Konopí – velká zelená naděje

Průmyslníci byli jako hovniválové poletující kolem této velké koule ochrany zisků a převálcovali přímo domácí konopný průmysl. Konopí představovalo příliš velkou konkurenci, příliš velkou hrozbu pro existující a budoucí zisky. Byla potřeba pořádná hromada hnoje, ale hovniválové ji valili zkušeně, profesionálně. Vyjma několik let silné produkce za druhé světové války, v rámci kampaně federálů „konopí pro vítězství“ – která říkala o konopí pravdu a pomohla nám vyhrát válku, nebyl od r. 1937 v Americe osazen konopím legálně ani jeden akr půdy. 74 let a čas dále běží. Byla to obrovská koule hoven. Celou tu odpornost se zákazem konopí by bylo možné nazvat sračkovou dohodou, obzvláště ve vztahu k obecnému blahu.

Co mohlo posednout dospělé lidi, dokonce kongresmany, aby udělali zločin z pěstování nejstarší a nejcennější rostliny v historii? V podstatě totéž, co drží obecné blaho v zaměřovači vlády dnes – odporná mechanika nejmodernější nemoci lidstva – posedlost korporátními zisky, přesným opakem vlády lidu, lidí a pro lidi.

Rovněž v r. 1937 se ve své výroční zprávě akcionáři společnosti DuPont škodolibě radovali z „radikálních změn“ při přeměně daňového úřadu federální vlády na nástroj vynucování akceptování „náhlých nových myšlenek na průmyslovou a sociální reorganizaci“. Zašli až tak daleko, že prohlásili, že po masivním zabavování farem během krize farmáři brání průmyslovému pokroku v Americe. Že by se měli přestěhovat do průmyslových měst, aby mohla být zemědělská půda konsolidována do obrovských agro firem, kontrolovaných korporacemi – spolu s dalšími prostředky průmyslové výroby. Farmařit se mělo primárně kvůli potravinám.

Prezident DuPont, Lammont DuPont, dokonce prohlásil: „Syntetické plasty nachází uplatnění při výrobě široké škály výrobků, z nichž mnohé v minulosti byly vyráběny z přírodních produktů. Chemici pomohli při ochraně přírodních zdrojů tím, že vyvinuli syntetické produkty, které doplnily nebo zcela nahradily přírodní produkty.“

Ano, umělý svět… matka záplavy patentů, petrolejářské alchymie, znečištění, vyhynutí, chudoby a nemocí, odlesňování, globálního oteplování; fašismu, globalizace, neustálých válek o ubývající zdroje; korporátní centralizace všech výrobních prostředků – dokonce i globálních dodávek potravin. Koncentrace peněz, moci, kontroly – moci korporací, otroctví lidí. Přeměny převážně venkovské zemědělské Ameriky na městskou průmyslovou zemi. Skládek přetékajících nesmrtelným odpadem, vypouštějícím smrt do našich systémů… dokud nás neskolí smrt.

Důvod, proč hovniválové v r. 1937 kvůli konopí tak šíleli, jasně odhalil časopis Popular Mechanics – šest měsíců poté! Americký konopný průmysl byl usmrcen a pohřben prostřednictvím šikanování korporací u obchodních známek. Úvodní článek z února 1938 v Popular Mechanics měl titulek „Nová miliardová rostlina“. Představte si, kolik peněz miliarda v r. 1938 byla. Článek řekl pravdu a velebil příchod nových strojů, které drasticky snížily u konopí požadavky na práci; a uvedl, že tato rostlina je tak cenná, že v prvních dnech Ameriky bylo pro farmáře s produkční půdou přesahující jistou hranici nezákonné konopí nepěstovat.

Představte si zklamání lidí zapojených do našeho vzkvétajícího konopného průmyslu, když se dozvěděli, že konopí bylo v Americe zakázáno, protože je to „zabijácký plevel z Mexika“, ilegálním zákonem o marihuaně. Ze zákona jsou daně určené k získání příjmů, ne pro formování chování. Ale očividně – a dnes to platí mnohem více, než dříve – vrchní vrstvy moci jsou nad zákonem. Zákony jsou pro „obyčejné lidi“ – pokud neusnadňují, jak řekl George Bush starší, když mluvil o jistých tajných federálních operacích, „pokračování konsolidace peněz a moci do vyšších, pevnějších a správnějších rukou“.

A vzpomínáte na DuPontovy „…radikální změny při přeměně daňového úřadu federální vlády na nástroj vynucování akceptování „náhlých nových myšlenek na průmyslovou a sociální reorganizaci“? A co ústava… nebo jak tomu říká George Bush mladší, ten „…zatracený kus papíru“?

