

Podle Banky Ruska činila k 1. říjnu 2014 zahraniční aktiva Ruské federace 1410,9 miliard dolarů, včetně přímých investic – 466,6; portfoliových investic – 62,7; derivátů – 8,7; ostatní – 471,0; rezervních aktiv (zlato) – 454,2. Podívejme se, co zahrnuje největší kategorie „ostatní“: hotovost a bankovní vklady – 161,1; půjčky – 201,4; obchodní úvěry a zálohy – 32,5; ostatní investice – 23,3. Není to zdaleka vše.

Tuto sumu je třeba minimálně zdvojnásobit. Jde pouze o legální kapitálové investice registrované centrální bankou. Existují investice v zahraničí jdoucí přes nelegální kanály, které jsou monitorovány Západem, aby byly po rozhodnutí soudů zkonfiskovány, bude-li potřeba. Je to snadno proveditelné. Rozsah záminek je široký: „proti-americká propaganda“, „zasahování do práv teplých“. „sovětská okupace“ a „nezaplacené dluhy carského Ruska“.

Vezmeme-li v úvahu, jak vyšroubovaný střet mezi Ruskem a Západem je, Rusko by mělo jednat okamžitě a odsunout zahraniční aktiva z možného dosahu konfiskačních sankcí. Něco se dělá, ale příliš pomalu a zdaleka ne dost. Podle Banky Ruska se ruská zahraniční aktiva k 1. červenci 2014 rovnala 1514,4 miliardám dolarů. Ztratila jen 103,5 miliardy dolarů, či 7%, ve třetím čtvrtletí. Říkají, že pokud Západ začne konfiskovat ruská aktiva v zahraničí, pak Rusko odpoví konfiskací západních aktiv na své půdě. To není účinné opatření. Mezi ruskými aktivy v zahraničí a zahraničními aktivy v Rusku je nerovnováha. Jak jsem již zmínil, ruská zahraniční aktiva se rovnají 1410,9 miliardám dolarů, oproti 1178,0 miliardám. Je zde nerovnováha ve výši 232,9 miliard dolarů, bez stínových ruských investic v zahraničí, které činí odpovídající číslo mnohem vyšší. Abychom se aspoň vyhnuli být v konfiskační válce poraženými, ne-li byli vítězi, musí být ruská zahraniční aktiva zredukována, aby byla menší, než zahraniční investice v Rusku.

Co dělat

Situace si žádá rychlou „deoffshorizaci“ ruské ekonomiky. Bylo by to možné udělat vydáním prezidentského dekretu, činícího návrat aktiv domů povinným (čímž se vysvětluje, proč prakticky všichni ruští oligarchové na žádost Putina investice ze zahraničí domů vrátili – p.p.). Fyzicky tu jsou – zhmotněné v průmyslových podnicích, železnicích, komínech, ropných vrtech, elektrárnách, skládkách surovin atd. Ale de jure jsou tato aktiva na Západě, uváděná v bilancích offshorových, či „paralelních“ společností. Abychom se vyhnuli, tomu, co se stalo v případě Jukosu, musí být aktiva vrácena do Ruska de jure neprodleně. Na přeregistrování společnosti ze zahraničí stačí měsíc; někteří právní konzultanti nabízí urgentní přeregistraci do 24 hodin. Ti magnáti a další podnikatelé, kteří na to nejsou připraveni, by měli obdržet pomoc při tomto obtížném rozhodnutí. Je možné, aby dekret uváděl, že pokud společnost nezměnila svoji registraci do měsíce, budou její aktiva znárodněna. Znárodnění vztahy mezi Ruskem a Západem prudce nezhorší. Tyto vztahy stejně být horší nemohou. A není času nazbyt. Znárodnění je důležitým nástrojem mobilizace společnosti a ekonomiky v dobách „studených“ a „horkých“ válek.

Současné vztahy mezi Ruskem a Západem velmi připomínají situaci v první polovině r. 1918, kdy se bývalí spojenci Dohody připravovali na intervenci v Rusku. V Rusku působila pátá kolona, představovaná společnostmi se zahraniční účastí působícími ve prospěch Dohody a podkopávajícími situaci zevnitř. To přimělo bolševiky zahájit proces znárodňování zahraničního majetku na ruské půdě. V oněch dnech stálo Rusko proti všem.