Sýrie: Hledání nových variant ospravedlnění agrese

Formálně bylo zasedání Rady nazváno „Situace na Blízkém východě“. Zástupce generálního tajemníka OSN pro politické otázky Oscar Fernandez-Taranco začal s palestinskou otázkou (příprava obecných rozhovorů mezi Izraelci a Palestinci, eskalace násilí v sektoru Gaza a na Západním břehu), plynule přešel k situaci podél libanonsko-syrské hranice a pak k samotné Sýrii. O. Fernandez-Taranco obrátil pozornost k neexistenci bezpečnosti na libanonsko-syrské hranici a rovněž k tomu, že k polovině ledna bylo v Libanonu zaregistrováno 5660 syrských uprchlíků. Což byl dobrý začátek, aby mohl přejít k viníkům blížící se nové „humanitární katastrofy“ – tedy k syrským úřadům. A tak se na zasedání RB začal projednávat plán, přijatý Ligou arabských států 22. ledna. Nicméně zasedání skončilo bez přijetí jakékoliv rezoluce. Rusko a Čína tvrdě vystoupily proti vměšování se do vnitřních záležitostí Sýrie. Zástupce Ruské federace a RB zdůraznil, že Blízký východ prožívá rozsáhlou transformaci a vyzval, aby byla dána zemím tohoto regionu možnost rozhodnout si o svém osudu samostatně. „Pokusy zahraničních sil jsou prováděny manipulací na dálku a jejich snahou je dosadit k moci určité politické, etnické a náboženské skupiny výměnou za jiné, a to ve vlastním zájmu, za ignorování hrozících velmi tvrdých následků,“ řekl ruský vyslanec.

V tuto chvíli je v RB OSN komplikovaná situace. Členové Rady bezpečnosti se rozdělili na dva tábory a každý z nich předložil vlastní projekt ohledně vývoje situace v Sýrii. Západní projekt byl zablokován za použití veto Ruskem a Čínou 4. října 2011. Zároveň s tím připravilo Rusko vlastní rezoluci. Následně se k práci na projektu přidala Čína a nedávno bylo sděleno, že jde již prakticky o rezoluci uskupení BRICS (1). Je dobré mít na paměti, že dnes jsou v Radě bezpečnosti všichni členové BRICS, mimo Brazílie (i Indie a Jižní Afrika).

Toto zasedání RB OSN bylo aktivně připravováno i západem a členskými státy LAS. Před zasedáním ruský náměstek ministra zahraničí zodpovědný za blízkovýchodní politiku M. L. Bogdanov přijal najednou dva vyslance: nejdříve vyslance Sýrie v Moskvě R. Haddala (2), a pak náměstka amerického ministra zahraničí J. Feltmana (3). Na setkání s Američanem bylo ruskou stranou obzvláště zdůrazněno, že reakce světového společenství na vnitřní procesy v jednotlivých státech musí být maximálně zodpovědná a adekvátní, existující problémy je třeba řešit nenásilnou cestou, za zachování ústřední role RB OSN při zajišťování mezinárodního míru a bezpečnosti. Bez ohledu na to, že ruský ministr zahraničí jasně řekl, že v otázce dodávek ruských zbraní Sýrii nepovažujeme za nutné se jakkoliv ospravedlňovat, protože RF neporušuje žádné mezinárodní dohody a žádné rezoluce Rady bezpečnosti, a obchoduje se Sýrií pouze s tím, co není zakázáno mezinárodním právem (4), J. Feltman nastolil otázku ruských dodávek zbraní Sýrii opět.

To, že situace kolem Sýrie směřuje postupně k vojenskému řešení, se stalo jasným na tiskové konferenci S. V. Lavrova: „Pokud si někdo předsevzal, že použije sílu za každou cenu – a již jsem zaslechl výzvy vyslat do Sýrie jakési arabské jednotky – tak tomu stěží zabráníme. Ale ať k tomu dojde z jejich iniciativy a padne to na svědomí iniciátorů. Žádné oprávnění k tomu od Rady bezpečnosti OSN nedostanou.“ Nicméně neexistence sankcí RB OSN uklidňuje jen málo. Neúspěch u ospravedlnění agrese pomocí rezoluce RB OSN nutí k hledání jiných cest. V NATO začali mluvit o zavedení „bezletové zóny“, a to bez ohledu na to, že takové opatření nepředjímá ani jeden akt mezinárodního práva, ba právě naopak, je to přímým porušením Charty OSN, vytvořené na principu suverenity států; vzdušný prostor je součástí suverénního území státu, stejně jako jeho teritorium.

