Neznámí snipeři a Západem podporované „změny režimu“

Ruský investigativní novinář Nikolaj Starikov napsal knihu, která se zabývá rolí neznámých sniperů při destabilizaci zemí, které jsou cílem změny režimu ze strany Spojených států a jejich spojenců. Následující článek se pokouší objasnit některé historické příklady této techniky, s cílem poskytnout rámec v pozadí, a na jeho základě pochopit současnou tajnou válku proti lidem v Sýrii, vedenou eskadrami smrti ve službách západních tajných služeb (1).

Rumunsko 1989

V dokumentu Susanne Brandstätter „Šachmat: Strategie revoluce“, odvysílaného na televizní stanici Arte před pár lety, představitelé západních rozvědek odhalují, jak byly eskadry smrti použity k destabilizaci Rumunska a obrácení lidí proti hlavě státu Nocolai Ceausescu.

Film Brandstätter musí vidět každý, kdo se zajímá o to, jak západní tajné služby, skupiny za lidská práva a korporátní tisk tajně spolupracují na systematické destrukci zemí, jejichž vedení je v rozporu se zájmy velkého kapitálu a Říše.

Bývalý tajný agent francouzské tajné služby, DGSE (La Direction générale de la sécurité extérieure), Dominique Fonvielle, mluví otevřeně o roli operativců západních tajných služeb při destabilizaci rumunské populace.

„Jak organizujete revoluci? Myslím, že prvním krokem je identifikovat opoziční síly v dané zemi. Stačí mít vysoce vyspělé výzvědné služby, aby se zjistilo, jací lidé jsou dostatečně důvěryhodní, aby měli vliv na destabilizaci lidí v neprospěch vládnoucího režimu.“ (2)

Toto otevřené a ojedinělé připuštění podpory terorismu západem bylo ospravedlněno na základě „většího dobra“ přineseného Rumunsku kapitalismem volného trhu. Bylo nezbytné, podle stratégů rumunské „revoluce“, aby někteří lidé zemřeli.

Dnes Rumunsko zůstává jednou z nejchudších zemí v Evropě. Zpráva Euractiv uvádí:

„Většina Rumunů spojuje posledních dvacet let s nepřetržitým procesem ožebračování a zhoršování životní úrovně, podle rumunského Institutu pro výzkum kvality života, citovaného deníkem Financiarul.“ (3)

Představitelé západních tajných služeb, se kterými je v dokumentu veden rozhovor, také odhalili, jak západní tisk sehrál ústřední roli u desinformací. Například oběti západem podporovaných sniperů byly vyfotografovány a světu prezentovány jako důkaz, že zešílený diktátor „vraždí vlastní lidi“.

Dodnes existuje v odlehlých uličkách rumunského Temešváru museum, které propaguje mýtus o „rumunské revoluci“. Dokument Arte byl jednou ze vzácných příležitostí, kdy oficiální tisk odhalil některá temná tajemství západní liberální demokracie. Tento dokument způsobil skandál, když byl odvysílán ve Francii, kdy prestižní Le Monde Diplomatique diskutoval morální dilema západní podpory teroru, v rámci jeho přání šířit „demokracii“.

Od zničení Libye a za probíhající tajné války proti Sýrii stál Le Monde Diplomatique bezpečně na straně politické korektnosti a odsuzoval Bashara al-Assada za zločiny spáchané DGSE a CIA. Ve svém nedávném vydání přinesl na titulní straně článek s názvem Ou est la gauche? Kde je levice? Zcela jistě ne na stránkách Le Monde Diplomatique!

Rusko 1993

Během kontrarevoluce Borise Jelcina v Rusku v r. 1993, kdy byl ruský parlament ostřelován a mělo to za následek smrt tisíců lidí, Jelcinovi kontrarevolucionáři rozsáhle používali snipery. Podle mnoha zpráv očitých svědků byli snipeři viděni, jak střílí civilisty z budovy proti americkému velvyslanectví v Moskvě. Tito snipeři byli mezinárodními médii přisouzeni sovětské vládě (4).

