Zrádné smlouvy

Zvažme možnost, že Bilderbergerové již skoupili vlády západní Evropy, severní Ameriky a pozůstatků britské říše, které stále tíhnou k sukni královny. Pokud je toto pravda, jedinou překážkou k úspěchu Bilderbergerů jsou země BRICS a muslimský svět. WTO a sliby o volném obchodu a podílu na koláči nebeské prosperity lze použít k rozvrácení BRICS, kdy pak zbývají muslimské země jako poslední bašta obrany svobodných, nezávislých a suverénních zemí. Když člověk pochopí, jak ironické to je, pochopení toho, jak Bilderbergerové již pokročili při prosazování své agendy, je skutečně trefou do živého.

Někdy během první světové války dobře to myslící, ale naivní americký prezident Woodrow Wilson přišel s nápadem, že každá etnická menšina ve východní Evropě má nárok na vlastní stát, země pro každé etnikum, a přesvědčil vítězné mocnosti, aby takové státy vytvořily, když sepisovaly mírové smlouvy, které válku ukončily. Byl to špatný nápad.

Před válkou byla střední a východní Evropa ovládána Německem, Rakousko-uherskou říší a Ruskem. Rakousko-Uhersko se skládalo z více než tuctu etnických skupin. Byli tam Němci (tj. Rakušané), Maďaři, Češi, Slováci, Poláci, Ukrajinci, Srbové, Chorvati, Slovinci, Rumuni a další.

Když válka skončila, bylo poraženým zemím vnuceno několik smluv, kdy se všechny musely vzdát území ve prospěch vítězných mocností a řady nově vytvořených zemí (Polsko, Estonsko, Lotyšsko, Litva a Československo). Několik zemí bylo rozšířeno (Dánsko, Rusko, Rumunsko, Jugoslávie a Itálie). Osmanská říše byla rozpuštěna. Turecko ztratilo většinu svého území v Evropě a z Arábie byl učiněn mandát ovládaný Brity a Francouzi, Sýrie a Libanon připadly Francii, a Irák, Transjordánsko a Palestina připadly Británii. Nakonec bylo veškeré toto překreslování jen obrovským fiaskem, jehož následky pociťujeme dodnes.

Červ v jablku byl zjevný. Lidé migrují. Za 51 let existence Rakouska-Uherska se v jeho rámci lidé stěhovali. Všichni Poláci nezůstali v oblasti, která se stala Polskem; Srbové nezůstali v Srbsku; Chorvati nezůstali v Chorvatsku. Když byla tato říše rozpuštěna, lidé všech národností byli všude. Dát je opět dohromady do homogenní skupiny bylo nemožné. Navíc někteří Němci skončili ve Francii, Dánsku, Polsku, Československu a kdo ví kde ještě.

Reálpolitika v Evropě na počátku dvacátého století byla charakteristická hromadou smluv. V té době vládla bismarckovská rovnováha mocenských vztahů. Země se seskupovaly vůči ostatním skupinám zemí, aby se vytvořila rovnováha k moci jiné skupiny. Šlo o to, že pokud byly tyto skupiny stejně silné, byl mír zajištěn. Jak silné byly.

Dokonce i po válce tyto vztahy mocenské rovnováhy pokračovaly. (V podstatě pokračují dodnes). Takže když Německo začalo ignorovat tvrdé podmínky, které na něj uvalila Pařížská smlouva, chtělo si vzít zpět území, které ztratilo, a sjednotit Němce rozeseté po celé východní Evropě. Mír trval pouhých 29 let! Německo si snadno vzalo zpět území, které muselo postoupit Francii. Rakušané, jako etničtí Němci, ochotně umožnili anexi Rakouska. Pak si Němci šli pro Němce na území, které bylo postoupeno Československu (hurvajz by si asi měl přečíst historii i z jiných zdrojů, než americké učebnice, jinak působí humorně jako každý americký blb, jako kdyby si „dělal kozy“ – p.p.). Válka byla na obzoru, protože Británie a Francie měli proti celé této německé expanzi námitky, ale nakonec se podřídily a nakreslily čáru pro německou expanzi v Polsku tím, že se zavázaly jít do války s Německem, pokud bude Polsko napadeno. V podstatě sepsaly smlouvu a věřily, že tato smlouva vytvoří rovnováhu mezi mocí jejich a Německa, a tím zabrání válce. Ale byl to podvod.

Německo, které vědělo, že ani Anglie, ani Francie nejsou připraveny na válku, napadlo Polsko 1. září 1939, poté, co podepsalo pakt Molotov-Ribbentrop s Ruskem (SSSR), aby mu zabránilo připojit se k Anglii a Francii. V důsledku toho provedli Britové a Francouzi pár malých výpadů do Německa, které byly snadno odraženy, a Německo snadno převálcovalo Polsko. Pak byli Britové vyhnáni z kontinentu a Francouzi kapitulovali.

