Bárta + VV

Politické strany jsou nátlakové organizace k prosazování nějakých cílů, rodová společenství, později rodinné firmy, globální firmy - ale i různé sekty a mafie fungují podle stále stejných zásad, kdy se po určité době rozšiřování (náboru členů) musí někdo vytvořit užší vedení. Peníze pak umožňují tuto osobu či osoby udržet v anonymitě a dovolují bohatým lidem řídit vše z určité vzdálenosti, která jim umožňuje nadhled a hlubší vnímání souvislostí. Proto vznikají taktiky, zpravodajské hry, testující rozlišovací schopnost populace, ale i nižších článků řízení. Tito skuteční šéfové dění musí předvídat veškeré možnosti vývoje. Musí také umět peníze vydělat. Otázkou je, co jsou poctivě vydělané peníze a jak je možné jimi řídit své podřízené.

Rozhodl jsem se, že Bártovi a Vévéčkářům uvěřím – na základě toho, jak sám funguju a jak odhaduji lidi, se kterými mě život přivede do kontaktu. Pokud vím, tak svou firmu nedostal darem, ale ve tvrdé konkurenci bývalé STB se prosadil ve „šmírovací oblasti“ lidského snažení. Buď uvěřím, že to, co našel, chce využít k osobnímu růstu – anebo ho otrávil styl současné politiky – a chce to změnit. Jako občan „z Horní dolní“ mám mizivou šanci se dostat k faktům, zbývá tedy hodnotit člověka i jeho cíle „po ovoci“ – tedy tím, jak se shodují slovní proklamace s tím, co vzniklo, co a proč jim bylo odebráno – zkrátka hodnotím argumentaci jedné i druhé strany bez emočního filtru nějakého fandění.

Mám jen tři zdroje, internet, kde se dočtu názory „pro i proti“ veřejná media, tam je situace snažší, novináři vesměs kopou za ty, kdo je řídí – a to jsou v konečném součtu ti, co podivnými technikami vlastní dnes už miliardy původně našeho národního majetku. Třetím zdrojem je pak intuice – schopnost spojovat „selským rozumem“ to, co jiní spojují obvykle jen „zvykovou zkušeností“.

Víme, že pro nové zaměstnání dnes nemusíme mít odpovídající vzdělání, v přírodě se to nazývá mimikry. Víme, že na výrobu politické rychlokvašky i na jeji zdánlivé či opravdové šarvátky existují pravidla, návod k výrobě.

Klasické „rozděl a panuj“ nás naučila paní Příroda. Víme, že silnější vyhrává snáze, když má parťáka – a silní „samci ve stádu“ se poznají proto, že jsou drzejší než průměr. Pokud se nepodaří tyhle typy dostat na svou stranu – ptákostranu - je vítězství nejisté.

A jsme zas u Bárty, dobrého stratéga? Po volbách obdržená čtyři důležitá křesla ve  vládě asi vyhodnotil jako dostatečný a přiměřený start pro změnu poměrů v řetízku klientských vztahů, provázaných převážně informacemi o podvodech, kdy a kdo pomohl druhému „podnikateli“ k nějaké lukrativní veřejné či jiné zakázce „mimo pořadí“.

Takže heslo „rozděl a panuj“ platí jinak pro toho, kdo vidí dál a jinak pro ty, kdo si nevšimli, že boj je jen zdánlivý, že vůdci se dohodli na dělení moci.

A navíc stejné heslo funguje nejen v politice i jinak - „vyhoď nebo přilep“ – to platí pro jednání s konkurencí, která se nemíní dělit o kořist, což je případ cílového projektu VV – odstranit tajné dohody, obírající obyvatelstvo o národní bohatství.

Bárta si asi neuvědomil, že ta 4 křesla byl prozíravý tah těch, kdo v historii prokázali, že po určité době zesměšňování a napadání (nejlépe polopravdivými „informacemi“) dovedou „odkřeslit“ kohokoliv. Jako příklad poslouží kauza ředitele z MMF, kde mocní za oponou demonstrativně ukázali, že pro pokojskou a mediální příběh mají vždy dost peněz. I na exemplární zproštění „viny“ – zkrátka fraška nebo demonstrace moci, také ale test oveček.

