Ruské varovné výstřely

Prezident Vladimir Putin začal své třetí funkční období pod vlajkou suverenity, tváří v tvář přímým hrozbám Ruské federaci ze strany Spojených států a NATO.

Moskva opakovaně odsoudila expanzi NATO, zřizování vojenských základen, budování protiraketového štítu na svých hranicích a zničení Libye a destabilizaci Sýrie.

Po svém uvedení do úřadu provedl pan Putin inspekci ruského vojensko-průmyslového sektoru, ozbrojených sil a smluvního aliančního systému (1). Začal s tímto akčním kurzem ve chvíli, kdy se rozhodl udělat v Sýrii do písku tlustou čáru, která nesmí být překročena. Pro Putina byla invaze NATO do Libye ekvivalentem invaze Třetí říše do Československa, a invaze do Sýrie, pokud by k ní došlo, by byla srovnatelná s invazí do Polska, která začala druhou světovou válku.

Jakákoliv interpretace, že to, co se v současné době děje v Levantu je výsledkem vnitřní dynamiky revoluce/represí v Sýrii, je nejen chybná, ale je to pokřivení skutečných sázek ve hře, a jde prostě jen o další politické manévrování. Syrská krize je zaprvé a především další fází projektu „přetvoření většího Středního východu“; dalším pokusem zničit „osu odboje“ a první „plynovou válkou“ (2).

To, co je v Sýrii v sázce ve skutečnosti, není o tom, jestli Bashar al-Assad bude schopen demokratizovat instituce, které zdědil, nebo jestli wahhabistické monarchie Zálivu uspějí ve zničení posledního sekulárního režimu v regionu a nastolí sektářství, ale o stanovení dělících linií mezi vynořujícími se mocenskými bloky NATO a SCO (3).

Někteří naši čtenáři jsou asi překvapeni, když si přečetli výše uvedené. Skutečně, západní média a média Zálivu den za dnem omílala, že prezident Bashar al-Assad je sektářský diktátor, pracující ve prospěch alavitské menšiny, zatímco ozbrojená opozice vůči jeho zákonné moci je vykreslována jako ztělesnění demokratického pluralismu. Pouhý letmý pohled na nedávné události k popření této verze postačuje.

Bashar al-Assad úspěšně uspořádal komunální volby, referendum, jakož i parlamentní volby. Všichni pozorovatelé jednohlasně souhlasili, že volby proběhly transparentním způsobem. Volební účast byla více než 60%, přestože západ prohlašoval volební proces za „frašku“ a západem podporovaná ozbrojená opozice bránila občanům dostat se do volebních místností ve čtyřech obvodech pod její kontrolou. Zároveň ozbrojená opozice vystupňovala své útoky nejen na bezpečnostní jednotky, ale také na civilisty a všechny symboly národní kultury a multi-konfesního charakteru Sýrie.

Vraždili pokrokové sunity, pak namátkově vraždili alavity a křesťany, aby donutili jejich rodiny uprchnout. Vypálili více než patnáct set škol a kostelů. Vyhlásili Nezávislý islámský emirát v Baba Amr, kde vytvořili Revoluční tribunál, který odsoudil více než 150 zločinců, kterým pak, jednomu po druhém, byla uříznuta hlava na veřejnosti popravčím. To zcela určitě není ono žalostné divadlo předváděné některými kočovnými politiky, scházejícími se v exilové Syrské národní radě a tvářících se, že demokracie nemá s realitou zločinů páchaných Svobodnou „syrskou“ armádou nic společného, a budou se snažit zamezit pravdě dostat se na povrch co nejdéle. Kdo může za těchto okolností věřit, že sekulární syrský režim, jehož příkladný charakter byl oslavován ještě nedávno, se mohl přeměnit na konfesní diktaturu, zatímco Svobodná „syrská“ armáda, podporovaná wahhabistickými diktaturami Zálivu a poslouchající příkazy takfiristických kazatelů, se naopak stala vzorem demokratického pluralismu?

Oznámení amerických vůdců ohledně možnosti mezinárodní intervence mimo mandát OSN, ve stejném stylu, jakým NATO zlikvidovalo Jugoslávii, vyvolalo v Moskvě jak obavy, tak vztek. Ruská federace, která se doposud držela v defenzívě, se rozhodla převzít iniciativu. Tento strategický posun vyplývá z naléhavosti situace z ruského pohledu a z příznivého posunu na zemi v Sýrii (4).

