NATO na šesti kontinentech v sedmi dnech

Rick Rozoff

28.4.2010 Komentáře Témata: Analýza 3234 slov

Během dvaceti let po skončení studené války se vojenská aliance, jejíž založení označovalo nástup ozbrojeného konfliktu východ-západ v Evropě, Severoatlantická aliance, přeměnila na první mezinárodní vojenskou formaci v historii.

Analýza

V rámci tohoto procesu se tento blok stále více snažil nahradit a pokoušel se vystrnadit Organizaci bezpečnosti a spolupráce v Evropě (OSCE) s 56 členy v Euroasii, a OSN na globální úrovni.

Před více než šesti lety současný americký stálý zástupce v NATO, Ivo Daalder, se jako spoluautor podílel na komentáři ve Washington Post, který byl nazván „Globální NATO“. Téma článku bylo shrnuto do jedné věty: „S malými fanfárami – a za ještě menší pozornosti – se Severoatlantická aliance stala globální.“(1)

Během setkání NATO v rumunské Bukurešti v dubnu 2008 tehdejší předseda Vojenského výboru NATO, kanadský generál Raymond Henault, nabídl tento kontrast mezi severoatlantickým vojenským blokem krátce po skončení studené války a tím, čím se stal v r. 2008:

„Před méně než 20 lety se NATO skládalo z 16 členů, nemělo žádné partnery a neprovádělo žádné operace nebo cvičení mimo hranice svých členských zemí… Dnes NATO čítá 26 členů a 38 dalších zemí ve čtyřech dohodách o partnerství… Je důležité, že ne-ruské státy bývalé Varšavské smlouvy byly úspěšně do NATO integrovány… Během několika krátkých let provedlo NATO 8 operací na 4 kontinentech.“(2)

V té době Henault, který měl koncem onoho roku ze své pozice odstoupit, aby byl nahrazen italským admirálem Giampaolo Di Paola, zavzpomínal na své tříleté působení: „Měl jsem velké štěstí, že jsem mohl pravidelně navštěvovat mnoho našich bojišť, všech 26 zemí NATO, 14 partnerských zemí – včetně Japonska, Austrálie a aspirujících zemí – a dále našeho důležitého spojence Pákistán.“(3)

V r. 2009 se samozvaná „vojenská aliance demokratických států v Evropě a severní Americe“ rozšířila z 16 plnoprávných členů na 28, vše přídavky z východní Evropy, a prováděla operace na čtyřech ze šesti obývaných kontinentech, a vojenské partnery měla na pěti.

Člověk, který byl předchůdcem v Holandsku narozeného Ivo Daaldera ve funkci velvyslance v NATO, Kurt Volker, předjímal, že k dech beroucí expanzi jediného světového vojenského bloku, o které mluvil Henault, dojde o dva roky dříve.

Před setkáním NATO v r. 2006 v Rize, hlavním městě Lotyšska, které samotné bylo přivedeno do aliance dva roky předtím – kdy šlo o setkání NATO v bývalém Sovětském svazu – Volker oslavoval konečné vítězství západu ve studené válce: rozpoložení vojenské aliance založené a ovládané USA téměř v celé Evropě a její vytváření sítí na celém světě.

Volker začal svoji kariéru v zahraniční politice jako analytik Ústřední zpravodajské služby v r. 1986, a z této pozice se v r. 1998 stal prvním vyslancem Americké mise v NATO, a následující rok se stal náměstkem ředitele soukromé kanceláře generální tajemníka NATO Robertsona, v roce, kdy tento blok vedl vzdušnou válku proti Jugoslávii. V r. 2001 byl jmenován výkonným ředitelem pro evropské a euroasijské záležitosti v Radě pro národní bezpečnost ve vládě George W. Bushe.