Čím dál více se rýsuje varianta „regionální invaze“ států LAS nebo uskupení členských států LAS. Za pozornost stojí, že právě v tuto chvíli začíná hledat nové důvody pro ospravedlnění vojenského vpádu do Sýrie (a nejen Sýrie!) generální tajemník OSN Ban Ki-moon. Právě v těchto dnech vyzval k tomu, aby byla teorie „zodpovědnosti za ochranu“ používána co nejčastěji! Obzvláště, jak Ban Ki-moon zdůraznil, v těch případech, kdy „státní moc nemůže nebo nechce plnit své povinnosti sama“ (5). Ale ani tato teorie není v mezinárodním právu nikde zakotvena! Fakticky je před našima očima vytvářeno jakési virtuální neexistující mezinárodní právo, nikde nezakotvené, mimo fantazie několika vysokých mezinárodních funkcionářů.

Hledat nové varianty si vynucuje i výsledek mise Ligy arabských států. Po posledním zasedání Ligy, na kterém bylo přijato rozhodnutí o prodloužení mise, práskli dveřmi hlavní iniciátoři vojenského dobrodružství – Katar, Saudská Arábie, Bahrajn a k nim přidružený Kuvajt, UAE a Omán. Informovali o odvolání svých pozorovatelů z mise LAS v Sýrii (6). Zjevně se jim nepodařilo přesvědčit o odvolání svých pozorovatelů v misi ostatní členské státy. Výsledkem práce mise nebyla témata, která očekávali „odejdivší“. Takže šéf mise, súdánský generál Muhammed ad-Dabi přímo řekl, že přítomnost pozorovatelů Ligy arabských států se pozitivně odrazila na situaci v této zemi a vedla k poklesu násilností: „Po příjezdu mise začaly střety mezi vládními jednotkami a ozbrojenou opozicí postupně ustávat, a v současné době se odehrávají na síti.“ (7) Skutečně, během pobytu členů mise LAS v Sýrii došlo k řadě posunů pozitivním směrem. 28. prosince 2011 bylo popuštěno 912 „politických“ vězňů, zatčených po 15. březnu, tedy po začátku aktivních teroristických činů v Sýrii (8). 8. ledna jich prezident této země propustil ještě dalších 552 (9). Předtím bylo jen v listopadu propuštěno přes 2,500 „politických“ vězňů. Mimochodem, 7. března 2011 udělil Bashar Assad amnestii všem, kteří byli zatčeni do tohoto data! Jen během toho období bylo provedeno sedm amnestií.

Obzvláště je třeba se zmínit o roli Turecka. Bez ohledu na existenci objektivních faktorů dávného napětí mezi Ankarou a Damaškem, existují důvody se domnívat, že Turecko nutí se tohoto dobrodružství zúčastnit. Nelze vyloučit, že zúčastněním se již započatého ozbrojeného útoku na Sýrii (i když zatím ve „fluidní“ formě) se Turecko snaží oddálit podobný scénář u sebe. Ne náhodou právě v letech 2010-2011 došlo v Turecku k podivným událostem a zatčení několika set generálů a vysokých důstojníků, kvůli podezření z přípravy hned několika (!) státních pučů. A najednou 8. ledna t.r. provedou turecké úřady nové zatčení – vysoce postaveného generála Ilkera Basbuga, a rovněž v souvislosti s konspirací s cílem svrhnout vládu. Ne náhodou právě v loňském listopadu byl zahájen proces s bývalým tureckým prezidentem, generálem Kenanem Evrenem, kvůli jeho účasti na puči v r. 1980. Pro takový soud 32 let po událostech je teď přeci ta nejpříhodnější doba, ne?

