NATO: Brána Pentagonu do zemí bývalé Varšavské smlouvy

Pět dní po začlenění Spolkové republiky Německo, 9. května, v rozporu s Postupimskou dohodou z r. 1945 mezi Británií, USA a Sovětským svazem, která výslovně požadovala a pečlivě popisovala plány na demilitarizaci Německa, Sovětský svaz založil jako reakci Varšavskou smlouvu. Členskými zeměmi byly Albánie, Bulharsko, Československo, Německá demokratická republika (východní Německo), Maďarsko, Polsko a Rumunsko. Albánie se formálně stáhla v r. 1968, ačkoliv nebyla účastnickou zemí od počátku 60. let, a Rumunsko bylo členem jen formálně nejméně dvacet let předtím, než byl tento pakt formálně rozpuštěn.

S přistoupením Španělska do „vojenské aliance demokratických států v Evropě a severní Ameriky“ v r. 1982 se USA vedený vojenský blok rozrostl ze svých původních 12 členů na 16. V době, kdy se Varšavská smlouva zmenšila z osmi na sedm členů, a někteří zbývající byli zapojeni jen selektivně.

NATO pravidelně pořádalo velká vojenská cvičení, na údajnou ochranu Norska, Dánska a dalších členů, ale nikdy nenasadilo jednotky nebo neprovedlo operace mimo území členských států, kdy se v případě ozbrojeného konfliktu spoléhalo na tisíce amerických jaderných hlavic v evropských státech NATO, v rámci reakce na konvenční vojenskou převahu Varšavské smlouvy.⁽¹⁾

Vojenské jednotky Varšavské smlouvy intervenovaly v r. 1968 v Československu a na počátku 80. let se zdálo, že by to mohly zopakovat opět v Polsku, a Sovětský svaz poslal jednotky do Maďarska v r. 1956, poté, co maďarský premiér Imre Nagy zrušil členství své země ve Varšavské smlouvě.

Ospravedlněním Sovětského svazu těchto akcí bylo, že země ve východní Evropě tíhnoucí k západu by se mohly změnit na místa, odkud by NATO, a obzvláště jeho dominantní člen USA, představovalo vojenskou hrozbu na nebo v blízkosti hranic SSSR.

V r. 1999, osm let po formálním rozpuštění Varšavské smlouvy a rozpadu Sovětského svazu samotného, byly Česká republika, Maďarsko a Polsko přivedeny do NATO jako plnoprávní členové, během schůzky k padesátému výročí tohoto bloku ve Washingtonu DC, zatímco NATO provádělo své první velké vojenské operace mimo území svých členských států a vedlo svůj první velký ozbrojený konflikt: téměř tříměsíční operaci Spojené síly, vedoucí vzdušnou válku proti Jugoslávii, která nebyla členem žádné z aliancí studené války.

Přistoupení tří bývalých zemí Varšavské smlouvy v r. 1999 bylo největší jednorázovou expanzí v historii NATO. O pět let později na istanbulském setkání bylo přivedeno sedm nových členů, šest bývalých zemí Varšavské smlouvy, včetně tří bývalých sovětských republik, a bývalé Federální republiky Jugoslávie: Bulharsko, Estonsko, Lotyšsko, Litva, Rumunsko, Slovensko a Slovinsko.

S předešlou absorpcí východního Německa do NATO, s německým sjednocením v r. 1990, byl v roce 2004 přiveden do západní vojenské aliance každý člen někdejší Varšavské smlouvy mimo Sovětský svaz, vyjma jejího krátkodobého člena – Albánie. Albánie byla začleněna do NATO na setkání ve Strasbourg-Kehl vloni.

Nejhorší podezření chovaná východem v době studené války se potvrdila. Nejen, že byli všichni předešlí spojenci Sovětského svazu ve východní Evropě zrekrutováni do Washingtonem ovládaného vojenského bloku, který jedenáct let aktivně vedl války v Evropě a mimo Evropu i v Asii, ale samotné území, které bývalo součástí Sovětského svazu samotného, má nyní leteckou základnu NATO (Litva) a centrum pro kybernetické válčení (Estonsko).

