Celosvětová drogová mafie a banky (II. díl)

1. „praní“ hotovosti, získané prodejem „zboží“;
2. umísťování zisků z prodeje „zboží“ do různých sektorů ekonomiky;
3. zajišťování „ochrany“ probíhajících operací drogové mafie na první, a především druhé úrovni;
4. vytváření příznivých podmínek pro expanzi drogového byznysu v jednotlivých zemích.

Světová drogová mafie: strategické úkoly a její skuteční páni

O způsobech řešení prvních a druhých úkolů bude řeč dále. Co se týká třetího úkolu („ochrana“ drogových operací), tak se používají metody jako:

1. podplácení státních činitelů, kteří mají za povinnost bojovat s drogovou mafií (policie, agentury pro boj s drogami, pohraniční a celní služby atp.);
2. začlenění vlastních lidí do odpovídajících státních agentur;
3. dodávky zbraní drogovým kartelům (skupinám druhé úrovně) atd.

V rámci třetího úkolu (c) mohou být také prováděny akce s cílem zamezit vstupu nových konkurentů na velkoobchodní trh s drogami. Jak poznamenávají experti, státní agentury v první řadě zachycují „zboží“ právě nových skupin, které se chtějí prosadit na trhu. Velkoobchodní trh je oligopolní, vstup nových účastníků na něj je zakázán nebo silně ztížený.

Čtvrtý úkol (d) předpokládá velmi široké spektrum aktivit:

1. lobbování za zákony, které usnadňují nakládání s drogami (až po plnou legalizaci užívání drog);
2. propagace drog přes média;
3. zrušení všech státních omezení pro pohyb zboží, peněz a lidí (pod rouškou liberalizace mezinárodního obchodu a pohybu kapitálu);
4. podněcování vytváření daňových rájů (kvůli usnadnění praní drogových peněz);
5. organizování politického, ekonomického a vojenského tlaku na státy, které se pokouší zorganizovat účinný boj s drogami (tento tlak je často prováděn pod pláštíkem „boje s terorismem“) atd.

Zářným příkladem řešení úkolů v oblasti vytváření příznivých podmínek pro expanzi drogového byznysu v jednotlivých zemích byla invaze jednotek NATO do Afghánistánu v r. 2001 – údajně z důvodu „boje s mezinárodním terorismem“, ve skutečnosti však kvůli zorganizování hromadné výroby drog (opia, heroinu). Pokud hnutí Taliban výrazně zlikvidovalo plochy oseté opiovým mákem na území země, tak výsledkem pobytu jednotek intervenčních armád v Afghánistánu byl nárůst výroby drog o desetinásobky a přeměna Afghánistánu na největšího výrobce heroinu na světě… Někteří analytici se dokonce domnívají, že „teroristické činy“ 11. září 2001 byly naplánovány především proto, aby dostala „zelenou“ prudká expanze drogového byznysu v celém světě pod ochranou ozbrojených sil západní koalice.

Jedním ze států, které dnes provádí účinný boj s šířením drog, je Irán. Nejen, že zamezuje šíření drog ve své zemi, ale také aktivně bojuje a drogovými aktivitami, které prochází přes jeho území z Afghánistánu a dalších asijských a evropských zemí. To je jeden z hlavních důvodů, proč USA kolem Iránu rozdmýchávají atmosféru napětí.

***

Třetí úroveň světové drogové mafie není plošnou síťovou organizací, řídí ji velmi malá skupina lidi. Ty je možné označit za světovou oligarchii. Jeden z nejuznávanějších výzkumníků světové drogové mafie, John Coleman, je nazývá „Výbor 300“, jehož členy jsou korunované hlavy, bankéři, státní a političtí představitelé – „vyvolení z vyvolených“.