Na posledně jmenovaném místě byl pověřen přípravami své země na setkání NATO v České republice v r. 2002 a v Turecku v r. 2004. Istanbulská schůzka ovlivnila největší rozšíření v historii NATO – o sedm nových členů – a vytvořila Istanbulskou iniciativu spolupráce, aby se upgradovalo partnerství s členskými zeměmi Středozemního dialogu – Alžírem, Egyptem, Izraelem, Jordánskem, Mauretánií, Marokem a Tunisem – a vytvořila obdobný program pro šest členů Rady spolupráce zemí Zálivu: Bahrajn, Kuvajt, Omán, Katar, Saudskou Arábii a Spojené arabské emiráty.(4)

Před setkáním v r. 2006, kdy byl Volker jmenován zástupcem náměstka ministra zahraničí pro evropské a euroasijské záležitosti, přednesl na americké Námořní postgraduální škole v kalifornském Monterey projev, ve kterém řekl:

„Když známe požadavky, které budou nyní a v budoucnu kladeny na NATO, chceme, aby NATO zvýšilo svoji schopnost vést stávající a budoucí operace, vytvořilo nová partnerství, a připravilo se na budoucí rozšíření.“(5)

Jeho bezprostředním cílem bylo „zajistit, aby NATO uspělo v Afghánistánu, protože se připravuje na rozšíření Mezinárodních sil bezpečnosti a pomoci (ISAF), na jih, a poté na východ“, v rámci procesu rozšiřování své vojenské přítomnosti v celé této zemi; na rozšíření úlohy NATO v a okolí Darfuru v západním Súdánu; na navýšení výcvikové mise tohoto bloku v Iráku, jejímž velitelem byl o rok dříve generál David Petraeus, nyní šéf válek v Iráku a Afghánistánu jako velitel amerického Centrálního velitelství, a na další rozvoj „partnerství při výcviku a vzdělávání“ na Středním východě a v Africe; na kultivaci „vztahů NATO s globálními bezpečnostními partnery, jako Austrálie nebo Japonsko“; a na „zajištění posílení, výcviku a financování NRF (globálně rychle nasaditelných sil rychlé reakce NATO)… aby se zajistilo, že budou použitelné“.(6)

O měsíc dříve měl Volker projev na Modelové konferenci o NATO Howardovy univerzity, ve kterém se chvástal, že: „NATO se nachází v procesu enormní transformace. NATO z dob studené války – kdy toto NATO bylo statickou kolektivní obrannou aliancí – které se nikdy nezúčastnilo ani jediné vojenské operace, je pryč. Toto NATO bylo úspěšné. To není NATO, o které usilujeme dnes.“

„Když se zamyslíte nad r. 1994, NATO nikdy neprovedlo vojenskou operaci, provádělo spoustu cvičení. Byla to v té době aliance 16 zemí. Když se podíváte na NATO roku 2005, bylo po skončení minulého roku organizací, která vedla osm vojenských operací najednou, která měla 26 členů, měla partnerské vztahy s dalšími 30 zeměmi v Euroasii a dalšími 22 zeměmi na širším Středním východě, a usilovala o další partnerství.“(7)

Jako by posunoval ukazovátkem po mapě většiny ne-euroatlantického světa, pokračoval: „Nyní NATO působí… v Afghánistánu, v Pákistánu – právě jsme tuto operaci dokončili – v Iráku, v Darfuru. Působí na mnohem větší geografickou vzdálenost. Myslím, že je to trend, který bude pouze pokračovat… Protože NATO je aktivní na místech jako Afghánistán nebo Irák nebo Darfur, pracujeme společně se zeměmi, které sdílejí hodnoty NATO a které jsou schopné přispět k bezpečnosti, jako Austrálie nebo Nový Zéland nebo Jižní Korea nebo Japonsko, a rádi bychom našli způsob, jak spolupracovat i s těmito zeměmi, protože našim očekáváním je, že když během posledních deseti let vůdci aliance dali NATO čtyři, pět, šest, sedm, osm operačních úkolů, aby je na sebe vzalo, bude to pokračovat.“(8) (Proč mi to více než silně připomíná blábolení politruků za komančů… -- p.p.)

Za poslední desetiletí američtí (a nemálo evropských) politologů bědovala nad hrozícím zánikem NATO. Článek na toto téma je pro dny, kdy se nic moc neděje a kdy na zmateného vydavatele zírá prázdné místo, vždy po ruce.

