Zakrývání krize: Jak to americká vláda provádí

Skutečná devastace je zakrývána v podstatě tím, že ztráty pracovních míst jsou zařazovány do tří různých „chlívků“: chlívku oficiální nezaměstnanosti, chlívku skutečné celkové nezaměstnanosti, a co je nejdůležitější, do obrovského a trvalého chlívku ztráta pracovních míst v soukromém sektoru, který byl dočasně překryt fantastickou úrovní vládních deficitních výdajů. Krycí historka „zotavení a východu z krize“ je možná jen tehdy, když si nikdo věci nespojuje a nesčítá všechny tři chlívky dohromady.

My zde tyto tři chlívky sečteme – kdy u všech tří použijeme statistiku americké vlády – a přesvědčivě ukážeme, že americká ekonomika je v mnohem horším stavu, než jak je nám předkládáno vládou nebo oficiálními médii. Ne, nevyšli jsme z „krize“ a nebude žádné „druhé potopení“ – protože první pokles v letech 2008/2009 byl propad rovnou do ekonomické deprese, a nevyšli jsme z toho.

Vytváření umělých „volných peněz“ v masivním měřítku, které uměle podporuje krátkodobou zaměstnanost, je způsob, jakým rozdělujete krizovou míru nezaměstnanosti do jednotlivých chlívků a zakrýváte to, co se děje skutečně. Je to tato radikální strategie, která nejvíce odlišuje současný propad od propadů v 70. a 30. letech. Základním zdrojem většiny současných „volných peněz“, které zakrývají krizi, je vláda, riskující ožebračení amerických střadatelů a investorů v nadcházejících desetiletích, přičemž největší škody budou zaznamenány u důchodců a lidí narozených v období populační exploze.

Abyste měli šanci podržet si svou očekávanou životní úroveň, musíte se podívat pravdě do očí. Neexistuje prostě žádná náhrada. Protože teprve když jasně prohlédneme lži, můžeme rozlišit falešné příležitosti manipulovaných trhů od skutečných příležitostí, které lze najít na neočekávaných místech.

Oficiální nezaměstnanost

Graf výše je náš výchozí bod a první „chlívek“. Je to americká míra nezaměstnanosti „z titulků“, která je ukazována v novinových článcích a probírána v televizních obchodních zprávách. V listopadu 2010 byla oficiální americká míra nezaměstnanosti 9,8%. Zatímco toto číslo je hluboce bolestivé a od roku 2008 je nejvyšší od skončení velké hospodářské krize (s výjimkou špičky 10,8% v r. 1982), není 9,8% krizovou mírou nezaměstnanosti.

Skutečná nezaměstnanost

Jak ekonomové a tvůrci politiky velmi dobře vědí, „oficiální“ míra nezaměstnanosti nepředstavuje úplnou míru nezaměstnanosti v USA. „Oficiální“ míra je technicky známá jako míra nezaměstnanosti U3 a jde o politicky výhodné částečné počítání nezaměstnaných. Americký Úřad pracovní statistiky vypočítává nezaměstnanost 6 různými způsoby, U1-U6, a pouze ve statistice U6 jsou kategorie nezaměstnanosti sečteny.

Dva největší rozdíly mezi oficiální mírou nezaměstnanosti U3 a úplnou mírou nezaměstnanosti U6 spočívají v zacházení s dlouhodobě nezaměstnanými a nedobrovolnými pracovníky na částečný úvazek. Pokud jste bez práce dlouhou dobu, chcete práci opravdu moc, ale ze svého dlouhého hledání práce víte, že ve vaší oblasti nikdo nenajímá: již jste zaslali žádosti všem myslitelným zaměstnavatelům, a v poslední době jste žádnou novou neposlali – takže z oficiální perspektivy (U3) nejste již jen dlouho nezaměstnaní, ale přestali jste prostě existovat zcela. Alternativně, pokud máte diplom ze strojírenství, ztratili jste práci a pracujete 15 hodin týdně (maximum, kolik můžete dostat) v samoobsluze za minimální mzdu, abyste měli aspoň nějaký přísun peněz, pak jste z oficiální perspektivy (U3) plně zaměstnaní. V kontrastu s tím je U6 nejkompletnějším měřítkem nezaměstnanosti, protože obsahuje jak dlouhodobě nezaměstnané, tak kategorie lidí nedobrovolně pracujících na částečný úvazek. Takže jedinci nacházející se v každé z výše uvedených situací jsou v měření U6 zahrnuti.