Moskva navrhuje vytvořit Kontaktní skupinu pro Sýrii, která by dala dohromady znepokojené státy, tedy sousedy Sýrie, jakož i regionální a mezinárodní mocnosti. Jejím účelem je zřídit fórum pro dialog, aby se nahradil současný válkychtivý přístup západu, pod orwellovskou hlavičkou „Sdružení přátel Sýrie“.

Rusko nadále podporuje Annanův plán – což je v podstatě nepatrně upravený plán předložený dříve Sergejem Lavrovem Arabské lize. Rusko lituje, že tento plán nebyl realizován, a odpovědnost za toto selhání přisuzuje opoziční frakci, která se chopila zbraní. Podle A. K. Lukaševiče, mluvčího ministerstva zahraničí, je Svobodná „syrská“ armáda ilegální organizací, podle mezinárodního práva. Vraždí dvacet až třicet syrských vojáků denně, a přesto je veřejně podporována státy NATO a GCC, v rozporu s Annanovým plánem (5).

Pasujíc se na mírotvorce stavícího se proti válkychtivosti NATO Vladimir Putin požadoval, aby se CSTO připravila na nasazení svých „modrých čapek“ v Sýrii, jak aby oddělily útočníky, tak aby bojovaly s cizími jednotkami. Nikolaj Bordjuža, generální tajemník CSTO, potvrdil, že je připraven nasadit 20,000 mužů, vycvičených pro tento typ mise, kteří jsou k dispozici okamžitě (6).

To by bylo poprvé, kdy by CSTO nasadila mírové jednotky mimo území bývalého Sovětského svazu. Protože bylo říznuto do živého, Ban Ki-moon se pokusil tuto iniciativu sabotovat a kontroval vlastní náhlou snahou zorganizovat Kontaktní skupinu. Pracovní skupina pro sankce, Sdružení přátel Sýrie a ministryně zahraničí Hitlary Clinton se sešly ve Washingtonu a postavily se proti ruskému návrhu, a ještě silněji volaly po změně režimu (7).

V Turecku navštívili opoziční poslanci syrské uprchlické tábory. Potvrdili nepřítomnost více než tisícovky uprchlíků registrovaných OSN v hlavním táboře, a potvrdili naopak přítomnost zbraní v táboře. Také v parlamentu požadovali, aby premiér Recep Tayyip Erdogan informoval o rostoucí humanitární pomoci poskytované neexistujícím uprchlíkům. Poslanci tvrdí, že uprchlický tábor je krytím pro tajnou vojenskou operaci, kdy v něm ve skutečnosti přebývají ozbrojenci, hlavně Libyjci, kteří ho používají jako svojí týlovou základnu. Poslanci ujišťují, že jsou to ti ozbrojenci, kteří byli vysazeni v oblasti Houla, když tam došlo k masakru.

Toto odhalení potvrzuje obvinění ruského velvyslance v Radě bezpečnosti Vitalije Čurkina, podle kterého zvláštní vyslanec Ban Ki-moona v Libyi Ian Martin použil fondy OSN určené pro uprchlíky na dopravení bojovníků al-Kejdy do Turecka (8).

V Saudské Arábii se roztržka mezi králem Abdullahem a klanem Sudairi obnovila. Na výzvu monarchy Nejvyšší rada Oulema vyhlásila fatwu, uvádějící, že Sýrie není zemí džihádu. Nicméně zároveň princ Faisal, ministr zahraničí, vyzval k vyzbrojení opozice proti „alavitskému uzurpátorovi“.

Čtvrtek, 7. června, byl dnem mnoha významných událostí. Zatímco Ban Ki-moon a Navi Pillay, tedy generální tajemník a vysoký komisař pro lidská práva, hájili svůj případ proti Sýrii před Valným shromážděním OSN, Moskva přistoupila ke dvěma zkušebním odpalům svých mezikontinentálních balistických raket.

Název rakety Bulava znamená staroslovanská palice, používaná jako hůl maršály kozácké armády.

