Schválení bezletové zóny nad Libyí: doktrína "humanitární intervence" v přímém přenosu
Čardáš USA/zemí NATO v muslimských zemích nabírá nového dechu, ač se zdálo, že by k vyhlášení bezletové zóny (BZ) nad Libyí nemuselo dojít. Proti tomuto opatření se veřejně postavil předseda Sboru náčelníků štábů admirál Mullen i ministr obrany Robert Gates. Gates ve vojenské akademii West Point prohlásil: "Podle mého názoru každý příští ministr obrany, který doporučí prezidentovi, aby opět vyslal velkou americkou pozemní armádu do Asie, na Střední Východ nebo do Afriky, by si měl nechat vyšetřit hlavu." Vzhledem k tomu, že vyhlášení bezletových zón v Iráku a na Balkáně předcházelo rozsáhlým a vleklým konfliktům (vyhlášení BZ v Iráku předcházela invazi roku 2003, byla implementovaná z obav před pomstou iráckého režimu Kurdům za povstání během americké invaze v roce 1991; obavy z užití chemikálií proti Kurdům mohly být na místě, ale udržování BZ po více než desetiletí určitě nebylo), je již asi třeba s psychiatrickým vyšetřením některých jedinců ve Washingtonu (Paříži, Londýně,.) začít.
Nepochybuji příliš tom, že k čemu nyní dochází, je vzorová imperiální - ne humanitární - intervence, kdy zištné motivy drtivě převažují nad jakýmikoliv "altruistickými" motivy, včetně pravdy a lásky. Pokrytectví ukazuje už to, že západ intervenuje "na straně lidu" v Libyi a přičemž spojenec/protektorát USA Saúdská Arábie vysílá vojsko na potlačení prodemokratických protestů v Bahrajnu. Bahrajnská vláda si za zabíjení civilistů vysloužila zatím jen pokárání a tomuto zabíjení zatím nečinně přihlíží přítomná americká flotila. Že se v případě Libye skutečně jedná o imperialismus řeckořímského střihu si myslí i uznávaný novinářský veterán Eric Margolis:
Zatímco Libye hoří, v Evropě a Washingtonu se vedou vážné diskuze o zavedení "bezletové zóny" v Libyi po vzoru té irácké, po které by možná následovala vojenská intervence. Libye by byla "stabilizována", byl by ustanoven klientský režim složený z exulantů organizovaných CIA a libyjská ropná pole by byla zabezpečena pro západní společnosti. Západní invaze by byla označena jako mírová/humanitární mise. Libye by se navrátila do před-kaddáfíjských časů, kdy byla ovládána loutkovým králem kontrolovaným Brity, šouravým Ibn Idrisem. Tedy pokud Libye neupadne do kmenových a klanových válek, nebo se nerozpadne na západní a východní část. Itálie, bývalý koloniální krutovládce Libye, a nyní její hlavní odběratel ropy, by se ráda přidala. A rovněž Egypt, Francie a samozřejmě USA a Británie. Ropa zůstává největším geopolitickým afrodisiakem.
zdroj: http://www.lewrockwell.com/margolis/margolis229.html
(pozn. zajímavostí a ironií je, že Kaddáfimu při puči pomáhala CIA, jak říká Eric Margolis v rozhovoru pro Antiwar Radio - na Wikipedii se nedočtete)
Vzhledem k tomu, že povstání vedou někdejší politické a vojenské elity bývalého režimu, je docela jasné, že povstání nemá tak jasný charakter demokratické (i když trochu "barevné") revoluce jako té v Egyptě, a že destabilizace a vojenská invaze Libye může být součástí širší, předem naplánované strategie. Slavení povstalců po schválení vyhlášení BZ bezpečnostní radou OSN naznačuje, že Margolisův scénář nejspíš nemá daleko od pravdy.
Štěpán Kotrba napsal i o další možnosti, proč by se západ - kromě získání přístupu k ropě - mohl snažit o sesazení Kaddáfiho, hlavního proponenta panafrické ideologie a afrického "krále králů":
Muammar Kaddáfí je vizionářem a autorem Africké unie a jejich integračních institutů - mediálního centra AllAfrica, Afrického parlamentu, Africké centrální banky a společné měny Africké unie. Průmyslníky v zemích EU i stratégy v USA musí děsit jeho padesát let staré vize ještě dnes. US State Department si dokonce vytvořil Bureau of African Affairs a jeho současná snaha prostřednictvím Carnegieho nadace a jejího arabského programu rozdělit Afriku na severní muslimsko-arabskou a oddělit tak stále socialistický černý panafrický koncept od Evropy, je zoufalou snahou o definitivní rozbití Kaddáfího ideje sjednocené Africké unie, stojící jako silný blok slabých vedle slabého bloku silných zemí EU v opozici k americkému unilateralismu. Muslimsko-arabská severní Afrika bude totiž nejspíš ovládána penězi sunnitských vládců zemí Zálivu, tradičně afinitních k postkoloniálním zemím Evropy a k USA, zatímco šíitská , proletářská a panafrická Afrika hledá velmocenské zázemí a mohla by akceptovat jak Rusko, tak Čínu jako hlavní ochránce. Surovinové zdroje Afriky by tak kontrolovaly nikoliv USA a Evropa, ale Rusko a Čína svými vojenskými základnami na černím kontinentě. Definitivně by se také mohl zhroutit představa obchodu s ropou a surovinami za dolary, což by vedlo k pádu USA do naprostého ekonomického chaosu, k výprodeji Ameriky a konci dolaru jako globální rezervní měny.
zdroj: http://blisty.cz/art/57684.html
Tato teorie stojí za pozornost, už jenom proto, že pokud by Kaddáfi nad povstalci zvítězil, zvýší se tím jeho prestiž a "proletářská" panafrická unie, o které zatím není slyšet, začne být relevantní. Ale to už je téma.
Závěrem: Nechci znevažovat legitimní rozhořčenost Libyjců nad Kaddáfiho režimem, nebo je vydávat za lůzu zfetovanou Al-Kajdou. Chci pouze vyjádřit pochybnost nad účelem intervence v Libyi a skepsi nad jejím možným úspěchem. Proti "humanitární" intervenci je jak západní veřejnost, tak někteří rozumní politici na obou stranách politického spektra (v USA Paul a Kucinich). Kapitolou samou pro sebe je rostoucí evidence odporu vůči intervencionalismu uvnitř americké armády. Západní demokracie v důsledku intervence budou ohroženy ještě více než do posud - z vnějšku díky radikalizaci muslimů a posílení skutečných či rádoby teroristických skupin, dodáváním zbraní potenciálně nebezpečným skupinám, možností vážnější destabilizace severní Afriky; zevnitř zvýšením vojenských výdajů v případě zabřednutí do dalšího vleklého válečného konfliktu což je pravděpodobný scenář, přestože vojenskou okupaci (ne pozemní invazi) rezoluce OSN zakazuje - varováním budiž nedávné neefektivní či kontraproduktivní války na Blízkém východě - a malými Napoleony, jako je Sarkozy.