Protesty v Sýrii: Kdo počítá mrtvé?

Mnoho mediálních zpráv o údajných smrtících represích syrské vlády neuvádí zdroj svých informací, a ty jsou velmi často uváděny pouze jako „skupiny za lidská práva“ nebo „aktivisté“:

„Skupiny pro lidská práva v neděli sdělily, že jednotky provedly rázná opatření proti pro-demokratickým protestujícím a zabily v severní provincii Idlib a ve čtyřech dalších oblastech nedaleko Hama osm lidí (Syrské jednotky zabily 12, při návštěvě šéfa ICRC v Damašku, Hlas Ameriky, 4. září 2011).

Tyto protesty jsou bezprecedentní výzvou prezidentovi Basharu Assadovi – a jeho rodině, která vládla zemi více než 40 let. Cena byla vysoká: podle skupin za lidská práva nejméně 200 mrtvých, a mnoho kybernetických aktivistů bylo uvězněno. (Deborah Amos, Syrský aktivista v úkrytu provádí misi ze zahraničí, NPR, 22. dubna 2011)

Dnes bylo v Sýrii během masových protestů zabito nejméně 75 lidí, řekl místní aktivista za lidská práva Amnesty International…

V jižním městě Izzra bylo zabito třicet lidí, v Damašku 22, v oblasti Homs a zbývajících městech a vesnicích 18, řekli aktivisté… (Bezpočet lidí zabit v Sýrii, když byly protesty „Velkého pátku“ napadeny, Amnesty International, 22. dubna 2011).

Ačkoliv nezbytnost zůstat v anonymitě, když má být disent údajně ohrožen na životě, může být za jistých okolností pochopitelné, tento postoj nevyhnutelně vyvolává podezření: „Počty“ lze použít k démonizování vlády, jako součást tajných operací jakéhokoliv státu nebo organizace, který usiluje o změnu režimu v Damašku. Není žádným tajemstvím, že svržení syrského režimu je již dlouho toužebným cílem několika cizích mocností, včetně USA a Izraele.

Spoléhání se na informace oficiálních médií pocházející od anonymních skupin znamená podjaté chápání syrských protestů, což pak podporuje širší cíle destabilizace syrského režimu.

Když jsou informace z neznámých zdrojů týkající se počtu mrtvých zveřejněny oficiálními médii nebo uznávanými skupinami za lidská práva, jsou vždy ostatními zpravodajskými zdroji nebo mozkovými trusty brány a považovány za „faktické důkazy“, aniž by si je dále ověřovaly. Navíc jsou informace vystaveny dalšímu překrucování. Zde je příklad tohoto fenoménu:

Skupina za lidská práva Amnesty International v pátek sdělila, že od první smrti protestujícího v Daraa 18. března má zaznamenáno jména 171 zabitých lidí.

Skupina zakládá své záznamy na informacích získaných od aktivistů za práva, právníků a ostatních zdrojů a uvedla, že většina lidí byla zabita ostrou střelbou bezpečnostních jednotek. (Protestující zabiti v jižní Sýrii, Al Jazeera, 9. dubna 2011).

Výše uvedený zpravodajský článek je postaven na následujícím výroku Amnesty International:

Za týdny nepokojů v Sýrii se věří, že bylo zabito 171 lidí, uvedla dnes Amnesty International po nejméně osmi dalších obětech během protestů.

Počet obětí dnešních střetů by mohl výrazně vzrůst, podle zpráv aktivistů za lidská práva v této zemi.

Amnesty International má zaznamenaná jména, prostřednictvím informací získaných od zdrojů, včetně aktivistů za lidská práva a právníků, 171 zabitých lidí. (Počet mrtvých v rámci čerstvých protestů v Sýrii roste, Amnesty International, 8. dubna 2011).

Původní informace od Amnesty International (AI) byly „věří se, že bylo zabito 171 lidí“, výrok, který ukazuje, že ačkoliv „má zaznamenána jména 171 zabitých lidí“, nelze tyto informace potvrdit. Al Jazeera tuto „nejistotu“ nezmiňuje a tím z toho dělá fakt, místo předpokladu, tedy že 171 lidí bylo zabito.