Obranný plánovací výbor NATO uplatnil článek 4 tohoto bloku („Strany spolu budou konzultovat kdykoliv bude, podle názoru jakékoliv ze stran, ohrožena teritoriální integrita, politická nezávislost nebo bezpečnost jakékoliv ze stran“), aby umístil protirakety Patriot a letadlo s radarem AWACS v Turecku, měsíc před invazí do Iráku, ale to nebyl dostatečný příspěvek aliance. Dva měsíce po invazi Severoatlantická rada NATO jednohlasně odsouhlasila pomoct okupační zóně nového člena Polska v zemi, která se nacházela mezi americkou a britskou, a ani to nebylo adekvátní reakcí.

Ani to, že v r. 2004 byla v Bagdádu ustavena Výcviková mise NATO – Irák, která pravděpodobně přežije americkou vojenskou přítomnost v zemi, zastáncům názoru „NATO je mrtvé“ nestačilo.

Zapojení tohoto vojenského bloku do téměř devět let trvající námořní mise a operace Aktivní úsilí v celém Středozemním moři, ve střední Africe a v Africkém rohu, do vytvoření Trilaterální vojenské komise Afghánistán-Pákistán-NATO a vytvoření vojenského partnerství Kontaktní země s Austrálií, Japonskem, Novým Zélandem a Jižní Koreou se za významný vývoj nepočítá také.(9)

NATO nyní najalo a nasadilo jednotky z tak rozličných zemí, jako Singapur a Kolumbie, Sjednocená arabská republika a Mongolsko, Černá Hora a Švédsko do války v Afghánistánu, a i tomu je věnována jen skromná pozornost.(10)

V letošním roce bylo v Afghánistánu doposud zabito 165 západních vojáků, včetně nejméně sedmi vojáků z Německa, které do té doby neutrpělo bojové ztráty od konce druhé světové války.

Během méně než čtyř měsíců bude pod velitelem společného velení americké operace Trvalá svoboda a v NATO vedených operací Mezinárodních sil bezpečnosti a pomoci, generálem Stanley McChrystalem, sloužit 150,000 vojáků, kdy budou téměř všichni pod velením NATO.

Severoatlantická aliance se vskutku „stala globální“, a jak poznamenal Ivo Daalder o šest let, několik vojenských operací a desítkami tisíc nasazených vojáků, jen s malými fanfárami a téměř bez povšimnutí.

Přehled aktivit aliance v minulém týdnu – na všech šesti obydlených kontinentech – nám poskytne aktualizovaný pohled na to, jak vskutku globální se „vojenská aliance demokratických států Evropy a severní Ameriky“ stala a jak se rozrostla.

Evropa

Náměstek ministra obrany Pentagonu pro jadernou a raketovou obrannou politiku Bradley Roberts 15. dubna oznámil, že „americké protiraketové systémy pokryjí do r. 2018 celou Evropu“. Doslova „Plného pokrytí teritoria NATO v Evropě bude dosaženo přibližně v r. 2018“, kdy „bude vytvořeno druhé pozemní zařízení v severní Evropě, pro modernizované protikatety Raytheon Co (RTN.N) Standardní raketa 3.“

„Pentagon tuto fázi 3 svých nových plánů protiraketové obrany nazývá „adaptivní“, páteří pokračování boje s Ruskem.“(11)

12. dubna zahájilo 12 zemí NATO rozsáhlé vojenské hry v severní Evropě.

Jedenáctidenní cvičení letectva Sil rychlé reakce NATO Brilliant Ardent 2010 (Rozžhavený do běla) začalo v Německu, za účasti vojenských letadel z USA, České republiky, Francie, Německa, Itálie, Polska a Turecka. „Účast jednotek amerického letectva v Evropě přímo odpovídá rozkazu pro klíčové mise týkajícího se poskytování jednotek pro globální operace a budování partnerství.“(12)

K těmto velkým válečným hrám patří nasazení „šedesáti letadel, od stíhaček, útočných letounů, po vrtulníky, tankery a letoun se systémem včasného varování… operujících z leteckých základen nacházejících se v Německu, České republice, Francii, Polsku a Británii“, která budou rovněž testovat protiraketovou obranu na bojišti a pozemní komponenty protiletecké obrany. (Souvislost s „podvozkem“, tedy zákazem letů nad Evropou, a především její severní částí, kvůli údajnému prachu ze sopky, bude jistě jen zcela náhodná… p.p.).