Téměř všichni tento příběh znají, takže proč vám to vlastně říkám. No, tento příběh není nic nového, a není důležitý, ale nikdo neanalyzoval roli smluv, které byly jeho součástí.

Jaký dopad měla anglická a francouzská smlouva přijít na pomoc Polsku? Nezabránila válce. Ani Polsku nepomohla, když bylo nejméně dvakrát převálcováno a silně zničeno. Angličané a Francouzi Polsko nikdy neosvobodili. Tato smlouva nemohla zamezit přání Německa rozšířit své území, protože krátce po kapitulaci Francouzů napadli Němci Rusko. Co tato smlouva učinila? Jen válku rozšířila.

Pro účely tohoto textu nezáleží na tom, že tato expanze mohla být z dlouhodobého hlediska dobrou věcí. Nejdůležitějším je uznání, že když byla smlouva uplatněna, snížila suverenitu jak Anglie, tak Francie.

Země je suverénní, když jen ona je zodpovědná za své chování. Suverénní země může jít do války, nebo nemusí. Suverénní země činí vlastní rozhodnutí. Ale ani Britové, ani Francouzi neučinili svobodné rozhodnutí jít do války. Toto rozhodnutí učinil Berlín. Německé rozhodnutí napadnout Polsko bylo také rozhodnutím přivést do války Anglii a Francii. Po odsouhlasení přijít Polsku na pomoc již neměli Britové a Francouzi do věci co mluvit. Vše záviselo na Německu.

Německo a Itálie byli v podobné pozici. Měli smlouvu o vzájemné pomoci s Japonskem. Když Japonsko napadlo Pearl Harbor, tento úrok přivedl Německo a Itálii do války se Spojenými státy, války, kterou ani Německo, ani Itálie v té době nechtěly. Takže smlouva s Japonskem omezila italskou a německou suverenitu. Rozhodnutí přivést je do války se Spojenými státy nebylo učiněno v Berlíně nebo Římě; bylo učiněno v Tokiu. Toto rozhodnutí bylo zcela v rukou Japonců. Němci a Italové s ním neměli co dělat.

Takže zajímavou otázkou je, zda všechny smlouvy snižují suverenitu zemí, které je uzavřou. Jsem si jistý, že odpovědí je ano. Smlouvy, které jsou uzavřeny v naději, že se zabrání válce, válku nakonec rozšíří a tyto země se ocitnou ve válkách, které nikdy neplánovaly, protože jeden bezvýznamný člen smlouvy nějakým způsobem začal válku, která se pak rozšířila na všechny signatáře smlouvy.

V podstatě první světová válka začala přesně takto. Válka, ve které bylo zabito 15 milionů lidí a zraněno více než 20 milionů, začala atentátem jugoslávského nacionalisty na arcivévodu rakouského Franze Ferdinanda 28. června 1914. Kvůli tomu šlo Rakousko do války se Srbskem. Aliance vytvořené za předcházející desetiletí přivedly do války další mocnosti během několika týdnů. Kolik z těchto zemí by šlo do války kvůli atentátu, kdyby smlouvy neexistovaly? To nebudeme nikdy vědět!

Žádná ze zemí, vyjma Rakouska, o vstupu do války nerozhodovala. Rozhodnutí za všechny zapojené země, snad vyjma Spojených států, bylo učiněno ve Vídni. Podepsáním těchto dohod se každá ze zemí vzdala své suverenity. Již nebyly pány svého osudu.

Po skončení druhé světové války Spojené státy jaké šílené podporovaly uzavírání dohod. Je zde NATO, SEATO a pouze Washington ví, co ještě. Jakákoliv prťavá zemička, která je součástí těchto smluv, může do kolosálního konfliktu zatáhnout nejen Spojené státy, ale všechny ostatní signatáře. Američané rádi předstírají, že tyto smluvní skupiny kontrolují. Amerika o sobě tvrdí, že je „první mezi rovnými“. Ale tento výraz je protimluv. Pokud existuje první, ostatní nejsou rovnými, a pokud jsou si všichni rovní, neexistuje první! Jak by Američané reagovali, kdyby se něco stalo v Bangladéši, co by zatáhlo Spojené státy do světové války? Reálpolitika je recept na katastrofu. Proč jsme nevěnovali pozornost radě George Washingtona?

Za tuto situaci nesou zodpovědnost dva evropští přistěhovalci do Ameriky, oba členové Bilderberg, kteří mluví se silným evropským přízvukem a mají bismarckovské komplexy (Bismarckova rovnováha mocenských politik přinesla Německu mír na pouhých 43 let), ale nejsou sami.

Nicméně rovnováha mocenských smluv není jediným viníkem. Obchodní dohody jsou stejně špatné. Podívejte se, co udělala Maastrichtská smlouva, která nastolila Evropskou unii, Řecku, a čím hrozí dalším evropským zemím. Dnešní zrádcovská loutková řecká vláda je nyní jen pouhým nástrojem více prosperujících států Evropy. Když bývalý řecký socialistický premiér George Papandreu navrhl všelidové referendum o nouzovém vyplacení řeckého státního dluhu, Evropská unie to zarazila. Nyní již Řecko nemá pravomoc vypsat volby, se kterými Unie nesouhlasí. Řecko dokonce přišlo i o svoji demokracii.