Zde je další příklad nestoudného překrucování:

Navzdory závazku ukončit násilné potlačování syrské bezpečnostní jednotky pokračovaly v potlačování proti-režimních protestujících, a ve čtvrtek zabily ve městě Homs (al-Jazeera) nejméně osm lidí. (Jonathan Masters, Assadovy nesplněné sliby, Council on Foreign Relations, 3. listopadu 2011).

Zde je analýza Council on Foreign Relations, slavného a extrémně mocného amerického mozkového trustu v oblasti zahraniční politiky. Je založena na následujícím článku Al Jazeery, kde jsou informace související se zabíjením značně odlišné:

„Desítky lidí byly údajně zabity v neklidném městě Homs, když syrské bezpečnostní síly bombardovaly obytné oblasti z tanků.

K údajným úmrtím došlo v distriktu Bab Amro v Homs, ve čtvrtek, uvedla aktivistická skupina Místní koordinační výbor, monitorující povstání v zemi. (Násilnosti v Sýrii odporují mírové dohodě, Al Jazeera, 4. listopadu 2011).

Formulace Al Jazeery „údajně bylo zabito“ a „údajná úmrtí“ ukazuje, že úmrtí nebyla potvrzena. Katarská média také zmiňují, že tato tvrzení pochází pouze od jednoho zdroje, konkrétně od aktivistické skupiny Místní koordinační výbor Sýrie (LCC). Článek v CFR změnil neopodstatněná tvrzení Al Jazeery na fakta.

Když přijde na počítání mrtvých, je LCC oficiálními médii velmi často zmiňována jako zdroj zpráv o zabíjení páchaném syrskými úřady, jak můžeme vidět na příkladech níže:

Další opoziční skupina, Místní koordinační výbor, řekla, že nemůže potvrdit svědectví syrských pozorovatelů o obětech z řad ozbrojených složek, ačkoliv také označila pondělí jako jeden z nejkrvavějších dnů, kdy bylo zabito 51 civilistů. „Nemáme žádné potvrzení toho, co tvrdí,“ řekl Omar Idlibi, mluvčí Místního koordinačního výboru. (Nada Bakri a Rick Gladstone, Sýrie čelí novým hrozbám, kdy opozice hledá spojence, New York Times, 15. listopadu 2011).

Podle opoziční sítě, Místního koordinačního výboru, bylo během vojenské ofenzívy zabito nejméně pět lidí – tři v centrální provincii Homs, jeden ve městě Tal Kalakh na východní hranici a jeden v Idleb na syrsko-turecké hranici. (Roula Hajjar, Sýrie: Aktivisté informují o lovu na lidi z řad dezertérů a protestujících, Los Angeles Times, 5. září 2011).

Tajná policie zahájila palbu a použila slzný plyn na rozprášení více než 10,000 protestujících v Deir Ezzour na kmenovém východě Sýrie, řekl Al Jazeera jeden aktivista se Syrské revoluční koordinační unie (SRCU). Deset protestujících bylo zraněno a asi 40 zatčeno, řekl.

SRCU je název, který tento týden dostala jedna ze sítí syrské venkovské opozice. SRCU spolupracuje s Místním koordinačním výborem (LCC), další venkovskou opoziční skupinou. (Al Jazeera, živý blog – Sýrie, 3. června 2011).

V Sýrii bylo od začátku nepokojů zabito nejméně 2,200 lidí, podle počtu OSN. Aktivistická skupina, Syrská revoluční koordinační unie ve čtvrtek uvedla, že jen během ramadánu bylo zabito 551 lidí. Tato skupina uvedla, že 31. července, v předvečer ramadánu, bylo zabito dalších 130 lidí, při útoku na město Hama, které bylo také dějištěm zuřivého potlačení v r. 1982.

V úterý byli čtyři lidé zabiti v Hara a dva další v Inkil, městech v provincii Daraa, podle Místního koordinačního výboru, další skupiny aktivistů, kteří dokumentují demonstrace. (Nada Bakri, Syrské bezpečnostní jednotky střílí na uctívače na konci ramadánu, New York Times, 30. srpna 2011).