Venezuela 2002

V r. 2002 se CIA pokusila svrhnout Hugo Chaveze, prezidenta Venezuely, ve vojenském puči. 11. dubna 2002 byl opoziční pochod k prezidentskému paláci zorganizován USA podporovanou venezuelskou opozicí. Snipeři ukrytí v budovách poblíž paláce zahájili na protestující palbu a 18 jich zabili. Venezuelská a mezinárodní média tvrdila, že Chavez „vraždí vlastní lidi“ a tím ospravedlňovala vojenský puč, vykreslovaný jako humanitární intervence. Následně bylo dokázáno, že tento puč byl zorganizován CIA, ale totožnost sniperů nebyla nikdy zjištěna.

Thajsko duben 2010

12. dubna 2010 uveřejnil Christian Science Monitor podrobnou zprávu o nepokojích v Thajsku, mezi aktivisty „červených košil“ a thajskou vládou. Titulek článku zněl: „Thajské protesty červenokošiláčů zkaleny neznámými snipery, přehlídka rakví.“

Stejně jako jejich protějšky v Tunisu i thajské červené košile vyzývaly k rezignaci thajského premiéra. Zatímco tvrdý zákrok thajských bezpečnostních jednotek proti protestujícím byl ve zprávě zmíněn, byla uvedena i vládní verze událostí.

„Pan Abhisit využil pro sdělení svého příběhu vážné televizní pořady. Z intenzivního násilí vinil samotářské střelce či „teroristy“ (zemřelo nejméně 21 lidí a 800 jich bylo zraněno) a zdůraznil potřebu plného vyšetření zabíjení jak vojáků, tak protestujících. Státní televize vysílala opakovaně záběry vojáků pod palbou a útoky výbušninami.“

Zpráva CSM ocitovala představitele thajské armády a nejmenované západní diplomaty:

„Vojenští pozorovatelé říkají, že thajské jednotky narazily na past zbudovanou agenty provokatéry s vojenskými zkušenostmi. Napadáním vojáků po setmění a vyvoláváním chaotických bitev s neozbrojenými protestujícími neznámí střelci zajistili těžké ztráty na obou stranách.

Někteří byli zachyceni na kameru a viděli je reportéři, včetně mne. Snipeři si za cíl brali vojenské pozemní velitele, což naznačuje vyspělé plánování a znalosti armádních postupů, říkají západní diplomaté, informovaní thajskými představiteli. Zatímco vůdci demonstrací použití střelných zbraní popřeli a říkají, že jejich boj je nenásilný, není jasné, jestli radikálové z hnutí o pasti věděli.“

„Nemůžete tvrdit, že jste mírové politické hnutí, a mít za zády arzenál pro případ potřeby. Nemůžete mít obojí,“ říká západní diplomat, který je v pravidelném kontaktu s vůdci protestujících (5).

Článek CSM také zkoumá možnost, že snipeři by mohly být darebácké elementy z thajské armády, agenti provokatéři, používaní pro ospravedlnění potlačení demokratické opozice. Thajská vládnoucí elita se v současné době dostává pod tlak skupin zvaných Červené košile (6).

Kyrgyzstán červen 2010

Etnické násilí vypuklo ve středoasijské republice Kyrgyzstán v červnu 2010. Bylo široce informováno, že neznámí snipeři stříleli na příslušníky uzbecké menšiny v Kyrgyzstánu.

