Adam Bartoš: Baví mě psát o věcech, kterým se jiní záměrně vyhýbají

Adame, jsi enfant terrible české žurnalistiky, víš to?

Myslíš jako "zlobivé dítě", které dělá rodině - v tomto případě novinářské rodině, novinářské obci - ostudu? Tak to já myslím, že od toho jsou tu jiní. Podle mého názoru větší ostudu novinářské rodině dělají pánové Moravec, Šídlo a Tabery či různé Šafaříkové, Lauderové, Fridrichové. To jsou pro mne příklady novinářů, kteří pošlápávají české národní zájmy a hájí zájmy cizinců a globalistů. Ale pokud to myslíš v přeneseném slova smyslu, jako poklonu, tak pak děkuji a jsem rád. Po ceně Ferdinanda Peroutky opravdu netoužím, ani po evropské ceně Karla Velikého. Ani pro mne není meta dělat v MF DNES, tam jsem už byl a vím, co je to zač.

Jak to snášíš? Děláš si z toho něco?

Nedělám si z toho nic, naopak mi to dělá potěšení. Tím, že jdu proti proudu, spoustu lidí naštvu, ale také spousty lidí potěším. Mnoho vzkazů a mailů od čtenářů, kteří jsou naopak rádi, že píšu, jak píšu, mi dodává chuť a sílu. Vážím si takových povzbuzení.

Chtěl bych se vrátit na začátek tvé žurnalistické kariéry. Ty jsi původně psal pro iDnes, že?

Nemám zase takovou kariéru, jako někteří mí kolegové. Nejsem kariérista. Prošel jsem jen Aktuálně.cz, kde jsem skončil kvůli tomu, že jsem pravičák a protože zjistili, že jsem dělal server Eurabia.cz, což tito multikulturalisté a pravdoláskaři nemohli rozdýchat. Pak jsem byl na iDNES.cz, kde jsem se svými pravicovými názory vydržel tři roky. Nyní píšu pro Prvnizpravy.cz a jako koníček jsem si s přáteli udělal - kromě Eurabia.cz - také protiglobalisticky zaměřený web FreeGlobe.cz. Takže mám zkušenosti pouze s internetovými redakcemi.

Jaká byla atmosféra v redakci iDnes?

Docela dobrá. A kupodivu i docela politicky nekorektní. Svým založením byli někteří kolegové konzervativci, byť to o sobě třeba ani nevěděli. Takže jsme se mohli smát některým věcem společně. Přistěhovalci byli "přičmoudlí", měli jsme podobné názory na Cikány, na EU, vnímali historické souvislosti podobně jako já apod. Ale to jen tak u piva nebo mezi řečí - jakmile se začalo psát, tak se muselo psát hezky politicky korektně. Samozřejmě že tam bylo i několik regulérních levičáků, ale ti tam byli spíše výjimkou.

Chtěl by ses tam vrátit?

Ani náhodou. Dnes jsem vděčný šéfredaktorovi Michalu Hanákovi, že mi tehdy řekl, že pokud nebudu psát, jak se vyžaduje a jak se od novináře očekává, rozejdeme se. Ještě že to udělal, protože mám pocit, že mi ten odchod hodně dal. Neměnil bych - na serveru Prvnizpravy.cz jsem spokojený.

Mohl jsi psát, o čem jsi chtěl? Podléhalo vaše psaní cenzuře?

Podléhalo jí čím dál tím víc. Začalo to tím, co platí pro všechny redaktory - téma, o kterém chceš psát, se nejprve musí schválit na poradě. Už to je první cenzura, protože ti na nějaké zajímavé téma řeknou, že to není téma pro "naše čtenáře", že ty by to prý nezajímalo. Je tam samozřejmě i autocenzura, tomu se člověk nevyhne - po čase zjištíš, že tohle téma by ti nevzali, tak se o to už ani nepokoušíš příště s něčím podobným. Pak je samozřejmě několik rovin kontroly článku. Člověk napsal text, který pak někdo pročetl po obsahové stránce (zda je to pro čtenáře srozumitelné), pak to znovu četl ještě editor, který upravoval titulky, přepisoval věty, upozorňoval na to, co se mu nezdálo. U dlouho připravovaných textů bylo lidí, kteří měli potřebu se k textu vyjádřit, ještě více. Často kladli zcela protichůdné požadavky, takže člověk musel text třeba několikrát přestavět. No a když jsem se dostal do stadia, kdy mi řekli, že píšu moc doprava, tak jsem se dozvěděl, že speciálně na moje články si dají pozor a někdo je vždy zkontroluje ještě tuplem, aby se náhodou na internet nedostalo něco, s čím nesouhlasí. To už byla cenzura bez přívlastků a na to jsem přistoupit nechtěl.