Během těchto jedenácti dní, 12. – 22. dubna, Síly rychlé reakce NATO také procvičují námořní jednotky v Severním ledovém oceánu a Baltském moři, s 31 válečnými loděmi, čtyřmi ponorkami a 28 letadly.

Manévrů Brilliant Mariner se účastní také 6,500 vojáků ze Spojených států, Británie, Belgie, Dánska, Francie, Německa, Holandska, Norska, Polska a Španělska. „Velká flotila válečných lodí, ponorek a pomocných plavidel ze Sil rychlé reakce NATO (NRF) vyplula z přístavů celé Evropy, aby se zúčastnily… Tyto lodě a ponorky se zúčastní integračního výcviku, který jim umožní reagovat na operace nebo krizové situace kdekoliv na světě, bude-li to potřeba.“(13)

Rovněž 12. dubna začalo NATO „komplexní cvičení určené na zlepšení interoperability mezi spojeneckými námořnictvy a přípravu zúčastněných posádek na provedení kombinovaných operací během nasazení“, cvičení Joint Warrior 10-1.(14)

Ob rok pořádané cvičení Joint Warrior, konající se u pobřeží Skotska a jinde u pobřeží Velké Británie, je „největší evropské vojenské cvičení“(15), a tento měsíc do něj bude zapojeno dvacet jedna válečných lodí, pět ponorek a padesát letadel. Na britské straně se cvičení „zúčastní 16. Letecká útočná brigáda a bojové uskupení letadlové lodi Královského námořnictva vedené HMS Ark Royal“(16). Dalšími zúčastněnými zeměmi jsou USA, se sedmi loděmi, a Belgie, Brazílie, Francie, Německo, Itálie, Holandsko a Kontaktní země NATO, a partner ve válce v Afghánistánu Nový Zéland.

Čtvrtým vojenským cvičením začínajícím 12. dubna je Frisian Flag 2010 v Holandsku, s bojovými letadly z USA, Británie a několika dalších spojenců NATO, včetně amerických F-15C Eagle, holandských F-16 Fighting Falcon, švédských JAS-39 Gripen, finských F-18 Hornet, norských F-16 Fighting Falcon, německých F-4 a polských F-16 Fighting Falcon.(17)

„Mnohonárodní cvičení bude trvat do 22. dubna a má za cíl vycvičit piloty v obranných a útočných rolích v rámci realistických scénářů…“(18).

Všechna čtyři cvičení začala 12. dubna a skončí buď 22., nebo 23. dubna. Žádné z nich není připraveno pro asymetrickou válku, kterou NATO vede buď v Afghánistánu, nebo v současné době v Somálsku. Ruský velvyslanec v NATO Dmitrij Rogozin zmínil, že letecká cvičení pořádaná v Německu jsou založena na scénáři, který připomíná novou válku na jižním Kavkaze mezi Gruzií a Ruskými jednotkami umístěnými v Jižní Osetii.

Tyto válečné hry by také mohly být přípravami na budoucí útoky na Irán.

Minulý týden předseda Vojenského výboru NATO, italský admirál Giampaolo Di Paola, a velitel Velitelství spojených spojeneckých sil NATO Neapol, americký admirál Mark Fitzgerald, oznámili plány návštěvy Kosova, aby tam „sledovali výcvik Kosovských bezpečnostních sil“(19), zárodečné armády, založené, vyzbrojené a vycvičené NATO v prvním pseudo-státu vytvořeném západním vojenským blokem, úchylka, která není uznávána téměř dvěma třetinami vlád světa.