“V mnoha uzbeckých mahallách nabízí obyvatelé svědectví o střelcích, kteří si z výhodných pozic berou za cíl jejich sousedy. Tito muži se například zabarikádovali ve čtvrti Arygali Nijazov a svědci řekli, že viděli střelce v horních patrech ubytovny lékařského institutu poblíž, s výhledem na úzké uličky této čtvrti. Řekli, že během vrcholu násilností tito střelci kryli útočníky a rabující a zasypávali oblast střelbou. Muži z ostatních uzbeckých čtvrtí vypráví podobné příběhy.“

„Mezi zvěstmi a nepotvrzenými zprávami, kolujícími v Uzbekistánu po násilnostech v r. 2010, byla tvrzení, že dodávky vody do uzbeckých oblastí měly být otráveny. Takové zvěsti se šířily také proti Ceaucescovu režimu v Rumunsku během CIA řízeného puče v r. 1989.“ Euroasia.net dále tvrdí:

„Mnoho lidí je přesvědčeno, že viděli zahraniční žoldáky působící jako snipeři. Tito údajní zahraniční bojovníci jsou rozeznatelní svým zjevem – obyvatelé hlásí, že viděli černé snipery a vysoké blonďaté sniperky z pobaltských států. Názor, že britští snipeři se pohybovali po ulicích Osh a stříleli Uzbeky, je také populární. Zahraniční novináři nebo představitelé mezinárodních organizací taková pozorování nezávisle nepotvrdili.“ (7)

Žádná z těchto zpráv nebyla nezávisle prošetřena nebo doložena. Je proto nemožné činit na základě těchto příběhů nějaké vážné závěry.

K etnickému násilí proti uzbeckým občanům v Kyrgyzstánu došlo zároveň s lidovou revoltou proti USA podporovanému režimu, což mnozí analytici přisoudili machinacím Moskvy.

Bakijevův režim se dostal k moci v r. 2005 v CIA zorganizovaném puči, známém ve světě jako Tulipánová revoluce.

Kyrgyzstán, nacházející se na západní hranici Číny a sousedící s Afghánistánem, má na svém území jednu z největších a nejdůležitějších amerických základem ve střední Asii, leteckou základnu Manas, která je klíčová pro okupaci NATO sousedního Afghánistánu.

Navzdory původním obavám zůstaly americko-kyrgyzské vztahy za režimu prezidentky Rozy Otunbajevy dobré. Není to nijak překvapivé, protože Otunbajeva se dříve účastnila v USA vytvořené Tulipánové revoluce v r. 2004 a ujala se moci jako ministryně zahraničí.

Dodnes žádné řádné vyšetřování původu etnického násilí, které se šířilo jihem Kyrgyzstánu v r. 2010, provedeno nebylo, ani nebyly identifikovány a zatčeny nájezdnické gangy sniperů.

Vzhledem ke geostrategickému a geopolitickému významu Kyrgyzstánu jak pro Spojené státy, tak Rusko, kdy jsou USA známy tím, že používaly eskadry smrti pro rozdělení a oslabení zemí, aby byla udržena americká nadvláda, nelze zapletení USA do šíření terorismu v Kyrgyzstánu vyloučit. Jedním z účinných způsobů, jak si udržet nadvládu nad středoasijskými zeměmi, by bylo zjitřovat etnické napětí.

6, srpna 2008 ruské noviny Kommersant oznámily, že v domě v kyrgyzském hlavním městě Biškek bylo nalezeno skladiště amerických zbraní, které měli pronajaté dva američtí občané. Americké velvyslanectví tvrdilo, že tyto zbraně byly používány pro „protiteroristická“ cvičení. Nicméně to kyrgyzské úřady nepotvrdily (8).

Tajná americká vojenská podpora teroristickým skupinám v bývalé Federativní republice Jugoslávie se osvědčila jako účinná strategie při vytvoření podmínek pro „humanitární“ bombardování v r. 1999. Účinným prostředkem, jak udržet vládu v Biškeku pevně na americké straně, by bylo trvat na americké a evropské vojenské přítomnosti v zemi, na pomoc „chránit“ uzbeckou menšinu.