Jak tě brali kolegové?

Brali mne celou dobu dobře, alespoň navenek, co si mysleli uvnitř, nevím. Šéfové si mne chválili. Až pak se to náhle změnilo. Asi přišel nějaký pokyn. Vzpomínám si, že jsem v té době, kdy se to se mnou začalo kymácet (po onom rozhovoru se šéfredaktorem) byl v novinářském doprovodu, když prezident Václav Klaus navštívil kousek za Moskvou ruského prezidenta Medveděva. Stala se mi komická věc, že když toto setkání prezidentů skončilo a chystali jsme se k odjezdu (program dne je naplánován takřka na minuty), že mi dodávka s novináři, s naším průvodcem, stejně jako vůz s lidmi od prezidenta, zkrátka celá naše česká kolona ujela a já zůstal na tom sídle sám. Byl tam už jen Medveděv a jeho ochranka. Dostal jsem se až asi na metr od něho, ale v té situaci, ve které jsem byl, jsem měl spíše jiné starosti. Byl jsem zcela odříznut na Medveděvově soukromém sídle obehnaném vysokou zdí, v lesích několik kilometrů za Moskvou, bez peněz, bez pasu (který zůstal u našeho průvodce z ambasády), bez znalosti ruštiny (jsem ročník, který o rok ruštinu už na škole nezažil) a za pár hodin odlétal prezidentův speciál do Prahy. Nakonec vše dobře dopadlo, dopravil jsem se nakonec po vlastní ose za pomoci nějakých ochotných Rusů, kteří mne svezli (ale neuměli anglicky, jako já neuměl rusky), pak taxikáře a hlavně na základě rad od našeho průvodce po telefonu až do Českého domu v Moskvě, odkud se za chvíli odjíždělo na letiště. Už už jsem se ale připravoval na to, že zůstanu v Rusku. Proč to ale říkám? Když jsem pak nad tím vším přemýšlel, říkal jsem si, že to bylo takové symbolické, taková předzvěst věcí příštích. Ztratil jsem se tomu hlavnímu mediálnímu proudu. Ostatní kolegové novináři mi ujeli. To se mi vlastně stalo v té době i s mou profesí - vystoupil jsem z hlavního mediálního proudu, nechal jsem si ujet novinářskou dodávku. Jdu vlastní cestou. A začal jsem ještě více psát věci, kterými se z toho hlavního proudu vyřazuji. Je mi ale jedno, co si o mně ostatní kolegové myslí.

A jak ses tedy s iDnes.cz rozešel, co se vlastně stalo?

Popsal jsem to už několikrát a trochu jsem to už naznačil výše. Nechci se k tomu vracet, vypadalo by to, jako že si stěžuji. Před chvílí jsem přitom řekl, že jsem rád. Je to zkrátka minulost. Ale ve stručnosti: šlo o mé pravicové názory a to, že jsem psal v dobrém o prezidentovi. To se totiž v médiích nesmí. Pozitivně se smí (musí) psát jen o tom předchozím.

Ví se o tobě, že máš blízký vztah k prezidentu Klausovi. Mnozí ti to vyčítají. Jaký je tvůj názor na současného prezidenta?

Z hlediska historie první (bohužel nejspíše i na dlouhou dobu poslední) pravicový a konzervativní prezident v dějinách republiky. To je mi samozřejmě sympatické, ale nestačilo by to, kdyby zároveň nebyl odvážný, pevný, statečný v obhajobě tradičních hodnot a českých národních zájmů a české státnosti vůbec, což je o to cennější, že žijeme v těžkých časech národního ponížení. Mít na Hradě nějakého slizkého člověka a pohůnka globalistů jako je Švejnar, bylo by to národní ponížení ještě větší. Díky Bohu za Václava Klause.

