Pokládání základů pro preventivní jadernou válku proti Íránu

Hlavní íránský vyjednavač Saeed Jalili zdůraznil právo Teheránu na vývoj mírové jaderné energie, coby signatář Smlouvy o nešíření, zatímco p5+1 odmítla zmírnit ekonomické sankce a trvala na tom, aby Írán zrušil svůj program obohacování uranu na 20% (2).

Protože vůdci v Tel Avivu tvrdí, že Izrael může provést vojenské útoky na Írán před americkými prezidentskými volbami v listopadu (2), generálmajor Hassan Firouzabadi z íránské armády opětovně zdůraznil odhodlání Íránu zničit sionistický režim a nepřetržitou podporu palestinské autonomii (3). Dokonce i když Írán dosáhne dohody s IAEA, izraelský ministr obrany Ehud Barak odmítl vyloučit vojenský útok na íránská zařízení a požadoval, aby Írán demontoval zařízení na obohacování uranu a používal pouze dovážené palivo (4).

Ačkoliv nedávná konference v Bagdádu nenaplnila očekávání účastníků, Írán a pět stálých členů Rady bezpečnosti OSN plus Německo souhlasili s uspořádáním dalšího kola rozhovorů v Moskvě, 18. června (5). Jako další známku neshod mezi účastníky P5+1 Německo slíbilo, že bude pracovat na politickém a diplomatickém řešení otázky íránské jaderné energetiky a poskytne Teheránu technickou pomoc při vývoji mírového jaderného programu (6), zatímco americký senát nedávno schválil nové kolo sankcí proti Íránu, namířených proti jakékoliv zemi nebo společnosti, která poskytuje technologii nebo zdroje na rozvoj ropných a uranových zdrojů Teheránu (7). Tato nová legislativa je zacílena proti íránským národním ropným firmám a tankerům a rozšiřuje sankce na íránský energetický sektor o jakýkoliv mezinárodní společný podnik, ve kterém je Teherán výrazným partnerem nebo investorem.

Protože USA nepřetržitě tlačí Peking, aby se připojil k jejich ropnému embargu, čínské ministerstvo zahraničí zůstává slovně proti novému balíčku ekonomických sankcí proti Íránu (8).

Mluvčí ruského ministerstva zahraničí Aleksandr Lukaševič se obořil na USA kvůli uvalení nových jednostranných sankcí proti Íránu a označil tento krok za iracionální opatření, s cílem uškodit průběhu vyjednávání (9). Indie zůstala ohledně rozšíření svých sankcí proti Íránu neoblomná (10), protože New Delhi a Teherán souhlasí s navýšením vzájemného obchodu o dvě třetiny, na 25 miliard dolarů do r. 2015, kdy tak potvrdily svůj záměr obejít americké sankce tím, že platby za výraznou část nákupů ropy od Íránu budou prováděny v rupiích (11). Protože další spolupráce mezi USA a monarchiemi Perského zálivu z Rady spolupráce Zálivu (GCC) zůstává evidentní, prostřednictvím jejich bezvýhradné podpory ozbrojené opozice v Sýrii, zůstává Saudská Arábie hlavním beneficientem pokračování uvalování sankcí na Teherán Washingtonem. Japonsko a Jižní Korea byly kdysi zodpovědné za 26% ropných exportů Íránu (12), nyní jak Seoul (13), tak Tokio (14) usilovaly o stabilní dodávky ze Saudské Arábie. Protože Jižní Afrika se obrátila na Saudskou Arábii poté, co zastavila obchodování s Íránem (15), je výstup tohoto království u ropy na třicetiletém maximu (16), protože dodávky do Spojených států v tichosti vzrostly na 25% (17).