Co se týká zpráv, tak New York Times 3. srpna 1937 informovaly, že „prezident Roosevelt dnes podepsal zákon na potlačování narkotika, marihuany, prostřednictvím tvrdého zdanění transakcí“. Sračková dohoda. Průmyslové druhy konopí mají nulový drogový potenciál, a NENÍ to „marihuana“, ale… to je jedno. Konkurence odrovnaná. Zisky ochráněny. Hrozba konopí odstraněna.

Negativní dopad tohoto sedmdesát čtyři let trvajícího zákazu konopí na obecné blaho Ameriky je obtížně představitelný. Ale v Americe, navzdory stovkám let květnaté rétoriky o opaku, je obecné blaho tak… obecné. Amerika je o vítězích, ne o prostých lidech. A Amerika je z velké části o pracovních místech ve službách a financializaci, ne o výrobě – navzdory tomu, že spotřebitelské výdaje představují 70% našeho hrubého domácího produktu. Posíláme do zahraničí tolik výroby, kolik je možné, abychom využili trhů s otrockou prací, laxní ochrany životního prostředí, daňových pobídek… A topíme se stále hlouběji v dluzích, kdy se bývalí občané ze střední třídy, jejichž práce byla přesunuta do zahraničí, stávají lidmi ulice, a milionáři se stávají miliardáři, a miliardářům praská kůže na pupcích.

Promiňte mi prosím mé odbočení, ale v poslední době jsem shledal výraz „obecné blaho“ za příhodný. Zástupcem v kongresu za Spokane je republikánka jménem Cathy McMorris Rodgers. Mé dvě e-mailové adresy se nějak dostaly do jejího adresáře. Unavuje mne všechno to vytrubování o snaze GOP brát chudým a dávat bohatým, a opakovaně jsem se pokoušel dostat se z Cathyina adresáře, ale bez úspěchu. Takže jsem odpověděl na jeden její e-mail prostě tím, že jsem ji požádal, aby definovala svůj postoj k obecnému blahu v Americe. Bingo, už v Cathyino adresáři nejsem. Neslyšel jsem o ní již několik měsíců.

Konopí nás ohledně toho, jak v Americe funguje moc, naučilo mnoho věcí, a náš vzdělávací systém v tom pokračuje. Užitečnost konopí je skutečně pozoruhodná; potraviny, paliva, látky, papír, plasty – za použití moderní technologie poskytuje konopí podle odhadů až 25,000 přírodních produktů. Konopí nepotřebuje žádná petrochemická hnojiva, pesticidy, herbicidy nebo fungicidy, a je skutečně pro půdu prospěšné. Konopí je nejlepší přírodní továrnou pro konverzi slunečního světla a vody (a kysličníku uhličitého, zatímco dýcháme kyslík) na udivující škálu velmi kvalitních ekologických produktů. Možná nejhorší věcí u konopí je, že pro většinu naší zmanipulované populace to zní příliš dobře, aby to mohla být pravda. No, zhruba posledních 12,000 let se konopí osvědčilo – přesto je v posledních 74 letech v Americe pěstování konopí zločinem. To je však skutečný zločin.

Americký konopný průmysl se v současné době blíží u maloobchodních prodejů hranici 400 milionů dolarů – vše jsou to dovezené suroviny! Počet dobrých, nepřevoditelných (nelze je přemístit do zahraničí) pracovních míst, které zákaz konopí stál, je ostudný. Potřebuje solidní pracovní místa. Potřebujeme vytvářet hodnoty. Další ekonomický přínos konopí, spolu s pozitivy u životního prostředí, je nevyčíslitelný.

Tvrzení o „zotavení bez pracovních míst“ je absurdní, samotný tento výraz je protimluvem. Parazitické kasino Wall Street vybíjející střední třídu zabíjí také Ameriku. Globalizace nás strká zpět k feudalismu. K setkání s dobou temna. Privatizace je jedovatá… a při tom, jak se věci odvíjejí, jak dlouho si myslíte, že bude trvat, než nějaká korporace zprivatizuje atmosféru a budeme muset platit za dýchání? Konopí je silnou protilátkou proti globalizaci a privatizaci. Žádná jiná rostlina nemůže v podstatě posílit celé regionální ekonomiky… antitezi globalizace. Farmáři by měli získat zpět statut, který si zaslouží, měli by pěstovat nejužitečnější rostlinu na světě a prodávat ji na místních trzích místním zpracovatelům, kteří by prodávali své produkty místním firmám, které by je prodávali místním obyvatelům, kteří pracují v konopném průmyslu – to vše za pomoci veřejného bankovnictví. Všechno bohatství zůstane tam, kde patří – lidem, kteří ho vytvářejí. To vše by se v tuto chvíli mohlo dít v celé Americe, stovky tisíc lidí by měli práci a vytvářeli bohatství. Ale… stejní manipulátoři, kteří stojí v cestě návratu Ameriky ke konopí, se plazí ve stejném doupěti, jako ostatní parazitičtí hadi, kteří obrali celý svět pomocí komplexních toxických dluhových bomb s ratingem AAA, s investičním stupněm cenných papírů, zatímco zároveň s tím vydělávají na sázkách, že tyto jedy srazí celou globální ekonomiku – a PAK, až jejich toxické bomby vybuchnou, připlazí se do kongresu s krokodýlími slzami ve tváři a budou žebrat (a dostanou) o 23,7 bilionů dolarů! (1), krev daňových poplatníků, prostřednictvím výhrůžek globálním finančním krachem a vyhrožováním stanným právem v Americe. Celá tato odporná noční můra představuje největší převod bohatství směrem nahoru v historii. Program problematických aktiv… nečiní vás placení federálních daní hrdými, že jste Američané?