Tím, že s prezidentem v mnohém souhlasíš, a často mu vyjadřuješ podporu, se ovšem sám stáváš cílem jeho nepřátel, že?

To je pravda. Nemohou mne ani cítit. Míra nenávisti, kterou vůči mně ve svých textech projevují, je skutečně zarážející. Ale mně to jejich kvičení baví. Na svém blogu jsem si zavedl rubriku "co o mně napsali pravdoláskaři" a sbírám tam jejich kritické výlevy na mou adresu. Mám jich už plnou sbírku, od samých prominentních pravdoláskařů. Chybí mi snad už jen jejich guru, ale od něj asi citaci nikdy nezískám. Od toho má své nohsledy - své Urbany, Matoušky a jim podobné, kteří mi nadávají a posmívají se mi.

Máš pocit, že nad tebou prezident drží ochrannou ruku?

Nevím. Zatím se mi nic nestalo, takže možná ano (smích). Ne, po pravdě, neumím si představit, že by něco takového dělal a jak by to dělal. Prezident nic takového ani dělat nemůže.

Ty ses s prezidentem Klausem i několikrát sešel osobně, že? Jak na tebe působí?

I tady musíš aplikovat zásadu, že pravda je ve skutečnosti přesně opačná, než jak ji prezentují média. Média tvrdí, že je Klaus arogantní, nesnesitelný, přezíravý apod. Nic není vzdálenějšího pravdě. Je to přesně naopak.

A jak tě bere on sám?

To netuším. Sám jsem byl překvapen, když se zastal jednoho mého článku. Dodnes mi to pravdoláskaři dávají sežrat, protože je hrozně štve, že prezident jeden můj článek označil za geniální. Předpokládám, že to udělal právě proto, aby je vyprovokoval. Pravdoláskaři - od Halíka přes Hnízdila po Hřebejka - totiž neuvěřitelně prskali, protože to byl článek o nich.

Co si myslíš o té nedávné aféře, kdy prezident ukradl v Chile protokolární pero v přímém přenosu?

Nevím o tom, že by prezident ukradl nějaké pero. Vím ale, že se pero stává oblíbeným novinářským motivem, jak poškodit prezidenta. Vzpomínám si, když jsem byl ještě v iDnes.cz, že se dělala kauza z toho, jak jedna firma věnovala prezidentovi drahé platinové pero za zhruba milion korun. Media z toho hned vařila aféru a ptala se - zda-li z toho prezident zaplatí darovací daň a podobně. Musel jsem tenkrát o tom psát článek a volat kvůli tomu na Hrad. Přišlo mi to tak neskutečně nechutné, že jsem panu Hájkovi, tehdy ještě dělal tiskového mluvčího, řekl, že to považuji za absolutní pitomost a že je mi trapně, když se musím na takovou věc ptát. Rozuměl mi. Napsal jsem to nakonec nějak neutrálně. Nesnáším psát takové nesmysly, takové ať píše Ondřej Šťastný, který při tom zřejmě zažívá nějaké vzrušení. Mně se ale tohle psát hnusí, je to přesně ten případ, kdy se stydím za to, že jsem novinář.

Chile je podobný případ. Za každou cenu najít něco, co budeme moci Klausovi omlátit o hlavu a prostému lidu ukážeme, co je vlastně zač. Je přitom zvláštní, že se nikdo neptá, jak si mohla ČT dovolit vyslat do světa okomentované a sestříhané video, ve kterém zesměšňuje a hrubě uráží prezidenta vlastní země. To by bylo v jiných zemích nemyslitelné, aby televize, navíc údajně veřejnoprávní, si takto vůči hlavě státu počínala. Byl to - už kolikátý pokus - zesměšnit a pošpinit Václava Klause, navíc už kolikátý v tomto pořadu Nory Fridrichové. Není to žádná investigativní žurnalistika, je to jen politický boj. Jsou to jen pravdoláskařské sračky. Nic víc.

Před podpisem Lisabonské smlouvy, kterou prezident (právem) odmítal podepsat, se skupina lékařů, psychiatrů pokusila prohlásit prezidenta Klause za nesvéprávného. Jak to vlastně bylo? Inicioval to, myslím, dr. Hnízdil, že?

