USA připravují obsazení ropných zdrojů Venezuely

A Washington má pro zmocnění se venezuelské ropy „železné“ zdůvodnění: zemi vede „protiamerický diktátor“, přítel bratří Castrů, Íránce Ahmadinejada, Libyjce Kaddáfího, Syřana Assada a ještě několika dalších politiků, kteří jsou na seznamu „lidí k likvidaci“. Chavez se „nerozumně“ staví k využívání petrodolarů, platí jimi vývoz své revoluce na kontinentu, podněcuje vytváření integračních uskupení bez účasti USA. Má v plánu přeměnu Venezuely na „po zuby ozbrojenou regionální mocnost“. Nicméně pokud bude diktátor připraven o své obrovské finanční možnosti, všechny jeho projekty se okamžitě zřítí.

Výstřely v permanentní ropné válce USA proti Venezuele zaznívají od prosince 2002, kdy šéfové ropné společnosti PDSVA zorganizovali stávku za účasti 20,000 úředníků a pracovníků. Sabotáže na ropu zpracovávajících komplexech, mnohakilometrové fronty na benzínkách a krize u plynu pro domácnosti – to vše mělo podle plánů konspirátorů otřást s Chavezovým režimem do základů. Nicméně stoupenci režimu projevili vytrvalost. V únoru 2003 byla stávka poražena a PDSVA přešla pod kontrolu státu. „Pátá kolona“, která ve společnosti pracovala v zájmu USA, byla odhalena a mnozí pohlaváři utekli za hranice. Kolem 15,000 ropařů bylo propuštěno, ztráta společnosti přesáhla 10 miliard dolarů.

Obnova PDSVA si vyžadovala nesmírného úsilí ze strany bolívarské vlády a té části personálu, která nepodlehla vydírání a hrozbám konspirátorů. Činnost Chaveze ve snaze posílit pozici OPEC, upravit těžební kvóty, nastolit spravedlivé ceny atd. napomohla nárůstu autority a vlivu tohoto kartelu. OPEC posílil, získal vážný vliv na mezinárodní scéně. Nemalý prospěch z toho vytěžilo Rusko, jehož ekonomika se drží nad vodou díky vysokým cenám uhlovodíků. Podporu Caracasu dostala v období energetické krize i socialistická Kuba, jejíž brzký krach předpovídali mnozí.

Pochmurné prognózy analytiků, spolupracujících s americkými a západoevropskými ropnými společnostmi, odsuzující energetickou politiku Chaveze a její „sociální orientaci“ a preferování „zvýhodněných dodávek“ latinsko-americkým spotřebitelům, a vytvoření Petrocaribe, se nenaplnily. Právě ropný faktor zajišťuje stabilitu Chavezova vedení a jeho autoritu v mezinárodních kruzích. Venezuelský vůdce úspěšně dokazuje, že státní kontrola ropy je významný prvek zajištění sociálně-politické stability v zemi. Bylo by chybou se domnívat, že USA uvalily sankce na státní ropnou společnost PDSVA jen proto, že odeslala do Iránu tanker s 20,000 tunami benzínu. Náměstek amerického ministra zahraničí James Steinberg zdůraznil, že sankce se týkají společností a zemí. Údajně je to signál pro ty ropné a plynárenské společnosti, které obchodují s Teheránem: „Dáváme na srozuměnou všem, kteří se chystají i nadále nezodpovědně podporovat energetický sektor Iránu, že se setkají s poměrně závažnými důsledky.“

Ve Venezuele jsou přesvědčeni, že hlavním cílem represí ministerstva zahraničí nejsou druhořadé společnosti z UAE, Singapuru, Monaka a dalších zemí, ale právě PDSVA. Zatím mají sankce charakter „varovného výstřelu“: venezuelský ropný sektor byl připraven o právo uzavírat vládní kontrakty s USA, získávat finance na vývozně-dovozní operace, a také získávat moderní technologie těžby a zpracování ropy. To není nic vážného: PDSVA se bez kontraktů s americkou vládou plně obešla a již dávno se nezajímá o finanční podporu Říše v ropném sektoru, a při zavádění moderních technologií má k dispozici vlastní nadějnou základnu.

Hugo Chavez zareagoval na útok ministerstva zahraničí přes Twitter: „Sankce proti vlasti Bolívara, vnucené imperialistickou vládou gringů? Tak hodně štěstí mister Obama! Nezapomeňte, že jsme děti Bolívara!“ – napsal ve svém poselství a zdůraznil, že venezuelské státní společnosti „nebude zakázán prodej ropy Spojeným státům“. Na tiskové konferenci, zorganizované ve stejný den, kdy se objevilo sdělení o uvalení sankcí (24. května), ministr zahraničí Nicolas Maduro řekl, že vláda situaci posuzuje a rozhoduje, do jaké míry sankce Washingtonu ohrožují stabilní fungování společnosti PDSVA a dodávky 1,2 barelů venezuelské ropy denně na severoamerický trh.

