Čína ve studené válce vrací úder

Ale na čí straně by měla být veřejnost?

James Corbett

25.4.2011 Komentáře Témata: Současné události 1476 slov

Nyní, kdy byly již v Libyi vysazeny pozemní jednotky, a kdy vůdci vojenské mašinérie NATO konečně připustili, že jejich konečným cílem není nic menšího, než změna režimu, se oficiální média konečně odvažují položit otázku ohledně geostrategických důsledků této třetí americké válečné fronty.

Strašák svržení íránské vlády je opět vypouštěn. Lieberman lobbuje za intervenci v Sýrii, a dokonce i John McCain přichází s ne příliš zastřenými výhrůžkami vůči Moskvě a Pekingu, že tato vlna destabilizace – vlna, u které bylo nyní plně připuštěno, že jde o výmysl USA a globalisty kontrolovaných NGO – brzy narazí také na jejich pobřeží. Dlouhodobý plán hry globalistických sil je nyní stále jasnější: svrhnout Assada v Sýrii, izolovat Irán, zbavit se Ahmadinejada a obklíčit Čínu a Rusko.

Studená válka je v běhu … a Západ prohrává

Objevil jsem se včera na RT, abych tam probral, že jedním ze skutečných cílů této libyjské intervence je Peking.

Otázka, proč by Čína nechala schválit rezoluci o Libyi v Radě bezpečnosti a nepoužila své veto, je dobrá otázka, a v onom krátkém segmentu jsem na ni neodpověděl adekvátně. Součásti úplné odpovědi je pochopení, že „válka“ je ve „studené válce“ více analogická, než skutečná.

Číňané nejsou žádní blbci a chápou, že pád Sovětského svazu nebyl důsledkem velké vojenské konfrontace, ale ekonomického kolapsu. Tento kolaps, při zpětném ohlédnutí, byl nevyhnutelný: sovětská ekonomika byla zničena a žalostná, a stále větší část ekonomiky byla zatahována do nevyhratelné a nekonečné války v Afghánistánu. Lidé byli unaveni desítkami let represí a nedostatku a svržení sovětské říše oslavovali.

A podobně i americká ekonomika balancovala dlouhou dobu nad propastí a byla zachráněna pouze hegemonií petrodolaru, která ministerstvu financí zajistila schopnost prodávat tolik dluhu, kolik ho potřebovalo na udržení říše v provozu. Nyní je dolar rezervou jen slovně a neuvěřitelné kousky, které Geithner a Bernanke dělají, aby udrželi ekonomiku nad vodou – počínaje nákupy vlastních státních dluhopisů po prodej put opcí na tyto dluhopisy, aby mohli vyhrožovat bankrotem, pokud kongres srazí jejich dodávky dluhů – signalizují poslední záchvěvy finančního systému ve smrtelné křeči. Přidejte si k tomu vojenský rozpočet, který nyní dosahuje 1 bilionu dolarů ročně, a názor, že Číňané velmi rádi nechají Ameriku zvětšovat své vojenské závazky na celém světě, začne dávat smysl.

Pravdou je, že Číňané nesedí s rukama za zády, zatímco NATO destabilizuje Afriku a pokouší se vytvořit zmatek, který by ospravedlnil silnější AFRICOM. Již v této studené válce vypálili první salvy. Jen minulý týden země BRICS dolaru zatopily a Čínská rozvojová banka udeřila. Oznámily nový úvěrový fond ve výši 10 miliard juanů pro své spojence z BRICS, kteří budou obchodovat v místních měnách, nikoliv dolarech. Je zakládáno stále více bilaterálních obchodních dohod, ropných burz a trhů, které nijak bankovky Federálních rezerv nepotřebují. A Číňané stále drží přes bilion dolarů v amerických státních dluhopisech, jejichž vržení na trh by bylo posledním hřebíkem do rakve dolaru.