Ano, Hnízdil s tím přišel, ale myslím, že ten nápad vznikl někde jinde a mnohem dříve. Byl to dlouhodobý plán, ona skupina lékařů podobné myšlenky rozvíjela už rok předtím. Dokonce i Lidové noviny plánovaly ještě dříve (už v březnu 2008, incident, o kterém se bavíme, se přitom odehrál až na podzim 2009) publikovat sérii článků, ve kterých by vesměs stejné osoby, které se podílely na onom podzimním spiknutí, rozvíjely myšlenku, že prezident na tom není psychicky zrovna nejlépe. Hnízdil se totiž znal s jedním redaktorem LN, který u něj doma v počítači viděl nějaký Hnízdilův blábol na toto téma a tak se mu to líbilo, že se oba radili, že by to bylo téma zajímavé do novin a přemýšleli, koho ještě oslovit. Proto si myslím, že šlo o širší a starší plán, než jen o momentální Hnízdilovo hnutí mysli.

A ty ses nějak dostal k jejich korespondenci, kterou jsi následně zveřejnil. Dost odvážně. Co bylo pak?

Někdo mi to poslal. Obdržel jsem tu korespondenci, stala se mým majetkem. A rozhodl jsem se ji zveřejnit. Musel to být někdo z té skupiny, komu už praskly nervy, že ten plán může být dost nebezpečný. Zveřejnil jsem to proto, že mi to připadalo skandální. Proto jsem i na neznámého pachatele podal trestní oznámení, aby to bylo prošetřeno a nezapadlo to. Ona to totiž vypadá jako velká sranda, ale ve skutečnosti to byl útok na prezidenta, útok na českou státnost. Souviselo to s Lisabonem. Podle mne nitky vedly vysoko. Hnízdil byl jen nějaký pěšák, který byl jen dostatečně hloupý a ješitný na to, aby se pustil do realizace a pak se tím ještě v novinách chlubil.

Vyšetřila to policie? Obvinila někoho z té skupiny?

Policie se na to totálně vykašlala. Systémem padající hovna si to přehazovala jako horký brambor, až to skončilo v koši. Asi se naplnilo to, co v jednom mailu psal Hnízdil Stránskému: doufám, že přítel Randák se o to postará. Asi se postaral...

Nepřipomíná to tak trošku stalinské metody? Stalin přece také používal psychiatrii a zavírání do blázinců vůči svým oponentům, že?

Stalinské taky, ale jsou to přesně metody, kterými pracuje pravdoláska. A to nejen ta současná. Mám na mysli i pravdolásku prvorepublikovou, kdy se Masaryk s Benešem přesně stejným způsobem chtěli zbavit nepohodlného pravičáka Jiřího Stříbrného. Václav Klofáč, jeho oponent ve straně, si prý na Benešův popud nechal u jednoho doktora vytvořit falešný posudek, že je Stříbrný syfilitik a že mu šibe. Snažili se ho dostat do blázince. Byl z toho velký skandál, když to prasklo. Takže vidíme, že nemusíme chodit někam daleko na východ, máme takovou tradici i doma.

Kromě zveřejnění na tvém blogu a krátké zprávičky v médiích jsem ale neviděl příliš mnoho zpráv o té kauze. Není to divné?

Trochu bych oponoval. Je jasné, že velká média se toho nechytla, ale do jisté míry to médii prolétlo a dostalo se to do povědomí, byť trochu v pokroucené formě - kdy ti lékaři byli tak trochu vydáváni za hrdiny, jak to vyznívalo z některých rozhovorů v pravdoláskařských novinách, v ČT či v Krausově show na Primě. Ale tak jako tak se to aspoň dostalo na světlo. Dnes, když se řekne Stránský a Hnízdil, tak si spousta lidí vybaví právě jejich intrikaření. Ale máš pravdu, že se to velká média snažila utlumit, ignorovat to, nepsat o tom. Velká část médií u nás se totiž řídí dvěma tezemi - o současném prezidentovi psát posměšně (a nepsat nic, co by mluvilo v jeho prospěch) a za druhé o bývalém prezidentovi psát jen pozitivně (a nepsat nic, co by na něj vrhalo jakýkoli stín pochybností). Nebo si snad umíš představit, že by MF Dnes k 70. narozeninám Havla otiskla 70 jeho výroků, které posměšně glosuje a komentuje, jako to učinila u příležitosti nedávného výročí Václava Klause?

