Zvrácený svět

Uvěřil jsem i dalším, kteří přišli z prognostického ústavu, kde se připravovaly nadějné komunistické kádry. Rád jsem se zbavil své části majetku v socialistickém vlastnictví, na který tvrdě pracovali mí prarodiče a rodiče. Dostal jsem za něj asi 15 000 Kč. Tehdy jsem ještě nevěřil tomu, že by nás mohli ti lidé, co provedli "revoluci", tak snadno zaprodat.

A není divu, že jsem tomu nevěřil. Dvacet let, které jsem žil v "komunismu", do nás denně hustili propagandu o tom, jak je západ špatný a jak je SSSR dobrý. Vzhledem k tomu, že jsem měl určité informace o tom, jak to chodí na západě, jak tam vypadají města, komunikace, obchody, jsem "bolševikovi" nevěřil ani slovo.

Roky běžely a s nimi postupně mizela moje naděje, že bude lépe. Nebylo měsíce, kdy by na povrch nevyplula nějaká ošklivá aféra. Kradli všichni. Zejména ti, co byli na vrcholu. Ti byli připraveni, věděli co se chytá ještě dříve, než se to 17. listopadu spustilo. To, že lidi kradou, jsem viděl i v době před listopadem. Ale nyní nastalo něco nového. Ti lidé kradli zcela veřejně a zcela veřejně zůstávali nepotrestaní.

Pak jsem pomalu začínal chápat, že žádná "revoluce" neproběhla, že bylo jen potřeba přesunout národní bohatství do rukou několika vyvolených. To se podařilo nad míru výtečně. Bilióny korun zmizely v zahraničí. Bankovní sektor byl "zachráněn" stovkami miliard z peněz daňových poplatníků, aby byl vzápětí za babku prodán.

V té době mizeli podnikatelé jak pára nad hrncem. Některé našli v přehradách, jiné nenašli vůbec. To byla doba "topného oleje". I během privatizace se ztráceli lidé. Po desítkách. Na aukce, kdy se dorozprodávalo to, co ještě z národního bohatství zbylo, chodili tajemní muži v kožených kabátech a vysvětlovali lidem, kteří chtěli začít podnikat, že volný trh je pohádka pro děti. Ten, kdo je poslechl, dobře udělal.

Na základě pomlčkové války se náš stát rozdělil. Opět jsem to podporoval. Proč? Protože jsem ještě nechápal sílu médií. Stejně jako většina lidí kolem, jsem si myslel, že když máme svobodu, máme i svobodná a pravdomluvná média. Nechtělo, opravdu se mi nechtělo uvěřit tomu, že média bezostyšně lžou a manipulují.

A pak přišly další pohromy. Válka v Jugoslávii. Média nás masírovala strašlivými zprávami o tom, jak Srbové masakrují všechny kolem sebe. Oběti se počítaly div ne na milióny. Opět jsem tomu uvěřil. Protože "morální autorita", ten slavný Václav Havel, který sbíral ocenění po celém světě, se rozhodl, že je potřeba, zcela v rámci lásky a pravdy, začít bombardovat civilní obyvatelstvo. Bomby NATO, do kterého jsme v té době urychleně vstoupili, začaly ničit srbská města, infrastrukturu a vše, co mělo nějakou cenu. Tisíce lidí zaplatili cenu nejvyšší, jen proto, že Havel celé toto bombardování zaštítil svou "morální autoritou".

Roky běžely a už nebylo co rozkrást. Národní majetek zmizel buď za hranicemi, nebo byl zlikvidován. Nastala doba půjčování. Gangsteři ve vrcholných politických funkcích začali používat novou metodu. Je sice pravda, že kde nic není, ani smrt nebere, ale žijeme přeci v kapitalismu, kde se dá na všechno půjčit.

V tu dobu byli již u moci lidé, kteří to mysleli upřímně. Upřímně nám lhali, upřímně kradli, ale protože byli tak upřímní, nikdo se nepozastavoval nad tím, že jejich zlodějiny nikdo netrestá. Lidé poznali i jiné věci, které dříve neznali. Vykradená auta. A naprostou neschopnost policie. Lidé přestali své ztráty hlásit. Díky tomu zůstala statistická data o kriminalitě nízká. Soudy, které trvají i více než 10 let. Naštěstí někdo mazaný vymyslel, že pokud se bude soud táhnout, celá věc se jednoduše promlčí a je to. Počet nevyřešených soudních případů se snížil. Statistika je opět v pořádku.