Druhou svou chybu Bárta odhadnout nemohl. Tým lidí, v podstatě „zaměstnanců firmy VV“, (která se rozhodla být firmou úklidovou - s působností v celé republice) obsahoval „součástky“ s mimikrami, na které je mužský mozek krátký. Ženám buď důvěřovat musíme programově – anebo se z nás stane pytlík nedůvěry, kmitající v závislosti na pozornosti, kterou nám ženy věnují nebo kterou věnujeme my jim. Kristýna Kočí i Kateřina Peake mají v sobě víc „chlapa“, než by si možná přály. Ambice u Kristýny zvítězily nad poslušností i zdravým rozumem. Naštěstí se zcela opačně projevuje Kateřina, jejíž diplomatický projev a schopnost argumentace ji možná zařadí mezi kandidáty na premiéra.

Půjčku prezentovat jako úplatek – to asi Bárta od Kočí nečekal. A pitomá veřejnost nebyla ochotná a schopná srovnat si časový sled událostí, který prozradil nekvalitně vedenou šablonu „rozděl a opanuj“, připravenou zřejmě Kočí s Tluchořem pro ty, kdo švindlů s národním majetkem mají na triku nejvíc.

Příroda prozatím mimikry nezrušila, do politiky se tedy mohou dostávat i ti, co se tváří jako lumpové nebo jako dobráci - ale nemusí jimi být. Jak ale rozeznáme slušného člověka od lumpa v prostředí, kde lež je někdy lží - ale jindy taktikou, nevybočující z hranic morálky. Známe starý princip „trojského koně“, ale nejsme zvyklí na jeho moderní provedení pomocí „Zpravodajských her“.

Vyděsily mě první reakce lidí pod Zemánkovým článkem. I od lidí, které jsme považoval za schopné oddělit zrní od smetí. I když jsem jen malý živnostník a používám selský rozum v poněkud netradičních kontextech, vidím analogie, které mnozí z vás asi ještě nevidí.

Není totiž velký rozdíl v tom, jak a čím se řídí rodina, firma anebo stát – vždy záleží na tom, jak ctíme nepsaná pravidla - morálku. Vžil jsem se do role pana Bárty z té strany, kterou považuje mnoho lidí za potřebnou, vkládám do něj a do Vévéčkářů důvěru tím, že nesu svůj názor sem, do Zvědavce. Proč? Protože všechno, co bylo proti němu použito, má i opačný, pozitivní výklad. Nemám na to, abych šel, anebo chtěl jít do aktivní politiky, ale mohu aspoň takto bránit skupinu lidí, ze kterých vnímám silnou vůli změnit zavedené nekorektní praktiky lidí, vidících v politice jen hon za majetkem či mocí. Majetek je prostředkem pro vytváření změn, není hlavním cílem – tak vnímám „firmu VV“. Že návrhy změn propadají bez zdůvodnění zamítnutí – to považuju za úskok těch, co argumenty pro odmítnutí návrhu nemají. Je to vidět i na obvinění Bárty, kde chybí výpovědi, podporující Bártovo jednání.

Je třeba si vzpomenout, jak VV vedli svou kampaň, jak byla po posledních volbách překvapená „stará garda“ – a jak brilantně za pár měsíců z nich udělali otrhánky bez vlastního rozumu. Vzpomeňte si na v USA proškolené Vondry a další..., jak vedli a s jakou drzostí dnes vedou hodnotu země do peněženek nadnárodních bank. Nebo si snad někdo myslí, že Vondra letěl do USA především předat medaili nebožtíkovi, účelově vybranému pro dmychání emocí lidí, kteří nejsou ochotni si hledat hlubší souvislosti? Nejel si třeba pro další „noty“ osobně tam, kde sedí na prameni ti, kdo z pramene udělali stoku?