Litevské ministerstvo obrany oznámilo poslední nasazení vojáků této země, kteří budou sloužit pod velení NATO v Afghánistánu, 15. dubna. Slovy šéfa obrany generálmajora Arvydas Pociuse: „Jednotky litevských ozbrojených sil posílí principy NATO. Princip „jeden za všechny“ musí být dodržen. To je důvod, proč je litevské nebe denně chráněno bojovými letadly NATO, válečné lodě NATO připlouvají do našich mořských přístavů, a naši partneři jsou připraveni dorazit v případě, že naše země bude potřebovat pomoc.“(20)

Příroda mohla dosáhnout toho, čeho se žádná vláda nebo velká politická strana v Evropě neodváží: postavila se NATO. Letecká část Joint Warrior byla zrušena, návštěva delegace NATO v Kosovu odložena a účast na chystaném setkání ministrů zahraničí 56 zemí NATO v Estonsku je problematická, kvůli postupujícímu popelu ze sopky na Islandu.

Setkání ministrů zahraničí v Estonsku plánované na 22-23. dubna se má zaměřit na válku v Afghánistánu, na nový strategický koncept bloku, politiku NATO ohledně jaderných zbraní ve světle nově zrevidované americké jaderné pozice, „protiraketovou obranu jako základní blok schůzky v Lisabonu“(21) v listopadu, a další expanzi do východní Evropy.

Asie

Válka západu v Afghánistánu, které bude 7. října devět let, má být zintenzivněna na svoji zatím nejvíce smrtící úroveň, kdy „jednotky NATO… provedou v červnu velkou ofenzívu v afghánském městě Kandahár…“(22).

Během minulých týdnů bylo podle odhadů zabito 120 afghánských civilistů, a více než 100 zraněno, jako důsledek konfliktu, první války NATO v Asii a první pozemní války.

Hlavní americké noviny minulý týden informovaly, že „Počet zabitých afghánských civilistů jednotkami NATO se letos více než zdvojnásobil, jak ukazují statistiky NATO…“(23).

Partner NATO, Finsko, které neztratilo vojáky v bojových operacích od druhé světové války, až donedávna v Afghánistánu, je v současné době zapojeno do své doposud „největší společné operace“ na severu Afghánistánu, s jednotkami ze Švédska, Německa, Belgie a Maďarska.(24) Švédsko zaznamenalo své první bojové ztráty za téměř 200 let.

Nasazení jednotek NATO „bude kulminovat 150,000 vojáky, v sprnu“.(25)

Austrálie

Americký admirál James Stavridis, nejvyšší velitel spojeneckých sil NATO v Evropě, navštívil 11-12. dubna Nový Zéland a setkal se s ministrem obrany této země, náměstkem pro obranné síly a šéfem obranných sil.

„Chtěli jsme přijet za jedním z našich nejdůležitějších partnerů ISAF, které máme, který přispívá k operacím v Afghánistánu širokým spektrem,“ řekl vrchní vojenský velitel NATO.(26)

13. dubna Stavridis „pokračoval ve své oficiální návštěvě jižního Pacifiku cestou do hlavního australského města Canberra“, kde se setkal s ministrem obrany, velitelem letectva a velitelem obranných sil. „Za pobytu v Canbeřře adm. Stavridis promluvil k 900 důstojnickým kadetům na australské Akademii obranných sil na téma Mezinárodních sil bezpečnosti a pomoci (ISAF) a vedení.“(27) Austrálie má pod velením NATO v Afghánistánu 1,550 vojáků, a ztratila své první vojáky v bojových operacích – jedenáct – od doby války ve Vietnamu.

Irák

Velitel Výcvikové mise NATO – Irák (NTM-I), generálmajor Giuseppe Spinelli, přednesl minulý týden projev k členům Ar-Rustamiyah a Školy velení v Bagdádu, u příležitosti absolvování kurzů brigádního velení a velení praporu šestnácti důstojníků, kdy tyto kurzy vede personál ze západního vojenského bloku. Italský velitel řekl: „Poradní týmy NATO s našimi iráckými partnery velmi rády spolupracují. Rád bych vás ujistil o budoucí podpoře Výcvikové misi NATO, kdy se připravujete na další kurzy.“ Příští kolo kurzů začíná v červnu.(28)

Ve stejné době Spinelliho krajan Maurizio Melani, italský velvyslanec v Iráku, přednášel o výcvikové misi NATO na irácké Národní univerzitě obrany. Mluvil ke studentům irácké Národní akademie obrany (NDC) na téma „Evropská unie jako faktor míru a stability; úloha Itálie“.