Píše: „Od Kolumbie po Miami, od „zlatého trojúhelníku“ po „zlatý půlměsíc“, od Hong Kongu po New York, od Bogoty po Frankfurt je trh obchodu s drogami, a obzvláště heroinem, velkým byznysem, a je zcela, odhora dolů, ovládán několika „nedotknutelnými“ rodinami na světě, a každá taková rodina má minimálně jednoho člena ve Výboru 300. Obchod s drogami není drobné obchodování na rohu ulice. Toto podnikání je jištěno velkými penězi a experty, aby jeho chod byl hladký a nerušený. To zcela zaručuje odladěný mechanismus pod kontrolou Výboru 300.“ (1). Podmínkou nerušeného fungování zmíněného „mechanismu“ je to, že téměř ve všech zemích světa má drogová mafie ochránce v nejvyšších mocenských kruzích: „Je to obrovské impérium, které obchoduje pouze s heroinem a kokainem. V každé zemi je vždy řízeno z nejvyšších mocenských míst.“ (2). I když členům Výboru 300 patří nebo jsou podřízené největší banky, pojišťovny, ropné a jiné korporace, obchodní domy a další podniky, je světová drogová korporace nicméně jejich hlavním aktivem: „De facto je to dnes největší samostatný podnik na světě, překonávající všechny ostatní.“ (3). Tato drogová korporace se začala vytvářet již v 18. století a existuje dodnes.

Obchodování s drogami umožňuje řešit „Výboru 300“ takové úkoly, jako: 1) získávání peněz, které lze pohodlně použít pro uplácení politiků, státních činitelů, vojáků, médií a dalších „potřebných“ lidí; 2) účinné ovládání vědomí a chování lidí pomocí drog; 3) snížení počtu obyvatel Země na potřebnou úroveň. Ještě jednou zdůrazníme, že klíčovou institucí třetí úrovně jsou banky. Páníčci největších z nich jsou členy nechvalně známého „Výboru 300“.

Z historie propojování bank a drogových kartelů

Prorůstání bank a uskupení zabývajících se obchodem s drogami začalo již dávno, přibližně před čtyřmi stoletími. V Anglii to byla aliance britské Východoindické společnosti (EIC), která měla královskou licenci pro obchod s opiem v Indii a dalších koloniích Koruny, a prvních anglických bank. K nim patřily Bank of England, Barings, a později londýnská banka N. Rothschilda a další.

Druhá světová válka možnosti drogové mafie značně zkomplikovala. V polovině 20. století došlo k rozpadu britského koloniálního systému a aktivovalo se národně-osvoboditelské hnutí v zemích „třetího“ světa, což narušilo existující mezinárodní obchod s drogami. V socialistické Číně bylo proti obchodu s drogami (který tam do té doby vzkvétal více než dvě stě let) tvrdě zakročeno. Ekonomické a finanční pohyby mezi zeměmi byly zpomalovány silnými bariérami, které vznikly již za doby velké hospodářské krize v 30. letech. Nakonec země socialistického tábora narkomanii na svých územích prakticky zcela zlikvidovaly.

Pravda, na západní polokouli (severní a jižní Amerika) drogová mafie žádné významnější ztráty neutrpěla. Tam banky aktivně poskytovaly „služby“ a praly drogové peníze. Například v r. 1950 byly banky Morganů (Morgan Guarantee Trust) a Rockefellerů (Chase Manhattan Bank) obviněny z legalizace prostředků největších mezinárodních drogových syndikátů s centrálou v Cali a Medellin (4). Přitom v té době mohl bankovní systém dokonce i na západní polokouli fungovat bez spoléhání se na drogové podnikání.

Počátkem roku 2012 bývalý tajemník generální tajemníka OSN a bývalý ředitel agentury pro boj s drogami v jedné osobě, Antonio Costa, poskytl rozhovor, ve kterém uvedl základní etapy vytváření aliance bank a drogové mafie v poválečné době (čtyři etapy). (5).