Klamná volba: Nepřítel tvého nepřítele není tvůj přítel

Průměrní pozorovatelé těchto geopolitických manévrů a ekonomických hrátek – tedy převážná většina veřejnosti v každé zemi, která není zapojena do korporátní-finančně-vojenské oligarchie – mohou být ohledně toho, co s tímto globálním představením dělat, či dokonce co si o tom myslet, zmateni. Měli by Američané fandit bombardování libyjských civilistů? Pokud ne, znamená to, že by měli být na straně Číňanů (a nezapomínejme na Rusy), kteří se pokoušejí podporovat kolaps amerického finančního impéria? Ale co stovky milionů lidí na celém světě, kteří budou těmito ekonomickými nepokoji nevyhnutelně uvrženi do chudoby, a miliony, které mají zemřít, protože ceny potravin neustále rostou spolu s cenou ropy?

Fíglem samozřejmě je, že celá tato linie uvažování, ono buď/anebo, která je obecně předkládána jako jediná alternativa v těchto situacích, je klamnou volbou. Ve skořápkové hře nezáleží na tom, jakou skořápku si vyberete; prohrajete v každém případě. A podobně i ve falešném konfliktu nezáleží na tom, kterou stranu podporujete: nakonec budete trpět.

Není to situace, která vznikla náhodou; celý konflikt západ-východ, který, zdá se, směřuje k velké konfrontaci a třetí světové válce, byl zosnován mezinárodními finančníky, kteří mají zájem jen a pouze na větší kontrole ve svých rukou. Nikde to není evidentnější, než v Číně.

„Ať byla cena čínské revoluce jakákoliv, evidentně uspěla, a nejen v tom, že přinesla efektivnější a oddanou vládu, ale také posílila vysokou morálku a účelovou společnost. Tento sociální experiment v Číně pod vedením předsedy Maa je jedním z nejdůležitějších a nejúspěšnějších v lidské historii.“ – David Rockefeller, New York Times, 10. srpna 1973.

Popravdě, velký Maův „skok vpřed“ byla jedna z největších jatek v lidské historii, kde bylo neskutečných 45 milionů Číňanů „upracováno, vyhladověno nebo ubito k smrti“ během čtyř let, od r. 1958 do r. 1962. Ale z pohledu americké finanční mocenské elity v čele s Rockefellerem by člověk, který zmasakroval desítky milionů vlastních lidí, měl být veleben za „efektivní a oddanou vládu“ a za „prosazování vysoké morálky“, zatímco libyjští civilisté musí být bombardováni kvůli Kaddáfího smrtelnému hříchu, že bojoval proti USA financované, na Al-Kaidu napojené vzpouře, která se ho pokouší svrhnout.

Zdánlivý paradox tohoto pokrytectví mizí, když člověk pochopí, že komunistická Čína (stejně jako sovětské Rusko před ní) je jablkem globalistů, něčím, co vypěstovali, financovali a prosazovali od prvopočátku, a vědomě ho dosadili jako vůdce světové ekonomiky v naší současné době.

V lednu 1969, krátce poté, co se ujal úřadu, se Richard Nixon setkal s Henry Kissingerem, hlavním poskokem Davida Rockefellera, a obdržel vzkaz, že si elita přeje „normalizaci“ vztahů s Čínou. Nixon bezprostředně poté upustil od své roky praktikované tvrdé proti-komunistické rétoriky a začal pracovat na historické návštěvě, ke které došlo v r. 1972, a na obnovení diplomatických vztahů mezi těmito dvěma zeměmi. Rok před touto návštěvou navštívil tajně Čínu Kissinger, aby uhladil cestičku, a rok po ní ji navštívil sám Rockefeller, jako předseda Chase Manhattan Bank, aby tam založil první americkou korespondentkou banku pro Bank of China. Časopis Time přinesl o této návštěvě článek a poznamenal, že Chase se také stala první americkou bankou, která počátkem téhož roku otevřela pobočku v sovětském Rusku, a poznamenal, že „komunisté, kteří rádi jednají s nejvýše postavenými lidmi, jsou uchváceni samotným jménem Rockefeller“.

Když Rockefeller navštívil čínského prezidenta Jiang Tsemina v předvečer 9/11, označil americko-čínské vztahy za „nejdůležitější bilaterální vztahy na světě“, a čínský tisk poznamenal, že Tsemin „vyjádřil uznání za Rockefellerův příspěvek k čínsko-americkým vztahům“.

