Od feudalismu přes bolševismus k demokracii a zpátky

Politické modely mají mnoho názvů, ale z mého pohledu právě feudalismus nejvíce odpovídá staletí neměnné technologii vlády. Jedna z definicí říká, že feudalismus je řád založený na vlastnictví půdy a poddanství. Vrchnost je stále stejná, dělí se o ní církve a bohaté rodiny, které prostřednictvím výnosů a zákonů ovládají nevolníky. Naprostá minorita, vládci si vynucují po lidech model chování, tak, aby nevolníci rozšiřovali či udržovali jejich panství a vyplývající požitky. Nevolník už svým narozením vstupuje do iracionálního právního a daňového systému, tedy uzavírá nedobrovolně smlouvu nikoliv se státem, či církví, ale se skutečnou a nefalšovanou šlechtou, tedy lidmi na špici pyramidové hry na civilizaci.

Relativními odchylkami, které vytvořil lidský pokrok v uvažování a technologiích jsou pouze ty, že zatímco dříve určovali zákony panovníci a jejich poradci přímo, tedy šlo dohledat odpovědnost ze zneužití moci, tak dnes tyto výnosy vydávají často parlamenty. Pochopitelný problém je v tom, že jsou spojeni nikoliv ideologicky, ale zájmem upevňovat a rozšiřovat svá panství.

Politické strany jsou iluzí, pomocí slibů kumulují hlasy od voličů. Sliby neplní, pouze posilují svou moc nad nevolníky stále dokonalejším systémem práva. Rozdíl mezi právem a spravedlností je dramatický, v podstatě jde o naprostý protiklad, protože mít právo vládnout vylučuje princip spravedlnosti. Ve spravedlivém systému vládne ten nejschopnější vládce, jsou uplatňovány objektivně nejpřínosnější modely správy státu, nejpřínosnější technologie vědy, zdravotní a vzdělávací.

V nespravedlivém systému je nastaven fakticky pravý opak systému vlády, ať už jej nazveme jakkoliv, jde jen o míru jeho relativní snesitelnosti pro poddané. Ti, kdo mají právo vládnout určeno zákonem vedou neustálý boj s poddanými, aby kumulovali majetek, moc a požitky k čemuž jim slouží zotročení poddaní. Jakýkoliv krok ke skutečně spravedlivému systému vedení společnosti by znamenal konec feudalismu, což si skutečná moc v tomto světě velmi dobře uvědomuje.

Nebezpečím pro feudály je už jen myšlenka na rozumnou správu společnosti, každý rozumný názor, objev pochopitelně brání kumulaci kapitálu, půdy a dotvoření univerzální vlády skutečně několika rodin nad světem.

Základními metodami udržení poddaných v otroctví jsou strach, psychologická manipulace a rozvrácení rodiny, ideologizace vzdělávacího systému a naprosté vyloučení intelektuální soutěže ze společnosti.

Můžeme si být jisti, že dnes už jakákoliv rozumná myšlenka je opravdovým nebezpečím pro současný neudržitelný systém.

Objevíte v laboratoři nový lék na nemoc, či jen léčebný postup, neřku-li prevenci jste vrcholovým nebezpečím pro feudální systém, který profituje naopak z nemoci, dlouhodobé závislosti na léčbě, strachu z nemoci a nemá nejmenší zájem na tom, aby otroci měli přístup k racionální léčbě. Feudálové vyselektovali slovy asi osm nadnárodních firem, které jim přináší zisky z prodeje „léčiv“, nejraději doživotního, nemají jediný zájem na zdravé společnosti ač deklarují pravý opak.

Objevíte-li závratný technologický vynález, který by přinesl levnou, šetrnou energii opět jste v přímém střetu s vládci, kteří čerpají profit prostřednictvím několika firem z nejneefektivnějšího vysávání nerostných zásob země. V ten okamžik jste ohrožený druh, pokud nemáte to štěstí, že budete moci patent prodat, aby skončil v trezoru šílené pyramidy moci, potom očekávejte zesměšnění, psychiatrizaci, kriminalizaci nebo i drastickou nehodu. Poslední co čekejte je nadšení moci nad tím, jak jste ulehčil lidstvu.

Jsou pro šlechtu problémem technologie?