Vojenská intervence podobná intervenci Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě v bývalé Jugoslávii již byla prosazována New York Times, jejichž zavádějící článek o nepokojích 24. června 2010 měl titulek „Kyrgyzstán žádá evropskou bezpečnostní organizaci o policejní týmy“. Tento článek je zavádějící, protože titulek je v rozporu s faktickou zprávou, která uvádí výrok kyrgyzského představitele:

„Mluvčí vlády řekl, že představitelé probírali vnější policejní přítomnost s OSCE, ale řekl, že nemůže potvrdit, že by byl vznesen požadavek na rozmístění jednotek.“

V článku nejsou žádné důkazy o žádosti kyrgyzské vlády o vojenskou intervenci. V podstatě článek předkládá důkazy o opaku. Nicméně předtím, než má čtenář možnost přečíst si vysvětlení kyrgyzské vlády, pisálek New York Times předkládá nyní až příliš důvěrně známou báchorku o utlačovaných lidech žebrajících západ o zásah a bombardování nebo okupaci jejich země.

„Etničtí Uzbekové na jihu volali po mezinárodní intervenci. Mnoho Uzbeků řeklo, že jsou ve svých čtvrtích napadáni nejen civilním davem, ale také kyrgyzskou armádou a policií.“ (9)

Teprve až na konci článku najdeme, že kyrgyzské úřady obvinily z rozdmýchávání etnického násilí v zemi USA podporovaného diktátora, kdy to bylo prováděno použitím islámských džihádistů v Uzbekistánu. Tato politika, používající etnické napětí k vytvoření prostředí strachu, aby se podpořila extrémně nepopulární diktatura, politika používání islámského džihádismus jako politického nástroje k vytvoření toho, co bývalý poradce národní bezpečnosti Zbigniew Brzezinski nazval „oblouk krize“, velmi dobře zapadá a odpovídá historii amerického zapletení ve střední Asii od vytvoření Al-Kejdy v Afghánistánu v r. 1978 až dodnes.

Opět se zde objevují otázky, kdo byli „neznámí snipeři“ terorizující uzbeckou populaci, odkud přišly jejich zbraně a kdo mohl mít z etnického konfliktu v geopolitickém ohnisku střední Asie zájem.

Tunis leden 2011

16. ledna 2011 CNN oznámila, že „ozbrojené gangy“ bojují s tuniskými bezpečnostními složkami (10). Mnohé z vražd spáchaných během tuniského povstání bylo provedeno „neznámými snipery“. Na internetu byla také zveřejněna videa se švédskými státními příslušníky zadrženými tuniskými bezpečnostními složkami. Tito muži byli jasně vyzbrojeni odstřelovačskými puškami. Russia Today odvysílala dramatické záběry (11).

Navzdory článkům profesora Michela Chossudovského, Williama Engdahla a dalších, ukazujících, jak povstání v severní Africe probíhala podle vzoru USA řízených pučů, a ne jako skutečná lidová povstání, levicové strany a organizace nadále věří verzi událostí, kterou jim předložila Al Jazeera a oficiální tisk. Pokud by se levice chovala jako stará levice, transponovala by Leninovy komentáře z jeho knihy týkající se únorové/březnové revoluce v Rusku na současné události takto:

„Celý průběh událostí lednové/únorové revoluce jasně ukazuje, že britské, francouzské a americké velvyslanectví, a jejich agenti a „spojky“… přímo organizovaly komplot… v tajné dohodě s částí generálů a armády a tuniských důstojníků, s cílem sesadit Ben Aliho.“

Co však levice nepochopila je, že někdy je nezbytné, aby imperialismus svrhl některé své loutky. Vhodného nástupce Ben Aliho je vždy možné najít mezi feudalisty v Muslimském bratrstvu, kteří nyní pravděpodobně převezmou moc.

Ve svých revolučních sloganech a arogantním trvání na tom, že události v Tunisu a Egyptě byly „spontánními a lidovými povstáními“ spáchali to, co Lenin označil za nejnebezpečnější hřích v revoluci, konkrétně nahrazení konkrétního abstraktním. Jinými slovy, levicové skupiny byly prostě oblbnuty komplexností západem organizovaného „arabského jara“.

To je důvod, proč násilnost demonstrantů a především široce rozšířené používání sniperů napojených zřejmě na západní tajné služby byly velkým překvapením tuniského povstání. Stejné techniky byly použity o několik týdnů později v Libyi, což donutilo levici se zklidnit a zmírnit svůj počáteční entusiasmus ve vztahu k „arabskému jaru“ CIA.