Zelená výseč ve výše uvedeném grafu ilustruje, co se stane, když se podíváme na úplné měření nezaměstnanosti U6, které uvádí americký Úřad pracovní statistiky pro listopad 2010. Naše míra nezaměstnanosti se téměř zdvojnásobí, protože se u nezaměstnanosti pracovní síly v civilním sektoru dostaneme z 9,8% na 17%. Skutečně nezaměstnaným není jeden z deseti pracujících, ale jeden z šesti. Rozdíl mezi mírou nezaměstnanosti těsně pod 10% a mírou nezaměstnanosti na téměř 20% je rozdíl mezi recesí a krizí.

Bohužel v šejkru je toho víc než jednoduchá statistika o nezaměstnanosti, a když se podíváme do „třetího chlívku“ v další části, uvidíme, že ekonomická situace není mírnou krizí, ale spíše naplno propuknutou obrovskou depresí.

(Abych se pokusil předejít záplavě opravných e-mailů od čtenářů, dovolte mi uvést, že při psaní tohoto článku jsem si vytkl za cíl ilustrovat, co se děje při použití výhradně oficiálních čísel americké vlády. Což znamená, podle mého názoru, použití nespolehlivých a vědomě zavádějících čísel, která byla v posledních desetiletích ve stále větší míře vystavována politické manipulaci. Roky jsem psal články, které se zabývaly rostoucí vládní manipulací inflačních statistik, a jsem si dobře vědom práce Johna Williamse a dalších, kteří se pokoušeli nezávisle určit skutečnou inflaci a míru nezaměstnanosti. Osobně věřím, že skutečná inflace a míra nezaměstnanosti je výrazně vyšší, než co je nám sdělováno, a že skutečné měření U6 je pravděpodobně 20% nebo více.

Toto řečeno chtěl jsem oddělit koncept tří chlívků od konceptu statistické manipulace, aby nebyl maten čtenář, který je ohledně manipulací skeptický, tj. ohledně toho, jestli by americká vláda zneužila nejasností ekonomických statistik k tomu, aby zmátla své občany z politických důvodů. Pokud nemáte problém akceptovat, že vláda manipuluje statistikami kvůli politickým výhodám, pak chápete, že situace je výrazně horší, než jak je ilustrována zde.)

Zvětšující se díra v ekonomice

Abychom viděli, jak vypadá skutečná deprese, podívejme se na graf níže, který ukazuje, co se dělo s americkou ekonomikou v letech 2007 až 2009. Jak ukazují modré sloupce a tabulka pod grafem, velikost ekonomiky v americkém soukromém sektoru se propadla o 1,3 bilionů dolarů – a zpět se nevrátila.

Přesto však nevidíme úplný rozsah tohoto propadu kolem sebe na ulicích nebo v titulcích novin. A skutečně. Navzdory této neustále se prohlubující díře v americké ekonomice je oficiální zprávou, že USA nejsou dokonce ani v recesi. Co se stalo se všemi těmi ztracenými pracovními místy v důsledku rychlého a trvalého kolapsu velké části americké soukromé ekonomiky?

Odpovědi lze nalézt v červených a žlutých sloupcích výše, představujících federální vládní výdaje a výdaje států a samospráv. Federální výdaje vzrostly o 700 miliard dolarů, a výdaje států a samospráv vzrostly o 300 miliard dolarů. (Kdy výdaje států a samospráv jsou financovány tak jako tak transfery od federální vlády, takže jde skutečně téměř zcela o růst ve federálních výdajích). Soukromá ekonomika se propadla o 1,3 bilionů dolarů, zatímco vládní ekonomika vzrostla o 1 bilion dolarů, a zůstalo nám tak to, co vypadá jako mnohem lépe vypadající „pouze“ 300 miliardový pokles. Takový pokles lze spojovat s oficiální mírou nezaměstnanosti 9,8%. Jinými slovy, o něco více než 75% kolapsu v soukromé ekonomice bylo (a je) zakrýváno zvýšenými vládními výdaji.