Kdysi sovětské republiky, jako Ukrajina, Gruzie, Ázerbájdžán a Arménie, jsou nyní v aktivním hledáčku NATO, které pořádalo v těchto zemích vojenská cvičení.

V r. 2007 si NATO vybralo leteckou základnu Papa v Maďarsku, ze které vedlo svoji první operaci Strategic Airlift Capability (SAC) na podporu válek v Afghánistánu a Iráku (pro zatím). Ve stejném roce aliance oznámila, že otevře své první výcvikové středisko v zemi bývalé Varšavské smlouvy, v polském městě Bydgoszcz.

Následující rok poté, co byly připuštěny jako plnoprávní členové NATO, byly Bulharsko a Rumunsko kontaktovány USA, aby nabídly Pentagonu přístup na hlavní vojenské základny.⁽²⁾ Obě země předaly své letecké základny Washingtonu v r. 2002 a na počátku roku 2003 pro invazi do Iráku, ale formální dohody o získání vojenských základen v Bulharsku a Rumunsku podepsala ministryně zahraničí Condoleezza Rice až v r. 2005, resp. 2006. Letecká základna Mihail Kogalniceanu a výcvikové prostory a střelnice v Badabag, Cincu a Smardan v Rumunsku, a letecká základna Bezmer, letecká základna Graf Ignatievo a výcvikový prostor Novo Selo v Bulharsku byly zajištěny desetiletými smlouvami. Pentagon nemá v plánu odejít, zcela určitě ne poté, co za modernizace těchto zařízení utratil miliardy dolarů.

Nasazení 5,000 – 10,000 amerických vojáků na tyto základny představuje první přítomnost Pentagonu v zemích bývalé Varšavské smlouvy. A sedm bulharských a rumunských instalací představuje první americké základny v takových zemích. Ani tyto vojáci, ani tyto základny nebyly poslední.

USA přesunuly své Společné taktické uskupení – východ, jehož samotný název naznačuje jeho účel, na leteckou základnu Mihail Kogalniceanu v Rumunsku, a slovy zástupce velitele této jednotky z r. 2008: „Budujeme zde permanentní základnu dopředných operací…“⁽³⁾

Nejhorší obavy Sovětský svaz v letech studené války neměl jen z NATO obecně, ale obzvláště z toho, že USA přesunou svůj vojenský personál a techniku k jeho hranicím. Každý, kdo zažil noční můru, že se to stane, před dvaceti lety, a kdo by se probudil o desítky let později, by měl problém poznat, že už nejde o sen.

NATO je, jednoduše řečeno, hlavním mechanismem, jak dostat americké ozbrojené síly na území toho, co kdysi bývalo Varšavskou smlouvou. A Sovětským svazem. Permanentně a agresivně.

V r. 2006 se pronikání Pentagonu do východní Evropy pod vlajkou NATO mělo stát dostatečně zjevným – nevyhnutelně – kdy daleko od tohoto kontinentu čínský vojenský analytik, Lin Zhiyuan, zástupce ředitele Úřadu pro výzkum světových vojenských záležitostí Čínské akademie vojenských věd, napsal, že „nové vojenské základny, letiště a výcvikové základny budou vybudovány v Maďarsku, Rumunsku, Polsku, Bulharsku a dalších zemí, aby se zajistily „mosty“ k některým oblastem Středního východu, Afriky a Asie pro možné vojenské akce v následujících letech“.⁽⁴⁾

Jak napsala jedna velká americká zpravodajská agentura, popisujíc tyto plány v r. 2007: „Tyto základny jsou součástí ambiciózního plánu přesunout bojové brigády EUCOM (Evropského velitelství) ze západní Evropy – většinou z Německa – na předsunuté základny blíže ke Kavkazu, Balkánu, Střednímu východu a Africe, kvůli schopnosti rychlejšího úderu.“⁽⁵⁾⁽⁶⁾

Letecké základny Bezmer, Graf Ignatievo a Mihail Kogalniceanu v Bulharsku a Rumunsku jsou upgradovány, aby sloužily jako součást řady nových amerických strategických leteckých základen mimo USA, namířených směrem na východ a jih.

