Jak drahé to může být
Ze středy na čtvrtek opublikoval žurnál PLOS ONE výsledky práce matematiků a dalších vědců týkajících se možných následků a řešení situací, které mohou vzniknout na základě omezení dodávek plynu z Ruské federace v rámci vzájemných sankcí USA, EU a Ruské federace ve spojení se situací na Ukrajině a Krymu.
Není bez zajímavosti a ironie osudu, že západní odborníci a vědci použili při své práci algoritmy z 19.století, které vypracoval ukrajinský vědec, matematik a člen St. Peterburgské Akademie Věd, Georgij Feodosjevič Voronoj (1868 – 1908). Ten je znám hlavně pro po něm pojmenovaný Voronojův diagram a práce z oblasti geometrických mnohostěnů a geometrických čísel.
Voronjův diagram byl použit při komputerovém modelování dvou situací, do kterých se můžeme, ale i nemusíme dříve či později dostat. První se týká plného pozastavení dodávek plynu, druhá se týká přerušení dodávek plynu přes Ukrajinu.
Jaká situace skutečně nastane, nevím. Neví to pravděpodobně ani evropští politikové, protože předpokládám, že v době telefonátů s USA, v době vyhrůžek a ultimát nemají čas se zamyslet nad svými znalostmi matematiky ani nad obsahem práce známých evropských vědců a odborníků, včetně švýcarské ETHZ.
Podle dostupných dat představují výdaje za plyn asi 24 procent celkových energetických výdajů. Hlavním dodavateli plynu jsou Ruská federace a Severní Afrika. Dodávky plynu se uskutečňují pomocí drahých plynovodů, které se staly již v minulosti předmětem vydírání, teroristických útoků apod. Evropa má již několik svých zkušeností s touto praxí.
Podle opublikovaných výsledků, které nezpochybňuji, lze předpokládat, že trpět budou především a nejvíce šťastní mladší členové a nováčci v EU, ke kterým autoři počítají Bulharsko, Bosnu a Herzegovinu, Chorvátsko, Českou republiku, Slovensko, Serbii.
Hned ve druhé řadě budou čekat na štěstí z případných sankcí Estonsko, Finsko, Lotyšsko, Litva, ale i Řecko a Rakousko. To především jako země s tranzitní rolí. Bylo by dobré se dovědět třeba jenom od vlády ČR, cítící se již jako doma v Bruselu a v Europarlamentu, jak mají zohledněné reakce zchudlých občanů v jejich modelech. Předpokládám, že evropští politici a elity budou i nadále souhlasit s rytmem sankcí určených za oceánem, které jaksi nepatří do staro-nového algoritmu a moderního modelování.
Jak by tomu ale v blízké době nebylo: nikdy nebylo tak zle, aby nemohlo být hůře. Vždyť jak říká můj vážený přítel Jaromír a já s ním: máme se lépe, než si zasloužíme.
Při vší úctě k autorům práce, obrovskému množství použitých dat, schopnosti a síly komputeru, dovoluji si poukázat na idealizaci případných řešení, které práce nabízí. Idealizaci, protože se nacházíme v plné mezinárodně poltické a vojenské závislosti na USA a v době velkých nejistot, týkajících se samotné substance našeho společenství, EU a EURO. Na tomto místě je dobré si připomenout rozdíl mezi rizikem a nejistotou. Riziko lze spočítat, nejistota je nespočitatelná. Frank Knight (1885 – 1972, profesor na Chicago University byl prvním, kdo ten rozdíl poznal a definoval. A komu to nestačí, ať se seznámí s tzv. Ellsberg - Paradoxonem.
První doporučení lze shrnout tak, že pojedeme dál jako doposud. Je prý možné postavit nové plynovody a napojit je na stávající dodávající plyn z Norska a Holandska. Na tyto by se napojili ohrožené země. Přitom větší a velké země EU, jakými je Německo, Británie, Itálie, Švédsko, Dánsko a další prostě omezí svojí spotřebu. Jinak nebudou jejich občané mít na čem si uvařit čaj nebo se doma ohřát, nebude-li příští zima k nám tak přátelská, jako ta odcházející, minulá.
Kromě toho vědci doporučují evropským elitám popřemýšlet nad přerozdělením smluvních povinností zemí EU a výstavbě velkého množství LNG platform a podobných dlouhodobě výhodných, ale kapitálově náročných technologických novinek. Zatím jsem v doporučeních nenašel čísla spojená s investicemi a možného adresáta plátce této záchrany. Chci věřit, že německým adresátem nebudou nynější spolková kancléřka a její ministr financí. Přeji totiž oběma zasloužený důchod po příštích spolkových volbách v radosti ze svého zdraví a vnoučat.
V dané chvíli a s ohledem na vážnost publikace vědců a vážnost situace nejenom v Evropě by měli ve Strakově vile a všude v Evropě pracovat s číslem 40 procent. To se ve zprávě vztahuje na výši možné úspory vlastními silami z koupě ruského plynu. Číslo je vědců, komputerového modelu a algoritmu nebožtíka Voronoje. Čest jeho památce. Za sebe doporučuji se podívat do historie dialogu a partnerství dříve než budeme vyzváni spořit. A začít s velkým sousedem mluvit a nechat rusofobijní metlu doma.
Protože nejsem prognostik a ani vědec, vycházím při prvním čtení komplexní práce z pragmatismu a životní zkušenosti. Obě mi napovídají, že v představitelné budoucnosti se EU a Evropa neobejde bez ruského plynu, i kdyby strýc Sam začal vozit plyn a uhlí za své a tím chtěl nám opravdu pomoci v nouzi. Jak drahé to může být? Nevím a nechci ani vědět.