V 90. letech, kdy se přišlo s obchodními dohodami, které vedly k vzestupu dominance Číny, pomohla Clintonova vláda čínské státní přepravní firmě v její snaze pronajmout si starou základnu amerického námořnictva v Long Beach v Kalifornii, dohodě, kterou kongres zamítl. Clinton v r. 1996 také osobně schválil transfer vůči radiaci odolných čipů, vyspělé technologie, která mohla být použita v jaderných zbraních.

Během tohoto desetiletí začala čínská ekonomická loď růst a mezinárodní finančníci, jako George Soros, ji začali propagovat jako ekonomický model pro zbytek světa (viz toto, toto, toto a toto). A patnáct let (nejméně) poté, co daňové prázdniny a další výhody pomohly stimulovat převádění pracovních míst z vyspělého světa do Číny, nová studie nedávno „objevila“, že Amerika ztratila nejvíce svých pracovních míst ve prospěch Číny.

Čínská hrozba je pouze další verzí rudého strašáka, nebo nacistů, nebo Al-Kejdy, nebo jakýchkoliv dalších „hrozeb“ pro západ, které za poslední století vyskočily: nepřítel vypěstovaný, financovaný a podpíraný mezinárodní finanční elitou, aby ji to poskytlo opozici v této geopolitické skořápkové hře. Veřejnosti jsou pak předkládány dvě volby, jako hotová věc: straňte silám imperiálního militarismu NATO, nebo si zvolte stranu Šanghajské organizace spolupráce.

Jediným způsobem, jak tuto hru vyhrát, je nehrát ji

Když se stáhneme z geopolitické velké šachovnice, zjistíme, že na obou stranách hraje v podstatě jeden hráč, globální finanční elita. Ať fandíte černým nebo bílým, na konci zvítězí elita. Tváří v tvář takové klamné volbě je jedinou skutečnou volbou nevolit vůbec.

Jistě, nemůžeme přehlížet bombardování libyjských civilistů, a nemá smysl stranit brutální komunistické diktatuře, která vynucuje politiku jednoho dítěte pomocí násilných potratů a sklízí orgány svých vězňů. Takže se nesmíme identifikovat s žádnou stranou. V závislosti na tom, kde žijeme, pro koho pracujeme a jak utrácíme své peníze, můžeme být svázáni s tou či onou stranou, ať již finančně nebo sociálně, ale to neznamená, že musíme být nadále poslušní jakémukoliv z těchto globálních mocenských hráčů při jejich machiavelistických manipulacích planety.

Ačkoliv to pro nás, coby lidské bytosti, které jsou cvičeny ke konfrontaci a boji jako způsobu řešení problémů, nemusí být v zásadě uspokojující, nejlepší věcí, kterou můžeme v podstatě udělat, je ignorovat velké hráče zcela, stáhnout se z jejich systému a začít si vytvářet vlastní soběstačné komunity. Každý den činíme vědomá rozhodnutí na základě svobodné vůle nakupovat v jejich obchodech, provádět transakce v jejich bankách a jíst jídlo, které zpracovávají ve svých továrnách. Změnou životního stylu se můžeme odpojit od všech jejich pák, kterými kontrolují náš život, a tím zároveň vyhladovět jejich válečnou mašinérii a připravit ji o zdroje a podporu, kterou pro fungování potřebuje.

Jak poukázali znovu a znovu, každá komunitní zahrada, každý farmářský trh, každý solární panel, každá komunální měna, každá sousedská pomoc je francouzákem v soukolí globální války a hřebíkem v rakvi ambicí globalistů.

Vyháknout se ze systému, který nás utlačuje, není snadné, a nebude to ani přes noc, ale zdá se, že čas se krátí, než nás elita vmanipuluje do další velké války. Následky třetí světové války, bez pochyby jaderné, jsou strašlivé. Elita doufá, že tento konflikt navodí, aby vytvořila nový, ještě centralizovanější a skutečně globální systém vlády, z popela starého světového řádu. Ale aby to mohli udělat, potřebují naši podporu.

Neposkytněme jim ji.

China Firing Back in New Cold War vyšel 20. dubna na Activist Post. Překlad L. Janda.
Známka 1.1 (hodnotilo 69)

Oznámkujte kvalitu článku jako ve škole
(1-výborný, 5-hrozný)

1  2  3  4  5 

Tuto stránku navštívilo 19 593