Defenziva USA na summitu Amerik

Vůdci latinské Ameriky s pověstí porušování pravidel – R. Correa z Ekvádoru, D. Ortega z Nikaragui a H. Chavez z Venezuely – šestý summit Amerik ignorovali, na protest proti americké politice vylučování Kuby z iniciativ západní polokoule. Evo Morales, další populistický vůdce, se objevil, ale především s cílem zúčastnit se souběžné konaného sociálního fóra, a aby se zúčastnil zápasu s kolumbijskými fotbalovými veterány.

Rovněž pod tlakem USA a Kanady nebyl do agendy summitu formálně zařazen problém Falklandských ostrovů. H. Chavez v reakci na to zdůraznil, že prakticky všechny vlády v latinské Americe a Karibiku chtějí, aby Londýn, bez výhrůžek, zahájil o tomto území s Argentinou rozhovory. Venezuelský vůdce dále vyjádřil názor, že Falklandské ostrovy patří nejen Argentině, ale celé latinské Americe. Obecně si myslí, že summit Amerik zdegeneroval na rituální shromáždění, protože Washington a Ottawa brání tomu, aby se zaměřil na skutečné problémy latinské Ameriky. Chavez vyzývá své kolegy v latinské Americe, aby se do problémů kontinentu vážně zakousli, a uvádí Společenství latinské Ameriky a karibských států (CELAC), které bylo založeno v Caracasu vloni v prosinci, jako skutečnou latinsko-americkou sjednocovací iniciativu, která odráží rostoucí opozici vůči imperialistickému chování, bariérám mezi zeměmi a servilním režimům.

Země ALBA varují, že se budou vyhýbat příštím summitům Amerik, pokud nebude Kuba konečně na fóra připuštěna, a navíc vyzývají k okamžitému zrušení tvrdé ekonomické blokády, dusící tuto zemi, a k zahájení dialogu založenému na respektování suverenity Kuby a práva Kubánců na sebeurčení. Když si člověk poskládá obrázek summitu ze svědectví předložených médiím anonymními zdroji, získá nakonec dojem, že tabuizovaná témata Kuby a Falkland ve skutečnosti setkání dominovala.

Výše uvedené by mělo vysvětlit, proč musel Washington uvalit omezení na mediální pokrytí během summitu. Protože v USA nabírá volební kampaň na síle, musí brát vláda v úvahu, že voliči, obzvláště s kořeny v latinské Americe, se o americkou politiku na kontinentu neustále zajímají. Avšak Obamovým problémem je, že úspěchy, které by bylo možné předložit ve správný okamžik, zcela chybí. Republikánští rivalové současnou vládu ostře kritizují za její zjevnou neschopnost správného dialogu se zeměmi latinské Ameriky. Je dosti podivné, že dokonce i pravo-středové režimy na kontinentu buší pravidelně do Washingtonu kvůli jeho politice ve vztahu ke Kubě, Falklandským ostrovům a problému pašování drog. Brazílie a Argentina, regionální těžké váhy, to myslí se svými vlastními geopolitickými zájmy smrtelně vážně, a prezidentky těchto zemí – D. Rouseff a C. Fernandez – opustily Cartagenu bez jakýchkoliv patrných dohod, které by Obama dojednal. Obama neustále slibuje spolupráci na prosperitě v latinské Americe, ale tato taktika je již dávno profláknutá a nenachází odezvu.

Publikum bylo viditelně rozčarováno, když Obama oznámil u Falkland neutralitu. Latinoameričané se jednotně staví proti názoru, že Velké Británii by mělo být umožněno držet si zbytkové koloniální majetky na západní polokouli, ale Obama de facto dává přednost statutu quo, a tudíž hraje do rukou Londýnu. Americký postoj v této záležitosti se za posledních třicet let, od války o Falklandy, nezměnil, a je jasné, že pro Washington strategické partnerství s Velkou Británií dalece převažuje nespokojenost latinské Ameriky. Než aby budovala důvěru s latinsko-americkými partnery, Obamova vláda nyní tlačí ještě na větší americkou vojenskou přítomnost na kontinentu. Americké vojenské a námořní základny v latinské Americe rostou jako houby po dešti, a americká Čtvrtá flotila je v jižní části Atlantiku hyper aktivní. Souběh mezi jejími operacemi a manévry britského námořnictva v blízkosti Falkland nelze zamaskovat, a navíc je aktivita americké kosmické rozvědky veřejným tajemstvím, a americké Southcom neustále monitoruje situaci kolem ropných nalezišť v brazilském pobřežním šelfu. Je třeba poznamenat, že Brazílie je Washingtonem celou dobu považována za zemi s potenciálem vynořit se jako klíčový regionální oponent USA, tudíž je logické, že vztahy mezi Bílým domem a D. Rouseff, která nepokrytě na fóru uvedla, že další summit bez Kuby je vyloučen, jsou chronicky napjaté.