Podle jeho názoru se aliance bank a drogové mafie začala vytvářet v 60-70. letech 20. století (první etapa). A. Costa napsal: „V tu dobu měla mafiánská uskupení v rukou velké peníze, pravda ne tak velké, jako nyní, vzhledem k tomu, že mezinárodní zločinnost nedosahovala takových rozměrů, jako dnes. To se týká zejména italské a severoamerické mafie a řady dalších zločinných uskupení, do kterých byl zapojen úzký okruh zločinných elementů.“

Druhá etapa, podle názoru A. Costy, začala na přelomu 70. a 80. let: „Pak spolu s pokračujícím otvíráním hranic, rozšířením vztahů a podnikání na konci 70. a počátku 80. let, začal organizovaný zločin, který zapustil kořeny také mimo hranice Itálie, používat pro převod vkladů a přemísťování finančních prostředků po celém světě bankovní systém.“

Poznamenám, že v době, kdy v USA na plný výkon pracoval peněžní tiskařský lis (po demontáži systému Bretton-Woods), začala liberalizace mezinárodního pohybu peněz (mnohé země západu zrušily omezení u přeshraničních převodů kapitálu), začal bouřlivě růst světový finanční trh a na různých místech světa byly vytvořeny daňové ráje. Stát začal „ustupovat“ z ekonomiky (thatcherismus v Británii a reaganomika v USA). To vše usnadnilo organizovanému zločinu (včetně drogových kartelů) vytváření vlastní mezinárodní finanční sítě.

Třetí etapu A. Costa spojuje s vytvořením mezinárodního systému pro zabránění praní špinavých peněz ekonomicky vyspělými zeměmi. Rozsah tohoto praní začal ohrožovat stabilitu zemí západu. Zvláštní roli při tom přisuzuje vytvoření nové instituce – Financial Action Task Force (FATF). A. Costa poznamenává, že v tu dobu se podařilo dosáhnout viditelných úspěchů v boji s praním peněz drogovou mafií: „Vybavena zvláštními pravomocemi přistoupila FATF k aktivní činnosti… Díky tomu praní peněz pocházejících z kriminality přes bankovní systém podstatně pokleslo.“ Tato etapa podle A. Costy zahrnuje 90. léta 20. století.

Pravda, s tím, že 90. léta byla obdobím úspěšného boje se světovou mafií, nemohu tak zcela souhlasit. K místním úspěchům však skutečně docházelo; mnohé země, patřící do zóny „zlaté miliardy“ (členské země OECD), právě v 90. letech schválily zákony o boji s „praním špinavých peněz“ (6). Praní drogových peněz v některých zemích západu skutečně pokleslo, ale zároveň s tím se centra „praní“ přesunula do zemí třetího světa, objevily se nové daňové ráje a v bývalých socialistických zemích se začaly aktivně demontovat systémy státní kontroly domácích a mezinárodních finančních toků.

A nezapomínejme, že právě na 90. léta připadá vrchol tak zvané „globalizace“. Pod tímto slovem se skrývala úplná liberalizace obchodních a finančních vztahů zemí, otevření hranic pro zboží, peníze, informace a lidi. Významným mezníkem globalizace bylo vytvoření Světové obchodní organizace (WTO) v r. 1995, která dostala mandát pro konečnou demontáž státních hranic. Chcete vědět, jaké jsou důsledky této globalizace? Pracovníci Interpolu poskytují krátkou odpověď: „Co je dobré pro volný obchod, to je dobré pro zločince.“ (7). Specialista na organizovaný zločin M. Glenni se ve své knize „Stínoví vládci: Kdo řídí svět“ pokouší uvést hlavní myšlenku: sjednocený světový trh neskutečně posílil zločince. „Na konci 80. let začal západ liberalizovat své finanční trhy… Byla zrušena jedna z hlavních výsad národního státu – suverénní kontrola nad finančními toky dovnitř a ven. Možná, že korporace si ještě zachovaly symbolické spojení s tou či onou zemí a měly oblíbená místa pro hlavní sídla, ale nyní se snažily být přítomné a uhnízdit se všude, kde to bylo výhodné. A globalizace probíhala naplno. V mezinárodním zločineckém podsvětí otvírali láhve šampaňského… Prudký nárůst organizované zločinnosti byl nerozlučně spjat s globalizací – právě zde, v obrovských poolech mezinárodního bankovního systému, se mísila likvidní aktiva korporátního světa a organizovaného zločinu (8).