Jak je vidět na výše uvedeném grafu, došlo k radikálnímu posunu ve skladbě americké ekonomiky, kdy vládní podíl na ekonomice vyskočil z 35% na 43%. To je zřejmě nejrychlejší a největší změna v základní povaze americké ekonomiky od druhé světové války – přesto se o celkových důsledcích pozoruhodně málo diskutuje.

Americká vláda fantastickým způsobem zvýšila své výdaje ve vztahu k celkové ekonomice, ale vládní zdroje příjmů se nezvýšily. Cílem těchto výdajů byl „třetí chlívek“ – zakrytí skutečných, neustálých a masivních ztrát pracovních míst v soukromém sektoru prostřednictvím vytváření toho, co jsou v podstatě umělá krátkodobá pracovní místa, původně placená rapidně se zvyšujícím deficitem, přičemž je celý proces financování maskován vytvářením nových peněz z čistého luftu.

Třetí chlívek: Umělá zaměstnanost

Co se stane, když přidáme skutečnou, úplnou míru nezaměstnanosti U6 ve výši 17% k díře v soukromé ekonomice, která je v současné době zakrývána utrácením peněz, které stát nemá? Nejlépe bude, když si představíte, že 9% americké ekonomiky jsou ze vzduchu vyrobené peníze, které financují vládní deficity, a pokud bychom nevytvořili umělé peníze pro financování umělých pracovních míst, pak se těchto 9% ekonomiky zhroutí. Pokud 9% ekonomiky náhle zmizí, zmizí také 9% pracovních míst, takže míra nezaměstnanosti okamžitě vyskočí o dalších 9%. Tento přístup obsahuje obrovský počet zjednodušení, ale není to špatný odhad pro ilustraci a účely diskuse v rámci tohoto krátkého článku.

Sečtěte si 17% a 9% ze dvou různých zdrojů americké vlády, a dostanete 26% skutečné míry nezaměstnanosti. To jest, pokud by Federální rezervy nevytvářely peníze z čistého luftu na financování vládních výdajů bez omezení – k těžké újmě všech střadatelů a investorů – pak by bylo spravedlivé říct, že USA by měly míru nezaměstnanosti při nejmenším 26%. To je o jedno procento více, než kolik byl vrchol míry nezaměstnanosti v r. 1933, během nejhorší části americké Velké deprese.

Bohužel, je to pravděpodobně ještě mnohem horší. U zaměstnanosti je multiplikační efekt, a pokud zmizí 9% ekonomiky, podpůrná pracovní místa, která jsou vytvořena, aby obsluhovala lidi, kteří oněch 9% představují, zmizí také. Musíme také připustit více vládní manipulace inflačními statistikami, což vytváří trochu horší obrázek ekonomických ztrát, a celkově, pravděpodobně, když se podíváme na skutečný soukromý sektor v tuto chvíli, a necháme stranou pracovní místa financovaná monetizací, jsme na skutečné míře nezaměstnanosti ve výši přes 30%. A pokud bychom skoncovali s deficity a útokem na hodnotu amerického dolaru a americká vláda by utrácela pouze to, co může vybrat – byli bychom na úrovni přes 30% téměř okamžitě.

Zakrývání krize formou ožebračování lidí narozených v době populačního růstu, důchodců a dalších střadatelů

Mnoho lidí, když se podívá na výše uvedené, by to považovalo za hlavní důvod pro pokračování současného deficitního financování na této úrovni, a možná by ho chtěli ještě agresivnější. To je skutečně postoj mnoha politiků a vědátorů, jakož i řady oficiálních ekonomů. Bohužel existuje u tohoto přístupu dvojí problém: neexistují žádné náznaky, že to funguje jinak, než pouze jako krátkodobá náplast, a náklady na rizika „náplasti“ likvidují hodnotu peněz, úspor a investic na celostátním základě (a na mezinárodním jakbysmet – p.p.).

V podstatě jsme neviděli žádné výhody pro ekonomiku soukromého sektoru, který vlastně vše financuje včetně skutečné americké životní úrovně. Ach, existuje spousta tvrzení, že soukromá ekonomika se rychle zotavuje, a v některých jednotlivých sektorech je to pravda. Ale existuje jednoduchý test, který můžeme použít, abychom viděli, jestli je to pravda pro zemi jako celek.

