A má vůbec smysl šifrovat?
V diskuzi za článkem o digitálních podpisech se objevily názory, které stojí za hlubší diskuzi. Uvedu vybrané části několika příspěvků.
Pánové, zásadní dotaz, proč vůbec nějaké šifrování používat? (příspěvek zde)
...
Proč se mám já schovávat, ať zalézají do nor lidské hyeny a zmrdi, kteří společnosti ubližují! Já jsem nikomu neublížil a nic špatného nedělám, názory mám jasné a konzistentní a nepotřebuji se schovávat a šifrovat!!!! Také si myslím, že jde trochu také u některých jedinců o psychické vychýlení, když si myslí, že zrovna na jejich názory je někdo zvědavý a je nepřetržitě sledován a šmírován! Svatá prostoto, drahou vlast vovinuly nějaké mraky, jak pravil Švejk a do války se musí!
Že jsou v této oblasti "pošahanci" a magoři v USA, tak nemusíme ausgerecht blbnout do foroty také!!!!
Odpověděl bych na to takto. My jsme si ten boj, pokud to budeme nazývat „bojem“, nevybrali. Nevybrali jsme si situaci, ve které jsme. Ale jsme v ní a musíme se podle toho chovat. Svět se za posledních 20 let hodně změnil a asi budete se mnou souhlasit, že v mnohém k horšímu. Lidská práva, která jsme považovali za nedotknutelná, jsou vládnoucími garniturami likvidována rychlostí, při které se tají dech. Můžeme hrát mrtvé broučky a předstírat, že se nás to netýká, nebo se podle toho zachovat. Akce budí reakce. Oni chtějí vědět o nás všechno. My bychom měli říci, DOST, tady je hranice.
Částečně za to může technologie, která je k dispozici. Moderní technologie je jako oheň. Dobrý sluha, ale strašný pán, pokud ji necháme dělat vše, co může. Ta technologie, která může hodně ublížit, nám ale také zároveň dává do rukou zbraň, o jaké se nám před dvaceti lety ani nezdálo. Totiž relativně slušně zabezpečené soukromí. Chce to jen nebýt líný a udělat těch par kliknutí navíc. Můžete se donekonečna hádat, zda to umí rozlousknout (mluvím o šifrování) nebo ne. Ponechme tyto diskuze akademikům a odborníkům. Já sám tvrdím, že ta obrana, kterou máme, je mnohonásobně jistější, než dopis v zapečetěné obálce. Možná je šifra zlomitelná, ale práce, kterou s tím mají, je značná. Kdybychom to dělali plošně, nestačili by lámat každý dopis.
Že dotyčný nikomu neublížil? Ale to je přeci irelevantní. Jde o to soukromí. Je zatím stejný motiv, který mi brání souložit na ulici. Zkrátka je to moje soukromá věc, v mé ložnici nemá právo čumět nikdo, koho jsem tam nepozval. To stejné platí o mých myšlenkách, lhostejno, jestli jsou někomu nebezpečné nebo ne.
Navíc mám velké podezření, že lidem, kteří tvrdí, že nic špatného nedělají a proto se nemusí se svými myšlenkami skrývat, nedochází podstata nebezpečí. V drtivé většině jde o lidi, kteří technologii příliš nerozumí (ať mi prominou) a nedohlédnou možnosti, které „pošahanci a magoři“, abych použil výraz z příspěvku, mají.
Emaily a korespondence je jen jedna z mnoha vláken vedoucích k nám domů. Těch vláken je celá řada, náš bankovní účet, naše platby debetními a kreditními kartami, naše zdravotní dokumentace, naše mobilní telefony (ty považuji za vůbec nejnebezpečnější, co se soukromí týče), GPS, naše cesty autem, kamerové systémy na ulicích rozeznávající značky aut a lidské tváře, sociální sítě, a další.
Všechny tyto informace lze spojit a oni usilovně pracují na tom, aby je spojili. Výsledkem je obraz o každém člověku. Obraz tak detailní, že by ani jedinec sám nebyl schopen sepsat o sobě tolik, kolik oni vědí.
Není pravda, že kdo nic špatného nedělá, nemusí se bát. Bát se musí všichni. Postavili pro nás obří panoptikum. Skleněné akvárium, ve kterém žijeme. Souhlasím s tím, že 99 % populace nikdy nemusí pocítit důsledky života v takovém akváriu. Projdou životem a zemřou, aniž by jedinkrát vstoupili do konfliktu se stání moci.
Ale běda těm, kteří někomu šlápli na kuří oko. Běda těm, které se systém rozhodne z nějakého důvodu „přišlápnout krovky“. Bráno to, co o nás vědí, říkám, že na každého se něco najde, pokud bude někdo chtít. Každý někdy porušil nějaký zákon. A každý může někdy někomu mocnějšímu zkřížit cestu.
Vážený pane Stworo, nevim, zda 64 skutecne cetl cely Vas clanek, ale rovnes se mi zda, ze pochopil kam jste miril.
Bohuzel, se ho musim zastat a souhlasit s nim, ze je donkichotske se snazit bojovat za soukromi, kde zadne soukromi byt nemuze. …
To jsou poraženecké řeči. Autor v podstatě říká, vždyť to nemá cenu, vzdejme se. Je to zbytečné. Kdyby byl kapitánem StarTrek a Borgové by na něj a jeho posádku vyrukovali s jejich obvyklým „resistence is futile“ (odpor je marný), jenom by sklopil uši a řekl „ano, máte pravdu, vzdáváme se, je to marné...“ Fujtajkl. Takhle by nikdy neměl chlap mluvit.
Zajímá mne, zda by autor také dobrovolně nabídl třeba svou dceru a manželku ke znásilnění partou výrostků, protože „je donkichotské se snažit bojovat“. Bojovat nikdy není donkichotské. Bojovat je nutné, abychom přežili. Může se nám ten boj líbit nebo ne, ale byl nám vnucen a tak ať ho tedy mají. I kdybychom prohráli. Ale alespoň jsme se pokusili.
A to mel na mysli 64 - vytahneme Vrchnostenske zm®dy na svetlo bozi - a nehrajme s nimi za oponou, jinak jim jen nahravame, kdyz prijimame jejich podle hriste a pravidla!
Vytáhněme? A jak? Čím? Kdo to udělá? Ti, kteří vzdávají boj hned na počátku, ještě než začal? Ti, kteří říkají, že se nemá cenu bránit? To je alibismus kachny. On v podstatě říká: „bylo by dobré je vytáhnout na světlo, odhalit, tak ať to někdo udělá, ale nechtějte to po mě.“ Vážený pane, to vytažení vrchnostenských zmrdů na světlo musí začít tím, že začneme sami u sebe, nejprve my sami musíme říct DOST, tady je hranice. Dál vás nepustíme.