Technologická revoluce a budoucnost svobody, 4. část

Největší triumfy lidské mysli – ať již v umění, vědě nebo myšlení – vzešly z velkých systémů moci a kontroly a postavily se jim. Největší lidská bída a tragédie vzešla z mocenských struktur a systémů, které se elita vždy snaží vytvořit a řídit. Války, genocida, perzekuce a lidská degradace jsou přímým důsledkem rozhodnutí učiněných těmi, kteří kontrolují aparát moci, ať se již moc samotná projevuje jako intelektuální, církevní, spirituální, militaristická nebo vědecká. Nejzlovolnější a nejbezohlednější mocí je moc nad svobodnou lidskou myslí: pokud někdo kontroluje, jak někdo jiný myslí, kontroluje samotného jedince. Největší lidské úspěchy přišly tehdy, když se jedinci vymanili z okovů, které svazovaly jejich mysl, a uvolnili vrozenou a neupiratelnou moc, která spočívá v každičkém jedinci na této malé planetě.

V současné době se náš svět nachází na největší křižovatce, na které se kdy náš druh ocitl. Nacházíme se uprostřed skutečného globálního probuzení, kdy poprvé v celé lidské historii je celé lidstvo politicky probuzeno a neklidné; kdy ať již bezděčně, nebo záměrně, lidé přemýšlí a jednají politicky. Toto probuzení je nejmarkantnější v rozvojovém světě, kde ho bylo dosaženo prostřednictvím osobní zkušenosti akutního uvědomění si velkých nerovností, nerespektu, a nadvlády vlastní globálním mocenským strukturám. Toto probuzení se šíří stále více na samotný západ, protože většina lidí žijících v západních vyspělých zemích je uvrhávána do chudoby a degradace. Toto probuzení bude vnuceno všem lidem na celém světě. Nic, žádný vývoj v lidské historii, nepředstavovalo tak monumentální hrozbu pro mocenské struktury elity.

Toto probuzení je z velké části taženo technologickou revolucí, která prostřednictvím technologie a elektroniky, obzvláště masmédií a internetu, vytvořila podmínky, že lidé na celém světě jsou schopni uvědomit si globální problémy a získat přístup k informacím z celého světa. Technologická revoluce tudíž podpořila informační revoluci, která pak živila globální politické probuzení.

Zároveň technologická revoluce vedla k dalšímu jedinečnému a bezprecedentnímu vývoji v lidské historii, který je diametrálně opačný, přesto ale přímo s globálním politickým probuzením souvisí. Poprvé v lidské historii čelí svobodné lidstvo hrozbě nadvlády skutečně globální elity, která vlastní technologii, aby mohla uvalit skutečně globální systém kontroly: globální vědeckou diktaturu. Velkým nebezpečím je, že prostřednictvím exponenciálního růstu u vědeckých technik bude elita používat tuto novou velkou moc pro kontrolu a ovládání celého lidstva takovým způsobem, který jsme nikdy předtím nezažili.

V celé lidské historii používali diktátoři donucování a teror, aby kontrolovali populaci. Díky technologické revoluci má elita stále větší schopnost kontrolovat samotnou biologii a psychologii jedince do té míry, že již nebude nutné zavádět systém teroru, ale spíše bude kontrola implementována mnohem hlubším psychologickým, podprahovým a individuálním způsobem. Zatímco teror může lidem zabránit postavit se moci na určitou dobu, vědecká diktatura může vytvořit osobní psycho-sociální podmínky, ve kterých jedinec začne milovat své vlastní otroctví; kdy jako mentálně podřadné domácí zvíře začne milovat své vůdce a akceptovat jejich otroctví.

Takže jsme v situaci, ve které lidstvo stojí jak před největší hrozbou, tak největší nadějí, kterou jsme kdy kolektivně zažili v celé naší krátké lidské historii. Toto pojednání, třetí část seriálu „Technologická revoluce a budoucnost svobody“, se zabývá myšlenkami stojícími za globální vědeckou diktaturou, a jak se může v současné době a v budoucnosti projevovat, a konkrétně se zaměříme na objevení se „nové eugeniky“ jako nového systému kontroly mas.

Svobodné lidstvo čelí nejmonumentálnějšímu rozhodnutí, které před námi kdy stálo: budeme živit a krmit globální politické probuzení směrem ke skutečné lidské psycho-sociální revoluci mysli, vytvoříme novou globální politickou ekonomii, která posílí a osvobodí celé lidstvo; nebo… spadneme všichni mlčky do „skvělého nového světa“ globálního vědeckého útlaku, útlaku, který jsme nikdy dříve nezažili, kdy vzepření se a jeho porážka bude tak obtížná, jako nikdy předtím?