Celková ekonomika je souhrn soukromých a veřejných sektorů. Pokud by se soukromý sektor skutečně rychle zotavoval a kompenzoval by většinu ztracených „skutečných“ soukromých pracovních míst (nezávisle na vládních výdajích), zatímco vládní výdaje by se neměnily, pak by celková velikost ekonomiky musela po sečtení soukromého a veřejného sektoru růst. To se však neděje. A nyní, pokud by vládní stimulační úsilí skutečně fungovalo a vedlo k nabalujícímu se růstu v soukromé ekonomice, což by pak umožnilo, aby byl vládní „keynesiánský“ stimul postupně stažen, pak by velikost ekonomiky zůstala zhruba stejná, zatímco vládní deficity a vládní podíl na ekonomice by rychle padaly, dolar po dolaru, s růstem soukromé ekonomiky. Ale ani to se neděje. Deficity jsou větší než kdy předtím a vládní podíl na ekonomice neklesá.

Pokud oddělíme všechny tyto masivní vládní výdaje, které financovaly „třetí chlívek“ obsahující nezaměstnanost, pak když stěny spadnou a třetí chlívek zkolabuje, a všichni nově nezaměstnaní se přelijí do prvního a druhého chlívku, obnoví se skutečná srovnatelnost se 70. a 30. léty a máme zde zjevnou úroveň nezaměstnanosti éry Velké deprese všude kolem nás. Takže po dvou letech mimořádných vládních deficitů představujících téměř 10% americké ekonomiky ročně jsme problém stále nevyřešili, a dostaneme stejný pochmurný výsledek, pokud by byla zrušena všechna nouzová opatření.

Problémem s touto zdánlivě nekonečnou dodávkou „volných peněz“ je, že ve skutečnosti nic takového jako volné peníze neexistuje, jak zodpovědní ekonomové chápali po staletí. Pokud byste mohli prostě vytvářet biliony z čistého luftu a rozdávat je politicky oblíbeným zvláštním zájmům jako by to bylo cukroví – selský rozum říká, že každá vláda na světě by to dělala jako oficiální politiku. Pokud by vlády mohly přeskočit nepříjemnosti placení za utrácení prostřednictvím zdanění, a místo toho by utrácely volné peníze dle libovůle bez jakýchkoliv devastujících vedlejších účinků, pak by každá vláda na planetě dělala přesně toto po staletí. Fakt, že zodpovědné vlády to nedělají, je velmi jednoduchým potvrzením reality ohledně nezodpovědnosti pokusů Federálních rezerv a americké vlády zakrýt skutečný stav ekonomiky prostřednictvím deficitních utrácení, které je financováno bezuzdným vytvářením obrovských částek nových peněz.

Nicméně tím, že jsme se k tomuto procesu uchýlili, jsme překročili bod, kdy je pro svobodný trh rozumné podporovat nekonečné utrácení americké vlády – aspoň za stávajících úrokových sazeb. Takže federální vláda, v rámci kroku, který má žádaný vedlejší účinek poklesu hodnoty amerického dolaru, protože činí americkou ekonomiku konkurenceschopnější (za velkých nákladů pro starší Američany), v současné době vytváří měsíčně na americkou domácnost asi tisíc dolarů, přímo z ničeho, a nalévá je do americké ekonomiky, aby se pokusila tuto díru zakrýt. Jak popisuji podrobně ve svém článku „Kulky v zádech: Jak se příslušníci populační exploze a důchodci stávají oběťmi nouzových vyplácení, stimulačních balíčků a měnové války“, přímým nákladem na tuto strategii maskování díry v reálné ekonomice na dobu několika let je likvidace hodnoty příjmů za desítky let u desítek milionů těžce pracujících Američanů, kteří se ničím neprovinili.