Podle svědectví se na turecko-syrských hranicích objevilo 600 až 1500 libyjských žoldáků, a mezi nimi je i Abdel-Hakim Belhadj (mimochodem je to dobrá lekce pro syrské úřady, aby se nepodvolily požadavkům mezinárodních „zprostředkovatelů“ a neudělily amnestii teroristům). Je velmi pravděpodobné, že Ankara se chce takových návštěv velmi zbavit. Turecko očividně balancuje na hraně vlastního „arabského jara“, a jen nepřítomnost odpovídajících zmínek v informacích médií mu umožňuje zachránit si tvář a navenek působit dojmem „zdánlivé stability“.

Syrská vláda zveřejnila seznam zemí, které poslaly do Sýrie nezákonné dodávky zbraní (10), (figuruje mezi nimi Libanon, Turecko, Irák a Jordánsko), nicméně tyto informace nejen, že média vůbec nezajímají, ale z nějakého podivného důvodu nejsou zahrnuty ani ve zprávách generálního tajemníka OSN. Jen 26. ledna nemohl Ban Ki-moon mlčet, protože byl zavražděn šéf syrského výboru Červeného půlměsíce. Generální tajemník OSN „tuto vraždu odsoudil“, nicméně hned poté „vyzval syrské úřady k provedení vyšetřování“! Tedy zformuloval svoji „kondolenci“ tak, aby tato vražda vypadala tak, že viníkem jsou syrské úřady. O teroristech, kteří tento teroristický čin provedli, generální tajemník OSN, stejně jako dříve, ani nepípnul! (11)

Neúspěch operací „RB OSN“ a „mise LAS“ donutil řadu členů Ligy přijít s novou „iniciativou“. Tento plán spočívá na myšlence „předání moci prezidentem Basharem Assadem vice-prezidentovi země a vytvoření koaliční vlády“. Choulostivost situace je posílena i tím, že v Sýrii jsou dva vice-prezidenti, přičemž jedním z nich je Farouk al-Sharaa, který se stal stranickým aktivistou Baas ještě před narozením Bashara Assada a ministrem zahraničí v době, kdy bylo Assadovi pouhých dvanáct let. Smysl iniciativy: jde o pokus rozvrátit vládu země zevnitř. Zákeřná myšlenka, i když již samotný fakt, že s něčím takovým přišli, ukazuje na to, že vláda Sýrie si zachovává jednotu. Proto budou hledat neustále nové způsoby, jak ji rozvrátit.

1. viz: Vystoupení ministra zahraničí RF 18. ledna 2012; http://www.mid.ru/brp_4.nsf/newsline/2E2C9EBA19FF4BE14425798900637AEA
2. http://www.mid.ru/brp_4.nsf/newsline/069DE31B70A5905A4425798E005A243B
3. http://www.mid.ru/brp_4.nsf/newsline/069DE31B70A5905A4425798E005A243B
4. http://www.mid.ru/brp_4.nsf/newsline/2E2C9EBA19FF4BE14425798900637AEA
5. http://www.un.org/russian/news/fullstorynews.asp?newsID=16806
6. viz: http://www.fondsk.ru/news/2012/01/24/saudovskaja-aravija-i-ee-sojuzniki-pokidajut-siriu.html
7. http://www.fondsk.ru/news/2012/01/23/glava-missii-lag-schitaet-chto-ona-uluchshila-situaciu-v-sirii.html
8. viz: Dopis stálého zástupce Sýrie v OSN generálnímu tajemníkovi OSN a prezidentovi RB OSN; dokument OSN: S/2012/1 (z 5. ledna 2012)
9. viz: Dopis stálého zástupce Sýrie v OSN generálnímu tajemníkovi OSN a prezidentovi RB OSN; dokument OSN: S/2012/36 (z 16. ledna 2012)
10. viz: Dopis stálého zástupce Sýrie v OSN generálnímu tajemníkovi OSN, prezidentovi RB OSN a předsedovi výboru RB OSN, vytvořené rezolucí 1373 (o boji s terorismem; dokument OSN: S/2011/707 (z 15. listopadu 2011)
11. viz: Tiskové prohlášení OSN z 26. ledna 2012; http://www.un.org/russian/news/fullstorynews.asp?newsID=16859