Vynořující se kontrarevoluce v Tunisu a Egyptě

Mahdi Darius Nazemroaya

„Prezident Hosni Mubarak se rozhodl odstoupit z prezidentské funkce a pověřil vyšší radu ozbrojených sil vedením záležitostí země,“ řekl Suleiman v krátkém televizním projevu. „Bůh ochraňuj všechny.“

Oslavy byly v káhirských ulicích slyšet ještě předtím, než Suleiman svůj projev dokončil. A zatímco nebylo možné vědět, jestli armáda dodrží svůj předešlý slib zajistit demokratické volby, davy byly kvůli zprávě, že 30 let Mubarakova autoritářského režimu skončilo, v euforii.

„Egypt je svobodný!“, křičeli na náměstí Tahrir. „Režim padl!“

-- Washington Post, 11. února 2010

Arogantní faraon padl. Egypťané mohou skandovat, že jejich země je svobodná, ale jejich boj zdaleka ještě neskončil. Spojená arabská republika Egypt zatím svobodná není. Starý režim a jeho aparátčíci jsou stále z velké části na svých místech a čekají, až se prach usadí. Egyptská armáda Egypt oficiálně řídí; vynořuje se kontrarevoluce. Nová fáze boje za svobodu začala.

Režimem požadované tak zvané „přechodové fáze" v Tunisu a Egyptě začínají být používány pro získání času, aby bylo možné udělat tři věci. Prvním cílem je rozleptat a nakonec pohřbít populární požadavky lidí. Druhým úkolem je pracovat na zachování neoliberální ekonomické politiky, která bude použita na rozvrácení politického systému a na upevnění svěrací kazajky zahraničních dluhů. A konečně třetí motivací a cílem je příprava kontrarevoluce.

Samozvaní egyptští „moudří muži"

Začínají se objevovat nekvalifikované postavičky, které tvrdí, že mluví za Araby nebo je vedou. Patří k nim tak zvaný výbor „moudrých mužů" Egypta. Tyto nezvolené postavičky mají údajně vyjednávat s Mubarakovým režimem jménem egyptské populace, ale jako zástupci lidí nemají žádnou legitimitu. Generální tajemník Arabské ligy, Amr Moussa, k nim patří. Generální tajemník Moussa také řekl, že má zájem stát se ministrem budoucí vlády v Káhiře,. Všechny tyto postavičky jsou buď režimními insidery, nebo stoupenci status quo.

K těmto samozvaným jedincům patří také šéf Orascom Telecom Holdings (OTH) S. A. E., egyptský miliardář Naguib Sawiris. Bloomberg Newsweek uvedl o Sawirisovi toto: „Většina egyptských podnikatelů se v těchto dnech drží v pozadí. Protestující na náměstí Tahrir je viní s nemocí Egypta a davy rozbily dokonce i část jejich majetků. Přesto se nejprominentnější egyptský magnát, Naguib Sawiris, předseda Orascom Telecom Holdings, největší telekomunikační společnosti na Středním východě, prochází po Káhiře, volá svým mobilem, objevuje se v televizi a (jako člen neformálního výboru „moudrých mužů") vyjednává s nově jmenovaným vice-prezidentem Omarem Suleimanem o postupném převodu moci z rukou prezidenta Hosni Mubaraka. Ani zdaleka nezastrašen si tento miliardář myslí, že z nepokojů může vzejít egyptská ekonomika zářivější." (1)

Tak zvaní „moudří muži" se okázale chvástají. Na koho je moc „postupně převáděna"? Na další nezvolenou postavičku, jako Suleiman?

Jakou mají vyjednávání povahu? Dělba moci mezi nezvoleným režimem a novou kastou? S nevolenými despoty není co vyjednávat. „Moudří muži" hrají roli „vyrobené opozice", která zachová zájmy stojící za Mubarakovým režimem a rovněž oslabí v Egyptě skutečná opoziční hnutí.

Al-Mebazaa dostal diktátorské pravomoci, zatímco tuniští armádní rezervisté jsou mobilizováni

V Tunisu jsou povolávání do služby vojenští rezervisté pro vypořádání se s protestujícími. (2) Mobilizace tuniské armády byla ospravedlněna záminkou, že bude bojovat s nezákonností a násilnostmi. Za většinou nezákonnosti a násilností stál však samotný tuniský režim.

Zároveň s mobilizací tuniských rezervistů dostal dočasný tuniský prezident, Fouad Al-Mebazaa, diktátorské pravomoci. (3) Al-Mebazaa byl člověkem, kterého Ben Ali vybral za tuniského parlamentního mluvčího a byl přední postavou Ben Aliho Ústavní demokratické strany (CDP). Protestující se v poklidu pokusili členům tuniského parlamentu zabránit v odhlasování udělení diktátorských pravomocí Al-Mebazaa tím, že zablokovali vstup do tuniského parlamentu.

