Jižní Atlantik: Británie může vyprovokovat nový konflikt s Argentinou

Setkání v Mexiku bylo označeno za Summit jednoty, kdy se poprvé k 24 členům skupiny Rio (bez nepozvaného Hondurasu, kvůli nelegitimnosti jeho popřevratového režimu) – Argentině, Belize, Bolívii, Brazílii, Chile, Kolumbii, Kostarice, Kubě, Dominikánské republice, Ekvádoru, El Salvadoru, Guatemale, Guyaně, Haiti, Jamajce, Mexiku, Nikaragui, Panamě, Paraguaji, Peru, Surinamu, Uruguaji a Venezuele – připojilo patnáct členů Karibského společenství (CARICOM): Antigua a Barbuda, Bahamy, Barbados, Belize, Dominikánská republika, Grenada, Guyana, Haiti, Jamajka, Montserrat, Saint Lucia, St. Kitts a Nevis, St. Vincent a Grenadiny, Surinam, Trinidad a Tobago. (Haiti, Jamajka a Surinam jsou členy obou organizací).

Před touto schůzkou Financial Times napsaly: „Mexikem vedená iniciativa, jasné znamení rostoucího sebevědomí latinské Ameriky jako regionu, vyloučí jak USA tak Kanadu. Někteří pozorovatelé věří, že by mohla nakonec představovat rivala 35-členné Organizace amerických států (OAS), do které USA a Kanada patří a která byla základním fórem pro otázky polokoule během minulého půlstoletí.“ ⁽¹⁾

V podstatě první den této schůzky bolivijský prezident Evo Morales volal po „nové OAS bez USA“ ⁽²⁾ a zdůraznil staletí dlouhou historii Washingtonu v provádění vojenských pučů, vydírání, vykrádání přírodních zdrojů, a během minulé generace jeho bič neoliberalismu v Amerikách.

V r. 1986 se skupina Rio rozrostla o čtyřčlennou skupinu Contradora, sestávající z Kolumbie, Mexika, Panamy a Venezuely, která byla vytvořena v reakci na kampaně Washingtonu s Contra a eskadrami smrti v Nikaragui, El Salvadoru a Guatemale v 80. letech. Součást dědictví, na které bolivijský prezident Morales poukázal.

Ve stejný den, ne-li hodinu, kdy tato schůzka začínala, společnost British Desire Petroleum začala s výzkumnými vrty hledajícími ropu a plyn u Falkland/Malvín, které byly ukradeny Argentině Británií v r. 1833 a o které tyto země bojovaly v 74 denní válce v r. 1982. „Sousední Argentina, která si na ostrovy činí nároky, se proti vrtům urputně staví. Na počátku tohoto měsíce argentinská vláda podala formální protest u britské vlády.“ ⁽³⁾

Británie ztratila v konfliktu 255 vojáků, největší počet válečných obětí, které utrpěla od korejské války a konfliktu v Malajsii. V současné době tento počet překonal počet mrtvých Britů v Afghánistánu.

Hrabivá energetická ruka Londýna v jižním Atlantiku neprošla bez povšimnutí v Mexiku, kde k účastníkům Summitu jednoty patřilo 26 prezidentů a premiérů. Argentinská prezidentka Cristina Fernandez britské činy odsoudila jako „jednostranné a nelegální“ ⁽⁴⁾ a jako porušení suverenity její země.

