Připravte se na smrt petrodolaru

Záchrana bank, hypotéčních firem, státních dluhopisů, investičního trhu, zahraničních finanční organizací – zdá se, že nic z toho není schopné zviklat dubové palice – stoupence Fedu. Logika, inteligence a zdravý rozum se odráží od jejich dubových palic jako pingpongové míčky. Zkrátka do blba opakují jeden ze dvou argumentů:

Argument č. 1: cizí státy se za nic na světě a nikdy nemohou zbavit amerického dolaru, protože jsou velmi závislé na tom, že američtí spotřebitelé kupují jejich exportní zboží.

Argument č. 2: hodnota dolaru nikdy neklesá, protože je to dominantní ropná měna, kterou potřebuje celý svět, aby mohl kupovat ropu.

Za ty roky jsem napsal doslova stovky článků, které rozebírají první argument. Je v nich poukazováno na signály, které není možné ignorovat, včetně:

Sotva patrného zbavování se dolaru Čínou, pomocí dvoustranných obchodních dohod s ostatními rozvojovými zeměmi, a v poslední době i s velkými ekonomickými velmocemi typu Německa a Japonska.

Prudkého nárůstu nákupů zlata, prováděných Čínou a Ruskem – nehledě na neobyčejně obrovskou manipulaci s trhem ze strany JP Morgan Chase and Co. A CME Group Inc. (skupina Chicagské komoditní burzy – největší severoamerický trh finančních derivátů, vzniklý fúzí dvou hlavních burz – chicagské a newyorské)

Zbavování se amerických státních dluhopisů s dlouhou dobou splatnosti zahraničními věřiteli, výměnou za krátkodobé, které lze splatit na první požádání.

Faktu, že cena dluhopisů je nyní téměř výhradně držena díky stimulům Fedu. Až stimulování přestane, ztratí Amerika schopnost obsluhovat zahraniční dluh, a víra v dolar se rozpadne.

Otevřených prohlášení Mezinárodního měnového fondu, který u dolaru vyzývá ke zrušení statutu světové rezervní měny a jeho nahrazení zvláštními právy čerpání (SDR).

Váha druhého argumentu neměla dlouhého trvání, a i tak ještě jen díky tomu, že politické tendence na Blízkém východě se zatím nedostaly do souladu s již existujícími finančními aktivitami. Dnes se tato situace rychle mění. Statut petrodolaru závisí na obrovském množství ideálně do sebe napasovaných faktorů – sociálních, politických a ekonomických. Stačí, když z této harmonie vypadne jeden jediný prvek, a trh s ropou stihne cenová inflace, která svět donutí zříci se „zelených papírků“. Zde je pár základních katalyzátorů, které jsou včasným varováním před nevyhnutelným koncem petrodolaru.

Občanská válka v Egyptě

Nedávno se na mne obrátil jeden čtenář, ohledně článku o pravděpodobnosti občanské války v Egyptě, který jsem napsal několik týdnů předtím, než vypukla.

Ptal se mě, proč jsem čekal až do tohoto roku, než jsem přišel s prognózou, a proč jsem tuto událost nepředpověděl po svržení Hosni Mubaraka, jak to učinili mnozí odborníci z hlavních médií. To je dobrá otázka. Proč se Egypt neponořil do tvrdého a rozsáhlého vnitřního konfliktu poté, když sesadili Mubaraka? Tato varianta byla nejpravděpodobnější, nicméně výběr času (a důvodu) oficiálními médii byl nanejvýš chybný.

Má odpověď byla jednoduchá – pomocí manipulací elitářské organizace tlačí Blízký východ do nestability, a tato nestabilita je prostředkem. Důvody zinscenovaného, dle mého, arabského jara nesouvisí ani tak s Blízkým východem, jako se strukturou světové ekonomiky. Energetická krize by byla účinným prostředkem změny této struktury. Kolaps v blízkovýchodním světě by poskytl skvělou možnost a záminku pro velký posun globálního paradigmatu. Nicméně každý politický krok potřebuje odpovídající ekonomické podmínky, a obráceně.

Pokud chcete odhalit potenciální tendence ve společnosti, musíte zvážit manipulaci zvenčí. Musíte se dívat na to, jak události ekonomického charakteru fungují v tandemu s událostmi politickými, a jak tyto události napomáhají globalizaci celkově. Období po svržení Mubaraka bylo nepříhodné. Hlavní média spustila falešný start. Pokud je terčem americký dolar, a Egypt na sebe má upoutat pozornost, poskytl pro to letošek skvělou možnost, vzhledem k nyní již evidentnímu neúspěchu měnového stimulování.