Když zde mluvíme o „levici“, máme na mysli skutečné levicové strany, tedy strany, které podporovaly Lidovou socialistickou džamahírii Libye v jejím dlouhodobém statečném boji se západním imperialismem, a ne infantilní buržoazní hlupáky, kteří podporovali teroristy NATO v Benghází. Do očí bijící idiocie takového postoje by měla být křišťálově jasná každému, kdo rozumí globální politice a třídnímu boji.

Egypt 2011

20. října 2011 noviny Telegraph zveřejnily článek s titulkem „Náš bratr zemřel za lepší Egypt“. Podle Telegraph Mina Daniel, protivládní aktivista z Káhiry, „byl zastřelen neznámým sniperem, který ho smrtelně zranil na prsou“.

Tento článek již z nevysvětlitelných důvodů na internetové stránce Telegraph dostupný není. Ale když si do Googlu zadáte „Egypt, neznámý sniper, Telegraph“, jasně se objeví výše uvedené vysvětlení smrti Miny Daniela. Takže kdo by tito „neznámí snipeři“ mohli být?

6. února Al Jazeera oznámila, že egyptský novinář Ahmad Mahnoud byl zastřelen snipery, když se pokoušel informovat o střetech mezi egyptskými bezpečnostními složkami a protestujícími. S odkazem na výroky Mahmoudovy ženy Enas Abdel-Alim článek Al Jazeery naznačuje, že Mahmoud mohl být zabit egyptskými bezpečnostními složkami.

„Abdel-Alim řekla, že jí několik očitých svědků řeklo, že na jejího manžela řval neuniformovaný policejní kapitán z notoricky známých egyptských jednotek Ústřední bezpečnosti, aby přestal filmovat.

Než měl Mahmoud šanci zareagovat, řekla, zastřelil ho sniper.“ (12)

Zatímco článek Al Jazeery prosazuje teorii, že snipery byli agenti Mubarakova režimu, jejich role v povstání zůstává stále záhadou. Al Jazeera, katarská televizní stanice vlastněná emírem Hamidem Bin Khalifa Al Thani, hrála klíčovou roli ve vyprovokovávání protestů v Tunisu a Egyptě předtím, než začala s kampaní tvrdé pro-natovské válečné propagandy a lží během ničení Libye.

Tento katarský kanál je ústředním účastníkem současné tajné války vedené agenturami NATO a jejich loutkami proti Republice Sýrie. Neustálé desinformace Al Jazeery namířené proti Libyi a Sýrii měly za následek rezignaci několika prominentních novinářů, jako šéfa bejrútské stanice Ghassana Bin Jeddo (13) a vysokého ředitele Al Jazeery Wadah Khanfara, který byl nucen rezignovat poté, co telegram Wikileaks odhalil, že spolupracoval se CIA (14).

Mnoho lidí bylo zabito během USA řízené barevné revoluce v Egyptě. Ačkoliv byly vraždy přisouzeny bývalé americké loutce Hosni Mubarakovi, zapojení západních tajných služeb nelze vyloučit. Nicméně je třeba poukázat na to, že role neznámých sniperů v masových demonstracích zůstává komplexní a multiaspektová, a proto by člověk neměl se závěry spěchat. Například po masakru na Krvavou neděli (Domnach na Fola) v Derry v Irsku v r. 1972, kde byli poklidní demonstranti zastřeleni britskou armádou, britští představitelé tvrdili, že se dostali pod palbu sniperů. Ale 30 trvající vyšetřování Krvavé neděle následně dokázalo, že to není pravda. Ale opět zůstává otázka: kdo byli snipeři v Egyptě a účelu koho složili?

