Kletby, vúdú, smrt a moderní doba

Existuje nespočet zdokumentovaných případů lidí, kteří v různých částech světa zemřeli poté, co byli prokleti. S chybějícími medicínskými záznamy si nemůžeme být jisti, jak tito nešťastníci doopravdy došli svého konce. Společné na těchto případech je ale to, že respektovaná osoba vyřkne nad obětí kletbu, ať už mumlavým zpěvem nebo tím, že na proklínaného ukáže kostí. Nedlouho poté oběť umírá, zdánlivě z přirozených příčin.

Francouzský antropolog Levi-Strauss (1967) popsal atmosféru vúdú obřadu takto:

"Krátce nato se provedou posvátné obřady, které (prokletého) mají poslat do říše stínů. Oběť, nejprve brutálně odtržena od rodiny a sociálních pout a vyloučena ze všech funkcí a činností, které jí dodávaly pocit vlastní identity, poté týmiž silami vyhoštěna ze světa živých, podléhá celkové hrůze, nenadálému a naprostému vyloučení z mnoha referenční systémů, které jí zajišťovala podpora skupiny, a konečně podléhá i náhlé změně postoje kolektivu, který prohlásil jeho - kdysi živého muže s právy a povinnostmi - za mrtvého, za objekt strachu, rituálu a tabu."

Nová podoba kletby

Možná si myslíte, že dnes se takové věci dějí jen vzácně, a to nanejvýš někde v odlehlých kmenech. Ale podle dr. Cliftona Meadora, který podobné případy zdokumentoval, vúdú kletby na sebe pouze vzaly novou podobu.

Samu Shoemanovi v 70. letech diagnostikovali rakovinu jater a sdělili mu, že mu zbývají jen měsíce života. Shoeman podle očekávání zemřel ve stanoveném čase. Pitva ale ukázala, že se lékaři zmýlili. Nádor byl nepatrný a nerozšířil se. "Nezemřel na rakovinu, ale proto, že věřil, že umírá na rakovinu," říká Meador. "Pokud s vámi jednaji, jako když umíráte, zbaštíte to. Všechno v celé vaší bytosti začne umírat."

Nocebo, tedy nemoc nebo smrt vyvolaná samotným sugestivním očekáváním bez fyzické příčiny, představuje jakési "zlé dvojče" známějšího placeba. Termín nocebo vznikl teprve v 60. letech minulého století a tento jev byl dosud zkoumán daleko méně, než efekt placeba. Z pochopitelných etických důvodů, neboť podobné experimenty mají způsobit, aby se pokusné osoby cítily hůře.

Z toho, co víme, ale můžeme usuzovat, že nocebo má dalekosáhlý vliv. "Vúdú smrt, pokud existuje, může reprezentovat extrémní formu fenoménu noceba," říká antropolog Robert Hahn z US Centers for Disease Control and Prevention, který studuje nocebo účinky.

Racionální člověk těžko přijímá fakt, že by ho víra mohla zabít, přesto máme stále přesvědčivější důkazy o tom, že je účinek noceba až příliš reálný.

Podle Hahna si chirurgové při operacích dávají pozor na pacienty, kteří si myslí, že zemřou - protože takoví pacienti opravdu často umírají. Jedna studie zjistila, že ženy, které věřily, že podléhají zvýšenému riziku srdečního infarktu, mají téměř čtyřnásobnou pravděpodobnost, že zemřou na srdeční choroby, než ženy, které byly vystaveny podobným rizikovým faktorům, včetně kouření.

"Špatné zprávy posilují špatný fyziologický stav. Myslím, že lidi můžete přesvědčit, že zemřou, a stane se to," říká Meador. "Myslím, že na tom není nic mystického. Nelíbí se nám myšlenka, že slova nebo symbolické činy mohou způsobit smrt, protože to zpochybňuje biomolekulární model světa."

Co ukázaly výzkumy v oblasti noceba

- Jon-Kar Zubieta z University of Michigan ukázal, že nocebo účinky se pojily s poklesem činnosti dopaminu a opioidu. To by vysvětlovalo, proč nocebo zvyšuje bolest. Není nijak překvapující, že placebo vytváří protikladnou reakci.

