Game Over, aneb jak Putin odpravil světovou politiku na penzi
Včera se mi náhodou podařilo poslechnout si vystoupení Putina v přímém přenosu a udělat si vlastní názor na to, co, jak, a komu sdělil náš prezident. Za to patří zvláštní dík stanici Vesti-FM. A po přečtení všech rychlopalných komentářů analytiků, snažících se být prvními, nezávisle na jejich politické a ideologické orientaci a dokonce jednoduše na osobním směřování, mi říkali více o samotných autorech, než o samotném vystoupení. Celkově jsem si opět potvrdil závěr, že pro reálné pochopení nečeho je třeba jít k prvotním zdrojům.
A háček není dokonce ani v tom, že všechny komentáře a posouzení deformují informaci, podávají ji v určitém světle nebo ji topí v závěrech autora. V takových vystoupeních nejsou o nic méně důležité i další faktory: místo vystoupení a jeho publikum. Šířka vysílání přímého přenosu (budete souhlasit, že slyšet na rádiu přímý přenos celého vystoupení je něco zcela jiného, než poslouchat komentátory a pár citátů). Neméně důležité je emocionální podání materiálu mluvčím a reakce posluchačů-publika na vystoupení. Vše to dohromady spolu s textem dovoluje sestrojit v hlavě prvotní obraz pro samostatné přijetí.
Vraceje se ke komentátorům, mohu říct, že jsem vůbec nebyl překvapen růzností hodnocení. To je normální. Reakce nepřátel, lhostejných a přátel je vždy odlišná. Také se odlišuje reakce lidí motivovaných, pracujících na objednávku, v zájmech určitých struktur, od reakce lidí nikým a ničím neangažovaných.
Udivilo mne něco naprosto jiného. Ani u stoupenců prezidenta, ani tím více u jeho protivníků jsem neuviděl adekvátní hodnocení toho, co proběhlo. A mezitím včerejší řeč prezidenta svým významem podstatně převyšuje jeho takzvanou Mnichovskou řeč z roku 2007. Tehdy mluvil jako člověk, považující se za rovného mezi rovnými a požadující tomu adekvátní přístup a chování ostatních. Včera hovořil dobrosrdečný, ale neschopností učedníků unavený učitel, obraceje se ke studentům, které finálně uznal za beznadějné budižkničemy. Západní politici přiložili za poslední rok všechna úsilí k tomu, aby Putina udělali psancem světové politiky. Včera Putin udělal světové politiky kolektivním psancem. To pravděpodobně vypadá jako příliš silné vyjádření, bez opory, ale přesto je to právě tak.
Současná politika, jak vnitřní, tak vnější, staví na několika postulátech, jevících se neoddělitelnou součástí těch samých „Pravidel Hry“, které se dostaly do podnázvu letošního Valdajského fóra. Mezi těmi postuláty je nejdůležitejším ten, který jasně rozděluje reálná jednání, hodnocení situací, námitky a ohrožení, kompromisy a přání, od veřejného podání materiálu pro masy. Hrubou mluvou je možné ten postulát zformulovat tak: „Ani slova pravdy pro veřejnost, pro veřejnosti jen šou. Všechna reálná jednání jen pro zasvěcené.“ Když Kaddáfí veřejně proklínal USA a Evropu a hrozil jim pomstou, bylo to šou. Zároveň se pokoušel s USA a Evropou za zavřenými dveřmi dohodnout, proto i prohrál. Prohrál proto, že se ani na chvíli nezamyslel nad možností přeskočit čáru „pravidel hry“. Postulát politiky „Pravda pro sebe, Lež pro voliče“ je přímý důsledek toho, že reálná politika na Západě nebo všude, kde vládnou Západem dosazené loutky, je jasně oddělena od veřejných politických představení, od herců, plnících roli prezidentů, premiérů, hlav parlamentu a tak dále.