Šlechta nejsou jen zdegenerovaní oligarchové, rozmařilí krutovládci, ale jejich penězoměnci. Šlechtě se zaprodali opravdu skvělé mozky. Tito drábové brzy pochopili, že nebezpečí feudalismu jsou myšlenky, duch. Ten nelze zničit a tak se cíleně zaměřili na dvě základní cesty. Fyzickou likvidaci nebezpečných = nadaných jedinců = plánované pogromy a války. Psychickou likvidaci = umělým prostředím vzdělávání a zneužitím psychiatrie = nadaného jedince, který by mohl poddané probudit je třeba eliminovat. Těžké zkoušky zaměřené na ty citlivější a talentovanější z nás, kteří by mohli přinést jakoukoliv formu osvícení jsou stále propracovanější. Umělé překážky kladené do cesty je buď přivedou ke skepsi, závislostem, nemocem a zmaru, nebo se připojí k podpoře feudálnímu vedení společnosti. Ti nejlepší jsou skutečně odsouzeni k smrti a to zcela běžně vy vykonstruovaných procesech (zároveň vzkaz pro další, kteří by chtěli nesobecky dát svou hřivnu pro lepší životy nás všech), nebo po péči psychiatrů, kteří zavedli takzvané normy chování – ty vyžadují kupříkladu elektrošoky či neutralizací a deklasací člověka chemoterapií, podle stupně nebezpečnosti.

Tak to funguje zjevně po staletí. Mezitím se ovšem nespojili proletáři všech zemí světa, ale právě feudálové. Svou moc upevňují systémem, který provazuje jednotlivé státy a má vyvrcholit v unifikovaném, celosvětovém právním systému, který počítá s modelem univerzálního poddaného. Tento strategický plán je geniální, protože propojení světové moci snad stovek mocných rodinných klanů ztěžuje dohledání odpovědnosti a hlavně neumožňuje neposlušnost jednotlivých států. Je úplně jedno, jak se politický systém jmenuje, ale nesmí být ohrožením pro skutečnou světovou moc. Feudály, jejich bankéře a vybrané podnikatele.

Svět se nepropojuje pochopitelně snahou o lepší život světoobčana, ale z důvodu obav vládnoucích o revoltu státní. Vstupem do Evropské Unie také u nás skončil jakýkoliv pokus o nastavení jiného, rozumného správního systému ku prospěchu lidí. I pokud by se stal ten zázrak a u nás či v jiné zemi by se u někoho dostavilo svědomí, nebo našla chybička a ve volbách by kupříkladu uspěli lidé, snažící se o skutečnou společenskou změnu, tak dnes už to u nás nejde. Podobně jako v USA, kde je nadřazeno federální právo, odtud nakonec zřejmě pochází hlava systémové hydry. Tak stejně i u nás už není možné provést státní „převrat“ k rozumnému hospodářství, protože už patříme do právního systému EU, který neumožňuje jakékoliv zohlednění státního zájmu, vše je podřízeno federativnímu uspořádání, které je pro feudalismus to nejlepší.

Základem fanatického feudalismu je strach občanů, rozvrácení rodiny a školství vedoucí k degradaci hodnot, propagace nepřirozených věcí jako přirozených, homosexuální svatby, adopce a ponížení mysli člověka. Naprosto základním pilířem je ale u feudalismu víra. Základem eliminace nepokojů je nastolit pomocí médií u občana stav mysli, víru a tu stále posilovat, že žije ve státě, kde vládci pečují o jeho svobodu, zdraví a možnost založení rodiny a realizace.

Jistě výhradně proto má feudální šlechta monopol nad mediálním světem, krutý, bezohledný, technologicky velmi dobře promyšlený. Jednotné zprávy, názory opět zajišťuje několik nadnárodních firem, které zcela bez skrupulí kupují jednotlivá média, aniž by nechali skulinku pro svobodu projevu, až právě na ten „zatracený“ internet, kde ovšem hledají opravdu jen Ti nejvytrvalejší.

Co dělají naši feudalisté? Válčí v Iráku (důvod vylhaný, nic se neděje), v Afghánistánu (důvod vylhaný, nic se neděje), no a trpělivě implementují do bolševickékapitalistického práva Bruselské doktríny, které mimochodem znovuzavádí i trest smrti. Je to skryté mezi řádky, kde je psáno, že trest smrti v EU už není, vyjma výjimek, jako jsou například převrat a nepokoje. Jistě si můžeme domyslet jaké nepokoje, má EU na mysli a jsme opět na začátku celého řetězce vyšinuté moci světa. Nepokoje pochopitelně může vyvolat někdo, kdo se zamyslí nad tím pokojem, který nám tady mocné rodiny připravují.

Shrnuto a sečteno, svět se propojuje nikoliv láskou a ohleduplností, kterou by narušovalo patologické jednání, ale patologickým vedením politiky, které narušuje ohleduplnost a láska, empatie, talent k jakékoliv rozumné činnosti.

Jako pojistka v celém tom honu na člověka je v celém spojeném „politickém“ systému uplatněno vydírání půjčkou. Nebudeš si půjčovat u nás? Nesmíš do EU ! Špatně hospodaříš státe? Bankrot na Tebe, když nebudeš zpívat naší písničku o robotizaci lidí a stále větších požitcích pro úchylnou moc.