Shrnutí:

Emoce jsou největší silou ve vesmíru, ale pro takovou informaci ještě asi čas pochopení nedozrál. Dnes je třeba zamyslet se nad matematikou, převedenou do „ekonomiky moci“. Jakmile doplňujeme či nahrazujeme fakta penězi, je to špatně. A když na počátku deklarovaných změn mají peníze hlavně ti, co jim chybí morálka – je to dvojnásob špatně.

Rodinná firma politických stran v našem státu funguje už od památného "Února". Na "divize" se oficiálně rozdělila v demokratickém (?) procesu skrze OF + připravené "koně" v prognosťáku. Pak se to ale trošku vymklo, protože Klaus asi přestal poslouchat. Nevím, jestli ze sobeckých anebo "národních" pohnutek - je to jedno. Ale nezabránil překabátění vexláků na podnikatele. Teď si hraje na spasitele, ale jen díky tomu, že máme krátkou paměť. Tady, v „Malé privatizaci“ je třeba hledat kořeny nadnárodní chamtivosti, ručky myjící se navzájem při udržování v tajnosti stále větších a větších špíniček a špín - dnes už zločinů.

Víme, že na počátku každého dnešního velkého majetku (snad mimo výhry v Sazce) stál menší či větší podvod. Ať třeba domluvená „holandská dražba“ nebo pozdější a dnešní sofistikovanější praktiky. Ale bez peněz se vstoupit mezi finanční „vlky“ nedá. A kdo by měl mít přehled o tom, kdy kdo a co dostal či ukradl – než šmírovací agentura? Proč ODS váhá u Bárty najednou s odnětím imunity? Nebojí se ODS třeba toho, že jako občan může Bárta na soud přinést něco, co by se někomu hodně moc nelíbilo????

…a co tedy dál?

Platí, že systém úroku a růst státního dluhu je nereformovatelný při použití stávajících pravidel ekonomiky. Proto je nutné model zisku nahradit modelem, postaveným na fraktálním modelu komunikace - a to půjde asi až v době, kdy elektronická komunikace zcela ovládne trh pro směnu práce za zboží. Některé firmy se netají popisem svých nákladů - a výnosy si už každý spočte se svou znalostí toho, co se dá schovat pod pojem „režie“. Tak se během nějaké doby ustálí hodnoty práce i zisku v různých oborech po určitou dobu.

K vytváření databází prací (co umím a za kolik) nás donutí doba, která přichází. Tyto databáze jsou základnou fraktální komunikace v populaci. Po počátečním vyrovnávání cenových vrstev pro kvalitu - „od učňů k mistrům“ v každé profesi – dojdeme patrně k rozpětí cen, které si budeme akceptovat a občas ověřovat v okruhu svých kontaktů.

Ano, jiná struktura civilizace se připravuje. Nejen v našem podvědomí ve formě osobních přání a přesněji formulovaných cílech, ale i ve skupinkách, pracujících na formách komunikace, vylučující nadměrné uplatňování moci prostřednictvím lobujících = nátlakových technik. Peníze jako nátlak fungují skvěle, ale síle „emočního tlaku slov“ se nikdo neubrání trvale. Stále probíhá trvalá "třetí světová" válka SLOV. Až bude populace ochotná připustit, že existuje nástroj na hledání pravdivosti (= míry v praxi použitelných informací) - tak mi ho někdo pomůže dodělat (skupinový hlasovací nástroj na měření odbornosti) . Od jeho použití ve školách a při jednáních se začne odvíjet pěšinka k postupnému nastavení rozhraní mezi tvrzením a zdůvodněním. A to v libovolné oblasti lidského snažení.

Ale není kam spěchat, náhody neexistují, veškeré pohyby vždy směřují do průsečíků sil a lidí, v procesu zúčastněných. To platí pro řízení světa financí stejně jako pro dobu vzniku a trvání každého jiného systému. Nezáleží na tom, kdy nějaká idea či "vynález" vznikne – podstatné je, kdy je populace ideu či vynález ochotna a schopna novinku přijmout.

….je třeba se zamyslet nad realizací „Základního příjmu“……