Libye 2010

Během destabilizace Libye odvysílala Al Jazeera video, na kterém jsou poklidní „pro-demokratičtí“ demonstranti, na které střílí „Kaddáfího jednotky“. Toto video bylo upraveno, aby diváka přesvědčilo, že demonstranti proti Kaddáfímu byli vražděni bezpečnostními složkami. Nicméně neupravená verze videa je dostupná na Youtube. Je tam jasně vidět, že na demonstranty pro Kaddáfího se zelenými vlajkami střílí neznámí snipeři. Přisuzování zločinů NATO bezpečnostním složkám Libyjské džamahírie bylo konstantní charakteristikou brutální mediální války vedené proti Libyjcům (15).

Sýrie 2011

Lidé v Sýrii byli obklopení eskadrami smrti a snipery od vypuknutí násilností v březnu. Stovky syrských vojáků a personálu bezpečnostních složek byly zavražděny, mučeny a zmrzačeny Salafisty a ozbrojenci Muslimského bratrstva. Avšak mezinárodní mediální korporace nadále šíří patetické lži, že tato úmrtí jsou důsledkem diktatury Bashara al-Assada.

Když jsem v dubnu tohoto roku navštívil Sýrii, osobně jsem se setkal s obchodníky a občany v Hama, kteří mi řekli, že viděli ozbrojené teroristy v ulicích tohoto kdysi poklidného města, jak terorizují jeho čtvrti. Vybavuji si rozhovor s prodavačem ovoce v Hama, který mluvil o hororech, kterých byl toho dne svědkem. Když mi popisoval násilné scény, moji pozornost upoutal titulek v angličtině z Washington Post, ukázaný v syrské televizi: „CIA podporuje syrskou opozici“. Ústřední zpravodajská služba poskytuje výcvik a finance skupinám, které prosazují americké imperialistické zájmy. Historie CIA ukazuje, že podporování opozičních sil znamená, že jsou jim poskytovány zbraně a finance, činy podle mezinárodního práva ilegální.

O několik dní později, když jsem byl v ubytovně ve starodávném kultivovaném městě Aleppo, mluvil jsem se syrským podnikatelem a jeho rodinou. Tento podnikatel provozoval ve městě mnoho ubytoven a byl pro Assada. Řekl mi, že sledovával televizi Al Jazeera, ale nyní pochybuje o jejich upřímnosti. Jak jsme rozmlouvali, televize s Al Jazeerou na pozadí ukazovala scény, ve kterých syrští vojáci bili a mučili protestující. „Pokud je to pravda, je to prostě nepřijatelné,“ řekl. Někdy je nemožné ověřit, jestli jsou obrázky ukázané v televizi pravda, nebo ne. Mnoho zločinů přisouzených syrské armádě bylo spácháno ozbrojenými gangy, jako vyhazování zmrzačených těl do řeky Hama, předkládané světu jako důkaz zločinů Assadova režimu.

Existuje menšina nevinných oponentů Assadova režimu, která věří všemu, co vidí a slyší na Al Jazeera a dalších pro-západních satelitních televizích. Tito lidé prostě nechápou spletitosti mezinárodní politiky.

Ale fakta na zemi ukazují, že většina lidí v Sýrii podporuje vládu. Syřané mají přístup ke všem internetovým stránkám a mezinárodním televizním stanicím. Mohou sledovat BBC, CNN, Al Jazeeru, číst na internetu New York Times nebo Le Monde, než přejdou na domácí státní média. V tomto ohledu je mnoho Syřanů informovaných o mezinárodní politice více, než průměrný Evropan nebo Američan.

Většina Evropanů a Američanů svým médiím věří. Pár je jich schopných číst syrský tisk v originální arabštině nebo sledovat syrskou televizi. Západní mocnosti jsou mistry v kázáních a vlastní komunikační prostředky. Arabské jaro bylo tím nejděsivějším příkladem bezohledného zneužívání této moci.

Desinformace jsou účinné při zasévání sémě pochybností mezi těmi, kteří jsou oklamáni západní propagandou. Syrská státní média vyvrátila od počátku tohoto konfliktu stovky lží Al Jazeery. Avšak západní média odmítla dokonce i jen informovat o postoji syrské vlády, natož pak aby spravedlivě informovala o druhé straně příběhu a povzbuzovala aspoň trochu kritického myšlení veřejnosti.