V důsledku sankcí proti Íránu Christine Lagarde z Mezinárodního měnového fondu předpovídá, že cena ropy by se mohla vyšplhat až o 30% a oscilovat na hranici 160 dolarů za barel, pokud export íránské ropy prudce klesne (18). Protože íránská produkce je od března 2012 na desetiletém minimu, obavy odvětví s krize způsobeného pádu poptávky vedly ke snížení celkové světové těžby ropy, prostřednictvím uvalením embarg na íránskou ropu; vyšší ceny vyvolané nedostatečnou nabídkou způsobenou sankcemi dále prospívají mezinárodním ropným společnostem a producentům, jako Saudská Arábie (19). V březnu 2012 USA udělily Japonsku a 10 zemím EU šestiměsíční výjimku, aby mohly postupně odstavit své dovozy íránské ropy, jinak budou vystaveny vlastním finančním sankcím a odstřiženy od amerického finančního systému (20). Podle amerického Národního zmocňovacího zákona obrany 2012 může Barack Obama uvalit finanční sankce na zahraniční banky, které provádí finanční transakce s íránskou centrální bankou „u nákupu ropy nebo ropných produktů z Íránu“ (21).

Vzhledem ke křehkému stavu evropské ekonomiky je další uvalování finančních sankcí na země, které neplní ropné embargo na Írán, veskrze nerozumné, a má to zcela negativní dopady na Evropskou unii. Jakákoliv další eskalace napětí s Íránem s největší pravděpodobností vyvolá nafukování cen ropy, což by nadále ochromilo nestabilní ekonomiky Řecka a Portugalska, a potenciálně vedlo k tomu, že by tyto země opustily Evropskou unii. Navzdory bagatelizaci negativních účinků sankcí íránským ministrem pro ropu Rostamem Qassemi (22), roste v Íránu inflace, protože náklady na potraviny vzrostly mezi 25% a 125%, kdy se 60% populace spoléhá na finanční dotace poskytované Teheránem (23). Rozpočtový deficit Íránu ve fiskálním roce 2011/2012 má být podle očekávání mezi 30 a 50 miliardami dolarů, protože íránský riál se po zavedení ropného embarga nadále propadá, což způsobuje paniku a nákupy zlata íránskou veřejností (24).

Protože ceny komodit v Íránu míří nadále do nebe, bývalý ředitel Mossadu Efraim Halevy poznamenal: „Riál padá, spadl přes 50%. Je téměř nemožné popsat způsobené škody.“ A bývalý izraelský ministr zahraničí Shlomo Ben-Ami upozorňuje: „Když národní měna ztratí 50% své hodnoty během několika týdnů, je ekonomický kolaps na spadnutí.“ (25), (26). Protože Írán se snažil po uvalení amerických ekonomických sankcí nahradit základnu svých klientů, izraelský ministr financí Yuval Steinitz v projevu před izraelskou vládou předpověděl kolaps íránské ekonomiky (27). Haaretz informoval o poznámkách nejmenovaného vysokého představitele izraelského ministerstva zahraničí: „To nejsou sankce proti Íránu. Jsou to sankce uvalené západem, aby snížil riziko izraelských útočných plánů. Pokud by Izrael svůj záměr zaútočit nesdělil, nic z toho by se nedělo. Íránci jsou vyděšeni. Musíte chápat, co se tam děje v obchodech; občané berou z regálů potraviny, protože se obávají hrozícího útoku. Inflace roste a měna ztratila polovinu své hodnoty. To vše svědčí o strachu.“ (28)

Protože černý trh v Íránu roste, kvůli narůstající nedůvěře veřejnosti v riál, je role státu nepřímo posilována, protože pašování zboží si vyžaduje silné napojení na režim, což nechává chudé a střední třídu náchylnou k chudobě, zatímco představitelé, na které jsou sankce mířeny, mají z embarga sami prospěch (29). Fakt, že Obamova vláda si zvolila uvalit sankce proti Íránu preventivně, před setkáním P5+1 v Bagdádu, naznačuje, že cílem americko-izraelské politiky vůči Íránu není usilování o vzájemnou dohodu a usmíření, ale další pokračování konfliktu, aby se zajistilo, že otázka íránské jaderné energetiky zůstane nevyřešena. Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov řekl, že možnosti sankcí u íránského jaderného programu byly vyčerpány, a že jakákoliv další opatření mají za cíl vyvolat nespokojenost íránské populace (30).