Kdyby ses dnes měl znovu rozhodnout, šel bys do toho zase?

Určitě a vůbec bych se nerozmýšlel. Ve skutečnosti mne to hodně bavilo. Baví mne, když mohu něčím pravdolásku naštvat. Ale tohle je už stará věc a já se nechci pořád vracet ke starým věcem. Spíše přemýšlím, co napsat nového nebo co ze starých, zasunutých věcí vynést na světlo.

Víš, když čtu tvé články, líbí se mi odvaha, s jakou se pouštíš do ožehavých témat. Ty sám strach nemáš?

Děkuji, ale nemyslím si, že je to odvaha. Nejsem extra odvážný člověk. Jen mne baví psát o některých věcech, kterým se jiní záměrně vyhýbají. Strach nemám. Co by se mi mohlo stát? Hypotéku nemám, zadlužený nejsem, kdybych přišel o práci, najdu si jinou. O svůj život se nebojím, vím, že smrtí nekončí. A kdyby někdo sáhl na moji rodinu, hořce by toho litoval, protože pak by se ze mne stal opravdu rozzlobený člověk. Teď jsem ještě spíše klidný.

V podstatě spíše narážím na to, že mají strach lidé kolem mně. Strach mluvit, strach něco dosvědčit apod. Teď jsem řešil jeden takový případ. Jeden člověk mi nabídl úžasný materiál, který by v mžiku zdiskreditoval celou pravdolásku, než bys řekl švec. Nic za to po mně nechtěl, prostě je také nemá rád. Říkal ale, že to je extrémně nebezpečné. Samozřejmě, že jsem o tom přemýšlel, zda mi to za to stojí, ale řekl jsem si, ano, ti pravdoláskaři mi za to riziko toho, co by se pak rozpoutalo, stojí. Hodně mne odrazoval. Ptal se mne, zda jsem pojištěný a zda nemám strach, že mne pak přejede auto. Řekl jsem mu, že do toho jdu. Problém nastal u něj. Dostal strach. Nedodržel slovo. Buď kecal a nebo si to rozmyslel. Možná, že je větší realista než já. Možná mu ti pravdoláskaři nestojí za to, aby kvůli nim tak riskoval.

Jak to bylo s Ligou proti antisemitismu? Ty jsi byl jejich členem?

To se vracíme do doby mého neokonzervatismu, který jsem tehdy považoval za odnož konzervatismu, ale nyní vím, že jde jen o kamuflovanou levici. O LPA jsem tehdy nic nevěděl, měl jsem jen v redakci Eurabia.cz kolegu, který to podepsal a přemluvil mne, ať to podepíšu taky. Protože se za antisemitu nepovažuji a protože Eurabia.cz byla silně proizraelská, připadalo mi přirozné stát se jedním z prvních signatářů. Pak jsem toho litoval, když jsem zjistil, že je to česká obdoba Anti Defamation League, navíc pod vedením paní Tydlitátové, která si u nás počíná jako Merkava. Ale dokud na mne neútočila, tak jsem to neřešil. Členství to nemělo, byli jen signatáři úvodního prohlášení. Tady vidíš, že jsem sám petičník. Podepsal jsem totiž také výzvu D.O.S.T. a též petici proti Lisabonské smlouvě. Dodnes to mám vyfotografované, jsem podepsaný hned pod poslancem Honzou Schwippelem. Jednou to budu ukazovat dětem. Neúnavný petent nebo jak jsem to tehdy ty pravdoláskaře nazval (smích)...

A pak se to zase nějak pokazilo, že? Odešel jsi sám nebo tě vyloučili?

Bylo to asi před rokem, kdy mi kamarád poslal mail - tebe vymazali ze signatářů LPA? Nevěděl jsem o tom nic a šel se podívat na internet. Skutečně, nebyl jsem tam. Bylo to v době, kdy jsem začal mít první spory s paní Tydlitátovou, která mne začala veřejně označovat jako neonacistu. Protože to nejde dohromady (neonacista, co je podepsán pod prohlášením LPA?), tak mne vymazala. Takhle ona řeší situaci, když jí fakta nezapadají do jejích lživých konstrukcí.

A paní Tydlitátová snad zfalšovala i tvůj email, slyšel jsem... Můžeš k tomu něco říct?