Pak přišlo něco nového. Dne 9/11 roku 2001 nastalo nové období. Období, kdy pravda a láska definitivně zvítězila nad lží a nenávistí. A opět se objevuje světoznámá "morální autorita" Václav Havel, který ví, že je potřeba jít do války. Do války proti Iráku, který zcela jistě stál za tím strašným útokem, kdy se podařilo nemožné. Aby dvě budovy spadly volným pádem naprosto totožně.

V tu chvíli jsem konečně pochopil to, čemu jsem odmítal věřit. Že svět je plný hlupáků. Hlupáků tak hloupých, aby uvěřili těm největším pokrytcům na Zemi každé slovo, i kdyby to byl i ten největší nesmysl. Očekával jsem, že stejně jako já, i ostatní pochopí, že panstvo svůj dav otroků ovládá propagandou a hromadami lží, smíchaných s kousky pravdy tak dovedně, že i moji rodiče, kteří si byli tak dobře vědomi bolševické propagandy, těmto nesmyslům uvěřili.

Jak jinak si vysvětlit skutečnost, že Češi dle nedávného průzkumu ze všech lidí na Zemi nenávidí nejvíce Iráčany a Afghánce? Má snad nějaký Čech nějakou zkušenost s nějakým Iráčanem? Nebo Afgháncem? Nebo Pákistáncem? Na čem je jeho nenávist založena?

V tu dobu, kdy začal kolonializmus chytat druhý dech, jsem byl schopen poprvé formulovat "pravdu" zvráceného světa:

"Oficiální slovníček pojmů (zdroj ministerstvo propagandy, pobočka CNN): Kdo nesouhlasí s válkou v Iráku, je komunista. Kdo podporuje zabíjení ve velkém, šíří svobodu. Kdo je proti světové nadvládě USA, je terorista. Kdo nenávidí islám, je demokrat. Kdo věří svému rozumu a odmítá fakta předkládaná propagandou, chce žít v míru a ve svobodném světě s příležitostmi pro všechny, je velmi nebezpečný komunista-terorista."

"Už Goebbles věděl, jak formovat poctivé pracovité, i když trochu naivní občany německého státu. Dnes se totéž odehrává v americké režii a je vidět, že nejméně polovina obyvatelstva je naprosto zblblá dobře podanou propagandou... Jak docílit, aby Čech nenáviděl Iráčana? V novinách a v televizi ho budeme bombardovat zprávami, jak se Iráčani zabíjejí mezi sebou. Ano, pak je budou nenávidět! A chtít je zabít. Pak schválí každou americkou okupaci..."

Je to již několik let a já se děsím toho, jak hodně jsem se přiblížil skutečnosti.

A teď se konečně dostávám k tomu, proč to všechno píšu. Je mi hrozně smutno. Smutno z toho, jak se lidé kolem mě nezajímají o to, co se kolem nich děje. Je jim úplně jedno, že v Izraeli stavějí novodobé koncentrační tábory. Je jim jedno, že v Srbsku a Iráku umírají děti na rakovinu po použití munice s ochuzeným uranem. Je jim jedno, že soused přišel o střechu nad hlavou jen díky tomu, že u nás není možné dosáhnout spravedlnosti. Je jim jedno, že naši zákonodárci zákony dělají stále složitější a složitější, aby bylo možné vyhrát každý soud, pokud má člověk jen trochu schopného advokáta.

Starej se sám o sebe, říkají. Máš se dobře? Tak nekecej. Ano, mám se dobře, mám pár peněz, můžu si nakoupit mizerné potraviny v supermarketu. A spoustu šmejdu vyrobeného v Číně. Chceš prachy? Tak to dělej jako ostatní, ober koho můžeš a neplať daně. Nekoukej nalevo ani napravo, hlavně se nedívej na ty bezdomovce. Buď dravý, neomalený, jdi jen za svými cíli. Materialismus a spotřeba je naším novým Bohem.

Až bude náš stát plný finančních poradců, kdo bude vydělávat peníze? Až budou všichni obchodovat, kdo bude nakupovat? Až stát zbankrotuje, kdo to všechno zaplatí? Přistěhovalci? Nyní náš stát platí ročně 77 miliard na úrocích. Tyto peníze vytrvale odtékají z naší země. Policii prý k akceschopnosti chybí 900 miliónů. Na válčení v cizích zemích se potřebné miliardy vždy najdou.

Lež je pravda a pravda je lež. Láska je nenávist a nenávist je láska. Orwell se spletl jen o kousek. 1984 nastalo u nás až v roce 1989. A hlupáci si tleskají, jak se jim v otroctví krásně žije. Svobodný člověk má možnost volby. Otrok poslouchá. Žít mezi hlupáky a otroky je docela vyčerpávající.