Protože Spojené státy a jejich spojenci nabízí neústupnou podporu ozbrojeným opozičním skupinám pod rouškou „demokratického aktivismu“ v nepovolných zemích regionu, byla by lidová revoluce v Íránu nepochybně podpořena a použita k tlaku na vládu zevnitř, a dokonce i jako příležitost pro započetí ozbrojené vzpoury opozice. Článek zveřejněný v New Yorker Seymourem M. Herschem s titulkem „Naši muži v Íránu?“ dokumentuje, jak členové Mujahideen-e-Khalq (MEK), íránské disidentské skupiny a teroristické organizace uvedené na seznamu amerického ministerstva zahraničí, byli cvičeni v komunikaci, kryptografii, taktice malých jednotek a zbraňových systémech Velitelstvím společných zvláštních operací (JSOC) na základně v Nevadě, počínaje rokem 2005 (31). JSOC učila operativce MEK jak pronikat do hlavních íránských komunikačních systémů, což skupině umožní zachycovat telefonní hovory a textové zprávy v Íránu a podělit se o ně s americkou rozvědkou. Tato skupina byla zapojena do vražd íránských jaderných vědců (32) a šíření malware Stuxnet, který sabotoval íránské jaderné zařízení v Natanz (33).

MEK byla založena v r. 1965 jako marxistické islámské masové politické hnutí, které mělo narušovat monarchii USA podporovaného íránského šáha Mohammada Reza Pahlavího. Skupina zpočátku, po islámské revoluci v r. 1979, stranila revolučním klerikům vedeným Ajatolláhem Chomejním, ale nakonec se od režimu odvrátila, během mocenského boje, který vyústil v to, že tato skupina vedla v r. 1981 městskou partyzánskou válku proti íránským Revolučním gardám. Této organizaci později poskytl útočiště Saddam Hussein a vedla útoky proti Íránu z iráckého území a v nich zabila podle odhadů 17,000 Íránců (34). MEK existuje jako hlavní složka v Paříži sídlící Národní rady íránského odporu (NCRI), „koalice demokratických íránských organizací, skupin a osobností“, označující se za „exilový parlament“, usilující o „nastolení demokratické, sekulární a koaliční vlády“ v Íránu (35). Po svržení Saddama Husseina zvláštní představitel OSN v Iráku Martin Kobler organizoval aktivity s cílem přestěhovat ozbrojence MEK na bývalou americkou vojenskou základnu poblíž bagdádského letiště, za plné podpory amerického velvyslanectví v Iráku a ministerstva zahraničí, aby se zabránilo násilným střetům mezi MEK a šíitskou iráckou vládou (36).

MEK dlouho dostává materiální podporu od Izraele, který této organizaci pomohl s vysíláním do Íránu z jejich politické základny v Paříži, zatímco MEK a NCRI údajně poskytly Spojeným státům výzvědné informace o íránském jaderném programu. Navzdory zdokumentovaným případům zvěrstev spáchaných silami MEK bývalí státníci, jako bývalý nejvyšší velitel NATO generál Wesley K. Clark, bývalý newyorský starosta Rudy Juliani, bývalý předseda Komise 9/11 Lee Hamilton dostávali 20,000 až 30,000 dolarů za angažování se v podpoře odstranění Mujahideen-e-Khalq ze seznamu zahraničních teroristických organizací amerického ministerstva zahraničí (37). NBC News oznámily, že Izrael poskytl finance, výcvik a zbraně MEK, zodpovědné za zavraždění pěti íránských jaderných vědců od r. 2007 prostřednictvím motorkářských atentátníků, často připevňujících malé magnetické bomby na auta obětí (38). Nedávné vyšetřování amerického ministerstva financí naznačilo, že Mujahideen-e-Khalq je finančně sponzorována izraelským režimem a Saudskou Arábií (39).