Dále uvedla: „Neustále dochází k systematickému porušování mezinárodního práva, které by mělo být respektováno všemi zeměmi… Ve jménu naší vlády a ve jménu mého lidu jsem vděčná… za podporu, kterou toto setkání poskytlo našim požadavkům.“ ⁽⁵⁾

Fernandez charakterizovala jednohlasnou podporu poskytnutou na této schůzce jako „projev sebeobrany všech“ ⁽⁶⁾ a odsoudila země se stálým místem v Bezpečnostní radě OSN – kdy nepochybně měla na mysli Británii, Spojené státy a Francii – za „pokračování používání této jejich pozice pro ignorování mezinárodního práva“. ⁽⁷⁾

Její venezuelský kolega prezident Hugo Chavez, poukazujíc na nebezpečný rozměr nového Brity vyprovokovaného sváru s Argentinou, ve který to může vyeskalovat, řekl: „Angličané stále Argentině vyhrožují. Věci se změnily. Již nejsme v r. 1982. Pokud konflikt vypukne, buďte si jisti, že Argentina nezůstane sama, jak tomu bylo tehdy.“ ⁽⁸⁾

Před začátkem schůzky řekl: „Podporujeme argentinskou vládu a argentinský lid v jejich stížnostech bezvýhradně, toto moře a tato země patří Argentině a latinské Americe.“ ⁽⁹⁾

Opětovně zdůraznil tento postoj během svého projevu 22. února. Když poukazoval na vojenskou hrozbu představovanou Británií u pobřeží Argentiny, zmínil se o britské ponorkové základně na Falklandech/Malvínách a řekl: „Požadujeme nejen, aby byla tato ponorková platforma odstraněna, ale také, aby britská vláda dodržovala rezoluce OSN a vrátila toto území Argentincům.“ ⁽¹⁰⁾

Nikaragujský prezident Daniel Ortega, rovněž účastník summitu, uvedl: „Podpoříme rezoluci požadující, aby Anglie vrátila Las Malvinas jejich právoplatným majitelům, aby vrátila tyto ostrovy Argentině.“ ⁽¹¹⁾

Londýnské Times citovaly Marco Aurelio Garciu, zahraničněpolitického poradce brazilského prezidenta Lula da Silvy, který dodal: „Las Malvinas musí být znovu zaintegrovány do argentinské suverenity. Na rozdíl od minulosti dnes existuje v latinské Americe ohledně nároků Argentiny konsensus.“ ⁽¹²⁾

Komentáře venezuelského prezidenta, poukazující na novou vojenskou konfrontaci mezi Británií a Argentinou, jsou ve světle současných akcí Londýna a výroků hlavy státu hodné prozkoumání.

Koncem prosince Británie provedla dvoudenní vojenské operace u pobřeží Falkland/Las Malvinas, kdy byly rovněž použity víceúčelové letouny Typhoon a válečné lodě. Toto cvičení, pod kódovým označením Cape Bayonet, „bylo provedeno během výpravy britských sil k Falklandům před započetím s vrty v tomto bazénu v únoru 2010“ a „simulovalo nepřátelskou invazi…“. ⁽¹³⁾

Novinová zpráva v té době dodala: „Británie od války ⁽¹⁹⁸²⁾ svoji vojenskou přítomnost na Falklandech posílila a má velkou operační základnu na Mount Pleasant, 35 mil od hlavního města Stanley.“

„Vyhlídky, že se ostrovy přemění na hlavní zdroj ropných příjmů Británie, vyvolaly požadavek armády na další finance, aby mohla zesílit jednotky na jihu Atlantiku.“ ⁽¹⁴⁾

Čtyři dny předtím, než se s vrty u ostrovů započalo, premiér Gordon Brown uvedl: „Učinili jsme veškeré přípravy, které jsou nezbytné pro zajištění, aby ostrované na Falklandech byli řádně chráněni,“ ⁽¹⁵⁾ ačkoliv představitelé Argentiny možnost vojenské odpovědi na britské pronikání a provokace na jihu Atlantického oceánu opakovaně odmítli.

Stejný den, 18. února, argentinský náměstek ministra zahraničí Victorio Taccetti obvinil Británii z „jednostranného aktu agrese a dobyvačnosti“ ⁽¹⁶⁾ ve snaze zmocnit se ropy a plynu ve sporné oblasti. Buenos Aires zakázalo připlouvání a odplouvání lodí na a z Falkland/Las Malvinas přes argentinské vody.