Kolumbijský prezident M. Santos učinil výjimku, aby zachránil tvář summitu, a řekl, že ačkoliv konsensu nebylo dosaženo, a proto nelze vytvořit žádný závěrečný dokument, byla debata zdravá a otevřená. Jinými slovy, Obama si musel vyslechnout spoustu věcí, které by raději neslyšel, kdy se kritika jeho zastaralé kubánské politiky a přístupu u drog množí. Hesla o integraci a spolupráci byla na summitu v praxi přehlušena tématem boje proti pašování drog. Kolumbijský prezident M. Santos ve svém projevu tvrdil, že rozsah scénářů a zvažovaných alternativ by měl této výzvě odpovídat účinněji. Guatemalský prezident přišel s kontroverzním postojem, že existující systém s drogami souvisejících trestů by měl projít radikální revizí, možná až do té míry, že by drogy byly zcela odkriminalizovány. Obama musel uznat multidimenzionální charakter problému. „Nemůžeme se zabývat otázkou dodávek latinské Ameriky bez toho, abychom se rovněž nezabývali otázkou poptávky ve Spojených státech,“ řekl americký prezident a dodal, že tento problém je provázán s problémem dodávek zbraní do Mexika a finančních injekcí mexickým drogovým podnikatelům přicházejícím z USA. Obama neměl jinou možnost, než se této citlivé záležitosti dotknout, vzhledem k tomu, že počet mrtvých v drogové válce zuřící v Mexiku, za požehnání Washingtonu, dosáhl 60,000 a 20,000 mrtvol bylo ve střední Americe. Konec tohoto dramatu je v nedohlednu a široce známou pravdou je, že americké výzvědné služby jsou do drogových válek v latinské Americe přímo zapojené, s cílem umožnit Washingtonu zmocnit se prosperujících drogových kartelů.

Hyper bezpečnost, která doprovázela Obamovu návštěvu, byla jasnou známkou hluboké americké nedůvěry k pořadatelům fóra a Latinoameričanům obecně. V Cartageně strávil americký prezident tři dny, a nikdy nepil nebo nejedl na oficiálních večeřích, ačkoliv byli číšníci, kteří ho obsluhovali, agenty jeho vlastní ochranky. Jedy neutralizující prášky měl neustále u sebe a novinářské komunitě neušlo, že Obamův oblek, a dokonce i ponožky jsou z kevlaru, materiálu několikrát překračujícího pevnost oceli a používaného v neprůstřelných oblecích. Agenti bezpečnosti prověřovali místa, která měl Obama navštívit, ohledně radioaktivity, škodlivých chemikálií a bakteriologické kontaminace. Židle, na kterých americký prezident seděl, byly přivezeny z Washingtonu. Ochranka reagovala nervózně kdykoliv se vzdálenost mezi Obamou a Kolumbijci zmenšila. Původním plánem bylo, že Obama a jeho tým budou obývat deset pater v místním Hiltonu, kdy zbývající patra budou poskytnuta delegacím z Mexika a Brazílie, ale americká ochranka považovala toto uspořádání za příliš riskantní, takže D. Rouseff a F. Calderon museli bydlet jinde.

Kolumbijská policie a bezpečnostní služba se musely cítit roztrpčeně kvůli ctižádostivosti jejich amerických kolegů, a jak se zdálo, nezdráhaly se splácet jim to v naturáliích. Téma hry bylo totéž, jako v případě bývalého šéfa MMF Dominique Strauss-Kahna – sexuální skandál. Novináři byli svědky, jak cartagenská prostitutka odmítla opustit hotelový pokoj obývaný americkou tajnou službou, dokud nedostala zaplaceno, zatímco její klienti evidentně vytahovali částku 5-6 dolarů. „Pokud se ukáže, že některá obvinění, která byla vznesena v tisku, se potvrdí, pak budu samozřejmě naštvaný,“ řekl Obama v souvislosti s incidentem.

Ochota, s jakou média skočila po sexuálním skandálu, do kterého byla zapletena americká tajná služba, zdůraznila fakt, že efektivnost summitů Amerik ani zdaleka nedosahuje uváděných cílů. Dnes musí být Říše v latinské Americe defenzivní.