Sýrie: Demokracie vs. zahraniční invaze. Kdo je Bashar al-Assad?

Abychom to plně pochopili, je užitečné se podívat na historický kontext současné krize. Tak zvané „spontánní lidové povstání“ začalo v Daraa 15. března 2011. Budova soudu, policejní stanice, dům guvernéra a další veřejné budovy byly vykradeny a vypáleny „poklidnými protestujícími“ během prvního týdne krize. Lidé v Homs pak začali protestovat jako projev solidarity s Daraa, ale to nebylo pro poklidný Homs charakteristické a mnozí Syřané věděli, že jde o podvodnou revoluci.

V Daraa a Homs bylo zavražděno asi 110 neozbrojených policistů, což vyvolalo vztek na „revolucionáře“. Ve městě Baniyas došlo k incidentu, kdy byl alavitský řidič náklaďáku napaden ozbrojeným davem, stažen z kůže a ukazován v celém městě. To silně odsoudili téměř všichni Syřané a od té doby se ani jedno velké město v podstatě proti vládě nevzbouřilo.

Zahraničím podporovaní „revolucionáři“ útočili na městské části, policejní stanice či armádní základny přes hranice z Libanonu, Jordánska, Turecka a Iráku. Pak tvrdili, že město povstalo.

Ale Syřané, když viděli stejné lži ve všech západních médiích a na arabských zpravodajských stanicích a prohnilé představitele v exilu hlásící se k „revoluci“, zaujali většinou proti-revoluční postoj. To je důvod, proč kdykoliv ozbrojenci zaplavili nějaké město, okamžitě jste mohli slyšet o masakrech obyvatel, kteří tak byli trestáni za to, že je nepodporují. Samozřejmě, že oficiální média tvrdila, že to byly Assadovy jednotky, kdo potrestal město, které se opovážilo postavit se proti němu!

Assad využil „revoluce“, aby zavedl své reformní balíčky, a odstavil ty ze staré gardy, kteří se proti nim stavěli. Mnozí ze staré gardy se pak přidali k opozici v zahraničí.

Opozice požadovala zrušení článku 8 syrské ústavy o vedoucí úloze strany Baath. Místo aby ho pouze vymazal, nechal Bashar Assad přepsat celou ústavu specializovaným výborem skládajícím se ze syrských expertů ze všech politických stran v Sýrii a připomínky mohli zasílat všichni občané Sýrie.

Bylo uspořádáno referendum a nová ústava byla schválena téměř 90% hlasů, za 60% účasti.

Assad pak vydal zákon o médiích, který umožnil větší svobodu projevu a vznik nových nezávislých médií. Assad zmírnil požadavky na vytvoření politické strany, vyloučil však sektářské strany. Nyní máme nejméně devět nových politických stran.

Komunální volby se konaly v prosinci 2011. Mnozí z těch, kteří získali křesla, byli zavražděni, nebo jim bylo vyhrožováno stejnými „revolucionáři“, kteří tvrdili, že chtějí demokracii. Parlamentní volby se konaly v květnu 2012, bez omezení u nominování kandidátů.

Mnoho nových členů parlamentu bylo FSA rovněž zavražděno, včetně ženy a tří dětí šéfa parlamentu Abdulla Mishleba, v nechvalně známém masakru v Houla.

Historický kontext: Sýrie v 80. letech

Nedávné události lze lépe pochopit v kontextu syrské historie. Bashar al-Assad je synem zesnulého prezidenta Hafeze al-Assada. Hafez byl západními oficiálními médii popisován jako diktátor a utlačovatel, ale nebyl ani zdaleka tak špatný, jako ostatní vůdci v jeho době, jako Thatcher, Reagan, nebo jakýkoliv regionální vůdce, včetně vojenské vlády v Turecku. Současná proti-assadovská opozice často mluví o „masakru“ v Hama v r. 1982.

Tvrdí, že Hafez obklíčil město a pak ho bombardoval a zabil až 40,000 civilistů. Žil jsem v té době v Damašku a musíte pochopit podmínky v zemi v té době, abyste věděli, co se skutečně stalo.

1) Muslimské bratrstvo vedlo v té době teroristickou válku, o nic méně hroznou, než jakou vidíme nyní vést Svobodnou syrskou armádou. Síly Muslimského bratrstva byly nazývány „Bojující předvoj“ (arabsky „Al Taleea Al Muqatleh“). Mnozí ze současných vůdců FSA jsou stejní lidé, kteří vedli Bojující předvoj v 80. letech; a byli stejně barbarští a primitivní, jako nyní. K bombovým atentátům provedeným Bojujícím předvojem patřil i bombový atentát Azbakiyeh v Damašku, který si vyžádal život nejméně 175 civilistů, a stovky dalších lidí byly zraněny, a bylo provedeno mnoho dalších teroristických útoků.

