Sázka na mezinárodní banditismus

Americký a britský ministr obrany, R. Gates a L. Fox, po „konzultacích“ v Pentagonu svorně prohlásili, že všechny úkryty Kaddáfího, ze kterých velí svým jednotkám, jsou „zákonným terčem“ vzdušných útoků NATO. Britský ministr zahraničí W. Haig poskytl lovu na Kaddáfího „politické odůvodnění“. Tento lov bude pokračovat tak dlouho, dokud se vůdce džamahírie nepodřídí požadavkům západní koalice. Tedy dokud nekapituluje, kdy na milost se spoléhat nemůže. Šéf operace „Sjednocený obránce“, kanadský generál C. Bouchard, odpovídá na přímé otázky novinářů jen málo přesvědčivě: Severoatlantická aliance, prý, „o likvidaci libyjského vůdce Muammara Kaddáfího neusiluje, ale bombardujeme ty objekty, ze kterých vycházejí jeho rozkazy střílet do civilních obyvatel“. Generál však neobjasnil, jakým způsobem jsou získávány „přesné informace“ tohoto typu, ale podtext je zjevný: pokud se Kaddáfí dostane do oblasti útoku, znamená to, že měl tento Libyjec „smůlu“, ve válce se to stává.

Do nebe volající nemorálnost a nelidskost akcí USA a NATO proti Libyi vyvolává stále hněvivější protesty. Pobouřeně se vyjádřil venezuelský prezident Hugo Chavez: „Imperialistické síly NATO nemají pro bombardování v Libyi, které mimo obrovských materiálních škod zabíjí stovky lidí, naprosto žádný důvod. Jen proto, že se jim nelíbí vůdce Kaddáfí a chtějí se zmocnit libyjské ropy, bombardují členové koalice kasárna, školy, obchodní centra. Kdo jim k tomu dal právo?“

Hlavy Nikaraguy, Bolívie, Ekvádoru a Kuby zastávají stejné postoje, jako Venezuela: Ne bombardování! Ne krveprolévání! Ruce pryč od Libye! Spolu s Chavezem upřednostňují prezidenti zemí ALBA – bolívarské aliance národů latinské Ameriky – mírové rozmotání tohoto uzlu, který je kolem Libye. O situaci v Libyi a kolem ní nemají v zemích ALBA informace z doslechu – udržovali kontakty s libyjským vedením od samého počátku vojenské operace NATO.

V únoru předložil Chavez návrh řešení konfliktu v Libyi, podle kterého tam měla být vyslána mise, skládající se z představitelů zemi latinské Ameriky, Evropy a Blízkého východu. Nicméně USA, Francie, Itálie a některé další evropské státy tento návrh ignorovaly.

Chavezova iniciativa vytvořit mezinárodní komisi, která by vedla rozhovory mezi Kaddáfího vládou a vzbouřenci, byla zamítnuta i v Tripolisu. Nicméně po útěku řady vysokých představitelů ministerstva zahraničí, vnitra, a také několika armádních důstojníků, na západ Kaddáfí svůj postoj zmírnil. Vyhrožování vnitřním převratem, zrádnou ránou do zad a vydáním na pospas „historickým nepřátelům džamahírie“ ho nijak nevzrušují. Za jedinou důstojnou smrt považuje Kaddáfí zahynutí v boji. Ale zatím se zaměřuje na získání času, kdy se spoléhá na zesílení rozporů v řadách nepřátelské koalice.

Na pozadí pokračujícího bombardování libyjských měst přijeli do Caracasu Kaddáfího vyslanci. Venezuelský ministr zahraničí Nicolás Maduro řekl, že se s Libyjci vedou rozhovory o nalezení cesty z konfrontace: „Co (konkrétně) může udělat uskupení ALBA, aby pomohlo Libyi při obnovení míru a pořádku?“. V tom se mohou libyjští partneři spolehnout na čestnou a nezištnou spolupráci ze strany „skupiny latinsko-amerických zemí“. Přesně to řekl Maduro a dal najevo, že v tomto regionu existují také jiné síly, solidární s akcemi USA a NATO na severu Afriky. K nim lze bez jakýchkoliv pochyb přiřadit Mexiko, Kolumbii, Peru a Chile.

Příjezd libyjské delegace do Venezuely proběhl v době, kdy v Caracasu probíhá porada ministrů zahraničí zemí latinské Ameriky a Karibského bazénu. Mimo dalších otázek se na tomto fóru probíral i nejpalčivější problém mezinárodních vztahů – situace v Libyi. Účastníkům byl k posouzení předložen návrh rezoluce o libyjském problému, jejímž základem bylo vyjádření členských zemí ALBA o nutnosti reálných kroků k mírovému vyřešení. Představitelé států „pravého bloku“ otevřeně rezoluci nezavrhli, ale odvolali se na nutnost konzultací se svými vládami a její přijetí odložili na dobu neurčitou.

