Může Washington svrhnout tři vlády najednou?

Od kdy jsou revoluce podporovány imperialismem? (zde Majdan, Kyjev)

Washington, který nedokázal v r. 2011 bombardovat Libyi a Sýrii zároveň, nyní přistoupil k další demonstraci své síly: organizuje změnu režimu ve třech státech najednou, v různých regionech světa: Sýrie (CENTCOM), Ukrajina (EUCOM) a Venezuela (SOUTHCOM).

Aby to mohl udělat, zmobilizoval Obama téměř celý tým Rady pro národní bezpečnost.

Nejdříve poradkyni Susan Rice a velvyslankyni v OSN Samanthu Power. Tyto dvě ženy jsou přebornicemi v „demokratickém“ žvanění. Mnoho let se specializovaly na obhajování zasahování do vnitřních záležitostí jiných zemí, pod záminkou zabraňování genocidě. Ale za touto šlechetnou rétorikou byla totální lhostejnost k životům ne-Američanů, jak ukázala paní Power během krize s chemickými zbraněmi na damašském předměstí Ghouta. Tato velvyslankyně, která si je vědoma nevinnosti syrských úřadů, odjela se svým manželem do Evropy, aby se tam zúčastnila filmového festivalu věnovaného Charlie Chaplinovi, zatímco její vláda odsuzovala zločiny proti lidskosti a shazovala za ně zodpovědnost na prezidenta al Assada.

• Pak tři regionální koordinátory: Philipa Gordona (Střední východ a severní Afrika), Karen Donfried (Evropa a Euroasie) a Ricardo Zuňigu (latinská Amerika).
• Phil Gordon (osobní přítel a překladatel Nicolase Sarkozyho) organizoval sabotáž mírové konference Ženeva 2, dokud nebude palestinská otázka vypořádána ke spokojenosti USA. Během druhé schůze této konference, zatímco John Kerry řečnil o míru, Gordon se setkal s šéfy jordánských, katarských a saudských tajných služeb ve Washingtonu, aby připravil další útok. Účastníci komplotu shromáždili armádu 13,000 mužů, z nichž pouhému 1,000 byl poskytnut krátký vojenský výcvik, aby dokázali řídit tank a zaútočit na Damašek. Problémem je, že kolona může být zničena syrskou armádou dříve, než dorazí do hlavního města. Ale nedokázali se dohodnout, jak ji bránit, aniž by rozdali protiletadlové zbraně, které by později mohly být použity proti Izraeli.
• Karen Donfried je bývalou pracovníci národní rozvědky pro Evropu. Dlouho vedla německý Marshallův fond v Berlíně. Dnes manipuluje Evropskou unií, aby zakryla zasahování Washingtonu na Ukrajině. Navzdory úniku telefonického rozhovoru velvyslankyně Victorie Nuland dokázala přesvědčit Evropany, že opozice v Kyjevě se k nim chce připojit a že bojuje za demokracii. Nicméně více než polovina členů výtržníků na Majdanu je členem nacistické strany a ohání se portréty kolaboranta Stepana Bandery.
• Ricardo Zuňiga je vnukem stejnojmenného prezidenta Národní strany Hondurasu, který organizoval puče v r. 1963 a 1972 ve prospěch generála Lópeze Arellano. Řídil služebnu CIA v Havaně, kde verboval a financoval agenty, ve snaze vytvořit opozici Fidela Castra. Mobilizoval trockistickou venezuelskou levici, aby svrhla prezidenta Nicolase Madura, kterého obvinil, že je stalinistou.

Celý proces je mediálně kryt pod vedením Dana Rhodese. Tento specialista na propagandu již napsal oficiální verzi 11. září 2001, napsal návrh zprávy Prezidentské vyšetřovací komise. Dokázal odstranit všechny stopy vojenského puče (George W. Bush byl zbaven moci zhruba v 10:00 a byla mu vrácena večer; všichni členové jeho vlády a lidé v kongresu byli umístěni do bezpečných bunkrů, „aby se zajistila jejich bezpečnost“), takže si pamatujeme jenom ty útoky.

Ve všech třech případech je hlavní báchorka založená na stejných principech: obviňují se vlády ze zabíjení svých občanů, oponenti se označují za „demokratické“; uvalují se sankce proti „vrahům“ a provádí se puč.

Pokaždé ono hnutí začne demonstrací, během níž jsou oponenti zabiti, a kde se obě strany vzájemně obviňují z násilností. Ve skutečnosti střílí jak do davu, tak na policii zvláštní jednotky USA nebo NATO, rozmístěné na střechách. Bylo tomu tak v Daraa (Sýrie) v r. 2011, v Kyjevě (Ukrajina) a v Caracasu (Venezuela) tento týden. Jenže ouha: pitvy ve Venezuele ukázaly, že dvě oběti, jeden oponent a jeden stoupenec vlády, byli zabity stejnou zbraní (na Ukrajině bylo podle vyjmutých kulek dokázáno, že jde o munici NATO – p.p.).

Označování oponentů za demokratické aktivisty je jen prostým řečnickým cvičením. V Sýrii jde o Takfiristy podporované nejhorší diktaturou na světě, Saudskou Arábií. Na Ukrajině o pár upřímných stoupenců Evropy obklopených nacisty. Ve Venezuele jde o mladé trockisty z dobrých rodin, obklopené tlupami hrdlořezů. Všude se objevuje podvodný kritik USA, John McCain, a přichází se svoji podporou pravdy oponentů.

O podporu oponentů se stará National Endowment for Democracy (NED). Tato americká agentura se podvodně vydává za nevládní organizaci, financovanou kongresem. Ale byla vytvořena prezidentem Ronaldem Reaganem, ve spojení s Kanadou, Británií a Austrálií. Vede ji neokonzervativec Carl Gershman a dcera generála Alexandera Haiga (bývalého nejvyššího velitele NATO, pak ministra zahraničí) Barbara Haig. Je to NED (ve skutečnosti ministerstvo zahraničí), kdo zaměstnává „opozičního“ senátora Johna McCaina.

K této operativní skupině musíte přidat Institut Alberta Einsteina, „NGO“ financovanou NATO. Vytvořil ho Gene Sharp a školí profesionální agitátory na dvou základnách: v Srbsku (Canvas) a v Kataru (Měnová akademie).

Ve všech případech Susan Rice a Samantha Power začnou s projevy pobouření, než je přistoupeno k trestům, které brzy začne papouškovat Evropská unie, zatímco ve skutečnosti jsou to oni, kdo násilnosti podporuje a řídí.

Teprve se uvidí, jestli budou tyto puče úspěšné. A není to zdaleka jisté.

Washington se tudíž pokouší světu ukázat, že je stále pánem. Aby si byl jistější, spustil ukrajinské a venezuelské operace během olympijských her v Soči. Bylo jisté, že Rusko nebude jednat, ze strachu, že by jeho účast vyvolala islamistické útoky. Ale hry v Soči tento týden skončily. Nyní je na tahu Moskva.