Ropná katastrofa v Mexickém zálivu – čím hůř, tím líp

Možná jsem naivní, ale pokud jsem to dobře pochopil, vypadá to takto: Na dně zálivu v hloubce 1500 metrů vodorovně leží poškozená trubka nebo potrubí o průměru 21 inchů (53 cm). Z této trubky tryská do moře surová ropa. Marně hledám, pod jakým tlakem ropa tryská, mám pocit, že někde na začátku katastrofy jsem zaslechl číslo 100 atmosfér. To je dost, ale proti tomu zase stojí tlak vody v té hloubce, takže síla proudu nafty nebude tak intenzivní jako by byla na suchu. Ta trubka vede k zařízení, které je zapuštěno do dna oceánu. Je to vlastně bezpečnostní ventil, právě on selhal. Jeho úkolem bylo zahradit potrubí přepážkou v případě poruchy. Nestalo se tak. Ventil měl vybitou baterii, která nedodala dostatek energie k utěsnění potrubí. Podívejte se na prezentaci na aktualne.cz, kde je to, myslím, celkem dobře vysvětleno.

Už když jsem studoval popis toho zařízení, napadaly mě otázky typu proč byla baterie umístěna na mořském dně, když její kontrola a výměna byla tím pádem poměrně složitá, a to nemluvím o faktu, že je tam dole dost zima (4°C) a při takové teplotě kapacita baterie zákonitě klesá? To nemohli přivádět elektřinu kabelem přilepeným na potrubí vedoucím tak jako tak nahoru?

A mám více otázek, na které marně hledám odpovědi.

Je zvláštní, že na likvidaci katastrofy takového rozměru se nepodílejí žádné jiné země světa. Ne že by nechtěly, pokud vím několik zemí majících zkušenosti s likvidaci ropných skvrn nabídlo pomoc, včetně Ruska a Íránu, ale Američané jejich nabídky ignorovali. Stačí si sami. Ž by obava z vyzrazení vojenského tajemství? Co vlastně všechno je ukryto na mořském dně v Mexickém zálivu?

Rusové údajně řešili podobný problém dvakrát. Jejich metoda – použít k uzavření vrtu malou atomovou bombu – mi připadá – mírně řečeno – trhlá –, ale prý to fungovalo. Nechápu jak. Laickým rozumem bych řekl, že výbuch o síle atomové bomby protrhne přepážku mezi zásobníkem ropy pod mořským dnem a ropa se vyvalí ven v celé své kráse. Mohlo by to fungovat, pokud samotný vrt vede ještě hodně hluboko pod mořské dno. Pak by skutečně teplota výbuchu mohla „spéct“ horniny a neprodyšně je uzavřít. Ale Američané prý nechtějí použít jádro z důvodu dopadu na životní prostředí. Chápu. Je jen otázka, co je horší.

Kolik ropy se dostává ven? Čísla se různí. Podle msnbc.com vytéká do moře každý den 210 tisíc galonů, tedy asi 800 tisíc litru. Od 20. dubna to tedy dělá 24 milionu litrů ropy. Některé zdroje ale hovoří až o pětinásobku tohoto čísla. Chcete-li si udělat představu, kolik je objemově 800 hektolitrů denně proudících do moře, msnbc.com má k tomu slušnou prezentaci

Tak nějak nechápu, v čem je tak velký problém a jak je možné, že to v podstatě nikdo nedokáže zastavit. Pravda, 1,5 km hloubka je slušná, ale nic, kam by se dnes nedostaly robotické ponorky nebo i ponorky s lidskou posádkou. A uzavřít jednu hloupou trubku? Proč nezkusí trubku prostě zasypat? Nemyslím kopeček hlíny, ale pořádný kopec. Přece by neměl být problém nasypat na tu trubku 20 metrů vysokou hromadu hlušiny. Nebo 50. Nebo i více. Zpočátku to bude prosakovat, ale od určitého množství by to už mělo utěsnit. A tlak vodního sloupce nad tou hromadou vysokého kilometr a půl vykoná zbytek.

I když na jedné straně hodnotím všechny ty ochranné hráze a pokusy zamezit kontaminaci pobřeží, na druhé straně se nemohu zbavit dojmu, že samotná snaha uzavřít proud ropy je malinko laxní. Zkrátka trvá to všechno příliš dlouho. Když se vám v kuchyni utrhne potrubí a voda začne proudit nekontrolovaně ven, nebude vám trvat měsíce, než to nějak zavřete. V této krizové situaci by zkrátka měly tento nej- high-tech stát a společnost BP topící se v miliardách být schopny nasadit jakoukoliv techniku, kterou poskytuje 21. století. Neříkejte, že nic nemají.

A to mě dovádí k závěru mé úvahy. Totiž ta katastrofa ukazuje, že patrně neexistuje metoda, jak uzavřít jednou poškozený vrt na mořském dně. Hloubka 1,5 km je dnes pro těžbu už celkem běžná a mnohé současné vrty se provádějí v mnohem větších hloubkách. Např. v kanadských vodách u pobřeží Newfoundlandu chystá firma Chevron Canada 430 kilometrů od pobřeží těžbu v hloubce více než 2,5 km. To je ještě o kilometr hlouběji než v případě Deepwater Horizon. Po katastrofě v Mexickém zálivu vzneslo několik kanadských politiků a novinářů dotazy, jak je postaráno o bezpečnost vrtu v takové hloubce a zda nehrozí podobné nebezpečí. „Nehrozí, u nás se to stát nemůže, my dodržujeme bezpečnostní předpisy“ lakonicky odpověděli zástupci Chevron Canada. Bohužel tahle vágní odpověď tazatelům stačila a nikdo už nechtěl vědět JAK by Chevron postupoval v případě podobné havárie a JAK by unikající ropu zastavil v hloubce ještě o kilometr větší.

Stojí za zmínku, že plošina Deepwater Horizon byla opakovaně vyhodnocena vládními bezpečnostními kontrolami jako jedna z nejlepších a nejbezpečnějších. A byla dokonce dávaná za vzor jiným plošinám.

Počítají snad tajně manažeři Chevronu, že v případě havárie by to nebylo tak vidět, protože vzdálenost 430 km od pobřeží je značná a ono by se to množství nakonec ve světovém oceánu nějak rozředilo?

Tak si říkám, že všechno zlé je k něčemu dobré, a že si možná lidi uvědomí, že drancovat poslední zbytky nerostného bohatství země za jakoukoliv cenu nakonec – nemá tu cenu. Cožpak o to, lidi to už vědí, ale politikům a lobbistům bude trvat ještě nějakou dobu, než jim to dojde. A aby jim to došlo dříve, bylo by vlastně lépe, kdyby tahle katastrofa trvala ještě déle a škody byly ještě větší. Čím hůř,tím líp. Ve jménu všech budoucích vrtů.