Po započetí války proti Íránu by agresorské země pravděpodobně použily síly MEK jako opoziční vzbouřence a dokonce by mohly i uznat propagovaný „exilový parlament“, Národní radu íránského odporu, za legitimní představitele Íránu, stejně jako skupina Přátele Sýrie uznala opoziční Syrskou národní radu (40). Z politické základny v Paříži je silným kandidátem pro podporu západu vůdkyně exilové NCRI Maryam Rajavi, v kontrastu s vnitřními opozičními postavami jako Mir-Hossein Mousavi, bývalý íránský premiér, ze kterého se stal politický reformátor a loutka demonstrací Zeleného hnutí v r. 2009, po vítězství prezidenta Mahmouda Ahmadinejada ve volbách, široce vnímaných jako podvodné (41). Ačkoliv Mousavi prosazoval větší osobní svobody v Íránu a rozpuštění náboženské policie, je silným stoupencem íránského programu jaderné energetiky a pravděpodobně by nikdy nezískal nějaký souhlas ze strany západní politiky, které vyhovují exilové postavy jako Maryam Rajavi, a které podpoří politicky a materiálně (42). Široce se věří, že Mousavi je v současné době držen v domácím vězení, bez zatykače, obvinění nebo soudu (43).

Zatímco postavy jako íránský ministr zahraničí Ali Akbar Salehi se veřejně zřekl jaderných zbraní (44), íránští vědci tvrdí, že obohacují uran na 20%, aby vytvořili radiofarmaceutické a průmyslové izotopy, pod dohledem inspektorů IAEA (45). 1. října 2010 IAEA navrhla dohodu, podle které by Írán poslal uran obohacený na 3,5% do zahraničí a dostal by uran obohacený na 20% od potenciálních dodavatelů výměnou, konkrétně od Francie a Spojených států, které Teherán obviňují ze sabotování vyjednávání od počátku (46). Teheránu byla nabídnuta dohoda v době, kdy byly jeho zásoby uranu obohaceného na 20% téměř vyčerpány, nicméně íránští zákonodárci dohodu odmítli, poté, co technické studie ukázaly, že jakékoliv zemi by trvalo pouhé dva nebo tři měsíce, aby jaderný materiál dále obohatila a přeměnila na kovové jaderné desky pro Teheránský výzkumný reaktor, zatímco dodavatelé oznámili, že palivo Íránu nevrátí dříve, než za sedm měsíců (47).

Írán se snažil zajistit transparentnost svého jaderného programu tím, že umožnil IAEA inspekce íránských zařízení, jako vojenský komplex Parchin, kde tato agentura oznámila v minulosti podezřelé aktivity (48). Nedávný objev IAEA stop uranu obohaceného na 27% v íránské obohacovací továrně Fordo vyvolal kontroverzi, ačkoliv tento údaj o obohacení je stále výrazně po úrovní 90%, potřebnou pro výrobu štěpného jádra nutného pro jaderné zbraně; představitelé připustili, že pravděpodobným vysvětlením vyšší úrovně obohacení je, že centrifugy z počátku obohacovaly více, než technici upravili jejich výstup (49). Je třeba poznamenat, že bývalý šéf Mezinárodní agentury pro atomovou energii (IAEA) Hans Blix zpochybnil zprávy samotné IAEA o íránských jaderných aktivitách a obvinil tuto agenturu z toho, že se spoléhá na neověřené informace od USA a Izraele (50); poslední zpráva IAEA uvedla pokrok Teheránu u obohacovací technologie, kdy zcela spolupracuje s agenturou, a potvrdila nezbraňový statut íránských jaderných aktivit (51).