Ale dopad obchodních dohod je mnohem rozsáhlejší, než EU.

„…velcí finanční hráči mají další potenciální zbraň do své bitvy proti bezpečnosti a solidnosti. Tato je před zraky více skrytá a přišla z WTO v Ženevě.

V 90. letech, kdy mnozí ve Washingtonu – a prakticky všichni na Wall Street – prosazovali deregulaci, které přispěla k současné krizi, převážná většina zemí WTO se různými způsobem zavázala k tomu, čemu se říkalo dohoda o finančních službách, která uvolňuje pravidla regulující banky a další takové instituce.

Mnoho zemí například uvedlo, že nebudou omezovat počet společností poskytujících finanční služby na svém území. Mnohé se také zavázaly neomezovat celkovou hodnotu aktiv nebo transakcí, které takové společnosti provádí. Zdá se, že tyto závazky také navyšují problémy pro zemi, která se pokouší zakázat riskantní finanční nástroje.

Podle WTO má 125 ze 153 členských zemí v různé míře závazky vztahující se k dohodě o finančních službách. Tyto závazky lze snadno použít k podkopání nových pravidel, která mají učinit finanční systém bezpečnějším.“

Takže nyní nemají země ani pravomoc regulovat vlastní finanční instituce, což se ale prakticky dotýká celé jejich ekonomiky jako celku. Všemu vládne Světová obchodní organizace.

Takže jak k tomu došlo? No, lidé se pokoušeli vytvořit světovou vládu již dlouho. Aby to bylo možné udělat, musí být národní státy učiněny zastaralými. Zamyslete se nad tím, co řekl David Rockefeller na setkání Bilderberg v r. 1991:

„Jsme vděční Washington Post, New York Times, časopisu Time a dalších skvělým publikacím, jejichž ředitelé se účastnili našich setkání a dodržovali své sliby mlčenlivosti po téměř 40 let. Bylo by nemožné, abychom náš plán pro svět realizovali, kdybychom byli během těchto let vystaveni světlům publicity. Ale svět je více komplexní a připravený pochodovat ke světové vládě. Nadnárodní suverenita intelektuální elity a světových bankéřů je zcela jistě vhodnější, než národní sebeurčení praktikované v minulých staletích.“

No, vzhledem k tomu, co „intelektuální elita a světoví bankéři“ udělali s globální ekonomikou v r. 2008, opravdu chcete, aby nám všem vládli? Světová vláda, aby mohla fungovat, si vyžaduje, aby etnické a náboženské rozdíly byly vymazány. Ale etnické charakteristicky jsou často fyzického rázu, a Francouzi a Rusové se po svých revolucích pokusili zlikvidovat náboženství svých lidí, a neuspěli. Takže jak si myslíte, že by celosvětová vláda reagovala na etnická a náboženská povstání na celém světě? Začal by celý svět vypadat jako Afghánistán, Irák, Sýrie, Palestina a bezpočet oblastí v Africe? Je takový svět zcela jistě vhodnější, než národní sebeurčení, praktikované v minulých staletích? A co je důležitější, je americký imperialismus komplotem Bilderbergů? Jsou američtí bankéři, diplomaté a členové CFR zrádci, kteří přeměnili Ameriku na pouhý nástroj pro realizaci svých maniakálních cílů: existuje vůbec ještě Amerika jako suverénní země? Vzpomeňte si, co řekl o bankách Jefferson: „Bankovní elita je nebezpečnější, než celé armády.“

Zvažte možnost, že Bilderbergerové již skoupili vlády západní Evropy, severní Ameriky a zbytků britské říše, které stále tíhnou ke královnině sukni, a nyní používají všechny tyto země jako nástroj k prosazení svého cíle nastolení jediné banksterské vlády ve svém novém světovém řádu. Pokud je to pravda, jsou jedinými zůstávajícími překážkami úspěchu Bilderbergů země BRICS a muslimský svět. WTO a sliby volného obchodu a podílu na koláči nebeské prosperity lze použít pro rozvrácení BRICS, takže zůstávají jen muslimské země coby poslední bašta obrany svobodných, nezávislých a suverénních zemí. Když člověk pochopí, jak ironické to je, pochopení toho, jak Bilderbergerové již pokročili při prosazování své agendy, je skutečně trefou do živého.

Vidkun Abraham Lauritz Jonsson Quisling je již dávno mrtev, ale jeho duše se zmnohonásobila a nyní obývá těla hrabivých obchodníků a maniakálních diplomatů a politiků na celém světě. Tito lidé zastávají respektované pozice ve společnosti. Neměli by být však místo toho zostouzeni? Co nějaký Rockefeller nebo člen Bilderberg udělal pro vás, nebo pro kohokoliv, koho znáte?