V Polsku byla na konec tohoto měsíce naplánována aktivace protiraketové baterie Patriot-3 osazená nejméně 100 členy amerického vojenského personálu. Tyto jednotky budou nasazeny pouhých 35 mil od ruské izolované enklávy Kaliningrad a půjde o první cizí jednotky umístěné v této zemi od ukončení Varšavské smlouvy.

Nebudou poslední. Poté, co se americký prezident Barack Obama setkal s vůdci jedenácti nových členských států NATO východní Evropy – Bulharska Chorvatska, České republiky, Estonska, Maďarska, Lotyšska, Litvy, Polska, Rumunska, Slovenska a Slovinska – v Praze 8. dubna, po podepsání Smlouvy o snížení počtu strategických zbraní (START) II s ruským prezidentem Dmitrijem Medveděvem, polský premiér Donald Tusk reportérům řekl: „Z pohledu (prezidenta Obamy) a USA nemá podepsání smlouvy START II žádný vliv na práce na protiraketovém štítu SM3.“⁽⁷⁾

Tusk nemluvil o raketách krátkého až středního doletu Patriot, které mohou dorazit do jeho země každým dnem. Ale o Standardní raketě 3, protiraketách a raketách proti satelitům dlouhého doletu, které budou upraveny pro odpalování z moře a ze země. V pentagonštině z příbřežního komponentu Aegis Fázového adaptivního přístupu k raketám progresivního dálkového doletu ve východní Evropě, který by ve své třetí fázi mohl ochromit schopnost Ruska provést odvetný útok na první úder.

Letos 27. února nyní zesnulý polský prezident Lech Kaczynski ratifikoval Dohodu o statutu jednotek (SOFA) s USA, pro umístění jejich jednotek na půdě jeho země.

5. března polské ozbrojené síly provedly bojové cvičení za účasti „spousty vojáků americké armády“.⁽⁸⁾

Když se vrátíme v čase, v srpnu 2008 USA podepsaly dohodu s Polskem, jejíž součástí je „závazek obou států přijít si vzájemně na pomoc v případě vojenské hrozby“⁽⁹⁾. Což očividně vypadá jako vzájemný vojenský obranný pakt.

V r. 2002 Polsko podepsalo největší smlouvu na nákup vojenského vybavení ve své historii: 48 víceúčelových bojových letadel F-16, z nichž první byla dodána v r. 2006. Byla to první americká bojová letadla poskytnutá zemi bývalého východního bloku (no, tento šrot žádná sláva – p.p.).

V r. 2005 se Polsko stalo prvním státem bývalé Varšavské smlouvy, který převzal kontrolu nad vzdušným hlídkováním NATO v Pobaltí, okamžitě poté, co se v r. 2004 k bloku připojily Estonsko, Lotyšsko a Litva. Polská vojenská letadla tuto misi převzala od amerických F-16 Fighting Falcon. Polsko se opět ujme kontroly nad touto misí příští měsíc, kdy v ní budou operovat čtyři letadla a 100 vojáků umístěných na litevské letecké základně v Siauliai.

V r. 2007 Pentagon oznámil plány na prodej 48 F-16 Rumunsku, 24 nových a 24 zrenovovaných starších letadel, za 4,5 miliardy dolarů, což je bez pochyby nejdražší nákup vojenské techniky rovněž i v historii této země. Koncem minulého měsíce rumunská vláda potvrdila své rozhodnutí nakoupit 24 použitých F-16, které porazily konkurenci od francouzské Dassault (Rafale), švédského Saab (Gripen) a European Aeronautic Defence and Space Company (Eurofighter).