Když jsem v jednom textu na toto vymazání poukázal a jako důkaz uvedl další webové stránky se seznamem signatářů, ke kterým neměla přístup a odkud mne vymazat nemohla, přišla s jinou povídačkou. Nevím, zda si ten mail sepsala sama, ale nedivil bych se tomu. Na svém blogu otiskla mail, který jí údajně přišel ode mne - z vymyšlené adresy, kterou nemám. Nesedělo tam ani datum, podle kterého byl dopis psán až ve chvíli, kdy už jsem byl vymazán, takže je jasné, že jsem to nemohl být já. Ten text byl hrozný - asi jako kdyby to psal nějaký školák. Ten, kdo se vydává za mne, tam píše, že svět ovládají židozednáři a proto žádám o stažení podpisu... Ne, že bych si nemyslel, že zednáři a Židé mají velký vliv, ale takto hloupě bych to nenapsal...

Uznala chybu?

Ona nikdy neuzná chybu. Vše vždy svede na někoho jiného. V tomhle případě se snažila historku zachraňovat jinou historkou a předstírala, že ji někdo napálil, i když vím, jak ji to muselo štvát, když jsem doložil, že ten mail je zfalšovaný. A ještě zfalšovaný blbě.

Nedávno jsi odhalil tzv. věčné petenty – skupinu kolem bývalého prezidenta Havla, která horlivě podepisuje jako na povel různé petice. To se jim asi moc nelíbilo, že?

Já je neodhalil. Oni jsou veřejní a neustále se tím chlubí. A myslím, že se jim to spíše líbilo. Když je dáš dohromady s jejich guru, tak se dmou pýchou. Někteří se dokonce dožadovali, abych je do seznamu přidal a byli dotčení, že jsem na ně zapomněl. Třeba Jan Urban. Tak jsem na něj schválně zapomněl i při další aktualizaci seznamu pravdoláskařů - abych ho naštval. Takový velký pravdoláskař, s takovými zásluhami, a on tam pořád není, i když tam jsou všichni ostatní. To musí být k vzteku...

Proč to podle tebe dělají?

Jsou tam různí lidé a mají různé motivy. Někteří to dělají na povel, jiné se vezou, další jsou exhibicionisté, a zase další jsou jenom naivní. Dohromady jsou ale všichni užitečnými idioty, protože historie bude jejich činy soudit jako hysterii. Není v tom nic úctyhodného a nic, co by sloužilo dobré věci. Je to obyčejné zlostné pokřikování skupiny, která má ohromnou moc, ale přitom ji pořád nemá dost. Skupiny, která pracuje procizí zájmy. To je na tom to smutné.

Co soudíš o skupině Bilderberg?

Je to jen jedna skupina z mnoha, které za oponou řídí tento svět. Dříve se o ní u nás tolik nepsalo, teď už je docela profláklá a to tak, že možná zastiňuje další, kterým by měla být věnována patřičná pozornost. Asi bychom měli pro české čtenáře objevit tajemství dalších globalistických organizací či tajných spolků. Snažím se o to jedním seriálem, ale daří se mi to psát hodně nepravidelně. Věnoval jsem se v něm kromě Bilderbergu také Trilaterální komisi, Římskému klubu, teď plánuji další díl o CFR a její české pobočce - Radě pro mezinárodní vztahy. Zaměřuji se totiž na vazby těchto spolků do České republiky, na to, kdo je tady u nás zastupuje, nebo kdo zastupuje Čechy naopak na těch jejich seancích. A ukazuje se, že jde téměř ve sto procentech případů o lidi patřící do okruhu tzv. pravdolásky.

Má Havel nějak blízko ke skupině Bilderberg?

Tím jsem tak trochu odpověděl. Všechny nitky míří k němu. Jeho jméno figuruje sice jen u některých organizací, například Římského klubu či evropské odnože Council on Foreign Relations, nepodařilo se ještě prokázat, že byl třeba na Bilderbergu, ale to ostatně není podstatné. Podstatné je, že se zná s Davidem Rockefellerem. A podstatné je, že vše, co Havel dělá, vlastně slouží zájmům těchto elitářů. Ostatně, proto si ho v těch sedmdesátých letech také vyhlédli...

Co je podle tebe největším nebezpečím našich životů?