2) Celá epizoda v Hama byla vedena mladším bratrem Hafeze al-Assada (strýcem Bashara al-Assada) Rifaatem Assadem. Rifaat vedl Saraya Difaa (později Republikánskou gardu). V té době byl syrským ministrem obrany Mustafa Tlass a ministrem zahraničí byl Abdul Halim Khaddam. Všichni tři – Rifaat al-Assad, Mustafa a Abdul Khaddam – nyní vedou a financují politickou pozici vůči Basharovi ze zahraničí. V současném konfliktu byl Mustafův syn Manaf Tlass poslán vyjednávat řešení se svými příbuznými, kteří se vzbouřili v Rastan.

3) Ale místo vyjednávání jim dal zbraně ze skladů Republikánské gardy a nechal uniknout tajné informace, které způsobily smrt mnoha vojáků Republikánské gardy zabitých FSA. Třicet let po bojích v Hama byla odtajněna zpráva americké rozvědky, která odhalila, že počet mrtvých dosáhl až 2,000. K těmto mrtvým patří i 400 ozbrojenců Bojujícího předvoje Muslimského bratrstva; mnoho vojáků a důstojníků syrské armády; představitelů strany Baath a mnoho dalších státních představitelů; a řada civilistů, kteří se ocitli v přestřelkách.

4) Sýrie byla vystavena tvrdým sankcím, tehdy i nyní. Sýrie byla vystavena tvrdým sankcím západu od r. 1956, 15 let předtím, než se Hafez Assad ujal moci.

Zesnulý Hafez Assad aplikoval vůči nepřátelům a zahraničním agentům ve své vládě komplexnější politiku, než Bashar. Hafez nechával své nepřátelé v jejich funkcích, ale bedlivě je sledoval.

Když byl v r. 2002 syrským parlamentem vybrán Bashar, aby nastoupil po svém otci, zbavil se všech zrádných nepřátel a zahraničních agentů, které Hafez nechával ve funkcích. První Basharovou reformou bylo, že zmírnil určitá politická omezení a umožnil politikům jednat volněji. V červnu 2000 bylo spuštěno Damašské jaro. To trvalo až do podzimu 2001, kdy byla odhalena většina z tajných financování ze zahraničí a vztahy amerického ministerstva zahraničí a korporátních mozkových trustů. Zkorumpovaní představitelé a jejich rodiny byly ze Sýrie vypovězeni a usadili se v zahraničí.

Použili své obrovské nahromaděné bohatství k vytváření politické opozice vůči Basharovi ze zahraničí. V r. 2003 začaly USA okupovat Irák.

Americký ministr zahraničí Collin Powell navštívil Bashara a předal mu seznam požadavků, včetně:

1. Přerušení veškerých styků s pěti hlavními palestinskými frakcemi v Sýrii;

2. Zhoršení vztahů Sýrie s Iránem, výměnou za slib lepších vztahů s některými arabskými státy;

3. Podepsání mírové smlouvy s Izraelem, podobné té, kterou již Sýrie odmítla;

4. Odstranění knih s nepřátelským obsahem k Izraeli ze škol;

5. Umožnit západním bankám a společnostem neomezený přístup na syrský trh a k přírodním zdrojům, spolu s neoliberálními reformami.

Bashar tyto požadavky, tváří v tvář téměř 200,000 koaliční armádě za syrskou hranicí v Iráku, odmítl. Místo toho se Bashar snažil zamezovat okupaci Iráku a požadoval, aby se okupační síly stáhly. Kvůli blízkosti Damašku u západní hranice s Libanonem má Sýrie strategickou potřebu tuto hranici zajistit. Nicméně v r. 2000 začal Bashar stahovat syrské jednotky z Libanonu, kde bojovaly s izraelskými jednotkami.

Počet vojáků v této zemi byl snížen, z 35,000 v r. 2000 na 14,000 na počátku r. 2004. V r. 2005 byl zavražděn libanonský premiér Rafik Hariri, za pomoci členů strany Hnutí za libanonskou budoucnost a pravděpodobně za pomoci USA a Francie. To byla v Libanonu pro Assada politická rána a byl rovněž z této vraždy obviněn pomocí mediální manipulace a připravených aktivistů.

Desítky tisíc Libanonců vyšly do ulic, aby zavraždění Haririho odsoudily, včetně členů nejbližších spojenců Sýrie z Hizballah a Amal. Média tvrdila, že tyto davy protestují proti přítomnosti syrské armády v Libanonu. USA a Francie se pokusily dotlačit Assad k posílení syrské armády v Libanonu, aby zemi stabilizoval, ale Bashar všechny syrské jednotky z Libanonu stáhl.

Toto pozadí poskytuje kontext reformních snah prezidenta Assada v Sýrii, kde musel čelit zahraničním mocnostem venku a jejich agentům doma.

Současná krize není občanskou válkou nebo povstáním, ale zahraniční agresí proti suverénní zemi.