Můžeme nalézt buď skutečnou svobodu, nebo se propadnout od hlubokého despotismu. Nejsme vůči této velké bestii bezmocní. Máme ve svých rukách možnost použít technologii k našemu prospěchu a přetvořit svět tak, aby byl prospěšný lidem světa, a nikoliv jen mocným. Musí to být svoboda pro všechny, nebo svoboda pro nikoho.

Co je „vědecká diktatura“

V r. 1932 Aldous Huxley napsal svoji dystopickou novelu „Skvělý nový svět“, ve které se podíval na objevení se vědecké diktatury v budoucnosti. Ve své eseji z r. 1958 „Skvělý nový svět zrevidován“ Huxley zkoumal, jak daleko se svět dostal za krátkou dobu od chvíle, kdy jeho kniha vyšla, a kam svět směřuje. Huxley napsal:

V politice je ekvivalentem plně rozvinuté vědecké teorie či filosofického systému totalitní diktatura. V ekonomice je ekvivalentem krásně komponovaného uměleckého díla plynulý provoz továrny, ve které jsou pracovníci dokonale přizpůsobeni strojům. Vůle po Řádu může učinit diktátory z těch, kteří pouze aspirují na vyčištění nepořádku. Krása spořádanosti je používána jako ospravedlnění despotismu.⁽¹⁾

Huxley vysvětlil, že „subjekty budoucích diktátorů budou bezbolestně uspořádány sbory vysoce vyškolených sociálních inženýrů“, a cituje jednoho „z prosazovatelů této nové vědy“, který řekl, že „výzva sociálního inženýrství v naší době je jako výzva technického inženýrství před padesáti lety. První polovina dvacátého století byla érou technických inženýrů, druhá polovina by mohla být érou sociálních inženýrů“. Takže, prohlašuje Huxley, „jednadvacáté století bude, předpokládám, érou světových dozorců, vědeckého kastovního systému a skvělého nového světa“.⁽²⁾

V r. 1952 Bertrand Russell, britský filosof, historik, matematik a sociální kritik napsal knihu „Dopad vědy na společnost“, ve které varoval a zkoumal, jak se věda, a technologická revoluce, měnila a jak změní společnost. Ve své knize Russell vysvětlil:

Myslím, že nejdůležitější věcí politicky bude psychologie mas. Psychologie mas je, vědecky řečeno, ne příliš pokročilý obor… Tento obor je obrovsky důležitý pro praktické lidi, ať si již přejí zbohatnout, nebo získat vládu. Jako věda je samozřejmě založena na psychologii jedince, ale doposud uplatňovala metody vycucané z palce, které byly založeny na v podstatě intuitivním selském rozumu. Její význam se enormně zvýšil růstem moderních metod propagandy. Z těch je nejvlivnější ta, která se nazývá „vzdělání“, náboženství hraje také svoji roli, i když stále menší; a tisk, filmy a rádio hrají stále větší roli.

V psychologii mas je klíčovým umění přesvědčit. Pokud porovnáte projev Hitlera s projevem, řekněme, Edmunda Burke, uvidíte, jak velký pokrok byl v tomto oboru učiněn od osmnáctého století. Dříve bylo špatně to, že lidé četli v knihách, že člověk je rozumné zvíře, a zasazovali své argumenty do této hypotézy. Nyní víme, že reflektory a dechovka udělají u přesvědčování více, než lze udělat pomocí nejelegantnější hromady dedukcí. Lze se nadít, že časem budou všichni schopni čehokoliv, pokud odchytí pacienta mladého a stát jim poskytne peníze a vybavení.

