Kdo útočí na Írán?

Nicméně zda tyto vraždy skutečně provedla eskadra smrti Mossadu, známá údajně jako Kidon, nebo její ekvivalent v izraelské armádě (IDF) Sayeret Matkal „Ceasara“, je jisté mnohem méně.

Kidon (hebrejsky bajonet nebo dýka) má prý asi 40 vycvičených členů, včetně malého počtu žen. Hlavní operační a výcviková základna je údajně ukryta hluboko v poušti Negev v jižním Izraeli.

Jsou vybíráni z elitních zvláštních jednotek, jako Sayeret Matkal a S13 IDF. Všichni pracují na krátkodobé kontrakty, je jim přes dvacet nebo něco málo přes třicet a jsou to velmi dobře vycvičení střelci, experti na výbušniny a tiší zabijáci.

Zatímco všichni členové Kidon jsou kvalifikovanými lingvisty, většinou v arabštině, kurdštině a turečtině, malá část z nich mluví také plynule persky. Ti by byli bezpochyby považováni za příliš důležité, než aby riskovali v tajné operaci, ale byli by neocenitelní jako instruktoři a řídící pracovníci disidentských skupin pověřených operacemi v Íránu.

K jedné z posledních vražd íránských vědců došlo brzy ráno 29. listopadu 2010, kdy byl zabit dr. Majid Shahriari, když útočníci na motorce připevnili k jeho autu výbušné zařízení podobné „lepkavé bombě“ z druhé světové války.

Shahriari byl vedoucím týmu pracujícího na konstrukci jádra jaderného reaktoru a americký časopis Time ho popsal jako „nejvýše postaveného nejmenovaného jedince pracujícího na projektu“.

To je ale jen poslední z řady vražd vědců spojených s íránským jaderným programem. V r. 2007 byl dr. Ardeshir Hassanpour údajně otráven, což neslo podle amerického mozkového trustu Stratfor všechny známky izraelské operace.

V lednu 2010 byl dr. Massoud Ali-Mohammadi zabit bombovým útokem na jeho auto, když jel ráno do práce. Navzdory zvěstem, že mohl být cílem MOIS (íránského ministerstva pro rozvědku a bezpečnost) kvůli svým údajným vazbám na opoziční skupiny, modus operandi útočníků je nadmíru podobný jiným incidentům, než aby byly tyto zvěsti nějak příliš důvěryhodné.

Panuje nicméně rostoucí podezření, které podporují jisté nepřímé důkazy, že útoky na íránskou jadernou infrastrukturu provádí Kurdové, a s největší pravděpodobností Balochové, vycvičení Mossadem.

Ani jedna skupina mullahy v Teheránu nemiluje a obě jsou skutečně v otevřeném konfliktu s íránským režimem. Existují nepotvrzené zprávy, že povstání Balochů na východě Íránu bylo nedávno obnoveno.

Nelze popřít, že by pro jakéhokoliv cizího agenta bylo velmi obtížné působit v paranoidním, silně zabezpečeném a represivním prostředí moderního Íránu účinně nebo delší dobu.

Dokonce i dobře vycvičení a dobře připravení operativci Mossadu mají omezenou úspěšnost, zatímco chvastounská americká Ústřední zpravodajská služba (CIA) byla po řadě hrubých chyb z velké části připravena o jakékoliv zdroje HUMINT (lidské rozvědky) v Íránu.

CIA ztratila celou agenturní síť v Íránu v r. 2004, kdy se, podle amerických zpravodajských zdrojů, „komunikační pracovník centrály CIA chystal zaslat pokyny agentovi prostřednictvím Immarsat. Pokusil se stáhnout údaje pro jediného operativce, ale náhodou stiskl tlačítko, kterým to odeslal celé americké špionážní síti v Íránu“.

V rámci toho, co se ukázalo být nenapravitelnou katastrofou pro rozvědku, dostal tyto informace dvojitý agent, který je předal MOIS, které pak bylo rychle schopno sbalit celou americkou síť, takže Washington zůstal u HUMINT zcela slepým.

CIA se z tohoto a několika dalších porážek ze strany íránské kontrarozvědky nevzpamatovala.

Většině západních výzvědných služeb se udržet si aspoň nějakou základnu v Íránu nepodařilo, vyjma snad německé BND, která údajně dokázala provozovat několik malých, ale efektivních buněk po řadu let.

MOIS a jeho sekce zahraniční špionáže VEVAK označují mnozí pozorovatelé za jednu z nejefektivnějších výzvědných organizací na dnešním Středním východě.

Je široce akceptováno, že íránské služby národní bezpečnosti vedou protidisidentské a vysoce účinné kontrašpionážní operace na celém světě, přičemž mají oprávněnou pověst obávaných organizací s širokou působností při potlačování disentu v Íránu.

Je nepravděpodobné, že by MOIS někdy toleroval laxní úroveň bezpečnosti, jaká panuje v Dubaji ve Spojených arabských emirátech, kde je Mossad široce podezřívaný ze zavraždění vysokého vůdce Hamasu Mahmouda al-Mabhouh v lednu 2010.

