Židé Haredi konfrontují zmilitarizovaný sekulární sionistický stát

Haredi a sionistický koloniální stát

Dokonce ještě před násilným vynucením si („založením“) státu Izrael se Haredi stavěli proti sionismu. Dnes zůstává převážná většina Haredi v Izraeli v silné opozici vůči sionistickému státu, z náboženských, etických a politických důvodů. Náboženské učení Haredi tvrdí, že židé jsou vázáni třemi přísahami: 1) neusídlovat se v Izraeli pomocí síly nebo; 2) neválčit s ostatními zeměmi; a 3) nejednat, jako by ostatní národy světa Izrael pronásledovaly.

Haredi byli proti Izraelem provedenému etnickému vyčištění země od 850,000 Palestinců během nastolování izraelského státu a nadále se staví proti násilnému kradení půdy izraelskými osadníky a jejich násilí vůči Palestincům. Na rozdíl od dalších tak zvaných „ultra-ortodoxních“ sekt, které podporují izraelský kolonialismus a žehnají izraelské armádě, Haredi tvrdí, že militarismus ničí ducha a že sionisté přeměnili židy ze stoupenců náboženství tóry na zuřivé etnocentrické stoupence militaristického státu. Pro Haredi je „uctívání státu“, obzvláště mávání izraelskou vlajkou v chrámu, rouháním, srovnatelným k chování odpadlických židů zatracených Mojžíšem za uctívání zlatého telete.

Většina Haredi bojkotuje volby, organizuje si vlastní školy (ješivy), vybízí studenty k prohlubování svých náboženských studií, klade důraz na komunitu a rodinné hodnoty (silně patriarchálního ražení) s velkým počtem dětí, a silně odmítá snahu sionistického státu odvést mládež Haredi do své koloniální okupační armády, tak zvaných Izraelských obranných (sic) sil (IDF). Všechny hlavní sionistické politické strany a vládnoucí koloniální režim Haredi jednotně démonizují a tvrdí, že se vyhýbají své vlastenecké vojenské povinnosti. Prostřednictvím médií a veřejných prohlášení sionistických politiků a státu vyvolávají vůči Haredi nenávist Izraelců: studie z r. 2006 tvrdí, že více než třetina izraelských židů označila Haredi za nejméně oblíbenou skupinu v Izraeli.

Haredi, na druhou stranu, mají důvod se sekulárního militaristického sionistického státu a politiků bát a hnusit si je: tvrdí, že po druhé světové válce v sionisty ovládaných přemísťovacích táborech pro dětské židovské uprchlíky v Teheránu jim Židovská agentura vnucovala sionistickou ideologii a militaristickou protináboženskou politiku, aby děti Haredi odstřihla od jejich spirituálních kořenů. Podle jedné zprávy Haredi velká část náboženské židovské mládeže z Polska, většinou přeživší holokoustu, a ze sovětského Ruska byla vystavena „nepředstavitelné duševní a fyzické krutosti, s jedním cílem: vymazání judaismu“. Vzhledem k dnešnímu izraelskému tlaku používat pokřivenou zkaženou formu judaismu, aby sloužil koloniálnímu militarismu, mají Haredi všechny důvody věřit, že odvedení jejich synů a dcer do armády bude doprovázeno krutým systematickým sionistickým vymýváním mozku, aby se z nich udělali účinní (brutální) okupační vojáci.

Haredi versus hodnoty izraelského státu

Haredi silně věří v a praktikují biblické učení: „buďte plodní a množte se“. Mají velké rodiny a průměrný věk Haredi je 16 let. Jejich mírové poselství militaristickým sionistům lze shrnout takto: „Dělejte děti, ne bomby.“

Někteří vůdci Haredi se setkali s palestinskými a íránskými představiteli, a, v souladu se svojí náboženskou doktrínou, podpořili mírové řešení konfliktů a odsoudili agresivní vojenský postoj Izraele.

Haredi jsou silně náboženští a věnují svůj čas probírání a diskutování textů svých náboženských učenců: jejich poselstvím sionistům je, aby si přečetli etická pojednání Maimonida, místo aby poslouchali Netanyahuovy válečnické, krvavé a zahořklé kecy.