- Není zcela jasné, jaký typ osobnosti je náchylnější k nocebu. Svou roli může hrát optimismus i pesimismus, ale existují i konzistentní osobnostní ukazatele. Obě pohlaví mohou podléhat masovým psychogenickým (tj. majícím původ v mysli) nemocem, třebaže ženy vykazují více symptomů než muži. Enck ukázal, že muži více podléhají svému očekávaní než formujícímu vlivu prostředí, u žen je to obráceně. "Ženy více vycházejí z minulých zkušeností, kdežto muži tak snadno nepřenášejí svou minulost do přítomné situace," říká německý psycholog Paul Enck.

- "Pohyb časem." Britští badatelé ukázali, že mentální "cestování časem" má pozorovatelné účinky na lidské tělo. Když lidé přemýšlejí např. nad svou minulostí, jejich tělesné pohyby jemně odrážejí myšlenkovou metaforu tím, že se naklánějí dozadu, naopak když si představují budoucnost, tělo se naklání dopředu. Tato zjištění mají větší dosah, než se na první pohled zdá. Znamená to, že informace zpracováváme nejen mozkem, jak se dlouho myslelo, ale také přímo celým svým tělem. (January 8, 2010; Psychological Science; Lynden K. Miles, Louise K. Nind and C. Neil Macrae.)

- Alarmující je, že účinky noceba mohou být dokonce nakažlivé. Případy, kdy se symptomy nemocí bez rozpoznatelné příčiny šířily širokými vrstvami obyvatelstva, jsou známy po staletí, jedná se o fenomén známý jako masová psychogenická nemoc. Nedávná studie na britské University of Hull ukázala, že pokud slyšíte o vedlejších účincích spojených s užíváním nějaké látky nebo tyto účinky pozorujete, máte větší pravděpodobnost, že je sami zakusíte.

Nocebo a výrobky

Proč je nocebo efekt tak důležitý? Protože ukazuje, že lidi může poškodit pouhá víra ve škodlivost něčeho.

Nocebo efekt může například hrát roli ve výpovědích válečných veteránů, kteří věří, že trpí následkem toho, že byli vystaveni chemickým látkám. Škodu jim ve skutečnosti způsobuje jejich víra. Podobně působí třeba názor o škodlivosti silikonových prsních implantátů nebo čehokoliv jiného. Přesto stěží najdete společnost, ať už medicínskou, potravinářskou, kostmetickou nebo jiné zákaznické firmy, které by nocebo studovaly.

"Pokud je nocebo efekt reálný, musí mít výrazný vliv na to, jak vláda, vědci, průmysl a zákazníci vnímají výrobky, s nimiž se setkávají ve svém životě," říká Dr. George Carlo, předseda Institute for Science and Public Policy.

Nocebo a tabák

Existují výrobky, před jehož škodlivostí nás varuje dokonce samotné ministerstvo zdravotnictví, autorita jistě ne menší než rada starších vúdú šamanů. Sugestivně působící síle stále se zvětšujících nápisů, a nověji i obrázků, na tabákových výrobcích dnes neuniknou nejen kuřáci, ale ani jejich okolí, ba ani malé děti. I ony rozumějí obrázkům nebo symbolu lebky a zkřížených hnátů. Co nám tyto nálepky s varovnými nápisy a obrázky plic prožraných rakovinou nebo těl v márnici sdělují? Ono staré známé "Zemřeš!" V mnoha barvitých verzích ("Kuřáci umírají předčasně." "Kouření způsobuje pomalou, bolestivou smrt." atd.). A tento sugestivní brainwashing vstřebává nikotinový proklatec - a také jeho okolí, neboť kletba zasahuje i jeho blízké - pokaždé, kdy si z krabičky vytahuje svůj hřebíček do rakve a jeho pohled spočine na nešťastném obrázku. V jaké míře tyto nápisy pomáhají k tomu, aby se naplnilo to, před čím varují, se nedozvíme. Výzkumy nocebo efektu varovných nápisů zaručeně žádná vláda neprovádí. Zato vydávají stále nové směrnice k tomu, aby cigaretové krabičky vypadaly odpudivěji, měly větší nápisy a obludnější obrázky. "Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí," napadnou nás slova Bible, když si uvědomíme, že tím možná posílají milióny kuřáků na předčasnou smrt.