Pro zahraniční výzvědné služby by bylo jak obtížné, tak nebezpečné pokusit se dostat do Íránu své vlastní pracovníky na delší dobu, potřebnou pro získání výzvědných informací a informací o cíli, potřebných pro provedení úspěšného útoku, a to dokonce i za pomoci podpůrné sítě v zemi mající místní znalosti.

Takže je pravděpodobné, že většina efektivních výzvědných aktiv, spolu s pravděpodobnými pachateli u posledních vražd, se rekrutuje především z řad disentu, jako v kurdských a balochských oblastech.

Stále přicházejí zprávy, že Izrael stále má výzvědná zařízení a SIGINT (signálová rozvědka), provozovaná velmi tajnou jednotkou 8200 v severním Iráku, a proto by nebylo nijak překvapivé, že obzvláště íránští Kurdové mají možnost přejít přes hranice na Kurdy kontrolované irácké území, kde je cvičí a vyzbrojuje Mossad.

Poslední útoky na íránskou jadernou infrastrukturu formou sabotáží a cíleného používání počítačových červů (Stuxnet) způsobily údajně velké škody, zatímco smrt předních íránských vědců mohla zpomalit celkový výzkum a vývojové programy. Všechna taková tvrzení jsou obvykle úřady v Teheránu popírána.

Nyní lze očekávat více, útoků, protože Izrael je stále frustrovanější tím, že je mu současnou americkou vládou bráněno provést jednostrannou vojenskou akci, a mnozí Izraelci si myslí, že Washington není ochoten provést přímou akci sám.

Bylo oznámeno, že Izrael se rovněž setkal s výrazným nesouhlasem USA ohledně Mossadem prováděných vražd, a to nejen v Íránu, ale také v Libanonu a jinde. Navzdory výhradám Washingtonu má být Izrael odhodlán pokračovat ve svých pokusech nadále zpožďovat íránský jaderný program prostřednictvím vražd klíčových vědců.

K tajným operacím patří také narušování a sabotování nákupní sítě pro íránské jaderné technologie a jeho životně důležitého výzkumu a rozvoje infrastruktury v Íránu.

Je nezpochybnitelné, že mimo masivního a dlouhodobějšího leteckého a raketového útoku nebude při degradaci, nemluvě o zničení, významné části infrastruktury íránských zařízení jaderného programu nic dostatečně účinné.

Navzdory příležitostnému chrastění zbraněmi Washingtonem se zdá, že účinná vojenská akce vlády Baracka Obamy je v nejbližší době jen málo pravděpodobná.

Přesto důvěra v USA na Středním východě velmi rychle ochabuje.

Protože se nejedná pouze o Izrael, ale také o Saudskou Arábii a za oponou v tichosti stojící Kuwait, některé další malé státy v Zálivu, Jordánsko a dokonce i Egypt, které neustále tlačily zdráhající se Washington k tomu, aby konečně provedly rozhodnou vojenskou akci.

Mnoho arabských států – z řady individuálních důvodů – považuje sebejistý, expanzionistický a jaderně vyzbrojený Írán za větší dlouhodobou hrozbu pro svoji bezpečnost, než by kdy mohl představovat Izrael.

Nicméně Obama je široce vnímán v jistých kruzích na Středním východě jako člověk, který nejbližší spojence v regionu, ať již židy nebo muslimy, neposlouchá.

Írán proto může očekávat, že jeho nepřátelé, Izrael a Arabové zvenčí a Kurdové a Balochové zevnitř, zdvojnásobí své úsilí, aby se při absenci americké vojenské intervence pokusili jak zpozdit možný vývoj jaderných zbraní, tak destabilizovat již nyní vratký režim.

Často kontroverzní Meir Dagan byl memun či ředitel Mossadu, kterému je připisováno zařazení vražd jako významné součásti operací Izraele při ochromování jakýchkoliv pokusů Íránu vyrobit jaderné zbraně.

Gordon Thomas 5. prosince 2010 v britském Daily Telegraph napsal, že první den ve funkci, před osmi lety, Dagan slíbil podporovat jakoukoliv operaci proti jakémukoliv nepříteli Izraele všemi prostředky, která má k dispozici – legálními nebo nelegálními.

Údajně řekl, že svým agentům v terénu umožní použít nervové jedy, kulky dum-dum a metody zabíjení, které by nepoužily dokonce ani ruské nebo čínské tajné služby.

„Jsme katem, či lékařem smrti, který podává smrtící injekci,“ pokračoval Dagan. „Všechny naše akce jsou schválené státem Izrael. Když vraždíme, neporušujeme zákony. Vykonáváme rozsudek vynesený aktuálním premiérem.“

Dagan, který v prosinci z funkce ředitele Mossadu odešel, jasně nedávno vyjádřil svoji víru, že je nepravděpodobné, že by byl Írán schopen vyrobit byť jen jedno hrubé jaderné zařízení před rokem 2015.

Stále roste počet znepokojených středovýchodních vůdců, kteří doufají, že Dagan má ve své předpovědi pravdu, a také v to, že než tato doba nadejde, bude v Bílém domě mnohem vnímavější prezident.

Richard M. Bennett, výzvědný analytik, AFI Research.