Vycházeje z toho, jak věci vypadají, egyptský vojenský puč, kde byl svržen Mohammed Morsi, zcela izoloval Muslimské bratrstvo od politického procesu a bylo při něm zavražděno přinejmenším 450 protestujících, včetně lidí, kteří již byli pod dozorem.

Stoupenci Morsiho odpověděli zapalováním vládních budov a střelbou na policisty. Ale, jak se zdá, brzy začne skutečný boj, neboť současná vláda vyzývá k zákazu Muslimského bratrstva. Zároveň s tím nenávist ke Spojeným státům a jejich pokračující podpoře svých lidí v egyptských úřadech – nezávisle na tom, kdo sedí na trůnu – narůstá v celém regionu a přerůstá v extrémní podrážděnost. To není pro zdraví petrodolaru v dlouhodobé perspektivě příliš zdravé.

Je důležité, aby Američané, kteří se pokouší události v Egyptě pochopit, pochopili, že problém není v podpoře té či oné strany. Hlavním je zde to, že nazrály prakticky ideální podmínky pro válku, a takováto válka se bude šířit a silně zasáhne trh s ropou. Na Suezský kanál připadá 8% světového námořního obchodu, a přes tento koridor projde každý den 4,5 milionu barelů ropy. Cena ropy již vzrostla kvůli prosté hrozbě narušení fungování Suezu. A tentokrát se tato země již nezotaví. Když vezmeme v úvahu povahu vojenské junty, která je u moci, a neoblomnost opozice muslimského obyvatelstva, je vleklý konflikt zaručen.

Kupodivu v oficiálních médiích stále ještě zaznívají hlasy, dokazující, že Suez „nebude nikdy uzavřen“, protože „je pro egyptskou ekonomiku příliš důležitý“. Uprostřed plnohodnotné revoluce není význam Suezského kanálu pro vládu v Egyptě aktuální. Tento kanál bude uzavřen právě proto, že nebude existovat struktura, která by udržela kanál otevřený. A v tu chvíli cena ropy nadále poroste, spolu s pochybami ve Spojených státech.

Saúdská Arábie – další na řadě?

Vztahy mezi USA a Saúdskou Arábií jsou zároveň symbiotické i parazitické – vše závisí na tom, z jakého úhlu se na situaci díváte. Úplně první dohody v oblasti průzkumu a těžby v Saúdské Arábii dosáhly velké mezinárodní ropné kartely Royal Dutch Shell, Near East Development Company, Britsko-íránská ropná společnost atd., ale v konečném důsledku ji dostala Rockefellerova „Standard Oil“. Nemluvě o temné historii samotné Standard Oil tak to znamenalo, že Saúdský byznys bude řízen v první řadě v zájmu Američanů. A ropná žízeň západu, obzvláště po první světové válce, měla navěky zacementovat vztahy Ameriky s vládnoucí monarchií.

Zakladatel OPEC, Saúdská Arábie, byla jednou z mála hlavních ropu těžících zemí, která využívala ropovod, urychlující zpracování ropy a obcházející Suezský kanál (nicméně v r. 1983 byl tento ropovod uzavřen). Umožňoval „Standard Oil“ a Spojeným státům „po špičkách“ obcházet vnitřní nestabilitu v Egyptě. Tím otřásal pokračující konflikt, jehož vyvrcholením byla občanská válka v r. 1952. Vládnoucí elita Egypta, která byla v té době loutkou britské říše, byla svržena Muslimským bratrstvem, což vedlo ke konci britské libry coby první „ropné“ a světové rezervní měny. Britská ekonomika zavrávovala a již nikdy se do doby své bývalé slávy nevrátila.

Na povrchu se Saúdská Arábie jakoby vyhýbala vlivu klimatu arabského jara, ale vše není takovým, jakým se jeví. Útěk Saúdského prince Halida bin Farhana al-Saúda vyvolal strašlivé pochyby ohledně skutečného stavu tohoto ropného obra.

Myslím, že tento útěk je pouhým začátkem problémů Saúdské Arábie a že tento největší ropný partner Ameriky brzy zažije vnitřní otřesy, které naruší dodávky ropy na celém světě. Podpora takové ke své populaci tvrdé monarchie Amerikou konec používání dolaru v obchodování s ropou pouze přiblíží, obzvláště pokud bude tento loutkový režim svržen.

Těm, kteří pochybují o tom, že Saúdská Arábie stojí na pokraji sociálního rozvratu, bych položil otázku, proč tato země pocítila potřebu nalévat miliardy dolarů nové egyptské vojenské juntě.

