Ekvádor: Americká rozvědka proti Rafaelu Correovi

Nil Nikandrov

24.10.2011 Komentáře Témata: Jižní Amerika 1231 slov

Před rokem proběhl v Ekvádoru pokus svrhnout „populistického“ prezidenta. Údajně tajný puč policistů málem skončil zavražděním prezidenta Rafaela Correi. Téměř devět hodin jeho nepočetná ochranka odrážela útoky spiklenců, kteří obléhali nemocnici, ve které se prezident ukryl. Soukromé televizní stanice vysílaly s místa událostí přímé reportáže v očekávání nutně tragického rozuzlení. Armádní jednotky se do zásahu nijak nehrnuly. „Potřebovali jsme čas pro adekvátní vyhodnocení situace“, vysvětlovali později generálové. Existuje verze, že ti z nich, kteří se účastnili spiknutí, doufali, že veškerou „špinavou práci“ udělá policie.

Okolnosti puče, jeho příčiny a účast amerických zvláštních služeb se doposud aktivně vyhodnocují. V médiích jsou záměrně předhazována „fakta a důkazy“, která překrucují skutečné pozadí událostí. Převaha pro-amerických médií v Ekvádoru umožňuje americkému velvyslanectví vytvářet virtuální pravděpodobné verze, vyvracející tvrzení prezidenta Correi o spiknutí a snaze spiklenců se s ním vypořádat. Agentura CIA a amerického ministerstva zahraničí pro ovlivňování vytrvale prosazuje tezi, že Correa „vědomě vyprovokoval“ policisty tím, že novým zákonem připravil policii o tradiční výsady a dodatečné platy. Za to, prý, po potlačení puče získal Correa možnost provést v policii čistku a dosadit na klíčová místa loajální spolupracovníky a posílit svůj „autoritářský režim“.

Signály o přípravě státního převratu přicházely k prezidentovi Correovi pravidelně. Jako stoupenec jihoamerické integrace na socialistických principech a vytvoření regionálního obranného bloku je z pohledu Říše stejně nebezpečný, jako jeho přítel a spojenec Hugo Chavez. Americké velvyslanectví v Quito a americký konzulát v Guayaquil metodicky vytvářely síť buněk „odporu“ z řad opozičně naladěných Ekvádorců, aby zorganizovaly „revoluci“. Neméně nebezpečný charakter mělo pronikání amerických zvláštních služeb do silových struktur země. CIA, americká vojenská rozvědka (RUMO), Agentura pro boj s narkotiky (DEA), Agentura pro mezinárodní rozvoj (USAID) a další „služby“, pevně uhnízděné na americkém velvyslanectví, fakticky získaly kontrolu nad relevantními ekvádorskými strukturami, na jejichž chod jsou z amerických fondů vyčleňovány miliony dolarů.

Correa se rozhodl s bezprecedentním řáděním amerických zvláštních služeb v zemi skoncovat. „Varovným výstřelem“ bylo prohlášení dvou Američanů, pracujících pod krytím velvyslanectví, za osoby non grata v únoru 2009. Jeden z nich – Armando Astorga – v podstatě řídil ekvádorské struktury zajišťující boj s narkotiky. Druhý – Mark Sullivan – řídil rezidenturu CIA, mimo oficiálních kontaktů udržoval i konspirační kontakty s těmi politickými představiteli, kteří měli vazby na vnější sledování, kontrolu korespondence, odposlech telefonů a kontrolu internetu. Podle instrukcí Američanů byla sledována zastupitelství Číny, Ruska, Brazílie a těch zemí, které jsou Washingtonem zařazeny na seznam „nepřátelských“. V latinské Americe je to Venezuela, Kuba, Nikaragua, Bolívie a Argentina. Prováděl se hon na emisary FARC (Revolučních ozbrojených sil Kolumbie) a na potenciální „muslimské extremisty a teroristy“. Američané nešetřili silami a prostředky, aby získali (bez jakéhokoliv úspěchu) důkazy o spojení mezi vládou Correi a partyzány a „Al-Kejdou“.

Vyhoštění diplomatů přijali ve Washingtonu s velkým rozhořčením. Bylo oznámeno pozastavení řady programů spolupráce mezi zvláštními službami a ministerstvy obrany. Americká velvyslankyně Heather Hodges se ve svých depeších o prezidentovi Correovi zmiňovala jako o „emocionálně nezralém“ člověku, jehož reakci na „represivní opatření“ je těžké předpovídat. Hodges tvrdila, že je schopen přerušit diplomatické styky. Podle jejího názoru je takový vývoj událostí nežádoucí. Pokud bude americká přítomnost v Ekvádoru oslabena, získají volnou ruku hlavní rivalové – Čína a Rusko, kteří s Correou energicky spolupracují, včetně na rozšíření vojensko-technické a energetické spolupráce. Pro Peking a Moskvu je posílení pozic na ekvádorském prostoru jeden ze strategických úkolů v Pacifickém regionu. Proto je nutné zdržet se tvrdších sankcí, vše má svůj čas. Argumenty H. Hodges byly vzaty na zřetel. Americké velvyslanectví se pustilo do práce s novou vervou. Zvláštní pozornost začala být věnována „zpracování“ prezidenta, aby se Correa přesvědčil o mylnosti své nedůvěry k politice Washingtonu v Ekvádoru.

Velvyslankyně Hodges se osobně zúčastnila obřadů při předávání zvláštního vybavení, dopravních prostředků a počítačového vybavení různým jednotkám státní policie. Představitelé americké vojenské mise rozjeli silné aktivity, staví kasárna a opěrné body, dodávají zbraně, zajišťují dopravu a rychlé motorové čluny. Američané udělali vše možné, aby dokázali, že jejich hlavním cílem je boj s narkotiky a partyzánskými oddíly na hranicích Ekvádoru s Kolumbií. Zároveň opatření podobného druhu ulehčila práci amerických spolupracovníků v řadách policie a armády.