V sázce je zde, podle odhadů British Geological Survey, až 60 miliard barelů ropy, nacházejících se pod vodami u Falkland/Las Malvinas.

Koncem ledna ruský vojenský analytik vysvětlil, že dokonce ani tato kolosální energetická bonanza není vše, po čem Británie poblíž Falkland/Las Malvinas a dále na jih baží.

Ilja Kramnik napsal, že: „Spolu se sousedními ostrovy kontrolovanými UK jsou Falklandy de facto vstupní branou do Antarktidy, což vysvětluje houževnatost Londýna udržet si nad nimi a nad South Georgia a South Sandwich Islands suverenitu, jakož i teritoriální nároky týkající se Jižních Shetland a South Orkney Islands podle Antarktické smlouvy.“

Co se týká samotné Antarktidy: „Pod ledem, pod kontinentálním šelfem, se nachází enormní množství přírodních zdrojů, a okolní moře jsou plná biologických zdrojů. Navíc ledovce Antarktidy obsahují 90% známých světových zásob sladké vody, jejíž nedostatek se stává s růstem světové populace čím dál akutnější.“ ⁽¹⁷⁾

O více než dva roky starší čínská analýza popsala to, proč Británie částečně do války v r. 1982 šla, a proč tak může učinit opět: získání kontroly nad velkými částmi Antarktidy.

„Rozsáhlost zdánlivě pusté, ledem pokryté země je odhalována a vyjevována vnějšímu světu, a byl odhalen „bazén pokladů“ s neskutečně bohatými depozity minerálů a energetických rezerv… Na pevnině existuje vrstva uhlí z období Permu a obsahuje 500 miliard tun známých rezerv.“

„Tlustý ledový dóm nad pevninou je místem největšího světového rezervoáru sladké vody; obsahuje přibližně 29,3 milionů kilometrů krychlových ledu; a tvoří 75% pozemských zásob sladké vody.“

„Je možné říct, že jižní pól by mohl celému světu poskytnout hojné množství potravy (ryb) a sladké vody… Hodnota jižního pólu se neomezuje pouze na ekonomickou oblast; spočívá také v jeho strategické pozici.“

„Americká pobřežní stráž má v této oblasti posádky již dlouho a americké letectvo je v této oblasti vzdušnou mocností číslo jedna.“ ⁽¹⁸⁾

Popis, ze kterého předešlé výňatky pochází, končil varováním: „Smlouva o jižním pólu (Antarktidě) poukazuje na to, že jižní pól může být zkoumán a rozvíjen pouze pro mírové účely; a nesmí být bojištěm. Jinak by se ledově chladný jižní pól mohl stát divoce žhavým bojištěm.“ ⁽¹⁹⁾

Dva dny před koncem lhůty, 13. května 2009, kdy „státy mohly vznést své nároky na to, co někteří experti popsali jako poslední velké volné námořní teritorium v historii,“ ⁽²⁰⁾ Británie předložila komisi OSN nárok na vymezení kontinentálního šelfu o velikosti milionu kilometrů čtverečních v jižním Atlantiku, sahajícího do Antarktického oceánu.

Článek tohoto seriálu napsaný pět dní poté popsal, že Británií a Austrálií byla započata nová rvačka o Antarktidu, kdy druhé uvedené zemi bylo v dubnu 2008 přiděleno dalších 2,5 milionu kilometrů čtverečních v Antarktickém oceánu. ⁽²¹⁾

