William Queen: Dva roky s Mongoly
Píše se rok 1998. William Queen má za sebou dlouhou kariéru federálního agenta spojenou s celoživotní láskou k motocyklům a nedostatkem trpělivosti s papírováním. Když „důvěrný informátor“ zkontaktoval Queenova šéfa v Kanceláři pro alkohol, tabák a zbraně a nabídl se, že seznámí agenta se sanfernandskou pobočkou motocyklového klubu Mongols (metlou jižní Kalifornie a jedním z nejnebezpečnějších gangů v Americe), chopil se Queen příležitosti, aniž by tušil, že nastartoval nejrozsáhlejší tajnou operaci uvnitř motorkářského gangu v americké policejní historii. Queen nečekal, že pronikne do klubu tak úspěšně, že se stane plnoprávným členem a posléze povýší do funkce pokladníka, kde bude mít přístup k důkazům o kriminální činnosti Mongolů. Poté co Queen strávil dvacet osm měsíců jako „Billy St. John“ – zarostlý, pivo chlastající harleyářský gangster, začal mít sám problém uvědomit si, kým opravdu je.
Během počáteční „adeptské“ etapy byl Queen vydaný na milost zfetovaným kriminálnickým psychopatům, kteří se snažili prověřit jeho charakter a oddanost. Zkoušeli ho všemi prostředky; od prodeje (a konzumace) drog přes nezákonné obchodování se zbraněmi, kradení motocyklů až po řízení aut při útěku. Později se musel osvědčit např. při sešívání obličeje mongolské „staré“ po zvlášť brutálním výprasku od jejího přítele.
Přes všechnu kriminální činnost gangu, pro který bylo plánování vražd policistů a hromadné znásilňování běžnou záležitostí, zažil Queen také skutečné, společně sdílené kamarádství. Během dlouhého vyšetřování si Queen, úplně izolovaný od své rodiny, přátel a kolegů z Kanceláře, připadal, jako by Mongolové byli jediná rodina, která mu zůstala: „Nepochyboval jsem, že tito chlapi mají Billyho St. Johna upřímně rádi a položili by za něj život. Ale neváhali by zavraždit Billa Queena.“
Dva roky s Mongoly je od prvního Queenova triku s lajnou metamfetaminu přes hrozbu s nožem na krku a přes chvíli, kdy byl ostrakizován na rodičovské schůzce kvůli svému podivnému vzhledu až po konfrontaci s odvěkými nepřáteli Mongolů – Hells Angels – dech beroucí, adrenalinem nabitá četba, která vás přivede na ulice plné nejnebezpečnějších mužů Ameriky a agentů, kteří riskují vše, aby je dostali.
280 stran formátu A5 + barevná příloha
![[Obálka knihy]](/images/11/2-roky-s-mongoly.jpg)
Z obsahu:
„V době, kdy jsem začal hrát svoji roli mezi Mongoly, jsem měl za sebou už tolik tajných akcí, že jsem nemusel vymýšlet žádnou úplně novou identitu: během posledního desetiletí jsem si osvojil supertajnou identitu jako Billy St. John, což bylo krycí jméno, které jsem používal, když jsem infiltroval různé násilnické krajně pravicové skupiny po celých Spojených státech – Ku-klux-klan, neonacisty, skinheady, Aryan Nations nebo National Alliance – abych tajně nakoupil nějaké pořádné těžké zbraně, od M-16 po 30mm vojenské kanóny. Během jednoho vyšetřování jsem se dostal tak hluboko do National Alliance – největší a nejaktivnější neonacistické organizace v USA – že jsem se stal nejen členem, ale bylo mi nabídnuto, abych pracoval v jejím celonárodním ústředí v Západní Virginii. Spřátelil jsem se se zakladatelem a vůdcem National Aliance doktorem Williamem Piercem, autorem Turnerových deníků (The Turner Diaries), apokalyptického rasistického románu později nechvalně proslaveného teroristickým bombovým útokem v Oklahoma City spáchaným Timothy McVeighem, který vnímal Pierce jako proroka nadcházející rasové války. Do mé kopie Turnerových deníků napsal William Pierce vlastnoručně věnování:
Revoluční pozdrav
Billymu St. Johnovi
Skutečnému příteli
Wm Pierce
17.7.1994
„Od začátku roku jsem v roli Billyho St. Johna jezdil na Harley-Davidsonu v majetku ATF spolu s Hells Angels v údolí San Fernando a snažil se shromáždit informace ve společném vyšetřování ATF, Centrálního berního úřadu a šerifské kanceláře okresu Ventura. Většinou jsem vysedával ve striptýzovém baru zvaném Candy Cat v Chatsworthu. Údolí San Fernando, proslavené po celých Státech zbitím Rodneyho Kinga1 losangelskými policisty a zemětřesením v Northridge2 o tři roky později, bylo baštou Pekelných andělů.
Práce v přestrojení vyžaduje přijmout v umírněné formě zásadu „Když jsi v Římě, chovej se jako Říman“. Během potloukání se s Anděly jsem si nechal narůst dlouhé vlasy. Mé prošedivělé blond vousy byly rozcuchané, a abych byl upřímný, domnívám se, že někteří lidé se pozastavovali nad mojí osobní hygienou. Problémem bylo, že se můj vzhled dostal do středu zájmu vedoucího skupiny a začal jej štvát. Jako typický byrokrat měl vlastní představu o tom, jak má vypadat agent ATF bez ohledu na to, zda pracuje v utajení nebo ne.
Měl jsem Harleye, měl jsem správný vzhled, měl jsem zkušenosti, měl jsem identitu. A měl jsem i něco ještě cennějšího: poučení z pozorování protřelosti Darrina Kozlowského.
Oba jsme pracovali v kanceláři na Van Nuys a já tak měl možnost sledovat Koze během jeho tajného vyšetřování mezi Vagos minulý rok. Nevycházel jsem z údivu, že byl přijat za plnoprávného člena, což rozhodně není málo, protože ostatní v gangu mu potom důvěřují; vyžaduje to projít zkouškami loajality, odvahy, odolnosti a fyzické zdatnosti. To všechno musí podstoupit adepti, kteří opravdu chtějí stát se členy. Někdy získání důvěry gangu vyžaduje účast na násilném zločinu, včetně vraždy. Zkoumání kádrového profilu uchazeče by mohlo soupeřit s vojenskými prověrkami. Pro policajta v přestrojení se tu objevuje spousta těžce splnitelných požadavků, když jsou konzumovány tvrdé drogy, když jsou plánovány loupeže a znásilnění, když jsou páchány násilné činy. Každý agent v takové situaci musí umět jednat rozhodně a instinktivně, musí se u něho vyvinout šestý smyl, aby poznal, kdy se vyvléct s potencionálně nebezpečné situace. Ukazovat gangu jen jednu z tváří své osobnosti může být emocionálně vysilující, když zároveň maskujete, kdo ve skutečnosti jste, co opravdu cítíte, za čím si stojíte“