Výše uvedený článek zmiňuje „počty OSN“, jako by šlo o nezávislý zdroj informací. Nicméně podle jedné z jeho zpráv se i OSN spoléhá na stejný zdroj informací, LCC, a v poznámce zmiňuje, že není schopné potvrdit, jestli jsou informace poskytnuté LCC pravdivé:

„Do této chvíle získala mise přes 1,900 jmen a podrobností o lidech zabitých v Syrské arabské republice od poloviny března 2011; všichni měli být civilisté. (26)

26. Tyto informace jsou sestavovány koordinačními výbory aktivními v Syrské arabské republice při dokumentaci jmen a podrobností o obětech. Mise není schopná tyto informace nezávisle ověřit.“ (OSN, Zpráva vysokého komisaře OSN pro lidská práva o situaci u lidských práv v Syrské arabské republice – A/HRC/18/53, 15. září 2011)

Co jsou místní koordinační výbory (LCC)?

Podle Christian Science Monitor je LCC součástí nevolené Syrské národní rady (SNC). Ačkoliv většina jejích členů je v exilu a členové v Sýrii nejsou známi, je SNC prezentována jako legitimní syrská autorita a byla uznána libyjskou Národní přechodnou radou, dalším nevoleným subjektem uznaným západními mocnostmi jako „pro-demokratický“ zástupce Libyjců.

„Vůdci syrské opozice, kteří se formálně v neděli sešli v Turecku, vytvořili Syrskou národní radu, spojující různorodé skupiny snažící se sesadit syrského prezidenta Bashara al-Assada.

Do Rady patří Místní koordinační výbor, který zorganizoval většinu protestů v celé zemi; syrské Muslimské bratrstvo; a kurdské skupiny; mimo jiných, oznamuje Associated Press. Téměř polovina členů pochází z této země, podle Washington Post, což vyvrací obavy, že by se silně spoléhali (sic) na exil. (Ariel Zirulnick, Syrské opoziční skupiny se formálně sjednotily, a překonaly klíčovou překážku, 3. října 2011).

LCC jsou poněkud „anonymní“. Odmítly telefonický rozhovor, ale souhlasily s odpověďmi na určité otázky e-mailem. Uvedly, že z bezpečnostních důvodů nemohou sdělit, kolik členů LCC mají, ale tvrdí, že 13 členů LCC je v SNC. „Máme dostatek lidí, abychom mohli řídit demonstrace na zemi, pro média a akce podpory.“

Členové údajně pochází z různých zázemí a ze všech věkových skupin; někteří jsou aktivní v Sýrii, ostatní mimo zemi. LCC říkají, že jejich členům, v a mimo Sýrii, bylo vyhrožováno, byli zatčeni a mučeni syrskými úřady. Na dotaz, jek a staly zdrojem informací pro zahraniční média, LCC vždy říkají, že je to proto, že poskytují důvěryhodná fakta.

A jaký je konečný cíl LCC? „Naším cílem je změna režimu v Sýrii, a jako první krok ukončení mandátu současného prezidenta, který je nyní politicky a právně zodpovědný za zločiny spáchané jeho režimem na Syřanech a za bezpečné předání moci v zemi.“

LCC v podstatě chce změnu režimu v Sýrii a je hlavním zdrojem informací západních oficiálních médií a organizací za lidská práva. Tato opoziční skupina tvrdí, že poskytuje „důvěryhodná fakta“, nicméně neexistuje žádný způsob, jak tato fakte ověřit. Tato tak zvaná fakta mohou být propagandou mající za cíl zdiskreditovat současný režim a vyburcovat veřejné mínění ve prospěch změny režimu, kterou chtějí tyto skupiny provést.

Ačkoliv mluvčí LCC odmítl zveřejnit jména členů, některá se objevila v oficiálních médiích. Jedním ze členů, či kolaborantů, je Rami Nakhle, kybernetický aktivista v exilu v libanonském Bejrútu.

„Dnes, po 98 dnech protestů, žije v sebeklamu,“ říká Rami Nakhle, Syřan spolupracující v Bejrútu s Místním koordinačním výborem, řídícím střediskem protestů a aktivit syrské opozice. „Všem je nyní jasné, že Bashar al-Assad se nemůže změnit. Nechápe, že Sýrie se změnila navždy, a je stále stejným prezidentem, kterého jsme slyšeli v dubnu.“ (Nicholas Blanford, Assadův projev může koupit čas, ale ne přežití, Christian Science Monitor, 20. června 2011).