I když vyjma některých případů není pochyb, že, jako prosazovatel zájmů západu, je samotná Saúdská vláda vystrašená tím, že úspěch disidentských elementů překročí i její vlastní hranice. Ale mylně se domnívá, že to je součástí plánů globalistů. Pokud ztratí kontrolu nad Saúdskou ropou, ztratí Spojené státy svůj poslední významný opěrný bod na ropném trhu, a není naprosto žádných pochyb, že brzy poté dolar jako ropná měna zkolabuje. Zoufalství, které taková energetická krize vyvolá, povede k tomu, že mezinárodní trhy budou prosit o vyřešení problému, které jim světové bankovní kartely, v čele s MMF, velmi rádi poskytnou.

Íránský černý kůň

Otevřené vytváření syrského vzbouřeneckého hnutí americkou vládou, a také financování a vyzbrojování agentů Al-Kejdy, vyvolalo z pochopitelných důvodů zlost v mnoha blízkovýchodních zemích, včetně Íránu. Írán sedí na životně nejdůležitější námořní trase dodávek ropy na světě – Hormuzském průlivu. Přes něj se dodává asi 20% světového exportu ropy ročně, a jeho úzký vstup lze neuvěřitelně snadno zablokovat, stačí k tomu použít jen zvláštním způsobem potopené nákladní lodi. Fakticky právě tuto taktiku Írán vypracoval, aby zabránil invazi USA a Izraele.

Nejpravděpodobnějším výsledkem přítomnosti USA nebo NATO na zemi, nebo ve vzduchu nad Sýrií, Egyptem nebo Íránem, bude uzavření Hormuzského průlivu, což vyvolá prudký skok v cenách benzínu, který si Američané nemohou dovolit.

Ropná dohoda Ruska a Číny

V konečném výsledku, v naprostém souladu s tím, že to bylo ignorováno hlavními médii, dojde k vyloučení dolaru coby světové rezervní měny z dvoustranných obchodních dohod, kdy k témuž došlo u i poslední velké ropné dohody mezi Ruskem a Čínou. Podle podmínek tohoto kontraktu se Rusko zavázalo dodávat Číně ropu 25 let, a tato dohoda přišla po již dříve bilaterálně dohodnutých principech, předpokládajících, že dolar Číňané pří nákupech této ropy používat nebudou.

Domnívám se, že to vše je jen pouhý začátek řetězové reakce ústupu od dolaru v ropných kontraktech. Tyto dohody získají na rychlosti úměrně tomu, jak budou Blízký východ trhat ještě větší vnitřní šarvátky, a nepřátelství ke Spojeným státům mezi lidmi se stane závazným pro jakéhokoliv člověka u moci.

Dolar je papírový tygr

Někdo může namítnout, že objev ropy na americkém středozápadě lze využít ke kompenzování narušení fungování petrodolarů na Blízkém východě, a že ještě nedotčená ropa Americe určitě stačí. Nicméně tvrzení, že tato ropa může nějak neutralizovat krizi je naivní – především proto, že v konečném důsledku je rozhodující nikoliv otázka nabídky ropy, ale otázka „ropného“ statutu dolaru. Tento statut nebezpečně závisí na další stabilitě západu přátelských režimů na Východě. USA mohou těžit veškerou potřebnou ropu na vlastním území, ale pokud dolar ztratí globální pozici coby světová rezervní měna, tak budeme stejně jako dříve svědky obrovského znehodnocení americké měny, a stejně jako dříve budeme svědky kolapsu, a zaručují vám, že velká část vlastní americké ropy bude vyvážena, jako platba zahraničím věřitelům za nesplacené dluhy.

Dolar je neporazitelný o nic více, než jakákoliv jiná nekrytá měna v historii. V některých ohledech je již slabší, než jakákoliv jiná měna, která existovala dříve. Dolar zcela závisí na svém statutu světové rezervní měny, nutném pro zajištění jeho hodnoty na světovém trhu. Jak je patrné, země jako Čína již „zelené papírky“ opouští v obchodě s některými zeměmi. Je nanejvýš hloupé předpokládat, že tato tendence má především „náhodný“, a nikoliv záměrný charakter. Ostatní země by dnes nezahájily proces útěku od dolaru, pokud by se nechystaly dovést ho v budoucnu do konce. Zbylo jen zorganizovat spouštěcí krizi. Napětí existující na Blízkém východě signalizuje blížící se totální, dle všeho energetickou, krizi.