Členové parlamentu jsou všichni příslušníky „starého režimu". Během protestů tuniský parlament stále dokázal plán prosazovat: „Zákonodárci nakonec demonstrující obešli tím, že se do volebního sálu dostali přes dveře pro obsluhu, uvedla zpravodajská agentura TAP. Při hlasování v poměru 177:16 dolní komora schválila plán poskytnout prezidentovi Foudau Mebazaa dočasné pravomoci pro obejití zákonů dekrety." (4) Další den to schválil také tuniský senát. (5)

Al-Mebazaa si nyní může vybrat guvernéry a představitele dle své vůle, měnit volební zákony, udělovat amnestii komukoliv se mu zlíbí a obcházet veškeré tuniské instituce prostřednictvím svých dekretů. To, že krok udělit Al-Mebazaa tak velké pravomoci, prošel, svědčí o „kosmetické demokracii". Tento akt kocourkovského tuniského parlamentu byl vydáván za akt demokratického hlasování, ale ve skutečnosti jsou jeho členové zvoleni nedemokraticky režimem Ben Aliho.

Generálové egyptské armády a vice-prezident Suleiman jsou pokračováním Mubaraka

V Egyptě armádní velitelé uvedli, že nedovolí, aby protesty pokračovaly příliš dlouho. Vedení ozbrojených složek má silný zájem na kleptokratickém statutu quo Mubarakova režimu. Egyptští generálové a vrcholové důstojnictvo jsou všichni příslušníky bohaté egyptské kapitalistické třídy. Bez jakýchkoliv rozdílů je vedení egyptské armády a Mubarakův režim totéž. Všechny klíčové postavy v Mubarakově režimu pocházejí z řad armády.

Omar Suleiman, nově jmenovaný vice-prezident Egypta, a generál, který dříve šéfoval egyptským tajným službám, začal ustupovat od slibů, které dal Mubarak a on sám. New York Times napsaly, že „Omar Suleiman říká, že si nemyslí, že je čas na zrušení 30 let starého zákona o výjimečném stavu, který byl používán pro potlačování a uvězňování opozičních vůdců". (6) Jen pár dní před Mubarakovou rezignací Suleiman rovněž uvedl: „Nemyslím si, že prezident Hosni Mubarak by měl rezignovat dříve, než mu skončí v září jeho funkční období. A nemyslím si, že je Egypt připraven na demokracii." (7)

Bitvy byly vyhrány, ale boj pokračuje...

Sázky rostou. Lidé v Tunisu a Egyptě by si měli být vědomi, že americká vláda a Evropská unie své sázky zajišťují politicky. Podporují kontrarevoluce starých režimů, ale pracují také na kooptování a kontrole výsledků protestních hnutí. Paralelně USA a NATO také posílají námořní síly do východního Středomoří. Maje na paměti specificky Egypt by i toto mohlo být míněno jako pomoc kontrarevoluci, ale lze to také využít pro zásah proti úspěšné revoluci.

Události v Tunisu a Egyptě vyvrátily všechny mylné předpoklady ohledně Arabů. Tunisané a Egypťané jednali mírumilovně a inteligentně. Dokázali také, že představa o politicky vyspělé kultuře pouze v západní Evropě, severní Americe nebo Austrálii, je naprostý nesmysl, používaný pro ospravedlnění represí ostatních lidí.

Mahdi Darius Nazemroya je spolupracovníkem Center for Research on Globalization (CRG).

Poznámky

[1] Stanley Reed, "Egypt's Telecom Mogul Embraces Uprising," Bloomberg Businessweek, February 10, 2011.
[2] "Tunisia calls up reserve troops amid unrest," Associated Press (AP), February 7, 2011.
[3] Ibid.
[4] Ibid.
[5] Kaouther Larbi, "Tunisia Senate grants leader wide powers," Agence France-Presse (AFP), February 10, 2011.
[6] Helene Cooper and David E. Sanger, "In Egypt, US Weighs Push For Change With Stability," The New York Times, February 8, 2011, A1.
[7] Ibid.

Článek The Emerging Counter-Revolutions in Tunisia and Egypt vyšel 12. února na globalresearch.ca. Překlad L. Janda.

Známka 1.0 (hodnotilo 35)

Oznámkujte kvalitu článku jako ve škole
(1-výborný, 5-hrozný)

1  2  3  4  5 

Tuto stránku navštívilo 20 411