Tento projev „zahájil cyklus konferencí, které budou pořádat velvyslanci zemí NATO, v rámci iniciativy MTM-I na podporu irácké NDC.

„Cílem tohoto projektu je poskytnout vybranému publiku z NDC a dalších prestižních iráckých vojenských vzdělávacích institucí politickou perspektivu z řady zemí NATO, zaměřující se na různé přístupy k Iráku a k budoucímu regionu Zálivu, a obecný přehled o organizacích NATO a jejich stávající roli.

„NDC je hlavní meziministerský institut pro poskytování kurzů na vysoké úrovni, jak vojenským, tak civilním vysoce postaveným představitelům, zaměřujících se na otázky Velké strategie a Vojenské strategie.“(29)

Afrika

Minulý týden admirál Mark Fitzgerald, velitel amerických námořních jednotek v Evropě a Africe a Velení spojeneckých sil NATO Neapol, obhajoval vyzbrojování civilních lodí v Africkém rohu, Adenském zálivu a Indickém oceánu, a uvedl: „Mohli bychom tam umístit všechny lodě z druhé světové války a stále bychom nebyli schopni pokrýt celý oceán.“(30)

Námořní nasazení NATO v této oblasti, operace Oceánský štít, představuje Trvalé námořní uskupení NATO 2 (SNMG2) s jeho pěti loděmi. Minulý týden tiskové prohlášení SNMG2 odhalilo, že „pět lodí sil NATO provádějících protipirátské operace se v těchto dnech stalo hlavní složkou boje proti pirátství ve vodách u pobřeží Somálska“.

„Operujíc hluboko v Indickém oceánu provedla řecká válečná loď HS LIMNOS akce proti 3 pirátským skupinám. V těsné spolupráci se švédskými a lucemburskými námořními hlídkovými letouny operujícími ze Seychel zničila tato fregata mezi 7. a 9. dubnem 6 útočných lodí pirátů, spolu se všemi jejich zbraněmi a dalším pirátským vybavením..“

Vloni na podzim americké Africké velitelství poslalo do ostrovní země v Indickém oceánu, Seychel, smrtící bezpilotní letouny Reaper, vojenská letadla a více než 100 vojáků pro akce v Rohu a na somálské pevnině.

Velitel námořního kontingentu NATO, komodor Steve Chick z britského Královského námořnictva, podle citací řekl: „Bylo to pro úderné síly NATO rušné období a zaznamenali jsme proti pirátům výrazný úspěch… Byli jsme schopni pirátům zabránit používat mateřskou loď, ze které mohou provádět své útoky na výraznou část pobřeží.“(31)

Ameriky

15. dubna Spojenecké transformační velení NATO (ACT), založené po setkání v Praze v r. 2002 a nacházející se v Norfolku ve Virginii, hostilo téměř 100 latinskoamerických studentů z ve Washingtonu DC sídlící Meziamerické akademie obrany (IADC).

Náčelník Spojeneckého transformačního velení NATO, britský vice-admirál Královského námořnictva Robert Cooling, při projevu k účastníkům řekl: „Toto je pro Spojenecké transformační velení vzrušující doba, protože je to poprvé, kdy jsme zde uvítali váš kurz.“

Internetová stránka ACT dodala, že kurz Meziamerické akademie obrany je „absolventské studium pro vysoké vojenské a vládní představitele a poskytuje jim příležitost studovat problematiku globální bezpečnosti. Studenti tyto schopnosti získají prostřednictvím studia politických, ekonomických, sociálních a vojenských faktorů. Návštěva jako tato pomůže studentům více pochopit roli ACT a aliance NATO.“(32)

Svět

Koncem minulého roku si prezident Spojených států, Barack Obama, přisvojil statut hlavního velitele jediné světové vojenské velmoci. Jen málo lidí na světě bylo tímto bezprecedentním nárokem na mezinárodní výjimečnost založenou na nadřazenosti vojenské síly znepokojeno, uraženo či dokonce sklíčeno. A ani nedošlo k poprasku, jak doma, tak v zahraničí, kvůli největšímu rozpočtu Pentagonu od druhé světové války na příští rok, ve výši 708 miliard dolarů.