Haredi žijí a studují v převážné míře ve svých blízkých komunitách. Trvají na posílání svých synů do ješiv, aby tam studovali náboženskou doktrínu, místo aby na Západním břehu vraždili Palestince. Vyzývají své děti, aby sloužily bohu, ne IDF. Hledají pravdu v tóře, ne v dobývání prostřednictvím doktríny preventivních válek, hlásaných předními izraelskými a zahraničními sionistickými akademickými militaristy.

Haredi se soustřeďují na budování lepšího života ve své komunitě; odmítají snahy sionistického státu nalákat je, aby se přidali k násilným samozvaným „židovským“ osadníkům při násilném kradení půdy na Západním břehu, ve jménu „příspěvku společnosti“. „Introvertní způsob života Haredi“ je považován za poctivou alternativu hrubému militarismu, praní peněz, finančním spekulacím, obchodování s lidskými orgány a podvodům s nemovitostmi, aktivitám tak hojně se vyskytujícím mezi izraelskou elitou a mezi zahraničními sionisty, zapojenými do získávání mnohamiliardových dolarových příspěvků od amerického státu.

Haredi věří, a příkladně to dokazují, že odvod jejich mládeže do izraelské koloniální armády by zničil jejich morální hodnoty, protože jejich synové by byli nuceni ohmatávat a prohledávat arabské ženy na kontrolních stanovištích, lámat nohy kameny vrhajícím palestinským dětem, bránit právo ignorující samozvané „židovské“ osadníky, když kreslí obscénní graffiti v mešitách a kostelích a útočí na arabské děti na cestě do školy… nemluvě o zhoubných následcích toho, co sekulární izraelští židé nazývají „moderní vzdělávání“, plné historických podvodů a výmyslů o původu Izraele, vědeckých textů o vyspělém technologickém válčení a „vyspělých“ ekonomických doktrínách hlásajících posvátnou roli volného trhu, a ospravedlňujících 60% míru chudoby mezi Haredi jako „jimi sobě způsobenou“.

Haredi požadují, aby se izraelská židovská elita přestala pokoušet odvést jejich mládež do IDF a aby přestala s pracovní diskriminací, která míru nezaměstnanosti mezi Haredi ztrojnásobila.

Blížící se „občanská válka“: Sionistický stát versus Haredi

Zvolený vůdce, Yair Lapid, z nově vytvořené strany Yesh atid, označený New York Times za „centristu“ a předními ideology americké sionistické „lobby“ za „umírněného“, kandidoval na platformě prohlašování, že je třeba násilně ukončit vyjímku pro Haredi u odvodů do koloniální armády. Yair Lapid, během chystání připojení se novému Netanyahuovu koaličnímu režimu, rozjel zuřivý útok proti Haredi. Lapid předesílá svoji dohodu o připojení se k Netanyahuově válečné mašinérii svým plánem násilně konfrontovat vedení Haredi. Yair Lapid sází na třídní a sekulární odpor stále více mobilní izraelské mládeže, která si silně stěžuje na to, že musí sloužit v armádě, a tudíž se odkládají její příležitosti vydělávat peníze, zatímco chudí, pologramotní „černí“ (hanlivý výraz odkazující na oděv Haredi) holdují „bezcennému studiu“ tóry. Lapid, za použití stejné zvrácené logiky jako Netanyahu, tvrdí, že „10% populace nemůže ohrožovat 90% občanskou válkou“ (Financial Times, 14/2/2013, str. 6).

Opět, kat (Lapid) obviňuje oběť (Haredi) z násilí, které se chystá spáchat. Lapidova Yesh atid, centristická (sic) strana, se spojila s neofašistickou „stranou Židovský domov“ Naftali Bennetta (prosazující anexi celé Palestiny a vyhnání všech ne-židů) ve snaze zlikvidovat vyjímku pro Haredi u odvodu do armády. Mají v příští vládě moc veto. Tento fanaticky sekulární militaristický útok vyvolal velký odpor a sjednotil jinak sionisticko-náboženské strany: strana Shas (sefardští Haredi) a Judaismus sjednocené tóry se postavily na obranu Haredi.