Clinton Bastin, bývalý ředitel amerických výrobních programů jaderných zbraní, zaslal otevřený dopis prezidentovi Obamovi ohledně statutu íránské schopnosti vyrobit jaderné zbraně (52). Bastin opětovně zdůraznil: „Koncovým produktem íránských plynových centrifug bude vysoce obohacený hexafluorid uranu, plyn, který nelze použít k výrobě zbraní. Přeměna plynu na kov, výroba komponent a jejich montáž pomocí výkonných výbušnin za použití nebezpečné a obtížné technologie, která nebyla v Íránu nikdy použita, by trvalo mnoho let, a musely by být z vysoce střežených úložišť vyvezeny tři tuny nízko obohaceného uranu. Výsledná zbraň, pokud by měla být dopravena raketou, by měla výkon ekvivalentní kilotuně konvečních účinných výbušnin.“ (53) V USA sídlící Institut vědy a mezinárodní bezpečnosti (ISIS) nedávno přišel s tvrzeními, že celková íránská produkce obohaceného uranu za posledních pět let by stačila na nejméně pět jaderných zbraní, a uvedl: „Toto celkové množství hexafluoridu uranu obohaceného na 3,5%, po dalším obohacení na zbraňový stupeň, stačí na výrobu více než pěti jaderných zbraní.“ (54)

Bastinovo hodnocení íránského jaderného programu dále zdůrazňuje nepraktičnost použití hexafluoridového produktu plynových centrifug Teheránu na zbraně, protože výsledný zastrašující prostředek by měl výbušný ekvivalent jedné kilotuny konvenčních výbušnin, což by byla vysoce neefektivní jaderná zbraň. Pokud by si Írán zvolil vyrábět jaderné zbraně tímto způsobem, trvalo by několik let, než by dosáhl obohacení na 90%, potřebného pro prostředek jaderného zastrašování; Írán v této záležitosti vyhověl IAEA a OSN a neexistují žádné doložené důkazy naznačující, že Teherán má jakýkoliv záměr obohacovat uran na 90%, s cílem vytvořit jaderné zbraně. 23. března 2012 vydala Reuters zvláštní zprávu s titulkem „Výzvědné informace ukazují, že íránská jaderná hrozba není bezprostřední“, kde byl závěr, že Spojené státy, jejich evropští spojenci a dokonce i Izrael souhlasí, že Teherán nemá bombu, že se nerozhodl ji vytvořit, a je roky vzdálen od dopravitelné jaderné hlavice (55). Protože západ neustále zavádí zarputilé sankce proti Íránu, i když sám ví o civilní povaze íránského jaderného programu, je motiv stojící za jejich akcemi s cílem dotlačit Írán do totální války v bezprecedentním měřítku evidentní.

Spojené státy vyrobili v letech 1951 až 1998 přes 70,000 jaderných zbraní (56), zatímco Izrael vlastní zásobu jaderných zbraní v počtu od 75 do 400 hlavic (57). Zatímco nebezpečné následky íránského jaderného vývoje prostupují vědomí veřejnosti, tak fakt, že americké legální doktrína nadále rozostřila hranici mezi konvenční a jadernou válkou, zůstává z velké části nepovšimnut. Doktrína pro společné jaderné operace z března 2005, zveřejněná generálním štábem, předjímá „rezervní plány“ na útočný první úder za použití jaderných zbraní jak proti Íránu, tak Severní Koreji, a poskytuje právní mandát k vedení preventivní jaderné války, jak co se týká vojenského plánování, tak státních dodávek a výroby (58). Přijetí Revize jaderné pozice Pentagonu americkým kongresem v r. 2001 znamenalo zrušení zákazu nízko-výkonných jaderných zbraní a poskytlo finance na vývoj taktických jaderných zbraní, jako protibunkrových miniatomovek (59).

Revidovaná Doktrína pro společné jaderné operace (březen 2005) předjímala pět scénářů, kde „by použití jaderných zbraní mohlo být vyžádáno“, konkrétně „k útoku na zařízení nepřítele, včetně zbraní hromadného ničení, hlubokých zesílených bunkrů obsahujících chemické nebo biologické zbraně, nebo velící a řídící infrastruktury potřebné k tomu, aby nepřítel mohl provést útok ZHN proti Spojeným státům nebo jejich přátelům a spojencům“, a „k vypořádání se s potenciálně značnými konvenčními silami nepřítele“. Doktrína dále uvádí: „Zodpovědné bezpečnostní plánování si vyžaduje přípravy na hrozby, které jsou možné, ačkoliv možná dnes nepravděpodobné. Lekce z vojenské historie zůstávají jasné: k nepředvídaným iracionálním konfliktům dochází. Vojenské síly se musí připravit na postavení se zbraním a schopnostem, které existují v krátkém horizontu, dokonce i když nejsou po ruce žádné bezprostřední pravděpodobné scénáře. Aby maximalizovaly zastrašovací účinnost použití ZHN, je klíčové, aby se americké síly připravovaly na použití jaderných zbraní účinně, a aby americké síly byly odhodlány v případě nutnosti jaderné zbraně nasadit, aby zabránili použití ZHN nebo provedli odvetnou akci.“ (60)

