Západní země prosazují intervenci jako záminku pro zmocnění se ropy, říká ruský vyslanec

RT (Russia Today) řekl, že jisté země tlačí na zásah v Libyi proto, že jsou odkázány na její zdroje ropy.

RT: Podporujete pomoc NATO a EU libyjským povstalcům?

Dmitrij Rogozin: V zásadě se obvykle děje toto: aby mohly začít vojenské operace, musíte někoho požádat, aby vás pozval. Takže není správné přijít nepozván. Nějaká strana by měla zaslat pozvání. Aby tato strana vypadala reprezentativně, musí být legitimizována.

To, co se nyní děje u libyjské opozice, je přibližně totéž. Problém spočívá jinde. Nikdo neví, kdo tito lidé jsou. Ve skutečnosti známe jen jednoho člověka, který dříve pracoval ve svitě pana Kaddáfího.

Ale všichni ostatní jsou zcela neznámí. A více než to, neexistují žádné informace ohledně míry konsolidace libyjské opozice. Typickým příkladem jsou celkem pravděpodobná různá centra v různých provincích této země. To je důvod, podle mého názoru, proč fakt, že různé evropské země, jako například Francie nebo Británie, legitimizovaly opozici může vést k zapletení Evropy nebo celého Západu, dokonce proti vlastní vůli, do občanského konfliktu někoho jiného. Je to velký problém. Je třeba říct, jako doplnění, že poslední události v Libyi naznačují, že pan Kaddáfí nebude kapitulovat rychle.

V těchto ozbrojených silách a u policie jsou problémy s loajalitou, ale dokud si libyjská armáda udržuje svoji pozici v Libyi a vyhrává nad libyjskou opozicí, je chybou tvrdit, že kolaps Kaddáfího režimu je za rohem. To je důvod, podle mého, proč Západ doposud hrál tuto hru kvůli vlastní spotřebě. Pořádají setkání se spoustou různých lidí, pokouší se uplatnit svoji moc, ale to nemá nic společného s agendou stabilizace situace v této severoafrické zemi.

Myslím, že nikdo dnes neví, jaký scénář je optimální. Problémem je, že nemáme fakta či dostatečně informace. Konflikt v Libyi se stal zdlouhavým.

Mnoho arabských vůdců to říká. Ačkoliv byl přístup pana Kaddáfího v arabském světě vždy velmi komplexním, a navzdory tlaku, který vyvíjí Francie a Británie na Arabskou ligu, nemůžeme říct, že by všichni byli divoce nadšeni západní invazí do Libye. A je zde ještě další důležitý aspekt, před kterým arabští analytici varují. Říkají, že pan Kaddáfí, pokud bude čelit zahraniční intervenci, se okamžitě stane mučedníkem, obětí v očích celého arabského světa a velmi populárním člověkem. A nikdo v podstatě nechce, aby se to stalo.

RT: Jste znepokojen výzvami Francie tuto zemi bombardovat?

DR: Je velkým problémem, jak to udělat. Z technického vojenského hlediska nemá NATO jasnou představu o úrovni výcviku a kvalitě libyjské protivzdušné obrany. Předpokládejme, že země, která začne vojenskou intervenci leteckými útoky, přijde o několik bojových letadel. Libye má jisté dostatečně moderní protiletadlové raketové systémy, včetně mobilních. Kdo ponese zodpovědnost za první oběti? Nikdo. To je důvod, proč věřím, že v tuto chvíli probíhají dva procesy.

Na jednu stranu je používána agresivní rétorika a v západních zemích a v Radě bezpečnosti OSN probíhají politické konzultace. Pracuje se na identifikaci uznávaných postav opozice.

Na druhou stranu probíhá vojenské plánování, které bere v úvahu zcela jiné možnosti.

Letouny AWACS jsou ve vzduchu, kosmické výzvědné systémy a námořní rozvědka jsou v plném provozu také a pokouší se zjistit skutečnou situaci v Libyi, organizaci a sílu libyjských ozbrojených sil a situaci v rámci regionálních a provinčních konfliktů. Tyto informace jsou předávány odpovídajícím vojenským strukturám NATO, ale jejich připravenost k akci je nulová.

RT: Libye je bohatá na ropu. Je to důvod, proč se USA o tuto zemi tak zajímají?

DR: Všichni to říkají. Myslím, že pokud by Libye pěstovala jen banány, žádný takový zájem o tamní domácí situaci by neexistoval, včetně humanitární oblasti.

Libye je samozřejmě dostatečně velkým dodavatelem energie do Evropy. Jisté země, jako například Itálie, jsou na libyjských dodávkách silně závislé. Další tak závislé nejsou, ale i tak je podíl Libye významný. Víme, že NATO, například, umísťuje záležitost energetické bezpečnosti na špici své hlavní agendy.

Z tohoto důvodu si myslím, že tento faktor má nejpřímější vliv na rychlost rozhodování Západu ve vztahu k Libyi. Nikdo nechce, aby se tento konflikt stal zdlouhavým. Všichni chtějí, aby skončil co nejrychleji, aby byly opět zaručeny energetické dodávky do Evropy. Myslím, že je to velmi důležitý problém.