Počátkem tohoto měsíce americký výrobce zbraní Textron vyjevil, že bude společně se svým rumunským protějškem vyrábět obrněná vozidla, protože „Rumunsko plánuje nakoupit asi 800 obrněných vozidel“⁽¹⁰⁾ Připuštění Rumunska do NATO se pro plány Pentagonu rozšířit své nasazení a operace z Evropy na východ a na jih ukázalo být neocenitelné, a bylo to stejně lukrativní i pro americké zbrojařské firmy.

V březnu český tisk odhalil, že Česká republika probírá s Obamovou vládou umístění velícího střediska pro pozměněný plán protiraketové obrany Spojených států“.⁽¹¹⁾

Během nedávno proběhnutého setkání o jaderné bezpečnosti ve Washingtonu DC, kde bylo dosaženo řady zcela jistě nesouvisejících dohod, včetně dohody, kterou si USA zajistily právo na přelety vojenských letadel z Kazachstánu⁽¹²⁾, český ministr obrany Martin Barták odhalil, že k jeho setkáním v americkém hlavním městě patřilo i setkání s náměstkyní ministra obrany pro politiku Michele Flourny a náměstkyní ministra zahraničí pro kontrolu zbraní Ellen Tauscher, kdy posledně jmenovaná je dlouhodobým zastáncem a organizátorem amerických projektů protiraketových štítů ve východní Evropě.

Mimo to, že byl tlačen svými americkými účastníky jednání, aby poskytl více jednotek pro válku v Afghánistánu, Barták řekl, že v této trojici mluvili o protiraketovém systému Washingtonu, konkrétně že „Česká republika může být součástí nového varovného systému před možnými nepřátelskými raketovými útoky“, a osobně dodal, že „Česká republika je připravena se tohoto systému zúčastnit“. Aby demonstroval, že tyto diskuse neměly jen abstraktní povahu, český šéf obrany se také zmínil o „sdílení dat z velících a sledovacích prvků, umístěných na dvou místech v České republice“.⁽¹³⁾

Jak velící středisko protiraketového štítu, tak zařízení pro rozvědnou činnost by znamenalo přítomnost amerického vojenského personálu, v podstatě by jím byla tato zařízení řízena.

Stejně jako (zřejmě) zařízení pro protirakety Sandard Missile-3, nabídnutá USA v únoru rumunskou a bulharskou vládou.

V Maďarsku byla vloni v červenci aktivována první nadnárodní operace strategické letecké přepravy na letecké základně Papa. Ačkoliv byla založena pod záštitou NATO a byla provozována společně dvanácti členy NATO a jeho nepřiznávanými členy – USA, Bulharskem, Estonskem, Maďarskem, Litvou, Holandskem Norskem, Polskem, Rumunskem a Slovinskem a Finskem a Švédskem – nespadá pod velení NATO. Je to americký projekt pro rozšíření války v Afghánistánu, jak řekl jeden americký důstojník přiřazený k velení, probíhají zde operace „24 hodin denně, sedm dní v týdnu“, kdy se „v současné době přepravilo 2,1 milionů liber vybavení, klíčového pro rozrůstající se operace, na podporu Mezinárodních jednotek vojenské pomoci v Afghánistánu“.⁽¹⁴⁾

Personál amerického letectva je tam umístěn na dobu nekonečnou, stejně jako jejich spolubojovníci v Bulharsku a Rumunsku, a brzy též v Polsku.

V bývalém sovětském prostoru, mimo účasti amerických vojenských letadel ve vzdušeném prostoru pobaltských zemí Estonsko, Lotyšsko a Litva, a pravidelné účasti jednotek ve válečných hrách NATO v rámci Partnerství pro mír na Ukrajině, Ázerbájdžánu a Arménii, ustavil Pentagon svoji permanentní přítomnost v Gruzii, od r. 2002, nejdříve prostřednictvím programu Vycvič a vybav, a později tam je americká námořní pěchota nepřetržitě a na trase do a z Tbilisi je vidět nepřetržitý průvod velitelů námořní pěchoty. Jako poslední generálporučík Richard F. Natonski, velitel Velitelství jednotek americké námořní pěchoty, a počátkem tohoto měsíce brigádní generál Paul W. Brier, velitel Jednotek americké námořní pěchoty v Evropě (a Jednotek americké námořní pěchoty v Africe).⁽¹⁴⁾

Americké jednotky a vybavení byly v této zemi i během pětidenní války s Ruskem v srpnu 2008, a jsou tam i nyní.