Pokud by selhalo právo, které určuje feudální vrchnost, spolkne Tě bankrot. Tak se svět velmi rychle blíží do finále, kde bude jeden zdravotní systém, jeden systém práva a jeho vymáhání a kdesi na obrazovkách kontrolních komisí, podkomisí a zdravotních komisí a vězeňských komisí budou blikat očipovaní lidé. Samozřejmě ne všichni, pouze Ti, kteří by mohli dělat nepokoje, takový čip jistě už dnes umí vyslat signál buňkám, aby občana kontroloval nebo invalidizoval či zničil.

Snad tomu všemu zabrání ústava? Ústava už existuje jenom jako papír, protože chtě nechtě tam musejí být formulace, které zní velmi pěkně, jsou ale právně nevymahatelné a porušení Ústavy je zcela běžnou a přijímanou věcí. Odvolat se můžete jen do vyššího patra, ale k jedné a té samé instituci, která je konstruovaná pro prosazování práva minoritní menšiny ovládat majoritní většinu.

Zlomový ve feudalismu byl skutečně rok 1989, kdy nikoliv z lásky k občanům a pravdě se duální systém směřující ovšem ke stejnému zotročení lidí klamem, zneužitím moci a lží spojil zjevně pouze z toho důvodu, aby technologické propojování obrovského vězení svět mohlo pokračovat prostřednictvím počítačových sítí a srovnáním právních systému na ten jediný správný.

Pochopitelně na tomto politickém modelu parazitují mnozí spekulanti, ale pyramidová hra je neúprosná. Systém spolkne postupně své služebníky, tak jak je nebude potřebovat. Nejdéle se udrží vlastní výkonné rodiny moci propojené s bankovním kartelem, tedy skuteční vládci země, postupně už ani nebudou potřebovat servilní novináře, protože unifikace přináší velké úspory sluhů, nebudou potřebovat ani politické strany, dobré prostitutky, protože v samotném konci vytvoří zcela jistě „nový“ druh státu, který očistí od ideologických bariér, státu práva občanů. Nebudou potřebovat ani příživnické církve, ani příživníky politiky.

Bude jim stačit světová ústava a z ní dovozená práva a povinnosti občanů, úřady na „ochrannu“ zdraví, nemocnice, márnice a nikoliv už vyšetřovací policie, ale aparát dohlížecí. Tedy výhradně policejní služba vymáhající instrukce mocných, nasazující čipové náramky, či dozorující dostavení se k lékaři pro preventivní injekci (očkování) či zavedení dražšího čipu přímo do krevního řečiště.

Systém se zjevně připravoval nejméně dvě staletí, s trpělivostí neuvěřitelnou, s opakovanými pokusy zavést OSN, WHO a další instituce, které projdou do nového světového řádu. Kde už nebude různost, ale „pokojný“ život pod vedením nového světového pořádku. Internet bude jednosměrný, tedy číst ano, přispívat ne, eliminace zákonem občanů či organizací nevyvíjejících dostatek pokoje pro naši šlechtu, to je otázka několika týdnů včetně zákona i prováděcího předpisu.

Zbudou stovky milionů zadlužených občanů, poničená země, aby povstalo království vrcholné perverze po předchozím propojení Spojených států, Austrálie a unií Evropy, Afriky, Asie, které odstředivou silou zvůle šílené, ale geniální moci, zneužíváním moci nad lidmi se v závěru vykrystalizují do fantaskní podoby nové země, jak si jí představuje šílená moc, zcela odtržená od empatie, lásky a jakéhokoliv projevu svědomí nebo dokonce citu.

Stav věcí je takový, že už to jde jen přibrzdit, ale i to už málo. Není politická levice nebo pravice, je jenom zájem co nejrychleji vytvořit unifikovaný právní řád pro nás všechny. Řešení zespodu neexistuje, revoluce a převraty jen zrychlují spojování světa, stejně jako tomu bylo i u naší sametové. Podlé mého názoru jediným řešením je neúčast na zvěrstvech politiky a zachování osobní integrity. Církve se nadšeně s hydrou spojují ve své většině, jakkoliv je to v rozporu s tím co požaduje Bible, která doslovně uvádí, že záchrana nepřichází z lidských snah, ale že ve správný čas zasáhne Bůh a převezme moc nad tímto světem zjevně, plně a ku prospěchu lidí, kdy nastolí Boží království.

Můžeme v něj věřit, můžeme věřit v individuální síly, můžeme věřit čemu chceme, ale faktem je, že rychlost s jakou vlak civilizace míří do stanice jeden sterilní, nelidský svět je zřejmá. Můj názor je, že lze ovlivnit částečně jak se k sobě lidé chováme v tom kterém státě, ale na zákony už si „spodina“, tedy mi ani nesáhneme a tam se ukotvují písmenka, která odhlasovávají neodpovědní či participující lidé, ovšem která ve svém důsledku znamenají utrpení a zmar zdravé lidské společnosti.