Možnost jaderných útoků na Írán znamená závratně děsivé následky pro lidstvo, protože stejné země, které vykřikují o nebezpečí jaderných zbraní, připravily právní infrastrukturu, aby je mohly použít proti ostatním, preventivně. Zatímco důvěra ve vztahu k íránskému režimu zůstává mezi segmenty íránské populace a u mezinárodního společenství sporná, Teherán IAEA vyhověl a neexistují žádné důkazy, které by naznačovaly, že Írán vyvíjí jaderné zbraně. Zatímco zuřivá rétorika íránských a izraelských představitelů zůstává zcela kontraproduktivní, Tel Aviv projevil aspoň iniciativu konstruktivně se zúčastnit diplomacie s Íránem, protože vysocí izraelští představitelé se dokonce odmítají setkat s americkým vyslancem v P5+1, Wendy Shermanem, který byl údajně vyslán do Tel Avivu, aby tam „opětovně potvrdil náš neotřesitelný závazek bezpečnosti Izraele“ (61). Protože Izrael agresivně používá politiku apartheidu na domácí půdě, jaderně vyzbrojený Tel Aviv se chvástá svým právem zaútočit na Írán bez souhlasu jakékoliv země (62). Protože náš druh se stále více blíží nebezpečné křižovatce 21. století, země jako Německo, Rusko, Indie a Čína musí použít svůj kolektivní vliv a technologie, aby tuto hrozící bezpečnostní krizi na Středním východě zmírnily.

Ačkoliv Írán využil svého práva vyvíjet mírovou jadernou technologii coby signatář Smlouvy o nešíření jaderných zbraní, jeho uranové palivo mu přineslo negativní a nepřesná obvinění ohledně záměru Teheránu použít ho k vojenským účelům. Aby si zajistil další odražení nesprávných obvinění, může se sebe Írán skutečně udělat příklad tím, že vyřadí na uranu založenou jadernou technologii a přejde na tekutá paliva založená na roztavených fluoridových solích, používaných v technologii thoriového reaktoru s tekutým fluoridem (LFTR), poháněné thoriem, tmavým mírně radioaktivním kovem, vznikajícím jako odpadní produkt při těžbě vzácných zemin. Thoria je hodně, je snadno dostupné a energetický husté, kdy tuna vytvoří tolik energie, jako 200 tun uranu nebo 3,500,000 tun uhlí (63). Na thoriu založené reaktory spotřebovávají vlastní nebezpečný odpad a posloužily by vnitřním potřebám Íránu mnohem účinněji, než jeho současná technologie. Jako jaderné palivo je thorium jak čistější, tak bezpečnější, než uran, a vytváří prospěšnou radiaci alfa, neschopnou proniknout byť jen pokožkou (64).

Vlády Číny (65) a Indie (66) projevily velký zájem o další vývoj technologie thoriových reaktorů s roztavenými solemi. Írán má 9% světových zásob ropy a 17% zásob zemního plynu; hojnost fosilních paliv nepřímo odrazovala od zavádění alternativních obnovitelných zdrojů (67). Írán má obrovský potenciál coby producent geotermální energie, obzvláště v provinciích Azerbajdžan a Teherán (68). Není nedostatek řešení stávajících problémů, kterým čelí mezinárodní společenství ve snaze dohlédnout na mírovou energetickou technologii v Íránu. Čína, Německo a Indie by se mohly podělit o své rostoucí technické znalosti s Íránem, aby se přišlo s energetickými řešeními, která nikdy nemohou být použita jako záminka pro vojenské útoky zvenčí. Neexistuje žádný věrohodný důvod pro oprávněnost zavedení ekonomických sankcí proti Íránu, které byly zavedeny evidentně proto, aby vyvolaly sociální nepokoje a kolaps íránské ekonomiky.

