Blízký východ – bod varu

Jelena Pustovojtova

6.8.2010 Komentáře Témata: Střední východ 882 slov

Objektivně řečeno, dnes „modré přilby“ na Golanských výšinách chrání především Izrael. Oddělení útočníků od obětí ještě neznamená ukončení tohoto konfliktu. Ten, dokonce i podle nejmírnějších měřítek OSN, zůstane místem varu.

Britská BBC, podle interpretace představitele izraelské armády, sdělila, že na dva izraelské vojáky zahájili palbu libanonští vojenští odstřelovači. A tato střelba sniperů zabila podplukovníka Dov Harariho, a poblíž stojící kapitán „byl vážně zraněn“, ale zůstal naživu. Podle izraelské verze poblíž města Kiriat-Shoma pracovali vojáci na izraelské straně hranice, když na ně byla zahájena střelba.

Došlo k přestřelce, která se okamžitě změnila na velký konflikt: Izrael začal s dělostřeleckou palbou a vyslal vrtulníky, zničil několik budov a libanonský obrněný transportér. Byli při tom zabiti tři libanonští vojáci a jeden novinář. Čtyři roky trvající příměří mezi Libanonem a Izraelem skončilo.

Příznačné je, jak ihned zareagovala propagandistická mašinérie Izraele, který se snaží z tohoto incidentu vytřískat maximum. Izrael již plánuje diplomatickou nátlakovou kampaň na USA a Francii, aby tyto země zrušily vojenskou pomoc Libanonu. Vysoce postavený úředník v Jeruzalému řekl, že „libanonskou armádu vyzbrojují moderními zbraněmi a pro boj s Hizballahem, ale libanonská armáda místo toho tyto zbraně používá pro střelbu na vojáky IDF“.

A skutečně, USA v minulém roce vyčlenily v rozpočtu 400 milionů dolarů na nákup zbraní pro libanonskou armádu, bez ohledu na řadu protestů Izraele. A Francie předá libanonské armádě moderní protitankové rakety.

Dočasné jednotky OSN v Libanonu informace o přestřelce mezi libanonskou a izraelskou stranou podél „modré linie“ potvrdily. Velitel sil OSN v Libanonu Santi Bonfanti vyzval bojující strany k maximální zdrženlivosti, aby se zabránilo další eskalaci situace. A dokonce i vrtulníkem přiletěl do oblasti ozbrojeného střetu. „Modré přilby“ posílily hlídkování ve své zóně odpovědnosti a do oblasti incidentu byli odesláni mírotvorci…

Je lehké „vytvořit mír“ tam, kde frontová linie rozděluje Izraelce, kteří zabrali libanonskou půdu, a Libanonce, kteří silou zbraní zastavili útok na této „čáře“? Pochopitelně, že teprve tehdy, když se Golanské výšiny vrátí tomu, komu patří, bude možné tvrdit, že přišel čas mírotvorců. Jinak je tomu nyní, kdy „modré přilby“ OSN fakticky brání odtržení území Libanonu v zájmu Izraele. A to dokonale chápou po obou stranách frontové linie.

Paradoxní situace – nejdůvěryhodnější mezinárodní organizace, řídící se, samosebou, dobrými úmysly a vyzývající k zastavení palby, de facto „vzala pod ochranu“ území v zájmu okupanta. A příčina tohoto paradoxu spočívá v tom, že západní politický vzorec řešení konfliktu na Blízkém východě je špatný už od samého počátku. Proč? Odpověď na tuto otázku lze snadno najít ve zprávě Mezinárodní krizové skupiny, kterou 3. srpna okomentovaly londýnské Times. „Posilování ozbrojených sil a hrozba totální války, která neušetří ani civilisty, ani civilní objekty, spolu s rostoucí hrozbou možné regionalizace, jsou účinným tlumícím faktorem“, uvádí se ve zprávě ohledně situace ve východním Středomoří.

