Kdo vyzbrojuje gang nazvaný „Svobodná syrská armáda“?
Americký časopis Foreign Policy v článku věnovaném syrské situaci uvedl, že intervenci NATO v Libyi, na základě sankcí OSN a financované Katarem, lze nyní zopakovat v Sýrii; USA a jejich spojenci již připravují scénář vyzbrojení Svobodné syrské armády. Americký autor to považuje za plnění politiky „zodpovědnost chránit“ (1). Má dost zdravého rozumu, aby došel k závěru, že v případě syrské situace může jedno špatné rozhodnutí vést ke skutečně vážným následkům.
Evropský parlament přijal 16. února rezoluci vyzývající Rusko k okamžitému zastavení všech dodávek zbraní do Sýrie. Zároveň výzvy k otevřeným dodávkám zbraní všem, kdo bojují za svržení Bashara Assada, přicházející z USA stále hlasitěji. Neúnavný John McCain volá k započetí „vyzbrojování opozice“. Elliot Adams, vlivný americký člen CFR, říká na CNN totéž: „Dal bych jim peníze a dal bych jim zbraně.“
Tyto výzvy jsou činěny kvůli odvedení pozornosti. V podstatě není pochyb, že vláda Baracka Obamy aplikuje ve vztahu k Sýrii dvojí politiku. Dodává nepřátelům Bashara Assada zbraně a peníze prostřednictvím třetích zemí. USA jsou největším dodavatelem zbraní na Střední východ posledních 20 let, kdy do tohoto regionu jde asi polovina amerických exportů zbraní a vybavení.
Nejskandálnější věcí v této hře je napojení „Svobodné syrské armády“ na islámské teroristy a západní zvláštní služby. „Svobodná syrská armáda“ je ozbrojeným křídlem Syrské národní rady, která se staví proti režimu Bashara Assada a je již uznána řadou států na západě. Ačkoliv je tato „armáda“ prezentována opozicí jako organizace dezertérů ze syrských ozbrojených sil a přeběhlíků, je to pravda jen částečně. Její řady plní arabští mudžahedíni, kteří zabíjeli americké a spojenecké vojáky v Iráku a Afghánistánu, jakož i bojovníci z dalších zemí, kteří přišli do Sýrie, aby tam započali konflikt. Ayman al-Zawahiri, který vede od nedávna Al-Kejdu, vyzval muslimy v Turecku, Iráku, Libanonu, Jordánsku a dalších zemích, aby poskytli „bratrům v Sýrii“ veškerou potřebnou pomoc.
Vloni v listopadu se k v Turecku sídlící „Svobodné syrské armádě“ připojilo asi 600 „Alláhových bojovníků“ z libyjského křídla Al-Kejdy (2). Vedl je Abdelhakim Belhadj, který je, podle bývalého španělského premiéra Marii Asnara, podezřelý ze spáchání teroristických útoků v Madridu v březnu 2004 (3). Al-Mahdi Hatari, původem Libyjec, který žil v Irsku, dokud se nepřipojil k Al-Kejdě, byl spatřen poblíž turecké hranice. Vedl brigádu v Tripolisu a byl, po Belhadjovi, mužem číslo dvě Libyjské vojenské rady (4). Hatari rezignoval a řekl, že se chce vrátit ke své ženě v Irsku, avšak odešel do Turecka, aby šel do Sýrie jako velitel ozbrojené skupiny (5). Thierry Meyssan píše, že Hatari je napojen na libyjskou ozbrojenou skupinu, která je zařazena na americký seznam teroristických organizací. Byl na palubě Mavi Marmara mezi pro-palestinskými aktivisty (mezi delegáty ve flotile byli agenti amerických tajných služeb) v červnu 2010 (6). Byl izraelskými zvláštními jednotkami, které na loď zaútočily, raněn a strávil devět dní za mřížemi v Izraeli. Pak byl propuštěn.
Džihádistická internetová fóra poskytují o ozbrojeních a zbraních plynoucích do Sýrie, aby tam byli použiti proti vládě, spoustu informací. Přichází ze sousedních zemí a Turecka. Například internetová stránka Ansar al-Mujahedeen (7), mezinárodní hlas ozbrojenců (obsahující rovněž ruská wahhabistická videa ozbrojenců), začala vyzývat k džihádu v Sýrii. Jeden z pisatelů fóra, s přezdívkou Nasr al-Din al-Hosni, říká, že Abu Usamah al-Mojahar (8) zemřel na irácko-syrské hranici, při převozu zbraní. 12. února Hamam Said, zastupující Muslimské bratrstvo Jordánska, také vyzval k džihádu proti syrské vládě a řekl, že vstup do řad „Svobodné syrské armády“ je „islámská povinnost“.
Efraim Halevy, bývalý šéf Mossadu, izraelské tajné služby, označil Sýrii za Achillovu patu Íránu (9). Říká, že tato země je předmostím pro šíření jeho vlivu. Něco jako „mini Kominterna“, včetně Hizballah, nyní hlavní síly Libanonu, a Hamas, organizace, která kontroluje pásmo Gazy. 7. února Andrew Quinn, washingtonský korespondent Reuters, označil Sýrii za místo konfliktu mezi západem a arabskými zeměmi na jedné straně, a Ruskem a Íránem na druhé (10).
Militantní teroristické skupiny jsou hlavní silou těch, kdo se snaží zničit Sýrii, poté, co udělali totéž s Libyí. Zpráva pozorovatelské mise Ligy arabských států v Sýrii (11), zveřejněná v lednu 2012 a západem ignorovaná, říká, že žádná vládou organizovaná potlačování poklidných protestujících, která by vedla ke ztrátám na životech, neexistují, ale že ozbrojené gangy vyhazují do vzduchu dopravní infrastrukturu, státní úřady, mosty a komunikační sítě. Jsou přímo zodpovědné za smrt civilistů.
16. února ruské ministerstvo zahraničí oznámilo, že syrské město Idlib bylo obsazeno ozbrojeným gangem. Tyto informace byly získány od ruských občanů žijících v tomto městě, nacházejícím se na severovýchodě země, nedaleko od hranic s Tureckem.
(1) Rieff, David. Save Us from the Liberal Hawks.// Foreign Policy. Feb.13, 2012.
(2) Libyan fighters join «free Syrian army» forces,» Al Bawaba, 29 November 2011.
(3) Spain’s Former Prime Minister Jose Maria Aznar on the Arab Awakening and How the West Should React,» CNBC.com., 9 December 2011.
(4) Fitzgerald, Mary. Libyan-Irish commander resigns as deputy head of Tripoli military council. The Irish Times, 11 October 2011.
(5) Meyssan, Thierry. Free Syrian Army commanded by Military Governor of Tripoli. 23 Dec. 2011.
(6) Meyssan, Thierry. Freedom Flotilla: The detail that escaped Netanyahu. Voltaire Network, 8 June 2010.
(8) Wellen, Russ. Flow of Jihadists From Syria to Iraq Reversed. // FPIF. February 13, 2012
(9) Halper, Daniel. Syria as the Achilles Heel of Iran. Feb 3, 2012
(10) Andrew Quinn. Reuters, Feb 7, 2012. Syria raises specter of proxy conflict for U.S., Russia.
(11) www.columbia.edu