Tvůrce protikuřáckých kampaní nenapadá, že existují i podvědomé důvody, proč lidé kouří, pijí nebo se přejídají. Zodpovědnější společnost by měla svým občanům spíše pomáhat hledat skryté důvody pro jejich sebedestruktivní chování, než jejich podvědomí vnucovat sugesce, které jim znovu a znovu opakují, že to, co dělají, a od čeho si neumějí pomoci, je zabíjí. Kromě toho kouření nezabíjí každého kuřáka, stejně jako každého nezabije nadměrné jezení, pití nebo řízení auta.

Nejhorší kletba - stáří

Jak jsme viděli u vúdú obřadu, biologické smrti neštastníka předcházela smrt společenská. Můžeme ji nazvat sociokulturní smrt. Naše západní kultura zná spoustu podobných, byť méně extrémních situací, ve kterých jsou jedinci v určité formě "sociálně mrtví" a je jim odepřen společenský kontakt a podpora. Často to vede k zhoršení jejich mentálního i fyzického zdraví. Patří k nim: uvěznění, různé ústavy pro mentálně postižené a psychiatrická oddělení, anebo - nějaký typ domova pro staré lidi.

Z různých údajů v našem článku vyplývá, že lidé si mohou doslova "vypřát" lepší zdravotní stav, který jim prodlouží život (placebo), nebo naopak své nejhorší obavy proměnit v rychlý fyzický úpadek, který je přivede až k smrti (nocebo). Viděli jsme, že nocebo se může šířit i masově a mohou mu podléhat i celé skupiny lidí. Co třeba generace starých lidí, kterým byla systematickým brainwashingem naočkována víra ve svou neodvratnou degeneraci a smrt?

Kdo někdy navštívil staré lidi v pečovatelských domech, ví o čem mluvím (já v těchto domech i pracoval). Velice depresivní zkušenost. Spousta lidí, které v těchto zařízeních navštívíte, projevuje netečnost, chybějící motivaci, vinu za to, že jsou "břemenem" pro své blízké a pro společnost, společenskou odtaženou a sníženou chuť k jídlu. Jejich zjevná fyzická omezení a slabost jen podtrhují sílu těchto psychologických symptomů.

Zdá se vám jejich stav nějak povědomý? Jsou to tytéž symptomy, jaké byste vypozorovali u lidí, nad nimiž byla vyřknuta vúdú kletba.

Je možné, že staří lidé v západní kultuře chřadnou pod kletbami, které na ně uvalily společenské názory a očekávání, kterými je infikovali v jejich mládí. Jaké kletby? - Očekávání, že vaše zdraví zchátrá a vy zemřete. - Názor, že pokročilý věk znamená všechno to, co je v lidském životě smutné, ošklivé, degradované a ponižující. - Domýšlivost kultury mladých, kvůli níž nebudete po překročení určitého věku viděni ani slyšeni.

Podle zprávy lékařů v Ohiu nenesou přibývající léta za projevy stáří a opotřebování žádnou odpovědnost. „Lidskému duchu a tělu neškodí sám čas, ale strach z jeho neodvratného plynutí. Vlastní příčinu předčasného stárnutí je třeba vidět v neurotickém strachu z negativních důsledků zvyšujícího se věku.“ (Dr. Joseph Murphy: Moc podvědomí)

Dříve a nyní

Vidíme, že co do vlivu prastarých kleteb se naše moderní společnost od dob primitivů změnila pouze v jedné věci. Dříve mohl nešťastník uhranutý vúdú kletbou vyhledat dobrého čaroděje, který ho jedu smrti zbaví. Dnešní člověk to má těžší: má-li se vyhnout všemu negativnímu, co mu naše kultura neustále zasévá do mysli, musel by se z ní dobrovolně vyloučit a odejít žít někam daleko od společnosti.