Tolik o „zářivém městě na hoře“. Bohužel my obyčejní lidé nemáme dostatek ducha, abychom bojovali za konopí a získali zpět část slunečního světla…

Samozřejmě, že demokraté a republikáni jsou prostě jed dvě strany stejné korporátní odporné mince, navzdory zdánlivých odlišnostem, obzvláště co se týká obecného blaha. V r. 2005 byl republikánský zástupce z Texasu, Ron Paul, hlavním sponzorem „zákona o pěstování průmyslového konopí z r. 2005“. Tento zákon by farmářům umožnil pěstovat průmyslové konopí – nedrogovou odrůdu konopí, rozlišovat mezi druhy konopí a nastavit limity pro povolené množství psychoaktivního THC. Pro životní prostředí, ekonomiku, obecné blaho – pro vše, co si zaslouží budoucnost, to znělo příliš dobře na to, aby to byla pravda.

Tento zákon zemřel ve výboru.

Ron Paul učinil další pokus v r. 2007, 2009, a 12. května předložil „zákon o pěstování průmyslového konopí z r. 2011“. Tentokrát má Ron Paul dalších 22 spolusponzorů – a zde se projevují rozdíly v tom, jak demokraté a republikáni pohlížejí na obecné blaho; 20 z těchto spolusponzorů jsou demokraté, 2 republikáni. Je to nejvíce spolusponzorů, které se doposud podařilo Ronu Paulovi dát dohromady. Zní to jako naděje? Tímto tempem by se možná za dalších pár desítek let mohly takové zákony i dostat přes výbor.

Pro demokratického senátora je naděje, že předloží, poprvé, doprovodný zákon v senátu. Ale je více než pravděpodobné, že „zákon o průmyslovém pěstování konopí z r. 2011“ zemře na obvyklém místě: v Podvýboru pro zločin, terorismus a bezpečnost otčiny.

Možná se podivujete, proč k čertu jde zemědělský zákon nejdříve do výboru pro zločin, terorismus a bezpečnost otčiny. No… je mi líto lidičky, to je Amerika, a tento zákon představuje ve skutečnosti záležitost zajištěných zisků, jde o obecné blaho proti vládnoucí elitě. Všichni bychom nyní měli vědět, jakou funkci má v Americe naděje, ale kolektivní amnézie je epidemická. Takže…

Nevadí.

A poslední překážka, kterou hovniválové nebudou nikdy schopni svojí obrovskou kuličkou vymazat, odhalení, že zákaz marihuany je útokem na konopí… se blíží. Konopí bylo zakázáno zákazem marihuany… ale je představitelné – dokonce téměř jisté, že nakonec bude marihuana legalizována, avšak konopí nikoliv. Údajný důvod pro zákaz konopí zmizí, ale nezmizí zákaz konopí. Tak funguje moc v Americe. A amnézie.

Prospěšnost pro životní prostředí, ekonomická prospěšnost, velký skok v tvorbě pracovních míst, luxus vysoce kvalitních přírodních produktů – na to vše a na bezpočet dalších přínosů pro obecné dobro v Americe zapomeňte; dopad na zavedené zisky elity by byl tak velký, že nikdy nedovolí, aby bylo konopí v Americe opět pěstováno. Dokud bude udržován status quo, nebude mít konopí nikdy šanci.

Očividně potřebujeme drastické změny ve statutu quo, ale my obyčejní lidé máme obrovský problém, zvaný apatie. Neúnavná manipulace s vnímáním ze strany oficiálních korporátních médií (korpo-médií) apatii, a amnézii, krmí. Jak se mají oficiální propagandou krmení Američané někdy dozvědět pravdu? Jak zajistit, že fakt, že početně převyšujeme naše utlačovatele téměř milion k jedné, bude někdy jasně patrný, a my se na něj zaměřili jako na platformu pro dělání něčeho… čehokoliv, abychom napravili problémy, jako zákaz konopí, když je americký imperialismus tak nesmírně důležitější, než my, obyčejní Američané?

Je naděje nepolapitelná věc, nepředvídatelná – stejně jako naše doufání?

(1)  www.bloomberg.com