Mimo to je zde ještě další faktor. Některé velké západní ropné společnosti, kterým se zadřely jejich koncese a rozvoj ropné infrastruktury v Libyi, velmi pravděpodobně tlačí na jisté západní země, aby rozhodnutí ohledně intervence v Libyi přijaly rychle.

Myslí si, že budou schopny následovat armádu a tím získat jedinečný přístup k libyjskému ropnému bohatství. Takže i tento faktor je brán na zřetel a probírán.

RT: Byla by jednostranná invaze NATO válečným zločinem?

DR: Samozřejmě. Jakákoliv invaze, ať by již šlo o iniciativu NATO jako celku, nebo nějaké členské země NATO, jím je. Pokud není akce schválená OSN, jedná se o ilegální intervenci.

To, co nyní říkám, není varování. Je to pouze konstatování faktu. Vlastně mnoho lidí v NATO s Ruskem souhlasí. Povšimněte si postoje USA ohledně situace v Libyi – Washington je zde velmi zdrženlivý, ne-li pasivní. Někteří se smějí příliš horlivé Francii a Británii a říkají, že tyto dvě země předbíhají strýčka Sama. Nikdo neví, proč se to děje a jestli existuje nějaký společný scénář.

Myslím, že americká vláda by nyní nerada provedla v Libyi nějakou unáhlenou akci. S největší pravděpodobností situaci pečlivě monitorují a možná probíhají přípravy na možný vojenský zásah, ale nová válka je pro USA nyní nebezpečná. Obzvláště nyní, kdy se blíží prezidentské volby.

RT: Existují nějaké podmínky, za kterých byste podpořil zahraniční vojenskou intervenci v Libyi?

DR: Fakta, to je vše. Pouze fakta na stole Rady bezpečnosti OSN, vypovídající, že byly proti poklidným demonstrantům v Libyi použity zbraně, nebo těžká výzbroj proti humanitárním cílům, mohou donutit Radu bezpečnosti, aby zvážila pádnější opatření, než politické sankce proti režimu.

Jde o to, že žádná fakta nemáme. Máme pouze zprávy BBC, CNN a dalších médií, které ukazují nějaké kulometčíky střílející do vzduchu. Zároveň nevidíme žádná útočící letadla; místo toho vidíme lidi, kteří střelci tleskají za to, že vypadá tak drsně. Pokud by probíhaly skutečné letecké útoky, netleskali by.

Záznamy, které vidíme na amerických a britských televizích vypadají zfalšovaně. Vytvářejí iluzi vojenské akce. Kde jsou ta letadla? Kde jsou nálety? Kde je destrukce a oběti, o kterých tolik slyšíme? Pokud by vše bylo pravda, již by měla Rada bezpečnosti na stole důkazy.

Takže si to vyžaduje realizaci již Radou schválených rozhodnutí, včetně vytvoření zvláštního výboru, který by měl zjistit fakta. Dokud nebudou fakta zjištěna, Rada na sebe nemůže vzít zodpovědnost za posouzení něčeho, co neexistuje.

RT: Jak povstalci vzdorují Kaddáfího pravidelné armádě? Pomáhá jim již Západ?

DR: Předpokládáme, že něco je s povstalci a opozicí děláno a že zvláštní jednotky, které byly použity pro evakuaci občanů západních zemí z Libye, tam s největší pravděpodobností zůstaly. Byly zde případy, kdy samotní povstalci zajali příslušníky bojových uskupení zvláštních jednotek ze Západu.

Nejsme naivní a jsme si dobře vědomi, že jisté zvláštní operace byly v Libyi prováděny již dlouho, na straně opozice.

Jinak by Kaddáfí, kterému je loajální většina armády a policie, opozici již dávno zarazil. Protože to zatím neudělal, jedná se o otázku tajné a ilegální vojenské podpory pomocí zvláštních jednotek. To je můj osobní názor. Nemám zatím fakta, ale mám zkušenosti a dokážu situaci analyzovat.

Nemohu to potvrdit, ale myslím, že je to pravda.

RT: Jak by, v ideálním světě, mohla být raketová obrana NATO integrována s ruskou?

DR: Co znamená zachycení raket? Znamená to vidět útok na vás, sledovat ho a pak střílet. V jaké fázi dochází ke spolupráci? Ve fázi výměny informací o rizicích měnících se v hrozby; pak ve fázi detekce sledovacími stanicemi, když útok začne; a za třetí ve fázi identifikace cílů – tento úrok může být přes Rusko na Evropu, nebo americké základny, nebo přes Evropu na Rusko.

Takže sledování identifikace cílů je třetím úkolem.

A čtvrtým úkolem je společné zničení cíle.

Někteří skeptici z NATO nám říkají, či spíše rusofobní skeptici nám říkají, že NATO nemůže outsourcovat bezpečnost Evropy. No, to je stupidní, protože i Rusko znamená Evropu. Rusko je v Evropě, a ne pouze po Ural. V politickém smyslu až po Dálný východ.

Proto věřím, že jde o naši společnou evropsku věc, a měli bychom uvažovat strategicky o zájmech lidí, nikoliv o našich vlastních egoistických zájmech. Nenimrat se v politice, ale být politiky. Tento druh systému by měl být vytvořen tak, aby mohl stejně tak zajistit bezpečnost Ruska na jedné straně, jako bezpečnost jeho partnerů na evropském kontinentu na druhé.

A stále na to máme čas, to mi dovolte zdůraznit.