Chavez je připraven ujmout se zprostředkovatelské role mezi Kaddáfího vládou a vzbouřenci, aby se vyřešil klíčový úkol: iniciovat politický dialog mezi bojujícími stranami, vytvořit mechanismus pro vyřešení konfliktu mírovou cestou. Je taková perspektiva reálná? Těžko. Všechny podobné pokusy ze strany Chaveze v dalších konfliktních zónách zarazil Washington. Venezuelský prezident aktivně usiloval o zmírnění napětí mezi Uribeho vládou a partyzány FARC-ELN v Kolumbii. Po počátečním úspěchu, kdy partyzáni propustili první skupinu rukojmí, byl tento perspektivní proces ukončen na nátlak USA: Chavez získává čím dál větší mezinárodní autoritu, a to je nepřípustné!

Když mluvil o Kaddáfího vyslancích, dal Chavez najevo, že „hledají zprostředkovatele pro zastavení konfliktu v Libyi“. V tomto ohledu mají Libyjci obzvláštní zájem na tom, aby se k rozhovorům přidala i vláda Brazílie. Bude tento pokus úspěšný? Prezidentka Dilma Rouseff, na rozdíl od svého předchůdce Inacio Luly da Silvy, s působením na mezinárodní scéně nespěchá a zaměřuje se na vnitřní problémy.

Během návštěvy Dánska vystoupil tvrdě ohledně libyjského problému šéf ruské vlády Vladimir Putin: Západ nemá pro vojenské operace v Libyi a hon na libyjského vůdce naprosto žádný legální základ – „Říkali „nechceme Kaddáfího zabít“, a nyní někteří oficiální představitelé již říkají „ano, snažíme se Kaddáfího zavraždit“. A kdo jim dovolil to udělat? Byl snad nějaký soud? Kdo si usurpoval takové právo – popravit člověka, ať je jaký chce?! A všichni mlčí. A v rezoluci je napsáno co? Přečtěte si to!“

V situaci, kdy „všichni mlčí“, Putin nemlčí: „Tam (v Libyi) vznikly vnitřní rozpory, které přešly do ozbrojeného konfliktu. Proč je třeba se do tohoto konfliktu vměšovat zvenčí? Máme snad málo všelijakých „křivých“ režimů ve světě? Takže se budeme vměšovat do vnitřních konfliktů všude? … Podle mého musíme jednat v rámci mezinárodního práva a uvědomovat si vlastní zodpovědnost a starat se o pokojné občany. A když se celé tak zvané civilizované společenství s veškerou svoji silou vrhá na nevelkou zemi, ničí infrastrukturu, budovanou generacemi… To se mi nelíbí.“

Tento Putinův postoj Kaddáfí zná, a proto se obrací na Moskvu. Jeho představitelé se na Rusko obrátili s žádostí, aby svolalo mimořádné zasedání RB OSN kvůli problému „agrese mezinárodní koalice“ v Libyi. Byl předložen ještě jeden návrh: vyslat ruské pozorovatele, aby sledovali probíhající události v Libyi. Z Tripolisu zazněl požadavek na svolání mimořádného summitu Africké unie a byla posouzena krizová situace v zemi. Komisař AU pro otázky míru a bezpečnosti R. Lamamra řekl, že zavedení bezletové zóny nad Libyí a letecké útoky NATO na území džamahírie žádné výsledky nepřinesly, a úkol vyřešit krizi je, stejně jako předtím, od splnění daleko.

O některých aspektech budoucí pozemní operace jednotek NATO v Libyi se lidé dozvěděli z nedávného „úniku“ (tentokrát bez účasti Wikileaks). Hlavním úkolem „humanitární akce“, které se budou účastnit i německé jednotky, je „zajistit bezpečnost“ obyvatel Libye. Předpokládá se obsazení přístavů a letišť, přes která bude dodávána „humanitární pomoc“ ve formě vojenských jednotek s bojovou technikou. Doba trvání operace – čtyři měsíce od okamžiku rozvinutí všech nasazených jednotek. Za operační zónu byla označena celá Libye, až k hranicím se Súdánem, Čadem a Nigerem.

Takže Libyi přivedli na práh totální války na souši, na moři a ve vzduchu. Sázka na otevřený banditismus v mezinárodních záležitostech se stala „normální praxí“ humanistů NATO.