Ani nepanují žádné obavy, tím méně pobouření, kvůli tomu, že USA vedený vojenský blok NATO vyrazil z oblasti severního Atlantiku do všech světových směrů a vykolíkoval si jako svoji oblast zodpovědnosti celou planetu.

Svět grandiózní a agresivní globální strategii NATO dovolil, ne-li se ji přímo upsal: Strategii, kdy je západní vojenský blok, jehož představitelé nejsou voleni nebo zodpovědní jakékoliv zemi nebo lidem, zplnomocněn zasahovat kdekoliv na světě smrtící silou podle svého vlastního uvážení.

Až se letos v listopadu NATO sejde na zasedání v portugalském Lisabonu, aby tam formalizovalo novou světovou doktrínu aliance pro 21. století, a dalo evropský kontinent pod americký protiraketový deštník, a aby pokračovalo v již nyní největší a nejdelší válce na světě v jižní Asii, bude skupina protestujících stavících se proti politickým a vojenským vůdcům NATO velmi malým zlomkem lidí v porovnání s tím, kolik jich ve stejném městě navštíví koncert Britney Spears.

Většina světa se smířila a podrobila nadvládě jedné globální vojenské velmoci a její stejně globální vojenské alianci, aniž by špitla. To je bezpříkladná politická a morální kapitulace.

Zdroje:

  1. Washington Post, May 23, 2004
  2. Nine O’Clock News (Romania), April 3, 2008
  3. Ibid
  4. NATO In Persian Gulf: From Third World War To Istanbul, February 6, 2009
  5. U.S. Department of State, March 30, 2006
  6. Ibid
  7. U.S. State Department, February 24, 2006
  8. Ibid
  9. Global Military Bloc: NATO’s Drive Into Asia, January 24, 2009
  10. Afghan War: NATO Builds History’s First Global Army, August 9, 2009
  11. Reuters, April 15, 2010
  12. U.S. Air Forces in Europe, April 14, 2010
  13. North Atlantic Treaty Organization, April 14, 2010
  14. United States Navy, April 13, 2010
  15. BBC News, April 11, 2010
  16. United States Navy, April 13, 2010
  17. United States European Command, April 14, 2010
  18. Ibid
  19. Focus News Agency, April 17, 2010
  20. Lithuania Officer of the Chief of Defence, April 15, 2010
  21. North Atlantic Treaty Organization, April 19, 2010
  22. Fox News, April 16, 2010
  23. USA TODAY, April 15, 2010
  24. Helsingin Sanomat, April 16, 2010
  25. Agence France-Presse, April 18, 2010
  26. North Atlantic Treaty Organization, Supreme Headquarters Allied Powers Europe, April 13, 2010
  27. North Atlantic Treaty Organization, Supreme Headquarters Allied Powers Europe, April 14, 2010
  28. North Atlantic Treaty Organization, NATO Training Mission – Iraq, April 15, 2010
  29. North Atlantic Treaty Organization, NATO Training Mission – Iraq, April 15, 2010
  30. U.S. Department of Defense, April 16, 2010
  31. Standing NATO Maritime Group 2 (SNMG2), Allied Maritime Component Command Headquarters Northwood, April 15, 2010
  32. North Atlantic Treaty Organization, Allied Command Transformation, April 15, 2010

Článek NATO On Six Continents In Seven Days vyšel 20. dubna na Geopolitical Monitor. Překlad L. Janda.

Známka 1.1 (hodnotilo 10)

Oznámkujte kvalitu článku jako ve škole
(1-výborný, 5-hrozný)

1  2  3  4  5 

Tuto stránku navštívilo 18 490