Těch je samozřejmě spousta a záleží na tom, v jaké souvislosti se ptáš. Ptáš-li se v souvislosti s předchozími otázkami, pak je to například naše pasivita, ve smyslu lenosti, lenosti přemýšlet a jednat. Ignorace. Nezájem. To, že si svobodu necháváme vzít bez mrknutí oka. Je tolik věcí, které by nás měly zneklidňovat. Nemyslím, že se jich máme bát. Ale neměli bychom nad nimi mávnout rukou. Ve skutečnosti je nám to jedno. Jsme pohodlní a chceme si žít své pohodlné životy. Máme otrokářskou mentalitu. Jen proto se může určitým skupinám dařit už tolik století nás ovládat. Mají své jízdní řády, mají své "protokoly", podle kterých se řídí a jsou v tom úspěšní. Myslím tím především různé tajné společnosti. Myslím, že času na odpor už mnoho nezbývá a neuděláme-li něco v příštích dvou třech letech, je to naše konečná.

Věříš, že existuje někdo, kdo se pokouší zavést NWO?

Věřím, že ten někdo už NWO zavedl a že v NWO už žijeme. Jen to má několik fází. Řekněme, že teď žijeme v NWO 3.0. První verzi spustil starý Bush svým projevem z 11. září 1990, další verze NWO přišla s napadením a bombardováním Jugoslávie. NWO 3.0 spustily elity 11. září 2001. Doba je zralá na upgrade, na novou verzi. Myslel jsem, že se to stane v rámci té připravované berlínské operace, ale zřejmě se ten plán tak zdiskreditoval, že chystají něco alternativního. Ale něco určitě bude, protože jsme už dlouho, zanedlouho celých deset let, stále v NWO 3.0. Chce to něco nového a bude to určitě kvalitativně vyšší než nějaké dva spadlé mrakodrapy...

Proč se máme NWO bát?

Záleží, zda jsme věřící nebo ne. Já jsem křesťan, takže se toho nebojím v tom smyslu, že bych žil ustrašený život. Až to přijde, tak to přijde. Nebo až si pro mne přijdou, tak si pro mne přijdou. Oni by sice rádi psali a tvořili dějiny, ale dějiny jsou Jeho, tj. Božím, příběhem, jak je vidět i z anglického slova pro dějiny - history (his-story). Ale určitě bychom neměli sedět s rukama v klíně a čekat nečinně. Bůh nám dal svobodnou vůli, rozum, touhu po svobodě. Když nás někdo dlouhodobě zotročuje, měli bychom se postavit na odpor. A tam se bát nesmíme. Nás je víc než jich a i když jsou mocní a vlivní a neskutečně bohatí, jsou to pořád jen lidé. Nepodceňoval bych ale to, že jde o duchovní boj a ten se nedá vybojovat pouze normálními prostředky. Jsou to satanisté, lidé sloužící ďáblu, přinášející i lidské oběti a páchající neskutečné zlo. Takže je potřeba ten odpor vést na vícero frontách a obezřetně. Tedy i na frontě duchovní.

Pojďme teď na chvíli hodně zpátky. Už dlouho mi vrtá v hlavě otázka, kterou jsem se nikdy neodvážil se zeptat, ale teď ji položím: ty jsi členem Rotary klubu, že?

Byl jsem, asi dva roky, od roku 2008 až do června 2010. Souviselo to s mým dřívějším neokonzervativním pohledem na svět a s tím, v jaké společnosti jsem se tehdy pohyboval. Tehdy mne pár známých řeklo, abych k nim vstoupil, že zakládají vlastní klub. Ty čtyři roky dozadu jsem samozřejmě věci neviděl tak, jak je vidím dnes. Proto jsem tam vstoupil.

A víš, kdo se za tou organizaci skrývá? Víš, že je to v podstatě takový předpokoj Svobodných zednářů, potažmo iluminátů?