Ututlávání a nebezpečí umělé zaměstnanosti

Současná ekonomická situace ve Spojených státech je na hranici snového světa. „Ctihodní“ oficiální ekonomové, politici a novináři nejen, že neviděli, že se to blíží, ale zesměšňovali samotnou myšlenku, že by se něco takového stát mohlo. A přesto to tu máme. Americká vláda zakrývá zvětšující se díru v soukromé ekonomice tím, že žádá FED vyrábět peníze z čistého vzduchu rychlostí 100 miliard dolarů měsíčně. Díky tomu může kongres financovat své politické zájmy na základě příslušnosti do kongresových okrsků. 13% ekonomiky amerického soukromého sektoru zkolabovalo během pár měsíců – a nevrátilo se. To je zakrýváno tím, že Federální rezervy vytvářejí každých šest měsíců zhruba tolik peněz, kolik bylo v oběhu fyzických dolarů po 230 letech (zhruba 700 miliard). Ratingové agentury a Mezinárodní měnový fond považují za možné, že americká vláda své rostoucí dluhy zřejmě nesplatí. (I když platba formou inflace je pravděpodobnější, než skutečné nesplacení).

Přesto, stejní oficiální ekonomové, politici a novináři trvají na tom, že se neděje nic mimořádného, že jde pouze o další ekonomickou reakci na další normální recesi. Pro tento názor existuje podpora nejen v pečlivě vybraných oficiálních statistikách, ale ve skutečném světě front ve víkendových nákupních centrech a výprodejích. Krize evokují obrázky front na chleba, ne potulování kolem nákupních center a sledovaní ostatních nakupujících u jejich aut v naději, že se uvolní parkovací místo. Takže z pohledu průměrného Američana (při nejmenším těch údajných pěti ze šesti, kteří mají stále zaměstnání) to vůbec nevypadá jako krize.

Vytváření hodnověrného svršku, který se liší od základní podkladové reality, si vyžaduje rozdělení tohoto mimořádného stavu věcí do oddělených chlívků a tvrzení, že z definice jsou na sobě tyto chlívky nezávislé. Existují „lži, velelži a statistiky“, a je to právě statistická manipulace, která umožňuje široce rozšířené zpravování té části společnosti, která ještě čte noviny a sleduje zprávy, o tom, že nezaměstnanost je stále pod 10%. Jistě, dobře informovaní lidé to vědí – ale jak velká část obecné populace chápe rozdíl mezi měřením nezaměstnanosti U3 a U6 a proč je její skutečná míra téměř 20%?

Nicméně samotným jádrem intelektuálního podvodu je vzít fantastické a bezprecedentní vládní činy, které jsme nikdy předtím v životě neviděli, a použít je v masivním měřítku pro vytvoření třetího chlívku: uměle zaměstnaných. Z definice zaměstnanosti jakýkoliv rozumný člověk ví, že zaměstnaný člověk není nezaměstnaný, takže toto rozdělení do třetího chlívku se jeví jako zcela racionální a velmi dobrým nápadem, z konvenční perspektivy téměř nenapadnutelným.

Dokud neodstraníme ty bezprecedentní čáry máry. Bez onoho kroku, kdy se používá masivní a přímé vytváření peněz na podporu vládních deficitů, aby se uměle vytvořila pracovní místa – třetí chlívek umělé zaměstnanosti zkolabuje. Dostaneme se z 1 z 10 nezaměstnaných pracovníků (1. chlívek) a 1 z 6 (2. chlívek) k 1 ze 4 (3. chlívek), a to je přesně úroveň nezaměstnanosti v depresi, na které jsme během několika týdnů nebo měsíců.

Současný přístup vlády je postup typu prohra-prohra, který dočasně zakrývá selhání za cenu ožebračení desítek milionů Američanů, obzvláště důchodců a lidí narozených v době populačního růstu. Nebezpečím je, že hodnota dolaru klesá, likviduje se hodnota celoživotních úspor a investic většiny lidí, ale díra v ekonomice tu stále zůstane, „třetí chlívek“ zkolabuje a nezaměstnanost naroste.

Vydali jsme se cestou, kdy jsme na začátku měli práci a úspory, snažíme se zakrývat ztráty pracovních míst tím, že uvádíme do pohybu proces, který ničí hodnotu úspor, a nakonec nebudeme mít ani práci, ani úspory.