Americká fregata s řízenými střelami USS John L. Hall dorazila do gruzínského černomořského přístavu Poti 14. dubna, na týden trvající společné cvičení.

V turbulentním Kyrgyzstánu provádí USA jednu ze svých největších přepravních operací pro válku v Afghánistánu. V březnu americký zvláštní představitel pro Afghánistán a Pákistán Richard Holbrooke uvedl, že touto leteckou základnou v Manas prochází každý měsíc 35,000 amerických vojáků, na své cestě do a z Afghánistánu, a americké Centrální velení přiznalo, že minulý měsíc dosáhl tento počet 50,000.

V sousedním Kazachstánu USA získaly od místní vlády přeletová práva 11. dubna, mezi něž patří, poprvé, tranzit bojových jednotek a smrtícího vojenského vybavení.

Kyrgyzský zpravodajský zdroj odhalil, že během rozhovorů mezi kazašským prezidentem Nursultanem Nazarbajevem, americkým prezidentem Obamou a jeho hlavní pravou rukou pro Rusko a Euroasii Michaelem McFaulem posledně jmenovaný navrhl založení americké vojenské základny v Kazachstánu, aby buď doplnila, nebo nahradila, bude-li potřeba, Tranzitní středisko v Manas v Kyrgyzstánu⁽¹⁵⁾.

Ruský generál ve výslužbě Leonid Ivašov uvedl, že plány nové americko-kazašské spolupráce „ohrožují zájmy Ruska a dalších zemí, zejména Číny, a obzvláště Iránu, proti kterému Spojené státy připravují vojenskou operaci“, obzvláště když se zdá být stále pravděpodobnějším, že USA otevřou „vojenskou základnu v Kazachstánu, která bude velikostí podobná té kyrgyzské“.⁽¹⁶⁾

V období po skončení studené války se Pentagon, prostřednictvím bilaterálních dohod, ale ještě častěji prostřednictvím členství v NATO, usadil v zemích bývalé Varšavské smlouvy a Sovětského svazu, od Baltského moře, přes Černé moře, po střední Asii. Od Balkánu po čínskou hranici.

Poznámky

1. NATO’s Sixty Year Legacy: Threat Of Nuclear War In Europe
   Stop Nato, March 31, 2009
   NATO’s Secret Transatlantic Bond: Nuclear Weapons In Europe
   December 3, 2009
2. Bulgaria, Romania: U.S., NATO Bases For War In The East
   Stop NATO, October 24, 2009
   Black Sea: Pentagon’s Gateway To Three Continents And The Middle East
   Stop NATO, February 21, 2009
3. United States Army, July 24, 2008
4. People’s Daily, December 5, 2006
5. United Press International, May 18, 2007
6. Bulgaria, Romania: U.S., NATO Bases For War In The East
7. Polish Radio, April 9, 2010
8. U.S., NATO Intensify War Games Around Russia’s Perimeter
9. Bloomberg News, August 15, 2008
10. Agence France-Presse, April 9, 2010
11. Prague Post, February 10, 2010
12. Kazakhstan: U.S., NATO Seek Military Outpost Between Russia And China
13. Czech News Agency, April 14, 2010
14. United States Air Forces in Europe, April 2, 2010
15. U.S. Marines In The Caucasus As West Widens Afghan War
16. 24.kg, April 12, 2010
17. Nezavisimaya Gazeta, April 14, 2010

Článek NATO: Pentagon’s Gateway Into Former Warsaw Pact, Soviet Nations vyšel 15. dubna na serveru globalresearch.ca. Překlad L. Janda.