Wen signalizuje něco nového
Po letech zpoždění, potlačování a selhání se zdá, že konečně nadešel čas pro politickou reformu v Číně, a dochází k tomu ve stejnou dobu, jako k významným odvoláváním ve vedení Čínské komunistické strany, kdy byl dnes nahrazen kontroverzní šéf strany v Chongqing, Bo Xilai, Jiang Dejiangem.
Na své poslední tiskové konferenci ve funkci premiéra Wen Jiabao 14. března čínským a zahraničním novinářům – a miliardě Číňanů, kteří jeho proslov sledovali v televizi – oznámil, že bez politické reformy by mohla ekonomika čelit závažným problémům. Takže ideologicky zvrátil předešlý řád věcí, ve kterém se volalo nejdříve po ekonomických reformách, a pak, později, nebo nikdy, po politických změnách. Navíc poukázal na to, že bez politických změn by mohl být otřesen dokonce i současný ekonomický blahobyt, podporující moc Strany.
Zatím neznáme načasování a obsah těchto reforem, ale naléhavost, se kterou premiér tuto záležitost prezentoval, poukazuje na jednoznačné změny v politickém důrazu, neboť Číňané často činí jen narážky, poskytují vodítka a vágní odkazy. Bylo to předneseno způsobem, který byl občas výrazně dramatický, jako když vysvětloval, že bez politické reformy by se Čína pravděpodobně vrátila k závažným chybám kulturní revoluce. To by představovalo pro zemi, která považuje desetiletí od r. 1966 do r. 1976 za období devastace, noční můru.
Politické reformy, které Wen načrtl, by měly pomoct kompenzovat negativní odkaz kulturní revoluce, „feudální minulosti“ (staré imperiální tradice) a moderních fenoménů korupce a sociální nerovnosti.
Tato poslední záležitost je pro další fázi vývoje Číny klíčová. Premiér řekl, že v blízké budoucnosti navrhne Peking zvýšení GDP o 7,5%. To představuje snížení cíle pro následující roky – období, u kterého mnoho ekonomů věřilo, že si Čína nebude moct dovolit růst GDP menší než 8% ročně.
Změna u cílové míry růstu je důsledkem různých faktorů. Na jednu stranu již vláda nadále necítí tak urgentní potřebu vytvářet každoročně lavinu pracovních míst pro lidi, kteří se stěhují z venkovských oblastí do měst. Migrační tok, ačkoliv je stále důležitější, klesá, protože život na vesnici se výrazně zlepšuje. Navíc vláda chce vyrovnanější růst, zaměřený na ochranu prostředí, a chce také snížit nerovnost v distribuci příjmu mezi bohatými a chudými. Peking chce rozšířit střední třídu.
A nakonec je zde otázka politické stability. Vláda se cítí jistěji, a již si nemyslí, že si musí souhlas „kupovat“ urychlováním růstu nad 10% ročně. Protože přes 80% městské populace své bydlení vlastní a přes 90% venkovanů dostalo pozemek, převážná část čínské populace má zájem neztratit to, co mají, a udržet politickou stabilitu – takže nevěří v náhlé politické změny.
Jde také o důvěru ohledně neexistence významné vnitřní opozice, která by vládu tlačila do politických reforem, „obzvláště reforem státu a u vůdců strany“, abychom použili slova Wena.
Tato fráze je nejasná, je zde jen náznak doporučení politické reformy pro Čínu. Nevíme, jestli to naznačuje výběr, volbu nebo prosté lepší řízení vládnoucí třídy země. Jistě, je v nejlepším zájmu vlády pokračovat v duchu reforem, prosazených Deng Xiaopingem. To znamená řízení změn a mít před nimi náskok, nejen se jim přizpůsobovat.
Zde Wen uvedl další důležité znamení, když mluvil o zahraniční politice, ale jasně narážel na domácí záležitosti.
U kontroverzí kolem Sýrie Wen přeskočil záležitost čínského veta intervence OSN v této zemi, ale tvrdil, že Peking respektuje touhu Syřanů po změně a má sympatie k jejich utrpení. Ale jako nejdůležitější věc zdůraznil, že „požadavek demokracie Arabů musí být respektován a vzat v úvahu. Myslím si také, že žádná moc nemůže tomuto trendu směrem k demokracii vzdorovat“.
Pokud to platí pro Araby, musí to také platit pro Číňany – i když jak a kdy musí být vyjasněno. Wen se zaměřil na šíření demokratického procesu. Dnes si mnoho vesnic (cun, nejnižší správní jednotka v Číně) volí své vůdce v demokratických volbách. Tento proces by měl být rozšířen směrem nahoru, na úroveň okresů (xiang) a krajů (xian; kterých je v Číně přes 2,000). Prostřednictvím těchto voleb se Číňané učí, co to demokracie je.
Vydláždí tyto kroky konkrétní cestu politickým reformám Číně? Možná ano, možná ne. Jistě, je to další forma politického experimentování v Číně, jako když metropole Chongqing vytáhla hesla a chvalozpěvy kulturní revoluce – experimentu, který již, zdá se, skončil.
Wen, zatímco připustil určitý úspěch v Chongqing, řekl, že poté, co se Wang Lijun (bývalý šéf městské policie, který utekl na americký konzulát v Chengdu) pokusil uniknout, městští představitelé „musí provést hlubokou sebereflexi a z případu Wang Lijun se poučit“. Jinými slovy, Čína se nemůže v žádném případě vrátit v historii zpět. To je velmi důležitý politický výrok, označující zkušenost v Chongqing a de facto zpečeťující osud Bo Xilai i mimo epizodu pokusu Wang Lijun o útěk na konzulát. Jak ze zdá zjevným z Wenova projevu, byl to jeho hluboký politický omyl a odvolání Bo ohraničuje budoucí politický směr, mající daleko ke zkušenostem rudých gard. To by mohlo mít hluboký vliv na budoucí vedení, které se ujme úřadu v říjnu. Mohou tam být bývalí členové rudých gard, ale měli by pochopit, že historie by se v žádném případě neměla opakovat.
Co se týká budoucnosti, v příštích měsících uvidíme, jaký postoj kongres strany na podzim zaujme, jestli aspoň některé linie politické reformy budou vyjasněny, nebo ne. Dalším důležitým krokem jsou nadcházející volby v Hong Kongu. Koncem tohoto měsíce si bude toto teritorium, poprvé ve své historii, volit vůdce prostřednictvím demokratického procesu. Kandidáti jsou tři, všichni schválení Pekingem, nicméně obyvatelé Hong Kongu si mezi nimi mohou svobodně zvolit ve volbách. Budoucí vůdce teritoria pak bude mít podporu jak lidí v Hong Kongu, tak vůdců v Pekingu. Možná je toto způsob, který by si Peking mohl pro budoucnost zvolit.