A ještě jedna velmi důležitá okolnost. M. Glenni píše: „Když se americký kokainový trh blížil bodu svého přesycení, rozpadl se Sovětský svaz a jeho kolaps byl pro kolumbijské kartely darem z nebes. Najednou se objevila možnost pro rozkvět evropského trhu a cest, kterého ho zásobovaly.“ (9).

Poslední etapa propojování

Čtvrtá etapa propojování bank a drogových kartelů začala přibližně před deseti lety, a je charakteristická narůstající a nebezpečnou aliancí bank a drogové mafie v mezinárodním měříku, a tím, že předcházející úspěchy národních států a mezinárodních organizací v boji s praním špinavých peněz byly zlikvidovány. A. Costa píše: „Po několika letech (2002-2003) došlo k první vlně krize a bankovní systém, který se v důsledku globalizace neskutečně rozrostl, byl opět vystaven penetraci kriminálních elementů. Kontrola praní peněz, která byla v Evropě a severní Americe účinně prováděna v 90. letech, byla výrazně oslabena kvůli jurisdikci četných daňových rájů, která byla méně přísná. To dalo vzniknout novému cyklu pronikání peněz z kriminálních aktivit.“ A dále a. Costa uvádí příklad americké banky Wachovia, která za tři roky dokázala vyprat téměř 400 miliard dolarů. Světová finanční krize, jak poznamenal Costa, vedla k ještě větší konsolidaci bank a drogových kartelů: „Finanční krize v r. 2008 zasáhla celý transatlantický bankovní sektor. Nesolventnost spolu s bankovní krizí, neochotou bank si vzájemně půjčovat atd., poskytla skvělou příležitost zločinným strukturám, které získaly obrovskou finanční moc díky penězům, které nemohly být vyprány přes bankovní systém v dřívějších letech. V letech 2008-2011 potřeba hotovosti ze strany bankovního sektoru a solventnost organizovaného zločinu poskytly mimořádně příznivou příležitost pro proniknutí organizovaného zločinu do bankovního sektoru.“

Když mluvíme o propojování drogových kartelů a bank, je třeba poznamenat, že je to proces vstřícného pohybu. Banky světové velikosti hledají drogové peníze po celém světě, nabízí drogovým baronům své „služby“ při praní špinavých peněz a jejich následnou alokaci v „čistém“ sektoru ekonomiky. Drogové kartely, které vypracovávají a realizují vlastní investiční politiku, považují za prioritní sféru investování bankovní sektor. Již jsme zmiňovali jako příklad drogového kartelu kolumbijskou skupinu z Cali. M. Glenni o této skupině píše: „První sférou, do které se rozhodl kartel Cali investovat, byly banky. V r. 1974 založil kartel i vlastní banku – El Banco de los Trabajaderos (Banka pracujících) – a začal skupovat podíly v bankách po celé střední a jižní Americe, které měly úzké styky s bankami v New Yorku a v Miami, včetně Manufacturer Hannover a Chase Manhattan.“ (10).

Poznámky:

1. Джон Коулман. Иерархия заговорщиков: Комитет Трехсот. Пер. с англ. – М.: «Древнее и современное», 2011, с. 341.
2. Tamtéž, strana 341-342.
3. Tamtéž, strana 342.
4. Э. Саттон. Власть доллара. М.: «Русская идея», 2003, с.159.  
5. Английская версия интервью Антонио Косты интернет-изданию Executive Intelligence Review
6. Единственной страной, которая еще до 1990-х гг. имела «антиотмывочное» законодательство,  были США.
7. Г.-П. Мартин, Х. Шуманн. Западня глобализации. Атака на процветание и демократию. Пер. с нем. – М.: Альпина, 2001, с. 273.
8. Миша Гленни. Теневые владыки: кто управляет миром. – М.: Эксмо: Алгоритм, 2010, с. 237.
9. Tamtéž, strana 335.
10. Tamtéž, strana 334.