Protože připravenost na válku projevovaná současným íránským režimem, v reakci na neustálou agresivitu, kterou vůči němu projevují vnější síly, nemá lidem Íránu co nabídnout, je třeba jakéhokoliv hmatatelného řešení, aby se jim vedlo lépe a zvýšila se životní úroveň. Ačkoliv další uplatňování sankcí bude mít na Teherán nevyhnutelně škodlivý vliv, větší výkyvy v cenách ropy mají potenciál položit úsporami postižené státy Evropské unie. Neschopnost vynořujících se trhů dodržovat totální embarga Íránu, jakmile jsou zavedena, by vyslalo silnou zprávu architektům takové katastrofické politiky. Protože země jako Čína a Rusko uznávají nevyrovnanou povahu moci v Radě bezpečnosti a agresivní postoj Spojených států a Izraele, mohou tyto země nejlépe využít své moci tím, že nabídnou technologická a diplomatická řešení, aby se zamezilo strašlivým sociálním, ekonomickým a spirituálním důsledkům války.

Nile Bowie je nezávislý autor a fotožurnalista z Kuala Lumpur v Malajsii

Poznámky

1. Iran accuses world powers of creating 'difficult atmosphere' in nuclear talks, Haaretz, May 24, 2012
2. Iran claims ‘undeniable right’ to enrich Uranium: new talks, same deadlock, Russia Today, May 25, 2012
3. Israel takes back promise to Obama not to attack Iran before the election, Russia Today, May 24, 2012
4. Top Commander Reiterates Iran's Commitment to Full Annihilation of Israel, FARS, May 20, 2012
5. Deal or no deal, Iran may be bombed – Israeli minister, Russia Today, May 23, 2012
6. Germany Ready to Find Diplomatic Solution to Iran's N. Issue, FARS, May 25, 2012
7. US Senate approves sanctions against Iran, New Straits Times, May 22, 2012
8. China slams new US sanctions against Iran, PressTV, May 23, 2012
9. Moscow Raps US New Sanctions against Iran as Irrational Move, FARS, May 25, 2012
10. India against more sanctions on Iran, The Hindu, February 11, 2012
11. India, Iran look at $25 billion trade by 2015, The Economic Times, March 12, 2012
12. Japan to reduce oil imports, BBC, January 12, 2012
13. Saudi oil minister pledges Seoul stable crude supply, The Korea Herald, February 3, 2012
14. Japan to seek stable oil supply from Saudi Arabia, Reuters, May 7, 2012
15. South Africa Engen buys Saudi crude to replace Iranian supplies, Al Arabiya, May 9, 2012
16. Saudi Arabia says kingdom pumping 10 million bpd, the most in 5 months, Al Arabiya, May 8, 2012
17. Exclusive: Iran sanctions seen spurring more Saudi oil sales to U.S. Reuters, March 16, 2012
18. Iran: Meetings with IAEA Head Paves Way for Negotiations with 5+1, FARS, May 24, 2012
19. Turkey cuts 20% of oil purchases from Iran, Financial Times, March 30, 2012
20. U.S. exempts 11 states from Iran sanctions; China, India exposed, Reuters, March 21, 2012
21. [21] Ibid
22. Iranian Minister Blames EU Sanctions for Hike in Oil Prices, FARS, March 25, 2012
23. No One Can Afford Another Round of Iran Sanctions, OilPrice, May 21, 2012
24. Iran raises interest rate on bank deposits, Financial Times, January 27, 2012
25. Warning Iran, and lacerating Mitt Romney, a former Mossad chief steps out of the shadows, The Times of Israel, March 28, 2012
26. Iran’s Nuclear Grass Eaters, Project Syndicate, April 4, 2012
27. Steinitz: SWIFT sanctions may lead to Iran's economic collapse, YNET News, March 18, 2012