Co včera proběhlo? Včera Putin za prvé, odhodil diplomatické formulace a dekorum. Za druhé, obracel se ne k politikům nebo hlavám států, ale hlavně k prostým lidem. Přičemž, nejen v Rusku, ale na celém světě. Přesně zvolený okamžik vystoupení i formát Valdajského fóra s jeho širokou základnou politologů a novinářů z různých zemí, plus, široké osvětlení řeči prezidenta v ruských médiích fakticky nedávají světové politice šanci vystoupení zamlčet. Pokusí se překroutit, to je jisté. Očernit, olhat ze všech stran, přidat jiné smysly, bezpochyby. Ale zamlčet se nepodaří. Během několika dní se text toho vystoupení díky médiím, nebo navzdory jim, rozšíří po planetě a stane se dostupným miliardám lidí. A čím více bude v médiích rozruchu, hluku a očerňování, tím více bude prvotní zdroj přitahovat zájem.
Putin včera fakticky udělal čáru za celou poválečnou historií a světovou politikou. Nyní politika více nebude moci být údělem elitárních klanů a výsledkem zákulisních dohod. Nyní to bude záležitost otevřeného, a, což je principiální, pravdivého rozhovoru se vším obyvatelstvem planety.
Uviděl jsem v tom vystoupení několik důležitých smyslů, určených prostým lidem celého světa.
1. Rusko už nebude dál hrát nabízené „hry“, vést zákulisní dohody o detailech. Ale je připraveno k libovolnému serióznímu rozhovoru a dohodám, pokud budou pomáhat bezpečnosti a budou založeny na spravedlivosti a rovnému uznání všech zájmů.
2. Veškerá architektura mezinárodní bezpečnosti je minulostí. Budoucnost už není garantována. A u toho, kdo hodil architekturu mezinárodní bezpečnost do koše, je jak se říká, jméno, příjmení a adresa.
3. Budovatelé Nové Světového Řádu selhali a vybudovali hrad z písku. Zdali strojit společný světový pořádek či ne bude záviset nejen na Rusku, ale bez Ruska a na jeho účet se ta otázka nevyřeší.
4. Rusko je pro konzervativní přístup k zavádění libovolných změn do společnosti a do existujících elementů pořádku, ale neodkazuje se od hodnocení novinek ohledně možnosti jejich osmysleného zavádění. („revolucí už bylo příliš, nyní je třeba Evoluce“ - Putin)
5. Rusko se nechystá lovit rybu v kalných vodách chaosu, nechystá se budovat novou říši (nám to jednoduše není třeba, jen osvojení vlastního zabere desítky let), ale nechystá se už zachraňovat svět na svůj účet, jak to bývalo dříve.
6. Rusko se nechystá přeformátovat svět podle sebe, ale ani nedovolí přeformátovat sebe v něčích zájmech. Nechystáme se uzavírat před světem, ale běda tomu, kdo se pokusí „zavřít“ nás.
7. Rusko nechce nástup chaosu, neusiluje o válku a nechystá se ji začínat první. Přesto, Rusko dnes vnímá perspektivu globální války téměř jako nevyhnutelnou, je k tomu připraveno a pokračuje se připravovat. Rusko válku nechce, ale nebojí se jí.
8. Rusko se nechystá zaujímat aktivní pozici v konfrontaci s hoře-budovateli Nového světového řádu do té doby, dokud se to netýká jeho životních zájmů, dává přednost dát jim možnost tolikrát si nabít hlavu, kolikrát to jejich hlava snese. Ale při násilném zavlečení Ruska do toho procesu, na úkor zájmů Ruska, budou ti „budovatelé“ litovat.
9. Ve své vnější a tím spíše vnitřní politice se bude vláda Ruska stále více opírat ne na elity a zákulisní dohody, ale na vůli národa.
(Hox: a ještě bych dodal
10. Velmocenská orientace není v zájmu Ruska. „Budovat další říši? K čemu by nám to bylo, jen si přidělávat problémy. Nám by radši svoje osvojit...“ – Putin v odpovědi na výtku, že Rusko projevuje velmocenské ambice. „Pokud být v něčem první, tak v prosazování a dodržování mezinárodního práva.“ – Putin. )
Závěr - „game is over“, „hra skončila“. Přišel čas pro dospělá řešení. Rusko je k tomu připraveno, je připraven svět?
Jde o shrnutí ruského bloggera podepsaného jako Chipstone z 25. října t.r. Český překlad vyšel na Leva-net, odkud jej přebírám.