Tato oblast učiní velký krok vpřed, když se jí ujmou vědci pod vědeckou diktaturou.⁽³⁾

Russell analyzoval otázku, jestli je „vědecká diktatura“ stabilnější, než demokracie, kde postuloval:

Mimo nebezpečí války nevidím žádný důvod, proč by takový režim měl být nestabilní. Nakonec, většina civilizovaných a polocivilizovaných zemí známých z historie měla velkou třídu otroků nebo nevolníků, zcela podřízených jejich vlastníkům. V lidské povaze neexistuje nic, co by činilo trvalost takového systému nemožnou. A celý vývoj vědeckých technik to usnadnil a pak to bude použito pro udržení despotické vlády menšiny. Když vláda kontroluje distribuci potravin, její moc je absolutní dotud, dokud se může spolehnout na policii a ozbrojené síly. A jejich loajalitu si lze zajistit tím, že se jim poskytnou jistá privilegia vládnoucí třídy. Nevidím možnost, jak by jakékoliv vnitřní hnutí revolty mohlo kdy utlačovaným v moderní vědecké diktatuře přinést svobodu.⁽⁴⁾

Čerpajíc z konceptu popularizovaného Aldous Huxleym – lidé milují své otroctví – Bertrand Russell vysvětlil, že za vědecké diktatury:

Je třeba očekávat, že pokrok ve fyziologii a psychologii poskytne vládám mnohem větší kontrolu nad mentalitou jedince, než mají nyní v totalitních zemích. Fichte stanovil, že vzdělání by mělo mít za cíl zničení svobodné vůle, takže až žáci opustí školu, nebudou schopni, po celý zbytek života, myslet nebo jednat jinak, než jak si jejich vychovatelé přáli… strava, injekce a příkazy se zkombinují, od velmi raného věku, aby vytvořily svého druhu charakter a víru, že autority jsou žádoucí, a jakákoliv vážná kritika moci se stane psychologicky nemožnou. Dokonce i když všem se bude dařit mizerně, budou věřit, že jsou šťastní, protože vláda jim to bude říkat.⁽⁵⁾

Russell vysvětlil, že „úplnost výsledné kontroly názorů závisí na různých způsobech postavených na vědeckých technikách. Když všechny děti chodí do školy, a všechny školy jsou kontrolovány vládou, autority mohou uzavřít mysl mladých všemu, co odporuje oficiální ortodoxii“.⁽⁶⁾ Russell později ve své knize prohlásil, že „vědecká světová společnost se nemůže stabilizovat, dokud neexistuje světová vláda“.⁽⁷⁾ Pokračoval:

Dokud nebude existovat světová vláda, která zajistí univerzální kontrolu porodnosti, musí být čas od času války, ve kterých je pokutou za porážku šíření smrti vyhladověním. To je přesně současný stav světa, a někteří si mohou myslet, že neexistuje žádný důvod, proč by to nemělo pokračovat po staletí. Já sám nevěřím, že je to možné. Dvě velké války, které jsme zažili, snížily úroveň civilizace v mnoha částech světa, a příští toho tímto směrem zajistí celkem jistě více. Dokud, v určité fázi, se jedna mocnost nebo skupina mocností neobjeví jako vítězná, a nepřistoupí k nastolení jediné vlády světa s monopolem na ozbrojenou sílu, je jasné, že úroveň civilizace musí být nepřetržitě snižována, dokud se vědecké válčení stane nemožným – tedy dokud věda nevyhyne.⁽⁸⁾

Russell vysvětluje, že eugenika hraje při konstrukci jakékoliv světové vlády vědecké diktatury ústřední roli, a uvedl, že „postupně, selektivním pěstěním, se přirozené rozdíly mezi vládci a ovládanými budou zvyšovat, dokud se nestanou téměř odlišnými druhy. Revolta plebsu se stane stejně nemyslitelnou, jako organizovaný odboj ovcí proti praxi pojídání skopového“.⁽⁹⁾

V projevu v r. 1962 v UC Berkeley Aldous Huxley mluvil o tom, že skutečný svět se stane noční můrou „skvělého nového světa“, který předjímal. Huxley mluvil primárně o poslední revoluci“, která se zaměří na „behaviorální kontrolu“ lidí. Huxley o „poslední revoluci“ řekl:

Můžeme říct, že v minulosti měly všechny revoluce za cíl v podstatě změnu prostředí, aby se změnil jedinec. Byla zde politická revoluce, ekonomická revoluce… náboženská revoluce. Ty všechny měly za cíl, jak říkám, nikoliv přímo lidskou bytost, ale její prostředí, kdy modifikovaly okolí, kterého dosáhla – a jedním krokem odstranily jeho působení na lidskou bytost.