Čáry jsou rýsovány daleko za konfrontací Haredi-sionistický stát.

Širší význam konfliktu Haredi-sionisté

Nepřátelství Haredi k sekulárnímu sionistickému státu je částečně založeno na jejich odmítání povinné vojenské služby, a tím pádem zpochybňování izraelského militarismu obecně, a konkrétně jeho politiky koloniální okupace a regionální agrese. Zatímco někteří Haredi mohou být proti odvodům z náboženských důvodů a usilují o vyjímku jen pro vlastní mládež, objektivně to podkopává porušování palestinských práv Izraelem a zpochybňuje to celý systém apartheidu. Tím, že mluví o spirituálních hodnotách, popírají legitimitu myšlenky židovského policejního státu založeného na síle, násilí, mučení a mizení politických vězňů. Jejich zpochybňování institucionální konfigurace, prosazující nadřazenost židů a Izrael jako domovinu vyvolených, znamená silnou ránu ideologickým základům zahraničních aktivit sionistické mocenské konfigurace. Jejich nepřátelství vůči spojení židovského šovinismu s náboženskými rituály a kmenovým zbožštěním izraelského státu je projevem toho, že je to proti jimi uznávaným deseti přikázáním Mojžíše.

Haredi studují učení skutečného judaistického filosofa Maimonida a odmítají sionistické militaristické strategie, prosazované lidmi jako Walzer, Dershowitz, Kagan, Feith, Netanyahu atd., kteří hlásají doktrínu „spravedlivé koloniální války“. Protože tvoří 10% izraelské populace a mnohem větší podíl mládeže ve vojenském věku, jsou Haredi v pozici, kdy mohou silně omezit rozsah budoucích sionistických válek. Pokud se jim podaří odvody zablokovat, bude to z jejich strany velký příspěvek k učinění světa, a Středního východu obzvláště, bezpečnějším a poklidnějším místem pro život.

Protože čelí ztrátě budoucího kanonfutru, aby mohla udržovat svá koloniální dobrodružství, svými zuřivými útoky na Haredi způsobila izraelská sionistická elita to, že většina izraelských židů je démonizuje jako „zaostalé“ negramotné vyžírky a jejich náboženské studijní plány považuje za příčinu růstu jejich počtu a současné 60% míry chudoby a vysoké nezaměstnanosti. Izraelská válečná mašinérie potřebuje čerstvé rekruty, aby si udržela své koloniální tažení za vytvoření Velkého Izraele.

Demografie – kdy mají rodiny přes pět dětí – naznačuje, že Haredi pravděpodobně zdvojnásobí svůj podíl na izraelské populaci během příštích dvaceti let. Tváří v tvář „faktům na zemi a v kolébce“ žene koloniální expanzionistický imperativ všechny hlavní sionistické strany ke skoncování s výjimkou pro Haredi. V reakci na to vůdci Haredi vyhrožují, že zahájí masivní občanskou neposlušnost, pokud si sionisté vynutí odvody, kdy oprávněně považují odvod své mládeže za útok na vysoce ctěné spirituální a rodinné hodnoty a za otevření dvířek ke zničení tradiční komunální solidarity a vstřícných vztahů.

Haredi sdílí nepříjemný osud s arabskou populací Izraele: obě komunity čelí stále většímu policejnímu obtěžování, diskriminaci, náboženskému pronásledování a rostoucí míře chudoby. Aliance Haredi-Arabové by sjednotila 30% populace proti společnému sekulárně militaristickému a plutokratickému nepříteli. Jakkoliv se to zdá na subjektivní úrovni přitaženým za vlasy, existují objektivní historické a strukturální procesy, které táhnou tyto dvě skupiny k sobě.

Je to jedna z velkých ironií historie, kdy sekulární proti-imperialistická hnutí moderního světa nachází své nejdůslednější spojence u nejtradičnějšího a hluboce náboženského hnutí Izraele.