Situace kolem Íránu je stále hrozivá
Minulou neděli zopakoval americký předseda náčelníků generálních štábů, generál Martin Dempsey, oficiální názor americké vlády, že Írán atomovou bombu nevyvíjí a varoval Izrael před vojenským útokem na Írán. Začátkem února dokonce tentýž muž řekl, že USA Izrael, v případě útoku na Írán nepodpoří.
Proti útoku na Írán se vyslovil i americký ministr obrany. To jsou projevy realistického myšlení, protože případné odvetné vojenské akce Íránu proti Izraeli by nejspíš přivolaly americkou vojenskou pomoc Izraeli a hrozilo by, že se USA pokusí obsadit Írán. Tím by se američtí vojáci dostali do sousedství post sovětských států, které Rusko pořád ještě považuje za sféru svého vlivu (kam vesměs patřily během uplynulých 200 let) a hrozilo by, že v těchto státech, vlivem blízkosti americké armády, Rusko svůj vliv ztratí. Rusko už dalo najevo, že nepřipustí, aby Gruzie vstoupila do NATO a na ruských hranicích se tak objevily další americké vojenské základny. I když v posledních dvou měsících Rusko na veřejnosti nemluví o přímé ruské vojenské pomoci Íránu, nemohlo by být překvapením, kdyby se k ní odhodlalo. Kdybychom měli k dispozici wikileaks ze současného amerického vyslanectví v Moskvě, nejspíš bychom se z depeší amerického velvyslance dozvěděli, že takto se ruští politici v rozhovorech s ním vyjadřují, podobně jako mu v roce 2008 řekl ruský generál, že možnost nabídky na vstup do NATO pro Gruzii zvýšila napětí v oblasti a ptal se ho „opravdu chcete válku s Ruskem?“ Americké přesvědčování Izraele, aby na Írán neútočil, nejspíš reflektuje tyto ruské názory.
Podle izraelského deníku Haaretz, byl americký prezident Obama před měsícem přesvědčovat čínského prezidenta Hu Jin Taa, že USA nemůžou Izraeli bránit v útoku na Írán do nekonečna. Saudská Arabie dokonce nabídla, že Číně nahradí íránské dodávky ropy za nižší cenu. Světovými sdělovacími prostředky už proběhla zpráva, že Saudská Arabie by byla schopná nahradit ze svých zásob dodávky íránské ropy na světový trh nejvýš na dva měsíce. Trh s ropou je už několik let napjatý a ceny ropy stoupají díky převaze poptávky nad nabídkou. Čína se touto, nejspíš Američany inspirovanou nabídkou, nenechala napálit a za přípravami amerického nebo izraelského, ale nejspíš společného, útoku na Írán, vidí jen to, co tam musí vidět, že jde o pokus podvázat její ekonomický růst zastavením dodávek íránské ropy do Číny. USA by obsazením Íránu nepochybně zvýšily svou moc ve světě, ale právě proto je těžko uvěřitelné, že by se Čína a Rusko s touto situací byly ochotné smířit, když by důsledky pro jejich moc a ekonomický růst mohly být fatální.
Na stranu Íránu se postavily i Pákistán a Afghánistán. Pákistánský prezident řekl 17. února letošního roku na setkání prezidentů Pákistánu, Afghánistánu a Íránu, že „neexistuje mezinárodní tlak, který by mohl podemlít pákistánské vztahy s bratrskými zeměmi“. Na závěr setkání podepsali prezidenti prohlášení, ve kterém vyjádřili odhodlání zajistit respekt pro suverenitu, nezávislost, jednotu a územní celistvost jejich zemí. Pákistán by tedy, v případě americké invaze do Íránu, zřejmě povolil čínským jednotkám průchod přes jeho území do Íránu, jak o tom mluvil v prosinci loňského roku čínský admirál Žang Žao Žong.
Americká zdrženlivost v útoku na Irán, ale nemusí mít dlouhé trvání. Britský list Guardian psal 17. února, že nejvyšší představitelé Obamovy vlády jsou přesvědčení, že nová vlna sankcí (nepodporovaná Radou bezpečnosti OSN) Irán nepřesvědčí, aby zastavil obohacování uranu pro mírové účely a že nezbude než aby Američané buď sami zaútočili na Irán nebo sledovaly útok Izraele. Podle článku řekl americký ministr obrany, že by k izraelskému útoku mohlo dojít mezi dubnem a červnem a podle jiných amerických představitelů v září nebo v říjnu. Je dost pravděpodobné, že by Irán v případě izraelského útoku spoléhal na podporu Číny a Ruska (i když mu jí čínští a ruští diplomaté nepochybně vymlouvají) a provedl odvetný útok, který by vyprovokoval americkou vojenskou podporu Izraele.
Tlak k útoku na Irán roste i v USA. Zhruba třetina poslanců amerického senátu, vedená Joem Liebermanem se, podle jeho webové stránky, rozhodla předložit americkému senátu rezoluci, která žádá americkou vládu, aby zabránila Iránu v pokračování v úsilí získat schopnost vyvinout atomovou bombu. K americkému útoku na Irán by tak místo skutečného vývoje atomové bomby mělo stačit, že je Irán eventuálně schopen bombu vyvinout, což už nemá s mezinárodním právem vůbec nic společného. Autor jednoho z článků, který přinesl tuto informaci píše, že tuto změnu ve formulaci prahu americké trpělivosti s íránským obohacováním uranu pro mírové účely opakuje i americký tisk. Pro útok na Irán se vyslovují i republikánští kandidáti na prezidentský úřad, kteří by se mohli úřadu ujmout v lednu příštího roku. Podle článku v britském Guardianu by k americkému útoku na Iránská jaderná zařízení mohlo dojít v listopadu nebo „z naléhavých důvodů i dříve“. I americký letecký útok na Irán by ale mohl vyvolat odvetný íránský útok na americké válečné lodě v Perském zálivu a Arabském moři, který by zase musel vyvolat americký útok na íránskou pevninu. Jediné, co by mohlo Irán zastavit je, že si jistě nepřeje ani přítomnost ruských a čínských vojsk na svém území. Může ale kalkulovat s tím (a zřejmě to dělá), že se Američané budou chtít vyhnout přímému střetnutí s čínskými nebo ruskými vojáky, protože by těžko mohlo skončit něčím jiným než jadernou válkou.
Dojde-li k jakémukoli útoku na Irán, nemuselo by nás uklidňovat tvrzení astronomů, že tento svět, podle mayského kalendáře, neskončí v roce 2012, protože mu z vesmíru nehrozí žádné nebezpečí. Dokud Američané nezkrotí svou touhu získat íránskou ropu vojenským útokem a vojensky a ekonomicky ovládnout svět, závislý na ropě, bude hrozit reálné nebezpečí, že se předpověď mayského kalendáře naplní prostředky, které má k dispozici tato planeta.