Correa se nebezpečnou praxi podřizování silových struktur země kurátorům z USA pokouší zastavit. Konkrétně rozhodl o zrušení cesty důstojníků na školení ve „Škole Amerik“ (nyní působí pod jiným názvem ve Fort Benning v Georgii). Přednost je dávána výcvikovým institucím v přátelských zemích, včetně Venezuely, Kuby a Brazílie. Na příkaz Correi je přehodnocována praxe nákupu zbraní v USA. Zde se berou v úvahu negativní zkušenosti Venezuely, která se setkala s kategorickým odmítnutím Pentagonu dodat náhradní díly pro letadla amerického původu. V listopadu 2008 byla během návštěvy ruského ministra zahraničí Sergeje Lavrova v Quito podepsána rámcová dohoda o vojensko-technické spolupráci. Nadějným krokem vpřed se stal nákup dvou ruských vrtulníků Mi-171E Ekvádorem, které jsou používány pro přepravu jednotek a hašení lesních požárů. Ekvádorský ministr obrany Javier Ponce informoval o plánu koupit v Rusku další řadu dopravních vrtulníků a vojenských náklaďáků, v celkové hodnotě 200 milionů dolarů (v rámci očekávaného úvěru). Podle slov ruského velvyslance v Ekvádoru Jana Burljaje jsou vyhlídky na vojensko-technickou spolupráci s touto zemí ještě větší. Do Ekvádoru lze dodat prakticky celé spektrum toho, co vyrábí ruské zbrojní firmy.

Zveřejnění materiálů WikiLeaks vedlo k novému zostření ekvádorsko-amerických vztahů. V jednom z telegramů, podepsaných Hodges, se tvrdilo, že prezident Correa, který zřejmě věděl o zkorumpovanosti jednoho z policejních generálů, se zdržel jakýchkoliv sankcí proti němu, aby si zajistil loajalitu policejního sboru. Nechat takový výpad na svoji adresu bez povšimnutí Correa nemohl. V dubnu 2011 byla Hodges pozvána na ministerstvo zahraničí, a jak řekl ministr zahraničí Ricardo Patiňo, „nedokázala poskytnout vysvětlení ohledně obsahu telegramu“. Ve výsledku ji bylo nařízeno „co nejrychleji opustit území Ekvádoru“. Correa vysvětlil důvod tohoto rozhodnutí takto: „Hodges neměla nikdy k současné vládě Ekvádoru pozitivní vztah. Naše vztahy se Spojenými státy se nerozvíjí špatně, ale bohužel někteří lidé (z řad amerického personálu) provádí špionáž u naší policie a zároveň se snaží obvinit prezidenta Ekvádoru ze zkorumpovanosti.“

Dnes vede americké velvyslanectví dočasně pověřený Timothy Zuniga-Brown, který do ekvádorského hlavního města přijel v červenci 2011. Prodělal specifickou diplomatickou dráhu. Studoval na Národní vojenské akademii a velel Týmu pro rekonstrukci jižní zóny Bagdádu při 4. brigádě 1. pěší divize americké armády. Pracoval na velvyslanectví na Novém Zélandu, v Limě a Pretorii – v politických sekcích, tudíž se účastnil výzvědných aktivit. Podobné povinnosti plnil v zájmu USA na Kubě. V září vešlo ve známost, že na post velvyslance v Quito má americké ministerstvo zahraničí v plánu jmenovat Adama Namma. Ten má univerzitní vzdělání a titul z Národní vojenské akademie. Jeho specializací je strategie národní bezpečnosti. Dříve pracoval v zemích s poměrně napjatou operativní situací – v Kolumbii a Pákistánu. Vzniká dojem, že kandidáti jsou vybírání s přihlédnutím k prognózovaným sociálně-politickým otřesům v Ekvádoru.

Myslím, že zvědaví američtí špioni jsou před odesláním do Ekvádoru obeznamováni s knihou Philipa Agee „V zákulisí CIA“. I když „Firmu“ zradil a sběhl na Kubu, lze užitečné zkušenosti načerpat i od něj. Agee pracoval v Quito v letech 1960-1963 v politické sekci velvyslanectví. Byla to doba, kdy v latinsko-amerických zemích existovaly příznivé podmínky pro výzvědnou práci CIA proti zemím socialistického tábora a Kubě. Agee podrobně popsal aktivity rezidentury v Ekvádoru. Agenturní aparát, tajné operace, prodejnost ekvádorských úřadů. Když shrnoval toto období svého života, Agee napsal: „(Rezident) Nouland by svoji rezidenturu nepoznal, jak se rozrostla. Jen v Quito máme nyní osm operativních spolupracovníků, oproti pěti, když sem poprvé přišel, plus dva nové tajemníky. V Guayaquil máme, pravda, stále ještě jen dva operativce pod krytím konzulátu, ale přibyl ještě jeden mimo konzulát. Dean (rezident) se chystá navýšit své kádry v Guayaquil doplněním spolupracovníků pod neoficiálním krytím.“

Současný stav výzvědného aparátu USA v Ekvádoru převyšuje ta čísla, o kterých se zmínil P. Agee, stokrát. Přesto však do země nadále přijíždějí stále noví „tiší Američané“… A to věstí pro „populistickou“ Correovu vládu opravdu tvrdé zkoušky. O termínech se lze jen dohadovat. Ale zaútočeno bude.

Známka 1.0 (hodnotilo 43)

Oznámkujte kvalitu článku jako ve škole
(1-výborný, 5-hrozný)

1  2  3  4  5 

Tuto stránku navštívilo 8 909