Bulharsko na pokraji revoluce?

Letos v březnu bulharská vláda odstoupila. Premiér Bojko Borisov odstoupil po masových protestech v Sofii. Co přimělo poklidné Bulhary vydat se do ulic a připojit se k probíhajícím stávkám? Důvod je triviální. Nízké mzdy, neustálé zvyšování cen a vysoká míra nezaměstnanosti. Když Řekové vyhlásili bankrot, Bulhaři žádné emocionální reakce neprojevili.

Bulharsko je chudou evropskou zemí, jejíž občané jsou zvyklí přežívat. Bulhaři svoji krásnou zemi a své státní svátky milují. Nicméně neustálý nárůst cen potravin a energií tlačí lidi ke zdi. Bulhaři stále topí dřevem. Ústřední topení existuje jen ve velkých městech a pouze ve specifických oblastech. Byty jsou vytápěny elektrospotřebiči a vesničané používají k vytápění domovů kamna. Teplý domov je v Bulharsku považován za luxus, který si nemohou dovolit všichni.

V obchodech nejsou téměř žádné místní produkty, vše je z dovozu. Maso je z Německa, rajčata z Turecka a Řecka, česnek z Číny, brambory z České republiky. To vše v zemi s v průměru 320 slunečními dny a úrodnou půdou. Bulharské úřady považují místní produkci za neziskovou.

Mnoha Bulharům se stýská po době, kdy Sovětský svaz dodával Bulharsku ropu a plyn a kupoval téměř všechny zemědělské produkty a spoustu průmyslových výrobků, které byly specialitou této země. Tehdy si Bulharsko žilo dobře. Lidé dostávali stabilní mzdy a turistika vzkvétala.

Mnoho Bulharů si mohlo dovolit vlastní reality. Půda a nemovitosti v Bulharsku byly levnější, než v ostatních přímořských zemích. Ale globální krize situaci změnila. Nyní podnikání v nemovitostech téměř neexistuje a nic se nestaví. Továrny jsou buď v dezolátním stavu, nebo byly prodány zahraničním společnostem za pakatel. Například Balkan Steel byla prodána za symbolický jeden dolar.

To vše dostalo lidi do ulic. Začalo to v malých městech, ale později začaly protesty nabírat na síle. Úřady očekávaly, že nebudou mít žádné následky. Bojko Borisova názory lidí nezajímaly, staral se jen o názory Brusele.

Hesla protestujících se postupně měnila. Zprvu lidé chtěli prostě jen snížení cen elektřiny. Avšak brzy začali protestující požadovat demisi vlády, jakož i změnu politického systému. K protestům se připojovalo stále více lidí. Nicméně demise vlády základní problémy nevyřešila. Západ situaci v Bulharsku bedlivě sleduje.

Když Rumuni a Bulhaři dostali oficiálně právo pracovat v západní Evropě, evropské vlády a obyvatelé byli zděšeni. Mnoho Bulharů se vydalo do ostatních zemí hledat lepší život. Tento trend se stal tak velkým, že například bulharský systém zdravotní péče má dnes nedostatek kvalifikovaných odborníků, protože všichni odešli hledat práci v západní Evropě.

Ale ani Západ dnes neprosperuje, a lidé tam přežívají se sníženými platy, za rostoucí nezaměstnanosti a rostoucích cen. Pro Bulhary je však i toto lepší, neboť situace v Bulharsku je ještě horší. Poté, co byl Delina Pejevski jmenován šéfem Státní bezpečnosti, proběhly v zemi tisíce protivládních shromáždění. V Sofii proti vládě protestovalo 5,000 lidí. Na transparentech se objevilo: „Lidé vyjednávat nebudou“, „Nový volební zákon“, „Mafie do vězení“. Hesla o „demisi“ a „mafii“ jsou tradiční. Shromáždění jsou poklidná a ke střetům protestujících a policie nedochází.

Prezident Rosen Plevnelijev vyzval představitele parlamentních stran, aby probrali nejlepší způsoby, jak se dostat z politické krize. „Můj postoj je jasný. Nevěřím vládě, ale to neznamená, že nejsem ochoten s ní spolupracovat v rámci svých ústavních pravomocí,“ řekl prezident.

Ekonomika a politika jsou spojené nádoby. Problémy v jednom sektoru automaticky ovlivňují druhý. Krize v Bulharsku je politické povahy, ale ekonomický sektor je skutečně ohrožen. Dokud nebude fungovat nová vláda, pojede správa země na autopilota.

Dočasná vláda nebude mít politickou podporu a mnoho probíhajících projektů bude zmraženo. Někteří analytici vyjádřili obavy ohledně populistických kroků, které mohou výrazně ovlivnit finanční zdraví země.

Bulharská ekonomika čelí vážným rizikům, obzvláště co se týká nesmyslných nákladů. To může vést ke zvýšení zadlužení a snížení fiskálních rezerv, ke zvýšení úrokových sazeb u úvěrů a může to vést ke ztrátě investorů. Politici musí pochopit, že ze všeho nejdůležitějším úkolem je udržet finanční stabilitu státu.

Vyvstává otázka – existuje možnost, že bulharská ekonomika skončí v důsledku politické krize v zemi ve stavu beztíže? Finanční expert Emile Hirs věří, že by k tomu dojít nemělo, protože každá společnost má vlastní vedení. Fakt, že země hledá novou formu vlády, neznamená, že jednotliví ekonomičtí hráči se budou automaticky chovat stejně. Nicméně je zde riziko, plynoucí z různých požadavků protestujících. Převážná většina těchto požadavků je neuskutečnitelná.

Takové důležité požadavky, jako dozor nad komunálním a státním majetkem, jakož i zlepšení podnikatelského prostředí v zemi, se neobjevily. Někteří experti doporučují vzít si na zotavení ekonomiky úvěry. Další věří, že stimulace ekonomky je jen zástěrkou pro vypůjčení si peněz a jejich utracení za dočasné zlepšení situace v zemi. Stačí se podívat, co se stalo v Řecku. Bulharsko bude muset za tyto úvěry zaplatit také.

V kontextu akutní politické krize se podnikatelský sektor obává o stabilitu měny. Čas od času jsou v zemi slyšet obavy, že režim fixního kurzového rozpětí zkolabuje a že leva bude zdevalvováno. Nicméně zatím se nic takového nestalo. Bulharská národní banka má zlaté rezervy, které představují dobrý finanční polštář. Bankéři také říkají, že politická krize nemá přímý dopad na bankovní systém, který v minulosti čelil mnohem závažnějším problémům. Avšak poznamenali, že trezory státních banky jsou přímo závislé na ekonomice.

Politici si musí sednout k vyjednávacímu stolu a najít kompromis a společně rozhodnout, jak se dostat z obtížné ekonomické situace. Pokud bude politická krize trvat, může být Bulharsko na pokraji krachu. Zatím jde vše podle klasického revolučního scénáře. Politické požadavky nahradily ekonomické, úřady prolezlé korupcí a nedůvěrou nejsou schopny se s krizí vypořádat a lidé vyjadřují nechuť k vládní politice.