Zákon na ochranu Monsanta: náhrobek našeho právního systému
4.4.2013 Komentáře Témata: Genetické inženýrství, USA 425 slov
Je čas na krátký nekrolog týkající se událostí, které vedly ke schválení Zákona na ochranu Monsanta (MPA). Nyní, kdy prezident Obama podepsal legislativu, která obsahovala i vstoupení MPA v platnost, existují jistá fakta, která nesmí být pro příště, až si budou velké firmy kupovat pro sebe právní imunitu od kongresu (a bude příště), zapomenuta.
Pro osvěžení, MPA zamezuje federálním soudům zasahovat do prodeje nebo pěstování geneticky upravených osiv, bez ohledu na důkazy předložené soudu o účincích těchto osiv na zdraví a o jejich nebezpečnosti.
Pro začátečníky připomenu, že Monsanto si koupila při tomto hnusu podporu obou stran. Byl to republikánský senátor Roy Blount z Missouri, který spolupracoval s Monsanto na vytvoření legislativy, a demokratická senátorka Barbara Mikulski z Marylandu, která návrh předložila. Poučením z tohoto je, že loajalita k řadovým členům stran nebo voličům tváří v tvář dolarům Monsanta nic neznamená. Také Bílý dům tomuto opatření nezabránil, navzdory peticím a protestům, vyzývajícím prezidenta Obamu, aby se proti tomu postavil. To je holý a smutný fakt.
A pamatujte si, že obavy o zdraví jsou oprávněné. Ti, kteří zpochybňují bezpečnost GMO potravin nejsou šílení luddisté. Jak to můžeme vědět tak jistě? Protože samotná Monsanto odmítá servírovat GMO potraviny ve svých firemních jídelnách. Když byla s tímto znepokojivým faktem konfrontována, postojem Monsanto bylo, že „věří v možnost volby“. Jakou „volbou“ zákaz podávání GMO potravin vlastním zaměstnancům přesně je logika nebere.
Pokud je odmítnutí Monsanta jíst vlastní produkty pro vás příliš podružné, tak co třeba francouzská studie ze září, která prokázala, že GMO kukuřice Monsanta vedla k nádorům a závažným poškozením orgánů u laboratorních krys. Tatáž společnosti, která se tak stará o možnost „volby“, utratila vloni přes 7 milionů dolarů za zablokování kalifornského návrhu 37, který by vedl k uvádění údajů na nálepkách, aby spotřebitelé měli na „výběr“ GMO buď jíst, nebo nejíst.
A nakonec lze nebezpečnost tohoto precedentu vyjádřit jednoduše takto: „žaloby u soudu jsou již privilegiem, nikoliv právem“. Opravdu jsme dosáhli bodu, kdy nezodpovědné korporace si mohou nejen kupovat cestu z problémů, ale také si mohou kupovat právo na vytváření problémů (nebo nemocí či devastaci prostředí) a beztrestnost předem? Bez ohledu na to, jestli je dokázáno, že GMO potraviny představují zdravotní riziko, Monsanto již způsobila našemu právnímu systému svoji snahou zajistit si štít proti boji s GMO velké škody.
Teprve budoucnost nám ukáže, co představuje větší nebezpečí, jestli GMO kukuřicí krmené krysy, nebo náš právní systém.