Vím, že se to říká. Nenašel jsem ale pro to žádný důkaz. A to jsem tam byl dva roky. Spíše to na mne působilo jako něco mezi pravdoláskou a skautem. Tím ale netvrdím, že vazba na zednáře neexistuje. Jen tvrdím, že jsem ji až na dva případy nezjistil. Ty dva případy jsou tyto - jeden člen našeho Rotary klubu prý vstoupil i k zednářům, šuškalo se mezi členy a spíše to bylo vnímáno jako informace negativní. Druhá indicie je ta, že mi prezident našeho klubu (což je rotační funkce na rok) řekl, že ve chvíli, kdy se stal prezidentem klubu, mu přišel poštou zednářský časopis - jako nabídka k objednávce. Nechtěl s tím mít nic společného a poslal ho zpět. Tedy co jistě vím, že zednáři se snaží oslovovat členy Rotary klubu ve chvíli, kdy získají nějakou funkci v tomto klubu. To je tedy pravda. Spíše než přípravka na zednáře mi to ale připadá jako potenciální loviště, kde zednáři hledají případné nové členy. Tím ale nepopírám, že v historii bylo mnoho lidí, kteří byli zároveň v Rotary i u zednářů. Třeba otec Václava Havla.

A nejsou právě svobodní zednáři částečně (nebo úplně, to nikdo přesně neví) strůjci a architekty NWO?

Jistě jsou. O tom nemám nejmenších pochyb. I proto jsem z Rotary vystoupil, protože jsem sice neměl důkaz pro to, že Rotary a zednáři jsou propojeni, ale neměl jsem ani důkaz, že by propojeni nebyli. Proto jsem se pro jistotu rozhodl odejít, protože mi to nic nedávalo, byla to ztráta času, do jisté míry jsem v tom rozpoznával jakousi náhražku za křesťanskou víru. Jednoho dne jsem si zkrátka řekl, že to nemám zapotřebí.

Jak jde tvoje členství v Rotaru klubu dohromady s tvým bojem proti NWO?

Jde. Protože už v Rotary klubu nejsem. Je to přesně tak, jak říkáš. Řekl jsem si, že nemohu vést boj proti NWO a zároveň být rotarián. Praštil jsem s tím a dobře jsem udělal. Některých lidí, které jsem tam poznal, si vážím, ale celkově, když třeba člověk četl nějaké dopisy guvernéra distriktu (tj. nejvýše postaveného rotariána v zemi) a dalších hlavounů, tak to byly takové humanistické kecy, jako kdyby se někde rozpovídal Havel. Velké nafouknuté nic.

Jak bude podle tebe vypadat svět za deset let?

Hrozně rád bych se mýlil, ale mám obavy, že tu dobu popsal velice přesně Cormac McCarthy ve svém románu Cesta. Jak ten román, tak jeho věrné filmové zpracování jsou působivé.

Bude válka?

Elity potřebují válku jako sůl. Jsou na ni natěšené. Myslím, že začne nejpozději příští rok - bavíme-li se o té třetí světové. Jinak válek samozřejmě je spousta už nyní. USA vedou v tuto chvíli tři války. Ale pro Izrael je klíčové, aby byl napaden Írán, takže očekávajme brzy i válku s Íránem. Kolega Daniel Solis zase velice přesvědčive čte události posledních dní jako přípravu na velký konflikt s Pákistánem. Není přece náhoda, že údajný Usáma byl nalezen a zastřelen v pákistánské skrýši. Je to součást válečné propagandy a záminka pro příští válku. Války vždy začaly smyšlenou záminkou, smyšleným konfliktem.

Posledních pár otázek bych rád zaměřil na tvůj osobní život. Nemusíš odpovídat, pokud nechceš. Co rád jíš?

Je mi líto zeleniny a kytiček, proto dávám přednost masu z poražených zvířat. Nejraději mám vepřové.

Oblíbený nápoj?

Víno. Bílé.

Jaké ženy se ti líbí?

Taky bílé.

Máš děti?

Skvělého devítiměsíčního kluka. Kristiána Adama. Snad mi Bůh dopřeje ještě více dětí, protože to je neskutečné požehnání.

Co zrovna čteš?

Mám vždy rozečteno vícero knížek. V současné době Budování státu od Peroutky, Festschrift pro Václava Klause, Dvě stě let pospolu od Solženicyna, román Den poté od Aldouse Huxleyho, Svobodné zednáře od Eugena Lenhoofa. Čerstvě jsem dočetl jeden díl Goebelsových deníků a básnickou sbírku od Viktora Dyka.

Děkuji za odpovězené otázky. Přeji hodně štěstí ve tvém životě.