Ministr poznamenal, že odpověď Venezuely na imperialistickou agresi „bude adekvátní“. „V každém případě budeme, jako nikdy předtím, upevňovat bratrské vztahy s Iránem, které mají výhradně mírový charakter,“ řekl Nicolas Maduro. Co se týká mýtu, že Irán umístil ve Venezuele jaderné zbraně, se venezuelská vláda vyjádřila mnohokrát. Washington používá lži proti Teheránu stejně, jako je používal proti Bagdádu v období přípravy na invazi do Iráku. Žádné zbraně hromadného ničení v Iráku nenašli, ale extáze propagandy dosáhla takových otáček, že mnozí obyvatelé „světové vesnice“ s hrůzou očekávali „odvetné akce“ ze strany Saddama Husseina.

Proti-chavezovské stereotypy byly hojné i za Bushe mladšího. Naráželi na to, že Chavez podporuje arabské teroristy, kteří využívají tajné výcvikové prostory ve Venezuele pro bojovou a diverzní přípravu. Nejčastěji byl zmiňován ostrov Margarita, zóna volného obchodu, ve které se nachází nevelká komunita přistěhovalců z Blízkého východu. Já jsem pobýval na tomto ostrově nejednou a mluvil jsem s přátelskými arabskými trhovci, a nedokázal jsem si ani představit, že budou všichni bdělými americkými agenty rozvědky zařazeni do bojové buňky Hizballahu. Tak či tak začal tento výtvor propagandy žít vlastním životem. Každý nový velitel amerického uskupení Jih nyní neustále mluví o existenci výcvikového tábora teroristů na venezuelském ostrově Margarita. Americké zvláštní služby využívají také téma zpracovávání uranu ve venezuelském státě Bolivar Íránci. Někde tam se mají nacházet „tajné íránské laboratoře“ na zkoušení jaderných zbraní…

Poslední zpráva z tohoto kotlíku se objevila v německých novinách Die Welt: Íránci vytvoří základnu pro vypouštění raket na objekty v USA na poloostrově Paraguana (dříve byly plány na vytvoření takové základny připisovány Rusku). Chavez zareagoval rychle: na zasedání rady ministrů ukázal na televizní kamery fotografie větrných elektráren na tomto písečném poloostrově. „To jsou íránské rakety,“ řekl Chavez. „Každá odpalovací rampa má tři rakety (lopatky). Jedna je nasměrována na Washington, druhá na New York a třetí na Miami. Vypadá to, že se výzvědný satelit yankeeů porouchal.“ A vice-prezident Elias Jaua vysvětlil: bylo to zfalšováno, „aby se našla záminka pro napadení Venezuely“.

K takovému závěru nyní dochází mnozí. Blíží se prezidentské volby v r. 2012. Chavez, podle průzkumů, nemá vážnou konkurenci. Pokud by volby proběhly dnes, zvítězil by s naprostou převahou. Proto se USA pokoušejí vytvořit v zemi ohniska vnitřních konfliktů, za využití zkušeností z Tunisu, Egypta a Libye. Destabilizace Venezuely je na řadě! Na sjednocení opozice se využívají sociální internetové sítě, pro-americké NGO, radikálové mládežnických hnutí, kolumbijští bojovníci z údajně rozpuštěných „oddílů sebeobrany“ AUC. Zvláštní pozornost koordinátoři konspirace věnují verbování dezertérů z bolívarských řad. Ambiciózních politiků ve sporu s Chavezem je v zemi čím dál více. Od lásky k nenávisti je jen krůček. Na Globovision, hlavní rozvratné televizi ve Venezuele, dostávají nejlepší vysílací časy.

Vymývání mozku se pro opoziční média stalo hlavním „informačně-osvětovým úkolem“. Venezuelcům namlouvají, že v jejich zemi je nejvyšší zločinnost. Že drogoví baroni operují zcela volně a nesetkávají se ze strany policie s protiakcemi. Že Chavez podněcuje korupci ve vládních institucích a snaží se usmířit úředníky. Že ropou se plýtvá v zájmu neschopných spojenců z ALBA, v první řadě Kuby. Že infrastruktura Venezuely dosáhla krizového stavu a proto dochází k regulačním odpojením elektřiny, zastavováni výstavby silnic, poruchám u dodávek pitné vody a čas od času k nedostatku potravinářského zboží.

Média jednotně přicházejí s tématy o neperspektivnosti politické, obchodní, ekonomické a vojenské spolupráce Venezuely s Ruskem a Čínou. Že se obranný potenciál Venezuely oslabil americkými sankcemi proti průmyslové a zbrojní korporaci Cavim. V ruských médiích se mihlo: „Z nepochopitelných důvodů nebyly sankce proti Cavim americkým ministerstvem zahraničí zdůvodněny.“ Ale co je tu nepochopitelného, nic přeci zdůvodňovat netřeba. V USA nemají moc rádi, když je vytlačují z tradičních zbrojních trhů – toť vše.

* * *

Domnívají se, že rozbuškou exploze ve Venezuele se stane zavraždění jednoho z vůdců opozice. Možná, že kvůli větší politické účinnosti odsoudí k smrti několik lidí. A pak – vše půjde podle známého scénáře. „Plán Balboa“, předpokládající „normalizaci“ situace ve Venezuele, nikdo v Pentagonu a centrále NATO nezrušil…