28. Israeli threats of attack sparked new wave of Iran sanctions, officials say, Haaretz, March 16, 2012
29. Iran’s Middle Class on Edge as World Presses In, The New York Times, February 6, 2012
30. Q&A: Iran sanctions, BBC, February 6, 2012
31. Our Men in Iran? The New Yorker, April 6, 2012
32. Israel teams with terror group to kill Iran's nuclear scientists, U.S. officials tell NBC News, MSNBC, February 9, 2012
33. Stuxnet Loaded by Iran Double Agents, ISSSource, April 11, 2012
34. Moqtada Sadr Reiterates Iraqis' Demand for Expulsion of MKO Terrorists, Fars News Agency, September 19, 2011
35. About the National Council of Resistance of Iran, The National Council of Resistance of Iran, 2010
36. Are the MEK’s U.S. friends its worst enemies? Foreign Policy, March 8, 2012
37. Mujahideen-e Khalq: Former U.S. Officials Make Millions Advocating For Terrorist Organization, Huffington Post, August 8, 2011
38. Israel teams with terror group to kill Iran's nuclear scientists, U.S. officials tell NBC News, MSNBC, February 9, 2012
39. Israel funds terrorist MKO: Investigation, PressTV, May 24, 2012
40. Friends of Syria recognize SNC as 'legitimate representative', Russia Today, April 1, 2012
41. Iran's supreme leader orders investigation into claims of vote fraud, Xinhua, June 15, 2009
42. Iran's presidential candidates, BBC, June 12, 2009
43. Iran: Further information: Opposition leaders arbitrarily held, Amnesty International, 2011
44. Iran: We do not want nuclear weapons, The Washington Post, April 13, 2012
45. Iranian Experts Place Fuel Plates into Heart of Tehran Research Reactor, FARS, May 23, 2012
46. [46] Ibid
47. [47] Ibid
48. UN nuclear chief: Deal reached on Iran probe, Russia Today, May 22, 2012
49. Traces of uranium enriched to higher than previous levels found at Iran site, Haaretz, May 25, 2012
50. Blix: US, Israel source most of IAEA allegations, PressTV, March 25, 2012
51. Envoy: UN Atomic Report Endorses Peaceful Nature of Iran's N. Activities, FARS, May 26, 2012
52. Iran has a Nuclear Power, Not a Weapons Program, 21st Century & Technology, December 2, 2011
53. Top US Nuclear Expert Tells Obama: There Is No Weapons Threat From Iran, LaRouche Pac, February 25, 2012
54. 'Iran has enough enriched uranium for 5 nuclear bombs' The Times of India, May 26, 2012
55. SPECIAL REPORT-Intel shows Iran nuclear threat not imminent, Reuters, March 23, 2012
56. 50 Facts About U.S. Nuclear Weapons, Brookings Institute, August 1998
57. Nuclear Weapons - Israel, Federation of American Scientists, January 8, 2007
58. Doctrine for Joint Nuclear Operations, Joint Chiefs of Staff, March 2005
59. [59] Ibid
60. [60] Ibid
61. U.S. sends senior envoy to Israel to brief government on Iran nuclear talks, Haaretz, May 25, 2012
62. Bad news unwelcome: Israel refuses to listen to US envoy’s report on Iran, Russia Today, May 26, 2012
63. How Iran can have nuclear power and the world can have peace, Russia Today, May 07, 2012
64. Thorium: How to save Europe’s nuclear revival, Centre for European Reform, June 2011
65. India plans 'safer' nuclear plant powered by thorium, The Guardian, November 1, 2011
66. Renewable energy in Iran: Challenges and opportunities for sustainable development, International Journal of Environmental Science & Technology, Spring 2004
67. Status of Geothermal Energy in Iran, 19th World Energy Congress, September 2004