Noviny ve Velké Británii již předtím o ambicích Londýna v jižním Atlantiku a Antarktidě napsaly: „Od zlatého věku impéria nevznesla Británie nároky na tak rozsáhlou oblast území na světové scéně. A zatímco Britské impérium může být minulostí, Antarktida se vynořila jako poslední bojiště, kde se konkurující si velmoci perou na několika frontách o zajištění cenného na ropu bohatého území… Nárok na Falklandy má největší potenciál politických dopadů, vzhledem k tomu, že Británie a Argentina kvůli těmto ostrovům před 25 bojovaly, a hodnota ropy nacházející se v moři této oblasti je považována za obrovskou. Seizmické testy naznačují, že pod dnem oceánu by se tam mohlo nacházet až 60 miliard barelů ropy.“ ⁽²²⁾

Loňského podzimu ruský zpravodajský zdroj varoval před přesně stejnou iniciativou letošního 22. února a uvedl: „Mnozí věří, že válka mezi Británií a Argentinou v r. 1982, kdy bylo při střetech zabito téměř 1000 vojáků, byla kvůli ropným a plynovým polím v jižním Atlantiku. V tomto smyslu by si jistě Desire Petroleum mělo dvakrát rozmyslet, než začne využitkovávat to, co bylo předmětem krvavé lázně v r. 1982…“

Co se týká teritoriálních nároků předložených Británií vloni v květnu (stále probíraných v komisi OSN pro vymezení kontinentálního šelfu) zpráva poukázala na „lačnost Londýna rozšířit svůj kontinentální šelf u Falklandských ostrovů z 200 na 350 námořních mil, což by umožnilo Británii rozvinout nová ropná pole v South Georgia a South Sandwich Islands,“ a končila pochmurným varováním:

„Vzhledem k neochotě Londýna pokusit se dosáhnout politického řešení s Buenos Aires, zvláštní komisi OSN, co se týká jejího rozhodnutí o kontinentálním šelfu, čekají zcela jistě těžké časy. A lze pouze doufat, že Británie bude dostatečně moudrá, aby nepřeměnila Falklandské ostrovy na další regionální ohnisko sporů.“ ⁽²³⁾

Na rozdíl od první války v jižním Atlantiku v r. 1982, kdy režim generála Leopoldo Galtieri nezískal od dalších latinskoamerických zemí žádnou podporu, budoucí spory nebo ozbrojený konflikt mezi Argentinou a Británií kvůli Falklandům/Las Malvinas bude svědkem solidárního jednání latinskoamerických a karibských států s Argentinou.

Pokud Velká Británie uspěje ve vyprovokování nové války, obrátí se na své spojence z NATO kvůli logistice, průzkumu a jiným formám pomoci, včetně přímé vojenské intervence, bude-li požadována. Mimo USA a Kanady patří ke spojencům Británie z NATO na západní polokouli Francie a Holandsko, se svými zařízeními a vojenskými základnami v Karibiku a jižní Americe.

Británie si zahrává s ohněm, a pokud zažehne nový konflikt, mohl by se rychle rozšířit daleko mimo vody u jižního výběžku jižní Ameriky.

Poznámky

1. Financial Times, February 19, 2010
2. Prensa Latina, February 22, 2010
3. Radio Netherlands, February 22, 2010
4. Associated Press, February 22, 2010
5. Reuters, February 22, 2010
6. Deutsche Presse-Agentur, February 22, 2010
7. Ibid
8. The Times (London), February 23, 2010
9. Reuters, February 22, 2010
10. Xinhua News Agency, February 23, 2010
11. The Times, February 23, 2010
12. Ibid
13. United Press International, December 28, 2009
14. Ibid
15. Reuters, February 18, 2010
16. Xinhua News Agency, February 19, 2010
17. Russian Information Agency Novosti, January 28, 2010
18. People’s Daily, December 4, 2007
19. Ibid
20. Reuters, October 7, 2007
21. Scramble For World Resources: Battle For Antarctica
    Stop NATO,  May 16, 2009
    rickrozoff.wordpress.com
22. The Scotsman, October 23, 2007
23. Voice of Russia, September 16, 2009

Článek South Atlantic: Britain May Provoke New Conflict With Argentina vyšel na serveru globalresearch.ca 24. února. Překlad L.Janda