Dnes čelíme, myslím si, přístupu, který lze nazvat „poslední revolucí“ – „konečnou revolucí“ – kde člověk může přímo působit na mysl/tělo ostatních. Netřeba říkat, že nějaký druh přímého působení na lidskou mysl/tělo probíhal od počátku časů, ale mělo to obecně násilnou povahu. Techniky terorismu byly známy od nepaměti, a lidé je používali s větším či menším důvtipem, někdy s maximální surovostí, někdy díky dobrým dovednostem získaným v procesu pokusu a omylu – kdy našli nejlepší způsoby používání mučení, uvězňování, donucování různého druhu…

Pokud budete kontrolovat populaci delší dobu, musíte mít jistou míru souhlasu. Je nadmíru obtížné si myslet, že terorismus bude fungovat navěky, může však fungovat celkem dlouhou dobu; ale dříve či později do toho musíte vnést prvek přesvědčení, prvek přimět lidi k souhlasu s tím, co se jim děje.

No, zdá se mi, že povaha poslední revoluce, které nyní čelíme, je přesně takováto: že se nacházíme v procesu vývoje celé řady technik, které umožní vládnoucí oligarchii – která vždy existovala a pravděpodobně vždy existovat bude – přimět lidi milovat své otroctví. To je poslední ze zlovolných revolucí…

Zdá se, že existuje obecné hnutí směrem k tomuto druhu konečné kontroly, k této metodě kontroly, kterou lze lidi přimět radovat se ze stavu záležitostí podle jakékoliv mravní normy, ze které se budu mít radovat; radost z otroctví…

Přikláním se k názoru, že vědecká diktatura budoucnosti – a myslím, že v mnoha částech světa bude vědecká diktatura – bude pravděpodobně hodně podobná vzoru skvělého nového světa, spíše než vzoru 1984. Bude hodně podobná ne kvůli nějakému humanitárnímu nevolnictví vědeckých diktátorů, ale proto, že vzor „skvělého nového světa“ je pravděpodobně mnohem účinnější, než jiné. Protože pokud dokážete lidi přimět souhlasit se stavem věcí, ve kterém žijí – stavem otroctví – pokud to dokážete udělat, pak budete pravděpodobně mít mnohem stabilnější, mnohem trvalejší společnost; mnohem snadněji kontrolovatelnou společnost, než byste měli, pokud byste se spoléhali výhradně na klacky, popravčí čety a koncentrační tábory.⁽¹⁰⁾

V r. 1961 prezident Eisenhower přednesl svůj projev na rozloučenou, ve kterém varoval před nebezpečími pro demokracii, představovanými vojensko-průmyslovým komplexem: vzájemně provázanou sítí průmyslu, armády a politiky, vytvářející podmínky pro nepřetržitou válku. Ve stejném projevu Eisenhower Ameriku a svět varoval před další významnou změnou ve společnosti:

Dnes byl osamělý vynálezce, bastlící ve své garáži, zastíněn účelovými skupinami vědců v laboratořích a zkušebnami. Stejným způsobem svobodné univerzity, historicky zřídla svobodných myšlenek a vědeckých objevů, zažily revoluci v provádění výzkumu. Částečně kvůli nákladům s tím souvisejícím se vládní kontrakty staly náhražkou intelektuální zvědavosti. Na každou starou tabuli nyní existují stovky nových elektronických počítačů.

Vyhlídka, že učenci v zemi budou ovládáni federálním zaměstnáním, poskytováním zdrojů na projekty, a kdy bude moc peněz všudypřítomná – to vše je třeba vzít zcela vážně v úvahu.

Přesto, majíc k vědeckému výzkumu a objevům respekt, jak bychom měli, musíme si rovněž být vědomi stejného a opačného nebezpečí, že by se veřejná politika samotná mohla stát zajatcem vědecko-technologické elity.⁽¹¹⁾

V r. 1970 Zbigniew Brzezinski napsal o „postupném objevování se více kontrolované a řízené společnosti“, v rámci „technotronické revoluce“, kde vysvětlil:

Taková společnost by byla ovládána elitou, jejíž nárok na politickou moc by spočíval v údajně lepším vědeckém know-how. Neomezena zábranami tradičních liberálních hodnot by se tato elita nezdráhala dosáhnout svých politických cílů použitím nejmodernějších technik na ovlivňování chování veřejnosti a k udržení podrobného šmírování a kontroly. Za takových okolností by vědecký a technologický hybný vektor země nebyl zvrácen, ale v podstatě by situaci, kterou využívá, živil.⁽¹²⁾

