Tvrdá realita problému s metanem v Mexickém zálivu

„Jaké je tam dole počasí?“ Když si pokládáme tuto otázku, neptáme se ve skutečnosti spíše „Jak s námi zachází prvky (živly)?“ No, tato otázka bude nyní pro obyvatele na pobřeží Mexického zálivu velmi důležitá, protože nás čeká dlouhé a horké léto hlubokého jihu, se svým pravděpodobným dílem hurikánů, tropických bouří a hladin nízkého tlaku. Což může být mimochodem pro „přirozené“ zmírnění následků ropné skvrny dobré nebo špatné, v závislosti na řadě faktorů a okolností.

Ale zpět k otázce metanu a množství plynu, který v současné době uniká do Zálivu přes narušenou studnu, jakož i přes mnoho průsakových míst, trhlin a štěrbin, které mu otevřely cestu do vody ze zvětšující se oblasti kolem hrdla studny. Někteří lidé, obeznámení se spolehlivými informacemi, poukazovali přímo na velkou průrvu, jakož i na další menší trhliny, které se otevřely na mořském dně v celé oblasti od doby, kdy studna poprvé vybuchla. Současný výtok ropy hlavou studny činí přibližně 35% z celkového výtoku. Většinu ze zbývajících látek tvoří metan, z něhož část může shořet v plamenech, které se objevují v záběrech přímého přenosu.

Většina úniků a průsaků, které se objevily od 20. dubna, je důsledkem uvolňování enormních tlaků u této velmi hluboké tlakové studny. Různí experti z průzkumu v oblasti ropy a plynu a vrtů spekulovali, že tento tlak může dosahovat až 100,000 psi, což by vysvětlovalo velkou část nevyzpytatelného chování tohoto bezprecedentního gejzíru. Funguje jako svého druhu obrovské pískovací zařízení, kdy bude proto obtížné ho byť jen uzavřít poklopem na delší dobu. Když se provrtali zemskou kůrou do pláště v hloubce 20,000 až 35,000 stop, Rusové se neustále setkávali s tlaky dalece převyšujícími ty, které existují u mělčích vrtů. Chápou také, že takové tlaky si vyžadují úměrné zlepšení technologie a vybavení (k čemuž u Deepwater Horizon nedošlo), pokud se má zabránit katastrofickým průstřelům (blowout).

Vážnějším problémem zde však je, že okolní mořské dno je výrazně poddolováno, takže základny studny se stále více oslabují, čímž se vytváří nová průchozí místa pro plynný metan. Mnoho ostřílených pozorovatelů si povšimlo, že došlo k proděravění samotné hlavy studny. Tento problém si vyžádá jedinečnou a lepší reakci, má-li být výtok zastaven zcela. Nebo bude třeba všechnu ropu a plyn zachytit při řešení „zachycení a odčerpání“.

Dalším z hlavních zdrojů metanu jsou zmrzlé krystaly hydrátu, které se nachází na mořském dně v obrovském množství. V důsledku velmi nízkých teplot a vysokého tlaku zůstávají na místě, dokud nejsou ze svého spánku probuzeny stejnými podmínkami, které nyní převládají v oblasti kolem hlavy studně. Vyvěrající ropa může mít teplotu 300 až 400 F, což značně ovlivňuje podmořskou dynamiku, a obzvláště stav těchto hydrátů. Stojí také za poznamenání, že nemáme žádné zkušenosti s aplikováním obrovského množství dispergátorů na hlavu studně za takovýchto mimořádných podmínek. Jaké budou konečné důsledky konverze metanu a jeho uvolnění, což zrychlí již tak rychlou dynamiku a volatilní situaci na mořském dně? A co je ještě významnější, jaké budou nepředvídané následky pro vodu a křehké ekosystémy, kterých je plná?

A existují další zdroje metanu, které se nachází pod mořským dnem v různých typech „schránek“, které jsou ovlivňovány pohyby Země a dramatickými tepelnými výkyvy. Tyto rezervoáry nepochybně uvolňují metan, protože jde o sloje zachycených krystalů metanu na povrchu mořského dna. Téměř všechen metan uvolněný z těchto zdrojů se nakonec dostane nad hladinu Zálivu, kdy část se nahromadí ve formě vznášejících se plynových bublin, které se časem vypaří. Soustřeďují se a rozpouštějí, vznikají a zanikají podle vědeckých vlastností chování metanu.

Metan má velmi zhoubné následky po veškerý aerobní mořský život, protože z vody velmi rychle odčerpává kyslík. To je největší obavou a může to mít na život větší dopad, než toxicita jak ropy, tak dispergátorů dohromady, nebezpečné interakce a vše ostatní. Neříkáme nic nového, když tvrdíme, že všechny aerobní organismy potřebují kyslík, a že takový život rychle odumře, když koncentrace kyslíku poklesne pod kritickou hranici (jak dlouho byste žili se zadrženým dechem pod vodou?!). Jak metan stoupá horními vrstvami vody v Mexickém zálivu, kde je voda teplejší, tento problém se stává větším v důsledku faktu, že teplejší voda prostě obsahuje méně kyslíku, než voda studená.

Tato diskuse nemá v žádném případě nijak umenšovat extrémně škodlivou toxicitu související s bezpočtem chemikálií a kontaminantů, nacházejících se v dispergátorech (např. COREXITU) a v ropných derivátech. Je zjevné, že Mexický záliv byl tímto a dalšími výrony a úniky neúprosně přeměněn na petrochemickou žumpu „obrovských“ rozměrů, kdy bude trvat desítky let, než se to nějakým významnějším způsobem zlepší.

Nicméně nejvýznamnějším faktorem je u Zálivu počasí. Systémy nízkého tlaku, horké a vlhké podmínky, a stagnující povětrnostní podmínky charakteristické téměř nevyskytujícím se větrem mohou důsledky hromadění metanu u pobřeží, ale i mnoho mil ve vnitrozemí, umocnit. Nadcházející tropické bouře, jakož i hurikány, poskytnou vektory pro šíření výše uvedených chemikálií a kontaminantů, a ty pak budou pršet na mnoho komunit na pobřeží a dále ve vnitrozemí. V tomto ohledu je obzvláště zranitelným stát Florida, ze zjevných důvodů.

Závěr tohoto článku demonstruje potřebu znalostí o okolním vzduchu a dešťové vodě. Toto doporučení je životně důležité! Existují specifické způsoby, jak toho lze dosáhnout, kterými se budeme zabývat v příštím článku. Mezitím je moudré poznat své prostředí co nejintimněji, abyste mohli rychle a rozhodně reagovat na jakoukoliv situaci, která by mohla vzniknout, obzvláště co se týká metanových bublin, pokud by začaly migrovat k a pohybovat se nad pobřežními komunitami.