Plukovník Vadim Koval, mluvčí Strategických raketových vojsk Ruské federace (RSVN) potvrdil test rakety Topol – odpálené ze sila blízko Kaspického moře, ale nepotvrdil odpálení Bulavy z ponorky ve Středozemním moři. Ale tento start byl pozorovatelný téměř na celém Blízkém východě, v Izraeli a Arménii, a neexistuje žádná jiná známá zbraň, která zanechává na obloze podobné stopy (9).

Zpráva je jasná: Moskva je připravena na světovou válku, pokud NATO a GCC nedostojí mezinárodním závazkům, definovaným v Annanově plánu, a budou trvat na podpoře terorismu. Podle našich zdrojů byl tento výstřel před příď koordinován se syrskými úřady. Moskva zároveň povzbudila Damašek, aby zlikvidoval islámský emirát Baba Amr, jakmile bude autorita prezidenta al-Assada potvrzena ústavním referendem, jakož i prezidenta vyzvala, aby zlikvidoval žoldácké skupiny přítomné v zemi, jakmile bude na místě nový parlament a nový premiér. Byl vydán příkaz k přechodu od defenzivní strategie k ofenzivním akcím, aby se chránila populace před terorismem. Národní armáda zaútočila na bašty Svobodné „syrské“ armády. Boje v příštích dnech budou obtížné, tím spíš, že žoldáci mají minomety, protitankové rakety, a od této chvíle i rakety země-vzduch.

Aby zmírnila rychle rostoucí napětí, Francie okamžitě akceptovala ruský návrh zúčastnit se ad hoc Kontaktní skupiny. Washington spěšně poslal do Moskvy Frederica C. Hofa. Jako pravý opak výroků ministryně zahraničí Hitlary Clinton, se kterými přišla den předtím, pan Hof ruské pozvání přijal také.

Je pozdě bědovat nad rozšířením bojů do Libanonu, nebo teoretizovat nad možnou regionalizací konfliktu. Během posledních šestnácti měsíců destabilizace Sýrie NATO a GCC vytvořily bezvýchodnou situaci, která se může velmi snadno zvrtnout do globální války.

Poznámky:

[1]
1) agenda prezidenta Putina:
7. května – prezident Putin je uveden do úřadu
8. května – Dmitrij Medveděv je jmenován premiérem
9. května – den vítězství nad nacistickým Německem
10. května – návštěva špiček ruského vojensko-průmyslového komplexu
11. května – recepce pro prezidenta Abcházie
12. května – recepce pro prezidenta Jižní Osetie
14-15. května – neformální setkání s hlavami států CSTO
18. května – návštěva Ústředního výzkumného institutu Cyclone
25. května – prohlídka jaderných ponorek
31. května – setkání s klíčovými zástupci obrany
4-7. června – návštěva Číny, summit SCO
7. června – návštěva Kazachstánu během odpalu rakety Topol

[2]„Boj o Střední východ: plyn na prvním místě“, Imad Fawzi Shuebi, Voltaire Network,. 17. dubna 2012

[3] „Moskva a utváření nového světového systému“, Imad Fawyi Shuebi, Voltaire Network, 11. února 2012

[4] „Aféra Houla osvětluje ruce západní rozvědky v Sýrii“, Thierry Meyssan, Voltaire Network, 5. června 2012

[5] „Komentář oficiálního představitele ruského ministerstva zahraničí A. K. Lukaševiče na otázku Interfax ohledně prohlášení představitele tak zvané Svobodné syrské armády S. Al-Kurdi“, ministerstvo zahraničí Ruské federace, 5. června 2012

[6] „Sýrie: Vladimir Putin uvažuje o vyslání mírových jednotek CSTO“, Voltaire Network, 3. června 2012

[7] „Přátelé Syřanů schvalují Pracovní skupinu“, tiskové prohlášení Hitlary Clinton, ministerstvo zahraničí, 6. června 2012

[8] „Libye: Banditi-revolucionáři a OSN“, Aleksandr Mezjajev, Strategic Culture Foundations, Voltaire Network, 22. března 2012

[9] „7. června 2012: Rusko dává najevo převahu v mezikontinentálních jaderných raketách“, Voltaire Network, 9. června 2012