Nová eugenika

Mnoho vědních oborů a sociálních hnutí je řízeno stejnými nadacemi a penězi, které financovaly eugenické hnutí na počátku 20. století. Rockefellerova, Fordova, Carnegie, Mellon, Harrimanova nadace a peníze Morganů, které tekly do eugeniky, vedly přímo k „vědeckému rasismu“, a nakonec k holokoustu druhé světové války.⁽¹³⁾ Po holokoustu Hitler hnutí eugeniky, tak obdivované v Americe, zdiskreditoval. Takže toto hnutí se rozdělilo a vytvořilo několik různých projektů sociálního inženýrství: kontrolu populace, genetiku a životní prostředí. Stejné nadace, které položily základy eugenické ideologie – víry v biologickou nadřazenost a právo na vládu (ospravedlňující jejich moc) – pak položily základy těchto a dalších nových sociálních a vědeckých hnutí.

Hlavní zelené a ochranářské organizace byly založeny za peníze Rockefellerovy a Fordovy nadace⁽¹⁴⁾, a ty pak byly ústředním zdrojem financí dodnes; kdy World Wildlife Fund (WWF) byl založen v r. 1961 sirem Julianem Huxley, bratrem Aldous Huxleyho, který byl také prezidentem Britské eugenické společnosti. Princ Bernhard z Holandska se stal prvním prezidentem této organizace. Princ Bernhard byl také čirou náhodou jedním ze zakladatelů elitního globálního mozkového trustu skupiny Bilderberg, jehož byl v r. 1954 spoluzakladatelem; a předtím byl členem nacistické strany a důstojníkem SS.⁽¹⁵⁾ Sir Julian Huxley byl také prvním generálním ředitelem organizace OSN pro vzdělání, vědu a kulturu (UNESCO). V r. 1946 Huxley napsal pojednání nazvané „UNESCO: Jeho účel a jeho filosofie“. V něm napsal, že obecným zaměřením UNSECO je:

Pomoct vzniku jediné světové kultury, se svoji vlastní filosofií a myšlenkovým pozadím, a se svým vlastním širokým účelem. To je příhodné, protože je to poprvé v historii, kdy se kostra a mechanismy světového sjednocení staly dostupnými, a také poprvé, kdy má člověk prostředky (ve formě vědeckých objevů a jejich aplikací) pro položení celosvětových základů pro minimální fyzické bohatství celého lidského druhu…⁽¹⁶⁾

V tuto chvíli je pravděpodobné, že nepřímý účinek na civilizaci je škodlivý, místo eugenický; a v každém případě se zdá být pravděpodobné, že hmotnost genetické stupidity, fyzické slabosti, duševní nestability a náchylnosti k nemocem, které již u lidského druhu existují, se ukáže být velkou zátěží pro dosažení skutečného pokroku. Tudíž ačkoliv je celkem pravda, že jakákoliv radikální eugenická politika bude po mnoho let politicky a psychologicky nemožná, bude pro Unesco důležité, aby byl problém eugeniky prozkoumán s největší péčí, a aby mysl veřejnosti byla o věcech, které jsou v sázce, informována natolik, než se nemyslitelné stane aspoň myslitelným…⁽¹⁷⁾

A u eugeniky je ještě další, poněkud odlišný typ hraniční problematiky. Ta byla na hranici mezi vědeckým a nevědeckým, a neustále hrozilo, že se stane pseudo-vědou založenou na předpojatých politických myšlenkách nebo předpokladech rasové nebo třídní nadřazenosti či podřadnosti. Je to nicméně klíčové, protože, jak již bylo uvedeno, není to nijak vzdálená budoucnost, kdy se problém zlepšení průměrné kvality lidských bytostí stane naléhavým; a toho lze dosáhnout pouze aplikací zjištění skutečné vědecké eugeniky…⁽¹⁸⁾

Stojí za zdůraznění, že aplikace vědy nás okamžitě staví před problémy mnoha druhů. Některé z nich jsou přímé a zjevné. Takže aplikace genetiky v eugenice okamžitě vyvolává otázku hodnot – jaké kvality bychom si měli přát v budoucnosti u lidských bytostí povzbudit?⁽¹⁹⁾

Na straně 6 dokumentu UNESCO sir Julian Huxley napsal, že „aby udělala svoji práci, musí si organizace jako UNESCO nejen vytyčit obecné cíle, ale musí také vypracovat filosofii, pracovní hypotézu ohledně lidské existence a jejích cílů, které budou diktovat, či při nejmenším udávat, konečnou linii přístupu k těmto problémům“.⁽²¹⁾ Zatímco většina řečí o rovnosti a vzdělání zní dobře a benevolentně, je to založeno na konkrétním názoru na lidstvo jako iracionální a emocionálně poháněný organismus, který musí být kontrolován/řízen. Takže „princip rovnosti“ se stává „faktem nerovnosti“:

Nakonec se dostáváme k obtížnému problému – objevení, jak můžeme smířit náš princip lidské rovnosti s biologickým faktem lidské nerovnosti… Demokratický princip rovnosti, který je také principem Unesco, je principem rovnosti příležitostí – že lidské bytosti by si měly být rovny před zákonem, měly by mít stejné příležitosti na vzdělání, na výdělek, pro svobodu vyjádření, pohybu a myšlenek. Biologická absence rovnosti se na druhou stranu týká přirozených vloh člověka a faktu genetických rozdílů.

Existují příklady biologických nerovností, které jsou tak velké, že je nelze s principy rovných příležitostí vůbec sloučit. Takže lidem s malými duševními vadami nelze nabídnout rovnost příležitostí ve vzdělání, ani si nejsou šílení lidé rovni duševně zdravým před zákonem nebo ohledně většiny svobod. Nicméně plné důsledky faktu lidské nerovnosti nebyly často koncipovány, a zcela jistě je zde musíme uvést, protože jsou pro úkol Unesco velmi relevantní.⁽²¹⁾

Mnohé tyto „genetické nerovnosti“ se točí kolem myšlenky intelektuální nadřazenosti: myšlenky, že mezi intelektuálně podřadnými a nadřazenými žádná rovnost neexistuje. Tato nerovnost je odvozena od lidské biologie – od genetiky; je to „lidský fakt“. Prostě jen čirou náhodou elita, která tuto ideologii propaguje, také pohlíží na masy jako na intelektuálně podřadné; takže ve světě s technologicky intelektuální elitou nemůže být žádná sociální rovnost. Takže musí být nasazena eugenika, jak vysvětluje dokument UNESCO, abychom se vypořádali se zvýšením lidského blahobytu na zvládnutelnou úroveň; že přijde doba, kdy elita bude muset jednat s celým lidstvem jako s jedinou sílou, a jediným hlasem. Eugenika je o sociální organizaci a kontrole lidstva. Nakonec bude eugenika o vytváření nerovnosti. V genetice elita našla způsob, jak diskriminaci přivést na úroveň DNA.

Poznámky

• [1] Aldous Huxley, Brave New World and Brave New World Revisited. (Harper Perennial, New York, 2004), page 255
• [2] Ibid, page 259.
• [3] Bertrand Russell, The Impact of Science on Society, (Routledge, 1985), page 40
• [4] Ibid, page 66.
• [5] Ibid, page 62.
• [6] Ibid, page 58.
• [7] Ibid, page 117.
• [8] Ibid, page 118.
• [9] Ibid, page 63.
• [10] Aldous Huxley, The Ultimate Revolution, March 20, 1962. Berkeley Language Center - Speech Archive SA 0269
• [11] Dwight D. Eisenhower, Eisenhower's Farewell Address to the Nation. January 17, 1961
• [12] Zbigniew Brzezinski, Between Two Ages: America’s Role in the Technetronic Era. (Viking Press, New York, 1970), page 97
• [13] Edwin Black, Eugenics and the Nazis -- the California connection. The San Francisco Chronicle: November 9, 2003:
• http://articles.sfgate.com/2003-11-09/opinion/17517477_1_eugenics-ethnic-cleansing-master-race
• [14] Michael Barker, The Liberal Foundations of Environmentalism: Revisiting the Rockefeller-Ford Connection. Capitalism Nature Socialism: Volume 19, Number 2, June 2008
• [15] Bruno Waterfield, Dutch Prince Bernhard 'was member of Nazi party'. The Telegraph: March 5, 2010:
• http://www.telegraph.co.uk/news/worldnews/europe/netherlands/7377402/Dutch-Prince-Bernhard-was-member-of-Nazi-party.html
• [16] Julian Huxley, UNESCO Its Purpose and Its Philosophy⁽¹⁹⁴⁶⁾. Preparatory Commission of the United Nations Educational, Scientific and Cultural Organisation, page 61.
• [17] Ibid, page 21.
• [18] Ibid, pages 37-38.
• [19] Ibid, page 38.
• [20] Ibid.
• [21] Ibid, page 18.

Pokračování...