Závěr

Používání žoldáků, eskader smrti a sniperů západními tajnými službami je dobře zdokumentováno. Žádná rozumná vláda pokoušející se zůstat u moci by se k použití neznámých sniperů, aby zastrašila své oponenty, neuchýlila. Střílení nevinných protestujících by bylo tváří v tvář neustálému tlaku západních vlád, odhodlaných dosadit v Damašku loutkový režim, kontraproduktivní. Střílení neozbrojených protestujících jsou schopni pouze diktatury, které se těší bezpodmínečné podpoře západních vlád, jako Bahrajn, Honduras nebo Kolumbie.

Vláda, která je tak masivně podporovaná syrskou populací, by vlastní přežití nesabotovala tím, že by nasadila snipery proti protestům malé menšiny.

Opozice vůči syrskému režimu je ve skutečnosti miniaturní. Slzný plyn, hromadná zatýkání a další nesmrtící metody by vládě, přející si kontrolovat neozbrojené demonstranty, dokonale postačovaly.

Snipeři jsou používání pro vyvolání teroru, strachu a proti-režimní propagandy. Jsou integrální součástí a charakteristikou západem organizované změny režimu.

Pokud by měl člověk vážně zkritizovat syrskou vládu za posledních pár měsíců, tak by řekl, že selhala v zavádění účinných protiteroristických opatření v zemi.

Syřané chtějí armádu v ulicích a na střechách veřejných budov. V následujících týdnech a měsících se budou syrské ozbrojené síly pravděpodobně spoléhat stále více na ruské vojenské specialisty, aby posílili obranu země, jak se západní křížová výprava započavší v Libyi šíří do Levantu.

Neexistuje žádný přesvědčivý důkaz, že snipeři vraždící muže, ženy a děti v Sýrii jsou agenty západního imperialismu. Ale existuje spousta důkazů, že západní imperialismus se pokouší zničit syrský stát. Stejně jako v Libyi ani jednou nezmínili možnost vyjednávání mezi tak zvanou opozicí a syrskou vládou. Západ chce změnu režimu a je odhodlán zopakovat masakr v Libyi, aby svých geopolitických cílů dosáhl.

Nyní je pravděpodobné, že kolébka civilizace a vědy bude převálcována pologramotnými barbary, kdy se bude před našima očima v pouštích východu odehrávat konečný úpadek západu.

Odkazy

[1] http://nstarikov.ru/en/

[2] http://www.youtube.com/watch?v=1l8qjX4SzBY&feature=related

[3] http://www.euractiv.com/enlargement/romania-says-poverty-reduction-impossible-target-news-468172

[4] http://www.truthinmedia.org/Bulletins/tim98-3-10.html

[5] http://www.csmonitor.com/World/Asia-Pacific/2010/0412/Thailand-s-red-shirt-protests-darken-with-unknown-snipers-parade-of-coffins

[6] http://www.activistpost.com/2010/12/thailand-stage-set-for-another-color.html  

[7] http://www.eurasianet.org/taxonomy/term/2813?page=6   

[8] http://kommersant.com/p1008364/r_500/U.S.-Kyrgyzstan_relations/

[9] http://www.nytimes.com/2010/06/25/world/asia/25kyrgyz.html

[10] http://articles.cnn.com/2011-01-16/world/tunisia.protests_1_troops-battle-unity-government-tunisia?_s=PM:WORLD

[11] http://www.youtube.com/watch?v=vIFxqXPQEQU&feature=related

[12] http://www.aljazeera.com/indepth/spotlight/anger-in-egypt/2011/02/201126201341479784.html

[13] http://www.ynetnews.com/articles/0,7340,L-4060180,00.html

[14] http://intelligencenews.wordpress.com/2011/09/21/01-828/

[15] http://www.youtube.com/watch?v=oQtM-59jDAo&feature=player_embedded#!