Čtěte pozorně. Chápu, že prodávat zbraně „oběma stranám“ je nanejvýš výhodný byznys, a západní společnosti to milují. Je pravda, že takový přístup konflikt pouze přiživuje. Proto International Crisis Group konstatuje, že napětí v regionu roste, a „pojistný ventil“ chybí. „Západní diplomatický bojkot tábora vzdoru (rozuměj HAMAS) je důvodem ke znepokojení, protože vzhledem k neexistenci účinných kanálů mohou akce bojujících stran vést k neočekávaným důsledkům.“

Takže po vyzbrojení agresora a jeho oběti musí západní politici ještě vyzbrojit „třetí sílu“, která jako Damoklův meč bude schopna zarazit rvačku pod hrozbou totálního zničení jedné nebo obou stran. Ideální stav, neníliž pravda? S tím se obrátil britský premiér David Cameron na Turecko s prosbou, aby na jednu stranu nepřerušoval styky s Izraelem, a na druhou stranu aby využil své vztahy se Sýrií. Politika západu „boje na všech frontách“ mu vždy přinesla své ovoce – a že za to vždy zaplatili jiní není důležité.

„Vyhlášené, a v posledních 18 měsících Hamasem dodržované, příměří má jednostranný charakter, a neexistence jasných komunikačních kanálů a stanovených pravidel znamená, že nebezpečí eskalace zůstává. To samé lze říct o izraelsko-libanonské hranici, kde se obě strany připravují na další válku od chvíle, kdy skončí ta předešlá: ani jedna ze stran válku nechce, ale považuje ji za nevyhnutelnou. Za neexistence mírového procesu, v jehož důsledku by Sýrie mohla dostat zpět Golanské výšiny, okupované Izraelem od války v r. 1967, Sýrie nadále podporuje Hizballah jako hlavní páku proti Izraeli. Diplomatická dynamika posledního desetiletí prohloubila vztahy Damašku s Teheránem, jehož spojenectví se Sýrií vyvolává u Izraele ještě větší podezření. Selský rozum říká: jestli bude zaútočeno na íránská jaderná zařízení, rakety Hizballahu budou mít v plánech íránské odvetné akce důležité místo.“ Tento dlouhý citát uvádí rozložení sil dostatečně přesně. A zpráva Mezinárodní krizové skupiny varuje, že v libanonsko-izraelském konfliktu neexistují žádné mechanismy pro zmírnění rostoucího napětí. Takže „svět může jen doufat, že strach z katastrofického konfliktu bude i nadále pro zúčastněné strany dostatečným základem, aby se vyhnuly provokacím“, uvádí Times.

Zbývá jen tento „katastrofický konflikt“ vhodným způsobem připravit. A nebude to těžké, vzhledem k tomu, jak velké napětí na dělící linii panuje. Premiér Izraele Benjamin Netanyahu již řekl, že Izrael je připraven v případě jakéhokoliv napadení na „agresivní odpor“. Odpověděl mu představitel Nejvyšší rady obrany Libanonu Said Eid: „Naši vojáci mají jasné instrukce: postavit se jakékoliv agresi vůči naší armádě, našemu národu a naší zemi. Dokonce i když to povede k obětem.“ A vůdce hnutí Hizballah Hassan Nasrallah prostě odsekl: „S veškerou odpovědností říkám, že na jakémkoliv místě, na kterém bude zaútočeno na libanonskou armádu a dojde k odporu, nebudeme stát stranou. Ruka Izraele, namířená na libanonskou armádu, bude odříznuta.“

Takže „modré přilby“ mohou i nadále chodit po své „modré linii“ rozdělující protivníky, největší nepřítel míru na Blízkém východě zde není. Nechytí ho. Tím spíše operetní „přilby“.

Článek Ближний Восток. Точка кипения vyšel 5. srpna na serveru fondsk.ru. Překlad L. Janda.
Známka 1.0 (hodnotilo 62)

Oznámkujte kvalitu článku jako ve škole
(1-výborný, 5-hrozný)

1  2  3  4  5 

Tuto stránku navštívilo 18 074