Tento aktivista má podle NPR privilegovaný vztah s Al Jazeerou:

Když arabský kanál Al Jazeera vysílal poslední zprávy, pocházely obrázky ze sítě Nakhleho. (Deborah Amos, Syrský aktivista v úkrytu prosazuje misi ze zahraničí, 22. dubna 2011).

Je třeba poznamenat, že Al Jazeera hrála klíčovou roli při prosazování změny režimu v Libyi.

CyberDissidents.org, internetová stránka prezentovaná Bushovým centrem jako „internetový hlas svobody“, nabízí krátký portrét Nakhleho, který se liší od ostatních portrétů v oficiálním tisku a popisuje ho výhradně jako kybernetického disidenta, jako by nikdy neměl žádné jiné aktivity:

„Rami Nakhle je 27letý kybernetický disident. Jeho používání sociálních médií k šíření informací o syrské revoluci zaujalo syrské úřady, takže musel v lednu 2011 uprchnout do Libanonu. V posledních třech letech pracoval pod pseudonymem Malath Aumran. Ačkoliv syrská tajná policie jeho skutečnou identity odhalila, nadále používá svůj pseudonym, aby zabránil identifikaci svých internetových stoupenců (Databáze CyberDissent).

Navzdory těmto hrozbám ze strany syrské vlády Nakhle pokračuje v práci v úkrytu, pokračuje ve své kampani za svobodu prostřednictvím Facebook, Twitter a plně přístupných rozhovorů s prominentními zpravodajskými zdroji, jako BBC a New York Times. (Databáze CyberDissident).

Americká vláda a NGO dělající práci CIA, jako Freedom House, jsou hlavními sponzory kybernetického disidentství:

„Političtí disidenti z Číny, Iránu, Ruska, Egypta, Sýrie, Venezuely a Kuby ojedou do Dallasu, aby se tam setkali s partnery Institutu George W. Bushe, experty z Freedom House, Berkmanova harvardského střediska pro internet a společnost, americkou vládou a dalšími vůdci v oboru, aby tam probrali úspěchy a výzvy hnutí internetového politického disidentství na celém světě.

Institut George W. Bushe dnes (30. března 2011) oznámil, že bude spolupořádat konferenci o kybernetických disidentech, spolu s organizací za lidská práva Freedom House, 19. dubna 2011). (Institut George W. Bushe a Freedom House svolají aktivisty za svobodu, lidská práva a internetové experty, aby vyhodnotili globální internetové disidentské hnutí,“ Business Wire, 30. března 2011).

Rami Nakhle svůj zájem o americké organizace neskrývá. Na své internetové stránce jako „zájmy“ uvádí následující: Národní demokratický institut (NDI), jehož předsedkyní je Madeleine Albright, Human Rights Watch a americké velvyslanectví v Damašku.

Nakhleův zájem o tyto organizace jasně ukazuje, na které straně stojí, stejně jako člen SCN Radwan Ziadeh, bývalý spolupracovník National Endowment for Democracy, další organizace dobře známou svým napojením na CIA.

V rozhovoru pro Guardian tento kybernetický aktivista tvrdí, že byl obtěžován syrskou tajnou policií na své stránce na Facebook. Může to být pravda, ale byla by pro tajnou policii to poněkud neobvyklá taktika, protože obvykle, jak napovídá zájem, jedná tajně. Takové obtěžování je spíše pouhou propagandou – lidé na protirežimní straně se snaží, aby syrské úřady vypadaly špatně. Taková „kybernetická operace pod falešnou vlajkou“ na Facebook, aby to všichni viděli.

Zdá se, že „syrské povstání“ je kopií „protestního hnutí“ v Libyi, které bylo nápomocné invazi NATO a změně režimu. Oficiální tisk měl i tehdy jeden základní zdroj informací – opoziční skupiny. Média ignorují oběti z řad vojáků a neinformují, že ozbrojení střelci, podle zprávy Mezinárodního institutu strategických studií 17,000, jsou zařazováni mezi protestující. Nezvolený subjekt, SNC, je ironicky vykreslován jako demokratické hnutí a označován za „důvěryhodný“ a také o něm oficiální média rozsáhle mluví.