Pouze skutečný fundamentální růst a skutečná fundamentální změna mohou vyvést americkou soukromou ekonomiku z této díry. Nejhorší na současné politice je, že kryje rozhodnutí, která selhala, což má za následek nedostatek stimulů pro nalezení zoufale potřebné alternativních řešení, které by skutečně fungovaly. Je to již více než dva roky, a díra v ekonomice tu stále je. Obě politické strany přerozdělují takto vypůjčené nebo ze vzduchu vyrobené peníze protěžovaným zvláštním zájmovým skupinám. Prokazatelně nikoliv k podpoře růstu skutečné ekonomiky.

Osobní výzva

Prvním krokem vedoucím k nalezení osobních řešení je uznání tohoto problému. Akceptujete, že došlo v americké soukromé ekonomice ke kolapsu ve výši 1,3 bilionů dolarů?

Akceptujete, že tato díra je zakrývána prostřednictvím vytváření peněz v masivním měřítku americkou vládou?

Věříte, že financování ekonomiky prostřednictvím vládní výroby peněz bez konce je udržitelné?

Vidíte velmi skutečné důsledky pro hodnoty svých úspor a investic?

Pro investory je klíčové nejen vidět pravdu o tom, co se děje, ale vidět i důsledky. Bohužel vypadá celkem pravděpodobným, že dojde ke zhroucení hodnoty samotných peněz. To bude pravděpodobně doprovázeno zhroucením kupní síly finančních aktiv. Akciový trh může zkolabovat způsobem, který jsme neviděli od doby, kdy jsme naposledy viděli tuto úroveň krize, tedy ve 30. letech. Pravděpodobně budeme svědky strašlivého krachu dluhopisového trhu, až bude monetární vytváření a manipulace americké vlády konečně přemožena realitou.

Takže investice amerických důchodců a příslušníků generace z období poválečného růstu – a v podstatě všech amerických penzijních fondů – pravděpodobně zkolabují reálně. Nicméně něco velmi zajímavého (a děsivého) se stane, když zkombinujete peněžní inflaci s deflací aktiv v reálném vyjádření (tedy kupní síla aktiv klesá). Jak dolarová cena stále bezcennějších aktiv šplhá stále výše, kupní síla těchto aktiv klesá stále níže. To vytváří velmi vysoké zdanitelné zisky, které jsou odebírány stále zoufalejší federální vládou. Velmi jednoduchou dvouminutovou ilustraci toho lze nalézt ve videu „Smrtící Dow 50,000“ na odkazu níže.

http://danielamerman.com/articles/DeadlyDow.htm

Zlato by se mohlo zdát být odpovědí, ale svět je ve své nespravedlnosti komplexnější, než si je průměrný investor do zlata vědom. Dobrou zprávou pro investory do zlata je, že si pravděpodobně povedou během monetárního krachu lépe, než akcioví nebo dluhopisoví investoři, nicméně však, jak bylo ilustrováno v článku „Skryté daně u zlata, tajná zbraň zbankrotovaných vlád“ (odkaz níže), jednoduchý přístup nakupování zlata pravděpodobně povede k devastujícímu snížení kupní síly vašich úspor, v důsledku kombinace inflace a inflačních daní.

http://danielamerman.com/articles/GoldTaxes1.htm

Dovolte mi navrhnout alternativní přístup, kterým je (a) prostudovat, (b) naučit se a © přemístit. Abyste měli šanci, musíte se naučit nejen to, jak inflace bude redistribuovat bohatství, ale také jak nespravedlivá vládní daňová politika (u které se lze spolehnout, že její nespravedlnost bude růst) ochromí většinu jednoduchých metod pokusů přežít inflaci.

Pak ano, nákup zlata (a možná spousty) může být klíčovou složkou portfoliového přístupu, jak jsem probíral v DVD seriálu Zlato mimo šuplík. Používejte mnoho komponent, kdy každá poskytne maximum, přesouvejte komponenty v čase v rámci dynamické strategie, a situujte se tak, aby bohatství bylo redistribuováno k vám způsobem, který zvrátí důsledky vládní daňové politiky. Takže místo placení skutečných daní z iluzorního příjmu budete platit iluzorní daně ze skutečného příjmu. A čím vyšší míra inflace a odpornější vládní akce, tím více naroste vaše čistá hodnota po inflaci a zdanění.